Jak se to stane, že pořad, který připravujete pro jednu televizi, a ta ho už propaguje na svém webu, se nakonec objeví u její konkurence? Myslím tím samozřejmě Partičku s Michalem Suchánkem a Richardem Genzerem, kterou měla vysílat Nova, ale nakonec ji dává Prima.
V zásadě to šlo mimo nás, my jsme chtěli tento pořad dělat se Suchánkem a Genzerem a oni změnili „stáj“. My ne, my jsme stále s nimi.
Nezavírá vám tenhle postup, kdy jste původně připravovali pořad pro Novu, který nakonec vysílá její největší konkurent Prima, dveře do televize Nova?
Bohužel, Nova má zavřené dveře sama už teď, takže je to v zásadě jedno. Oni s tím stejně měli problém, že by pro ně Partičku měla vyrábět externí produkce. Trošku jsme se tím vlastně zbavili problémů. Pro nás to bylo dobré řešení, ale nebyli jsme jeho iniciátorem.
Čili původně Nova souhlasila s tím, že Partičku pro ni budete vyrábět vy jako externí dodavatel?
No, s velkými obtížemi a různě polotajně, ve spolupráci… Prostě velmi komplikovaným způsobem, protože jejich koncept, že si všechno vyrábějí sami, stále platí.
Nova si pro původní produkci vytvořila společnost Media Pro Pictures (MPP) a žádnou výrobu externistům nezadává. Proto se na to ptám, protože jste byli velká výjimka.
Ano, jednali bychom pouze s MPP jako jejich dodavatelé.
Partičku už delší dobu vyrábíte na Slovensku pro Markízu, sestru Novy. Tam není problém zadat výrobu pořadu externí firmě?
Na Slovensku je to podobné jako tady, také tam existuje společnost Media Pro Slovakia jako výrobce původní produkce. Partičku dodáváme této společnosti, ale je to díky konceptu, že lidé, kteří tento pořad dělají, jsou naši a nebo s námi začali pracovat. Je to tedy jenom taková výjimka. Markíza by si samozřejmě tento pořad radši dělala sama.
Nebudeme mít kvůli přesunu Partičky z Novy na Primu problém s produkcí Partičky pro Markízu? Neovlivní to vaši spolupráci s Markízou?
Ovlivní. Ale víte, když máte dobrý projekt, všechno se vám vrátí. Pokud máte jen průměrné projekty, řeknou vám, že si to všechno udělají sami.
Nepřesune se tedy Partička z Markízy na konkurenční Jojku?
Ne, to určitě ne. Dokud to pro ně bude zajímavé, tak ne.
Na jak dlouho vlastně máte nasmlouvanou výrobu Partičky pro Markízu? Je to nějak časově omezené?
Ano, máme roční smlouvu. Jsou tam nějaké doložky o sledovanosti, ale v zásadě jde o smlouvu na rok. V případě, že by byla nižší sledovanost, je tam definované nějaké období, během něhož by se to mělo zlepšit, a potom jsou tam nějaké platby, pokuty a možnost předčasného ukončení smlouvy. Ale my se vždycky domluvíme, protože v zásadě tvrdíme, že externí produkce jsou pro televize výhodné právě proto, že nemusí živit celý rok lidi. Jednak mají vlastní lidi s nápady a jakmile pro ně není pořad zajímavý, tak ho prostě zastaví. My tuto zásadu ctíme.
Jak ale můžete jako externí dodavatel pořadu ovlivnit jeho sledovanost?
To je vždy samozřejmě otázka sporů a dohod, do jaké míry to je možné. Já tvrdím, že 40 procent sledovanosti tvoří samotný pořad, a po 30 procentech dělá jeho nasazení ve schématu a promo.
Přesně tak, bez správného nasazení a proma byste se mohli snažit sebevíc, ale sama televize ten pořad může „zabít“.
My ovlivňujeme asi tak 40 procent sledovanosti.
Je to v té smlouvě nějak ošetřené?
Ne. To nejsou rovnocenné smlouvy, však také nejsme rovnocenní partneři.
Jak jste vlastně na Partičku přišli? Je to nějaký zahraniční formát? Nebo jste inspirovali už existujícím konceptem z nějaké jiné televize?
