Existuje jeden aspekt, který je možná u Bitcoinu ještě důležitější než vzácnost, o kterém se mluvit téměř přestalo. A to navzdory tomu, že je tato vlastnost vyzývána a zpochybňována (regulátory, spolutvůrci ekosystému, represivními složkami a částečně i společnostmi provádějícími analýzu veřejného blockchainu, technologickými výzvami, a dokonce uživateli) víc nežli v dobách, kdy byla oblíbeným komunitním tématem, tedy před bitcoinovou bublinou roku 2017.
A bude spíše hůře. Jde totiž o vlastnost, bez které má sice Bitcoin jen poloviční hodnotu, ale která komplikuje masovější institucionální adopci a je trnem v oku finančních hlídacích psů a řady vlád. Tato vlastnost jde totiž přímo proti duchu „compliance“. O čem je řeč? Mluvíme o takzvané bitcoinové neutralitě.
Co ten pojem vůbec znamená
Koncept bitcoinové neutrality v sobě zahrnuje více aspektů. První tři jsou dány základní povahou protokolu a znamenají, že systém je zcela neutrální vůči odesílateli, příjemci i obsahu transakce. V rozšířeném chápání pak bitcoinová neutralita představuje schopnost sítě zajistit, aby kdokoli kdekoli na světě mohl bez kladení jakýchkoli dalších podmínek a překážek adoptovat Bitcoin. Jinými slovy, že síť zůstane nezávislá na kultuře, politickém systému, ekonomickém režimu, náboženství, geografii, morálce a politických názorech uživatelů, vyznávané ideologii a tak dále.
Bitcoinový blockchain nejenže garantuje chronologické pořadí a trvalost záznamů a je prakticky imunní vůči ztrátě dat, ale také umožňuje dvěma či více stranám provádět mezi sebou libovolné transakce, aniž by se musely znát a důvěřovat si. Pro všechny přitom platí stejná pravidla. Transakce v bitcoinové síti nerespektují národní hranice, nejsou napadnutelné prostřednictvím cenzury ani vyloučením jedné ze stran (jako se to stalo například v roce 2010, kdy společnosti Visa, MasterCard a PayPal začaly blokovat dárcovské příspěvky na účty Wikileaks). Snaha jít proti těmto principům přitom rozhodně nechybí, jen v březnu letošního roku americké ministerstvo financí umístilo na blacklist 20 bitcoinových adres.
Bitcoinová neutralita je někdy srovnávána se síťovou neutralitou (na jejímž tichém předpokladu je dnes ostatně Bitcoin do značné míry závislý), s níž sdílí velmi podobné principy. V případě internetu, kde jsou jednou za čas tyto principy podrobeny prubířskému kameni, jde zjednodušeně o to, že by měli všichni poskytovatelé internetových služeb umožnit přístup k veškerému obsahu a aplikacím bez ohledu na zdroj a bez upřednostňování nebo blokování konkrétních produktů nebo stránek. Podobně jako v jejím případě je s rostoucí sofistikovaností systému (přibývajícími vrstvami a participací hráčů s odlišnými zájmy) prakticky od začátku konstantně zpochybňována.
Ostatně, ani omylem dnes neplatí, že by si byly i samotné bitcoiny rovny a není zde řeč o „collectibles“. Ty čerstvě vytěžené bez transakční historie mají mnohem lepší směnitelnost a často hodnotu výrazného prémia (poptávka po nich je hlavně na OTC trzích). Možná se také dokonce i přímo vám stalo, že centralizovaná kustodiální burza odmítla vaše bitcoiny, protože výstupy těchto transakcí prošly nějakým bitcoinovým mixérem nebo pocházejí z decentralizované burzy.
Kustodiální burzy a směnárny a poskytovatelé derivátových nástrojů samozřejmě nejsou součástí protokolu, tvoří ale nejmasivnější část finančního systému, který za poslední roky nad tímto protokolem vznikl. S jistým odstupem následují kustodiální peněženky a platební brány, které by podle regulatorních pravidel, která momentálně vznikají po celém světě (například evropská 5th Anti-Money Laundering Directive), měla podléhat podobným KYC/AML pravidlům. V posledních dvou letech celá škála bitcoinových startupů ostatně raději zavřela krám, než aby se nechala takto zregulovat (dobře, u některých to byla jen vítaná záminka, ale i tak). Kustodiální burzy dnes patří mezi hlavní kontrolní body navázaného ekosystému a míra centralizace i ochota porušovat prakticky všechny zásady bitcoinové neutrality je u nich přitom naprosto děsivá.
