Souhlasím. Ale stojí pak za to vidět ty ksichty když jim začnu tykat taky a mluvit s nimi hodně kamarádským tónem a pokud možno tak abych to tykání zvýraznil :-)
("Takže na nádraží říkáš jo, hmm, jak bych ti to jenom vysvětlil. To budeš muset jít...)
Chvíli čumí, ale pak jim to podle ksichtu obvykle docvakne. Několikrát se mi stalo, že přešli na vykání, asi jim to bylo nepříjemné :-)
To chce trochu otrlosti :). Když mi někdo starší automaticky tyká, tak mu až na skutečné výjimky (podle citu) automaticky tykám taky.
Stejně tak, když někomu mladšímu tykám a on mi začne vykat, tak ho rovnou požádám, ať mi tyká taky (taky se nějaká výjimka najde, zase podle citu).
„Cizím lidem se má vykat tykání používali soudruzi“
Tohle trauma už se mě netýká (jsem ročník 86).