Partičku jsme nepřinesli přímo my, ale režisér Daniel Dangl (v Partičce určuje, co budou baviči hrát, pozn. red.) přišel s tím, že ji chtěl přes nás vyrábět. Paradoxně, my ten formát známe dlouhá léta a před několika lety jsme ho nabízeli právě Danu Danglovi do STV, ale tehdy jsme měli skečovou show S.O.S. a neměl o ni zájem. Potom tento formát objevil na maďarské televizi, zapálilo ho to a pochopil, že podstata tohoto formátu jsou hry a dobrý výběr účinkujících. Nemá takovou sílu a úspěch, pokud jedete přesně podle nějakého scénáře. Když Partičku špatně obsadíte a vyberete špatné hry, dopadne to zle. Takže Dan Dangl to uchopil jako svoji podobu tohoto formátu a v podstatě je lídrem celého projektu. My jsme jen servis. Nejsme nositelem pořadu a nebereme to tak, že by byl náš.
Michal Suchánek s Richardem Genzerem bývají pravidelnými hosty slovenské Partičky, ale mnoho mých známých na Slovensku říká, že nejsou tak dobří jako jejich slovenští kolegové. Říkají vám to taky?
Oni mají svůj specifický humor, který není každému na Slovensku po chuti jako v Česku. Pokud diváci neznají jejich způsob suchého humoru a vzájemného špílcování, neocení ho. Doma je doma, v Česku mají svoje diváky. Na Slovensku se může zdát, že to Partičku ruší. A ještě tím, že jsou dvojice, a hrají víc na sebe a ostatní tak necítí. Když byla ve slovenské Partičce Aňa Geislerová, byla ohromná, protože tam byla sólo. Schopnosti Suchánka s Genzerem ale netřeba zpochybňovat.
Jejich zařazení do slovenské Partičky mělo přímou souvislost s tím, že jste chystali českou verzi tohoto pořadu?
Ne, to s tím nesouvisí. Souvisí to s tím, že společně s Danem Danglem dělali Silvestra, a on je potom pozval do Partičky.
Partička měl být první formát, který jste měli dělat (původně) pro Novu?
Nabízeli jsme jim i jiné formáty, třeba španělskou licenci formátu, který se jmenuje Scény z manželského života. Byli jsme už ve stadiu určitých dohod, opět v takovém komplikovaném řešení, že by šlo přes MPP. Nebyli ale moc iniciativní a my, upřímně řečeno, jsme tento formát nedokázali dobře obsadit. Měli jsme na to režiséra Ondřeje Sokola, který je teď protagonistou Partičky. Proběhly castingy, ale nebyli jsme s nimi spokojeni a nebyla s nimi spokojena ani Nova. Zároveň sílil tlak rumunského vedení Novy na vlastní výrobu in-house, takže to odešlo do ztracena. Ale myslím, že to už bylo také zařazené do programových plánů a anoncované. Ale vytratilo se to.
S Primou, pro kterou Partičku nakonec připravujete, jste se poměrně dlouho soudili kvůli seriálu Rodinná pouta, který pro ni vyráběla vaše společnost Pro TV, dnes česká pobočka Mayi. Jak tento spor dopadl?
My se nesoudíme jako lidé, ale je tu nějaká sporná věc, na které se nedokážeme dohodnout. Chápu, že Prima, která má od té doby už třetí vedení, to už tak neprožívá a spoléhá na nestranné soudy a jejich rozhodnutí. Myslím, že jsme prohráli všechna stání a je to na nějakém dovolání u Nejvyššího soudu.
Prima teď nasadila původní Rodinná pouta na svůj nový program Prima love. Seriál patří přímo jí, nebo autorská práva vlastníte vy jako producent?
Je jejich. Měli jsme jen distribuční dohodu na prodej Rodinných pout na Slovensko, televizi Joj. Šlo o první sérii, na kterou jsme měli s Primou společná práva pro zahraničí, ale práva pro Českou republiku samozřejmě patří jenom Primě.
Meritem toho sporu je fakt, že si Prima najala na výrobu Rodinných pout jinou produkci než vás, kteří jste ten seriál vymysleli, sehnali autory, herce a začali vyrábět?
Ano. Tvrdili jsme, že se ve smlouvách s Primou se mluví o tom, že tento seriál musí nechat vyrábět nás. Ale protože smlouvy jsou o slovíčkách…
Navíc ale máte k Rodinným poutům ochranné známky, takže Prima musela tento seriál přejmenovat na Velmi křehké vztahy.
Ano, měli jsme ochrannou známku.
Pro Primu připravujete jenom Partičku, nebo jste jí nabízeli i nějaké další formáty? Prima je na rozdíl od Novy televizí, která nakupuje i původní domácí formáty od externích producentů.