Je to již přechod k trochu jinému tématu, ale není bez ironie, že onboarding na kterékoli kustodiální bitcoinové burze nebo směnárně je dnes mnohem bolestivějším procesem než stejný proces v bance (burzy dokonce vyžadují často více, než po nich žádá současná legislativa), tedy přesně naopak, než jaká byla vize Bitcoinu coby alternativního finančního systému, který je maximálně otevřený komukoli. A to se přitom bavíme o relativně svobodném rozvinutém světě s fungujícím finančním systémem a trhem. Na světě je dost míst, která jsou na tom podstatně hůře.
Lze namítnout, že na úrovni samotného protokolu je zatím vše v pořádku, což je pořád ještě pravda (párkrát měl ale již namále – viz třeba škálovací debata). Mining coby systém distribuovaného konsensu nejen zajišťuje potvrzování transakcí a jejich řazení do bloků v chronologickém pořadí, ale také chrání neutralitu sítě a umožňuje rozdílným nodům souhlasit se stavem systému. Pokud by se ale podařilo zregulovat všechny ostatní koncové přístupové body do tohoto systému, bude jeho užitek minimální (což trh časem drasticky zohlední i na ceně bitcoinů jako takových). Ani mining samotný ostatně není zcela bez chyby, transakce zahrnuté do bloku prioritně nikoli na základě fee, ale „osobních“ preferencí se čas od času dějí a možná zase nejsou až tak výjimečné, jak by se mohlo zdát. Neutralitu mohou negativně ovlivňovat i technologická vylepšení protokolu, to je ale již na trochu jiné téma. Není nicméně od věci si u každého nového slibně vypadajícího návrhu položit také otázku, jak ovlivní právě neutralitu.
Technicky vzato není Bitcoin víc než transakční systém s vlastní vnitřní měnou, a není tedy důvod, proč by nemohl být integrován do libovolného existujícího ekonomického, politického nebo náboženského systému. Jako úspěšný příklad takové konverze a zároveň memento toho, že okolní svět má obyčejně kolem používání peněz nastavená přísná pravidla a omezení, bývala dříve hodně uváděna Islamic Bank of Bitcoin, organizace, která nabídla arabskému světu způsob, jak pomocí Bitcoinu investovat do „bezúročných“ půjček za pomoci společných podniků v souladu s islámským právem šaría. Podobné příklady z poslední doby ale spíše chybí.
Důležitým důsledkem bitcoinové neutrality je fakt, že umožňuje zapojení lidí, kteří jsou z různého důvodu vyloučení z tradičního finančního systému, tedy nemají přístup k bankovním službám. To ale v praxi neznamená jen ideologicky čistý protokol, což je sama o sobě věc křehčí, než by se mohlo zdát. (Pro většinu lidí bohužel platí, že čím více prostředků budou mít v síti, tím ochotněji poroste jejich ochota ke „spolupráci“.) Aby se tento ideál mohl naplňovat prakticky, potřebuje k tomu síť právě i ty perfektně neutrální koncové body, které v poslední době spíše ubývají.
Digitální propast a závěr
Compliance ale není jedinou výzvou pro zachování neutrality, tou další je digitální propast – znalostní i čistě technologická. Bitcoin by měl zůstat přístupný bez ohledu na to, jak sofistikovanou technologickou výbavu máme a jaký způsob připojení k síti využíváme. Potřebuje řešení, která budou co nejvíce nezávislá na permanentním přístupu k internetu (jednou takovou vlaštovkou je Blockstream Satellite project) i elektřině.
Podle principů bitcoinové neutrality by také měly bez rozdílu všechny nástroje pro práci s Bitcoinem umožňovat komukoli pracovat se sítí při zachování hlavních zásad (např. nepoužívat stejnou adresu dvakrát), anonymně (respektive alespoň pseudonymně) a bezpečně ve všech interakcích. Regulace tento aspekt již zadusila v případě kustodiálních služeb, což je dnes mainstreamová gateway do sítě. Teď je řada na komunitě (a zároveň ideální čas), aby vrátila úder.
ČLÁNKY DO MAILU