K napsání tohoto blog postu mě inspirovat dnešní článek „Robin Raszka z TechStars: Jaké to je být jedním z dvanácti“ uveřejněný na serveru Tyinternety.cz. Text je psaný z perspektivy Robina Rašky jakožto spolutvůrce aplikace pro sdílení fotografií, Piictu. S Robinem jsem se potkal i na nedávném SMS (Social Media Seminars), videa z akce můžete shlédnout zde, kde se v závěrečné diskusi podělil o pár svých názorů a la „nepotřebujete příjmový model, on to někdo koupí za nesmyslné peníze“. Přiznám se, že s Robinem nesouhlasím a byť jednoznačně sbírá zajímavé zkušenosti a je to sympaťák, tak se nedomnívám, že jeho cesta je vhodná k následování.
Skoro to totiž už vypadá, že není jiné cesty, než vyčkávat na trendovou vlnu, udělat slušnou aplikaci, dostat se do nějakého akcelerátoru, sehnat investora, odcestovat do Silicon Valley a co nejdříve exitovat. Česko je vůbec taková legrační zemička. Velebí se tu kopírovači, doménoví spekulanti a i ten, kdo navštívil Silicon Valley, je už v podstatě celebritou. A přitom Češi vždycky měli tu vlastnost, že si uměli najít vlastní cestičku, tzn. českou uličku. Ale možná už to neplatí, dost v tom napomáhají právě falešné vzory, které jsou nám předkládány.
A co že mi na startupovém prostředí nejvíce vadí? Sám sobě si položím pár otázek.
Proč jsou trendové aplikace rizikem?
Když pominu fakt, že na trendy spolu s vámi bude reagovat tisíce dalších firem a vy nebudete tou první, tak největší riziko spatřuji právě v tom, že trend a móda negenerují nic trvalého. Poptávka po produktu zmizí stejně rychle, jako se objevila. Už jsem viděl hodně lidí, co se svezli na trendu, namalovali si světlou budoucnost a pak je zaskočil rychlý konec zájmu.
Proč je vstup investora až poslední možností, jak financovat svou firmu?
Nebudu mluvit o tom, že speciálně na startupech si investoři smlsnou. Pokud začínáte, nemáte mnoho co nabídnout, a tak obětujete významný podíl. Důležitější je přece jiná věc. Podnikáte proto, že vás to baví, že realizujete vlastní vize, že jste svobodný a děláte vlastní rozhodnutí. Vstupem investora o to přicházíte. Musíte se zodpovídat, reportovat, dělat kompromisy a nakonec si budete připadat jako klasický zaměstnanec v cizí firmě. Investor vás dokonce může donutit se přestěhovat, přeruší vaše sociální vazby atd. Chcete být opravdu vazalem jeho investice, nebo si chcete svou firmu pořádně užít? A to nemluvím o celém procesu získání investice. Chcete budovat firmu nebo objíždět investory?
Proč volit exitovou strategii?
Vstupujete do manželství s tím, že se za pár let rozvedete? Že to zní bláznivě! Tak proč se tak chovat ke své vlastní firmě? Pokud se vám podaří rozjet úspěšnou firmu, proč ji vyměnit za peníze? Podívejte se na příběhy lidí, kteří tak učinili. Prodali, chvilku se poflakovali na pláži s drinkem v ruce a nakonec to stejně nevydrží a zkouší znovu štěstí. Jenomže už to nějak nejde jako dříve, paběrkují. Proč Mark Zuckerberg neprodal celý svůj podíl ve Facebooku? Protože je to zážitek, tvořit něco takového!
Proč oslavujeme workoholiky?
Tohle bývalo typickým znakem českých managerů a bohužel to samé nyní lze sledovat v Silicon Valley. Workoholismus je něco, co se cení, čím se lidé vytahují. Jenže pak přijde vyhoření a z workoholika je troska. A vězte, že přijde. Unavený člověk nemůže být produktivní, kreativní ani dobrým parťákem to týmu. Workoholik, který má rodinu, navíc nemůže být šťastný, a to se projeví i na kvalitě práce. Důležité je naopak být součástí i reálného světa, jedině tak se dostaví inspirace a námět na nový startup.
Proč se učíme, že firma nemusí mít příjmový model?
Tohle je klasika. I zkušený harcovník jako Michal Illich o svém novém projektu řekne, že příjmy neřeší, že přijdou samy! Viz článek. Jiní se zase domnívají, že prostě jejich nevýdělečnou firmu někdo koupí s vidinou toho, že ji následně prodá ještě o něco dráž. Někomu se to dokonce i podaří, ale proboha, nedávejme toto za vzor. Příjmový model musí být jasný a funkční hned od počátku!
Tak, to jsem si trochu zakritizoval směrem k startup scéně a teď si mě, mouchy, sežerte. Samozřejmě i když píšu, že se nějací lidé mýlí, mohu to být nakonec já, kdo nejedná správně, ale takový už je život. Docela by mě zajímaly vaše názory na věc. Jste pro bublinový přístup nebo sázíte na jasný příjmový model?
btw: někdy příště si vezmu na mušku třeba lokální rádoinvestory :-)
ČLÁNKY DO MAILU