Ano, nabízíme jim krimiseriály a společenskou show typu Modrého z nebe na Slovensku, kde bychom se velmi rádi dohodli na spolupráci s Lucií Bílou.
Všiml jsem si, že jste si už u patentového úřadu registrovali ochranné známky Nezvěstní a Kriminálka v akci.
Nezvěstní jsou seriál, Kriminálka v akci také. Původně jsme ji vyvinuli jako jednu půlhodinovku denně na způsob německé SAT 1 před hlavními večerními zprávami, které jsou směsí reality a vymyšleného případu. Předělali jsme to na čistě hranou věc. Prima nás požádala, aby to nebyl denní formát, ale týdenní, takže má 50 minut. Je to ve stádiu přestavování konceptu, a teď je na Primě, jak se rozhodne.
Měl by to být tedy týdenní seriál? Ono by se jim to jako denní záležitost asi nehodilo do schématu, když už mají vlastní denní Krimi zprávy a Krimi plus.
Ano, také si myslím, že teď mají dobře obsazené podvečerní časy díky pořadu Prostřeno! To je čas, o kterém jsme si mysleli, že by mohl být dobrý pro Kriminálku v akci. Ukazuje se ale, že tomu tak není, protože v tuto dobu se dívají i děti. Maminky by dětem nedovolily takový seriál sledovat, protože je v něm krev… Původně jsme se u vysílacího času inspirovali u Německa, kde takový formát jde taky před hlavními zprávami, jenže tam zprávy začínají ve 20:00 a tento formát jde od 19:15 hod.
Další známka, kterou jste si registrovali u českého patentového úřadu, je Československý hit, což je projekt pro veřejnoprávní televize v České republice a na Slovensku. Se Slovenskou televizí jste už dělali Slovenský hit, jak to vypadá s „federální“ verzí?
Myslím, že ožívá. Údajně je o něj zájem, alespoň co mi říkal Jan Novotný od nás z pražské pobočky Mayi. Ale ještě to „nevyklíčilo“.
Jaký je vlastně princip této soutěže?
Je to volba hitu, který nás oslovil v minulém století. Se Slovenskou televizí jsme to dělali tak, že jsme stihli celé minulé století, teď by to asi bylo minulé století plus dalších asi deset let. Pokud by šlo ale o federální verzi, dalo by se vybírat jen z období, kdy existoval společný stát. Uvnitř té soutěže se pak jde po desetiletích nebo po nějakých pevných obdobích, a nejprve připomínáme tu dobu. Máme panel lidí, kteří na ni vzpomínají, používáme archivní záběry a nabídneme určitý počet šlágrů z toho období. Diváci hlasují, které písně z těchto základních kol pošlou do semifinále a potom do finále.
Takže jde v podstatě o koncept soutěže Největší Čech, kterou už vysílala Česká televize a je to zahraniční licencovaný formát.
V zásadě ano.
Kdy myslíte, že by se Československý hit mohl objevit v televizi, když říkáte, že to pomalu „klíčí“?
Nevím, jaké tempo sbírání a úrody má nový management ČT. Je nový, takže zasel, něco se nechytilo, něco klíčí, ale situaci od klíčení pro realizaci neznám. Netuším, jaké mají rozpočty, jak mají tento rok programově obsazený.
Jednáte v ČT s šéfkou vývoje nových formátů Andreou Majstorovičovou, nebo výkonným ředitelem programu ČT 1 Radanem Dolejšem?
Za Mayu s nimi jedná Jan Novotný. Myslím, že ten systém funguje tak, že přes paní Majstorovičovou to jde k šéfovi ČT 1. On o tom ví, a ona se k tomu musí vyjádřit. Ale protože je jediná na velké množství projektů, je to „klíčení“ pozvolné.
A co Slovenská televize? Té se nedostává peněz, řadu projektů pozastavila, ruší sportovní kanál… Má Československý hit příznivce v novém vedení STV?
V tom vedení, které tam už není, příznivce měl. U těchto nových nevím, protože oni zatím řeší jen ekonomiku. U nich má zatím největší přízeň to, co je nic nestojí. Chápu, že ruší sportovní Trojku. Samozřejmě nemají peníze, ale celkově koncept tohoto programu nebyl rozumný.
Proč? Že jsou vykoupená práva pro sportovní akce a Trojka nemá co vysílat? Nebo je to příliš drahé?
Je to v zásadě příliš drahé vzhledem k tomu, jaký je zájem o sport. Když už je nějaká výrazná poptávka, stejně ho STV musí dát na Jedničku. Třeba hokejový šampionát. Trojka je tedy doplňkový program, který si může dovolit jen bohatá televize. Smysl takového kanálu je i v tom, že podporuje takové sporty, které jsou netelevizní.
Takovým způsobem funguje česká ČT 4.
Ano, to je dobrá služba veřejnosti.
Slovenská televize by ji nedokázala?
To by museli občané takovou službu chtít, nebo si na ni připlatit.
Jak na Slovensku, tak v České republice, produkuje vaše společnost Maya pořad Pošta pro tebe. Liší se nějak příprava tohoto pořadu pro Českou a Slovenskou televizi?
Ne, myslím si, že je to velmi podobné. V České republice díky většímu teritoriu a také tomu, že tady Poštu pro tebe vysíláme o rok kratší dobu než na Slovensku (tam budeme vysílat už třísté vydání, celkem tedy už devět set příběhů), máme ještě dost silných příběhů. Na Slovensku ale máme tak silnou diváckou obec, že ji potěší i něco, co není výrazné, nikdo tam neumírá, ani neodebírá děti. Tady jsou ještě dost atraktivní příběhy, ještě je z čeho vybírat. Paradoxně, když jsem tento formát objevil ve Španělsku, myslel jsem si, že Slováci nebudou schopni formulovat před kamerou. Ukazuje, že lidé, kteří mají citový problém, o něm dokáží mluvit, že to funguje. V Čechách jsem se nebál, tady lidé dokáží formulovat svoje pocity.
Od začátku jste počítali s tím, že Pošta pro tebe půjde na veřejnoprávních televizích? Nebo jste ji nabízeli i komerčním stanicím, například Primě, která má stabilně větší ženské publikum?
Vzniklo to tak, že na Slovensku tehdy startovala „nová STV“ pod vedením Richarda Rybníčka a ta o tento formát okamžitě projevila zájem. Tím ho pro střední Evropu „zveřejnoprávnili“. Když už máte legitimitu z jedné veřejnoprávní televize, ve druhé už není tak velký problém argumentovat, že to je pořad vhodný pro ně. Svým způsobem, i když to je trošku nasládlé a má to červenou dekoraci, to plní svůj úkol: Pošta pro tebe spojuje lidi, kteří by se jinak nespojili.
Na základě Pošty pro tebe vznikl konkurenční projekt Modré z nebe na Markíze?
Projekty typu Modrého z nebe existují i jinde, třeba v Německu. Plnění přání je dost časté u různých formátů. Oni něco takového samozřejmě hledali. Veřejnoprávní televizi stačí ten prostý příběh a síla toho objevu a odhalení, ale komerční televize ho musí trošku „přifukovat“. Jsem rád, že jsme v této poloze, že plníme spíše přirozená přání setkat se se svými příbuznými, nebo najít někoho, koho dotyčný už dlouho neviděl. Myslím, že by to ale komerčním televizím nestačilo, ty potřebují něco silnějšího. Takzvaně za každou cenu.
Na jaké časové období uzavíráte s Českou a Slovenskou televizí kontrakty na výrobu Pošty pro tebe? Je to zase na rok, jako u Partičky na Markíze a Primě?
Ano, uzavíráme roční smlouvy a vždy někdy v září nebo říjnu jednáme o dalším ročníku.
Máte v těch smlouvách také zakotvenu sledovanost jako u Partičky?
Ne, nemáme. Upřímně řečeno, nevím, zda to tak je u Slovenské televize, ale u ČT rozhodně ne.
Co vlastně říkáte vývoji na českém televizním trhu – poklesu Novy a dynamickému rozvoji Primy, většímu zájmu o tematické kanály? Vidíte třeba šanci, že byste mohli časem vyrábět vaše formáty i pro menší tematické televize?
Ano, myslím, že třeba televize Barrandov nakupuje i externích produkcí. Vlastně skoro všechno. Upřímně řečeno, Barrandovu jsme nabídli velkou škálu projektů a potom se tam měnili šéfové, tak to nějak zapadlo. Dostali jsme takovou pasivní odpověď, že děkují za nabídku a pokud by chtěli, ozvou se. Nijak na ně netlačíme, což je asi trochu spojené i s tím, že jejich finanční situace je taková, jaká je. Těžko bychom se zbytečně vnucovali. Pokud by měli zájem, určitě by se ozvali.
Co třeba tematické kanály velkých televizí, jako Prima Cool, Prima love, ale třeba i slovenská Joj Plus? Pro její mateřskou televizi Joj jste také vyráběli pořady.
Ještě existuje televize Doma. Myslím si, že nemají nějakou velkou vlastní produkci. Joj Plus asi nemá vůbec žádnou, de facto je to reprízový kanál.
Ale momentálně se přeformátovává na program pro mladé po vzoru Primy Cool. Takže cesta by tam možná byla.
Ona ani Prima Cool nemá vlastní výrobu.
Má, sice jen jediný pořad, ale od letošního ledna ano: herní magazín Re-play. A je dodávaný externě.
Vím, že Nova Cinema má nějaký star magazín, pokud ho nezrušili.
Měli Hvězdného reportéra, kterého zrušili a moderátora obsadili do Nočních Televizních novin na hlavní Novu.
To znamená, že když velké televize na svých malých kanálech nemají žádnou produkci, není předpoklad, že ty malé by do ní šly. Navíc do externí. Když mají vlastní studio, využijí ho a vyrobí si něco samy.
Pak jsou tu placené kanály na kabelu a satelitu, které mají lokalizované verze do češtiny a slovenštiny. Dejme tomu HBO vyrábí svoji vlastní skečovou show Na stojáka.
HBO vyrobilo vlastní dokumentární seriál a mají ambice jít do společných projektů. Jan Novotný z naší pražské kanceláře je s nimi v kontaktu. Vlastně jsme v několikanásobném kontaktu s HBO, protože mnichovská Beta a EOS nabízí nějaké společné projekty. Myslím, že jim nabízeli i Borgie jako koprodukci. HBO má zájem o produkci, která tu reálně vznikne a je z tohoto prostředí. Nemají zájem o takové ty velké celoevropské formáty, ani jako koproducent. Myslím, že budou velkými producenty, protože to umí dělat. Mají zdroje na to, aby si jednotlivé lokální produkce HBO vypracovaly svoji vlastní tvář.
Existují i různé dokumentární kanály, třeba lokalizované verze Viasatů, které provozuje švédský spolumajitel Primy, skupina MTG. Touto cestou se nechcete vydat?
Nemáme v portfoliu tento typ pořadů, nezaměřujeme se na dokumenty. Ale určitě je to zajímavé. Vím, že TV Paprika nakupuje také levné dokumenty, ale ne soutěže.
Ze stejné skupiny jako TV Paprika je i TV Deko, a ta měla také nějaké původní české pořady. Uváděl je dokonce Jan Rosák.
Ano, i slovenské.
A ti se vás nesnažili oslovit?
Upřímně řečeno ne. Když už něco chtějí udělat, není to věc, kterou bychom měli v našem portfoliu. Maya produkuje pořady pro velké televize a zatím jsme se nerestrukturalizovali. Naším velkým partnerem by jistě byl Fero Fenič jeho Febio TV.
Ale tenhle projekt usnul a zřejmě se už neprobudí.
Ale ten koncept byl milý naší duši i záměrům. Tam bychom určitě přinesli mnoho zajímavých věcí. Například romský sitcom, který jsme už měli v určitém stadiu vývoje. Fero má dobré nápady, které se u nás setkávaly s radostí a pochopením. Kdyby Febio TV existovala, byli bychom tam asi platným dodavatelem obsahu.
Na českém trhu měla vzniknout i čistě dětská TV Pohoda. Dokázali byste produkovat něco pro dětského diváka?
Neprodukujeme, ale rádi bychom do tohoto segmentu vstoupili. Myslím, že Jan Novotný se už zajímal o dětské pořady v ČT. Takové pořady mají i mezinárodní potenciál, protože se do nich nikomu moc nechce. Všechno přebijí „animáče“ z Koreje. Najít dobrý dětský koncept, měl by v Evropě jistě velký mezinárodní potenciál. Dal by se prodávat i do Německa.
Zájem o sledování televize klesá a mění se i způsob konzumace televizních pořadů. Řada diváků je sleduje v televizních archivech na internetu, existují dokonce už i specializované čistě internetové televize. Lidé odmítají čekat na to, kdy jim dramaturg nabídne konkrétní pořad, ale chtějí ho vidět ve chvíli, kdy na něj mají skutečně čas. Nesnažíte se hledat klienty i mezi zábavnými videoweby?
Nesdílím úplně váš názor. Myslím si, že je to jen jedna vrstva diváků. Jednak je mladší, a pohybuje se v nějakém konkrétním prostoru. Jde o městského diváka, nebo naopak o diváka zasazeného do nějakého nekulturního prostoru, kde je jenom on a jeho počítač. Nemá se s kým bavit. Lidé si hrozně rádi nechávají manažovat svůj život. Mám takovou zkušenost, že když si koupím svoje oblíbené filmy na DVD, podívám se na ně až ve chvíli, kdy je nějaký televizní dramaturg zařadí do vysílání. To samé se týká CD, nakonec stejně tu samou hudbu poslouchám spíš z rádia. Myslím, že existuje nemalá vrstva lidí, kteří jsou na tom podobně. Je jen málo lidí, kteří si manažují svůj život sami, jsou to „jupíci“, co televizi programově odmítají. Tedy do doby, než se ožení a mají děti. Výhoda, že se nemusíte dívat na pořad v televizi, ale druhý den na internetu, sice zůstává, ale neodkloní se od klasické televize.
Nezapomínejte, že televize stále plní funkci rodinného krbu a bude ji plnit i nadále. Dnes jsem v bance bavil s mojí osobní bankéřkou na téma, že televize zničila vesnickou pospolitost, a že naštěstí se tato pospolitost obnovuje, obnovují se masopusty a vesnická divadla. Myslím si, že to televizi ubere, že lidé začnou být více spolu, a to bude druhý nepřítel vedle internetu. Ale to, že existuje nějaký pevný bod, který funguje, jako je televize, to se ještě dvacet let nezmění. Vždyť se podívejte: diváci se přelili z velké Novy na menší Novu, z Primy na Primu Cool. O co oslabily velké televize, to získaly na svých malých tematických kanálech. Ale v zásadě zůstali všichni na svém. Teď je otázka, zda si Nova dobře hlídá svoji značku.
Poslední dobou to vypadá, že moc ne. A je otázka, zda to je záměr nebo ne.
Podle mě se vytratila určitá domestikace. Televize vysílá pořady a kromě toho taky signály, že je s vámi. Jenže teď zůstalo jen u vysílání pořadů a signály jsou pryč. Už je to jen takový odvar.
Jak si vysvětlujete neúspěch jarního programového schématu Novy, když úplně stejné pořady (Tisíc a jedna noc, Česko Slovenská SuperStar) slaví na Slovensku neskutečné úspěchy?
Šeherezáda je jasná, to je tím, že na řece Moravě stále existuje hranice mezi východní a západní Evropou. Nepochyboval jsem o tom a dokonce jsem se vsadil s Milošem Zahradníkem (bývalý programový ředitel Primy, který nyní působí v oddělení skladby programu Novy, pozn. red.), že Tisíc a jedna noc nebude na české diváky fungovat. On měl obavy. V Česku lidé nepotřebují tolik snít, potřebují se víc chytit práce, nápadů, nejsou tak zasnění jako „uherští pracující“.
A SuperStar?
Nedokážu si tak přesně vysvětlit ten slovenský úspěch. Myslím si, že to chtělo pauzu.
Nasadili ji příliš brzy po Talentmanii?
Ano. Ale ono to nefunguje ani u mladých.
Zatím moc ne.
Když mají na Nově dohromady 900 tisíc diváků, tak to asi není úspěch ani u mladých.
Mladí mezi diváky SuperStar převládají, ve skupině 15 až 54 let jsou podíly na sledovanosti vyšší. Ale je vidět, že česko-slovenské televizní projekty mají poslední dobou větší úspěch na Slovensku než v České republice. Nejde jen o SuperStar, ale také o Šéfku na Primě a Joj.
Myslím, že tam došlo k nějakému omylu, protože Nora Mojsejová je na Slovensku skvělým mluvčím spodiny. Takové to vzrušení, že spodina je v televizi, přinášelo dlouhé roky v různých vlnách určitý pocit osvobození. Mojsejová vlastně mluvila za tu spodinu, vysmívala se za ni těm bohatým.
Teď ji ale pasovali do role úspěšné manažerky, tedy mezi ty vysmívané.
To je podle mě dramaturgický problém, ona přece není autorita v byznysu. Můžete věřit Donaldu Trumpovi, který sice zkrachoval, ale v Americe stojí velké domy, které nesou jeho jméno a něčeho dosáhl. Můžete věřit Kellnerovi a nevím komu všemu, a můžete se pokusit dostat do jejich blízkosti, ale nemůžete věřit takovéto paní. Když nedokázali sehnat skutečně úspěšného člověka, neměli to dělat.
Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz
ČLÁNKY DO MAILU