Začíná se nám tady rozmáhat takový nešvar, který vede ke stále přísnější regulaci internetu. Úřady dostávají více a více pravomocí, jak mohou do online světa zasahovat. A to přímo, velmi zásadně a bez posvěcení soudem.
Nejnovějším příkladem je nařízení na ochranu spotřebitelů, které minulý týden schválil Evropský parlament. Jak upozornil server Bleepingcomputer, návrh normy obsahuje několik kontroverzních novinek: úřady podle něj mají dostat pravomoc nechat odstranit online obsah nebo omezit přístup k webům, pokud usoudí, že mohou potenciálně ohrozit tzv. společné zájmy spotřebitelů.
Mají také mít možnost nařídit hostingové firmě, aby dotyčný obsah znepřístupnila nebo odstranila, nebo přikázat registrátorům domén, aby zrušili registraci domény a převedli je na dotyčné úřady. Nařízení je přitom přímo závazné pro všechny členské státy Evropské unie a pokud bude definitivně schváleno, má začít platit za dva roky od přijetí.
Návrh sice obsahuje klauzuli, podle které si mají státy možnost vybrat, jestli nové pravomoci dají svým úřadům (jako je v ČR například Česká obchodní inspekce, ČOI), nebo jejich vynucování nechají na soudech, je to ale velmi obecná formulace, která členské státy k ničemu nezavazuje. Pravomoc nechat zablokovat weby by tak potenciálně mohli získat například inspektoři ČOI. Ostatně: precedens bychom už měli, ne?
Zdůvodnění nových pravomocí je jasné: vše je pro dobro spotřebitelů. Úřady mají mít možnost zasahovat například v případě online podvodů s falešnými e-shopy co nejrychleji a nejefektivněji, vysvětluje nařízení v recitálech. A schvalování soudem úředníky jen zdržuje. Kde jen jsme to už slyšeli?
Zrušit web, hosting nebo doménu
Snaha o ochranu spotřebitelů před online podvodníky samozřejmě není sama o sobě špatná. Jde ale o to, jestli s dobrým úmyslem nenaděláte ještě více škod. A nově navrhované pravomoci úřadů vypadají poněkud děsivě. Úřady mají mít podle současné verze nařízení mimo jiné:
- pravomoc odstranit obsah nebo omezit přístup k on-line rozhraní (tím je myšlen web nebo aplikace, která dává přístup ke zboží či službám obchodníka – pozn. redakce) nebo nařídit zřetelné zobrazení varování pro spotřebitele při přístupu k on-line rozhraní
- pravomoc nařídit poskytovateli hostingových služeb, aby on-line rozhraní odstranil, nebo aby k němu znemožnil či omezil přístup
- případně pravomoc nařídit registrům nebo registrátorům domén vymazat plně kvalifikované doménové jméno a umožnit toto jméno zaregistrovat dotčenému příslušnému orgánu
U všech těchto opatření mají mít úřady možnost „požádat třetí stranu nebo další orgán veřejné moci, aby provedly tato opatření“.
Všechny informace are belong to us
Úřady mají také mít pravomoc v rámci vyšetřování získat jakékoli relevantní dokumenty a informace, které se týkají možného porušování práv spotřebitelů ze strany obchodníka, a to „…zejména aby mohly určit totožnost odpovědného obchodníka, bez ohledu na to, kdo má k dispozici příslušné dokumenty, údaje či informace, a bez ohledu na jejich formu nebo formát, na médium, na kterém jsou uloženy, nebo na místo, kde jsou uloženy.“
Tyto informace mají mít úřady možnost získávat i od dalších státních institucí a také od fyzických osob i firem „…včetně například poskytovatelů platebních služeb, poskytovatelů internetových služeb, provozovatelů telekomunikací, registrů a registrátorů domén a poskytovatelů hostingových služeb.“
Nařízení výslovně uvádí, že se to týká všech relevantních informací „…včetně sledování finančních a datových toků, zjištění totožnosti osob zapojených do finančních a datových toků a zjištění informací týkajících se bankovních účtů a vlastnictví internetových stránek.“
Se soudem, nebo bez?
Když Evropský parlament letos na jaře ve výborech formuloval svůj názpor na návrh nařízení, snažili se europoslanci nové pravomoci mnohem více vybalancovat, píše na svém blogu europoslankyně za německou Pirátskou stanu Julia Reda.
Pozměňovací návrhy, které v březnu přijal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, tak připouštěly zásahy do webů jen v případě, „…kdy existuje riziko závažné a nenapravitelné újmy spotřebitelům.“ To poslanci definovali poměrně přísně jako „… riziko situace, jež pravděpodobně povede ke vzniku závažné škody, kterou již nelze vynahradit.“
U blokování webů, odstřižení hostingu nebo zrušení domény navíc výbor počítal s nutností soudního povolení:
V případech, kdy existuje riziko závažné a nenapravitelné újmy spotřebitelům, měl by být příslušný orgán v případě, že nejsou k dispozici jiné možnosti, schopen přijmout prozatímní opatření k zamezení či zmírnění takové újmy, zejména tím, že by poskytovatelům hostingových služeb nařídil, aby obsah odstranili nebo pozastavili webovou stránku, službu nebo účet, nebo uložil registru nebo registrátorovi domény, aby na určitou dobu pozastavil plně kvalifikované doménové jméno. Dále by v případě, že prozatímní opatření nebudou účinná, měly příslušné orgány, jakožto krajní možnost, mít také pravomoc nařídit poskytovateli hostingových služeb odstranit obsah nebo vypnout webovou stránku, službu, účet nebo jejich části nebo nařídit registru nebo registrátorovi, aby vymazal plně kvalifikované doménové jméno a umožnil dotčenému příslušnému orgánu toto jméno zaregistrovat. Tyto pravomoci by s ohledem na případný dopad, který by mohly mít na základní práva, měly být uplatňovány v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a na základě soudního povolení.
Jenže pak se návrh nařízení dostal do rukou zástupců členských států (PDF), do Rady Evropské unie. Z jejich návrhu výše zmíněné pojistky a vyvažování práv provozovatelů webů zmizely. O nutnosti soudního povolení už se v návrhu vůbec nemluví a místo povolení blokování jen v případě, že hrozí riziko „závažné a nenapravitelné škody“ zůstaly jen vágní „… případy, kdy nejsou k dispozici žádné jiné účinné způsoby k dosažení ukončení nebo zákazu porušování právních předpisů.“
Zástupci členských států zároveň navrhli zmírnění či zrušení některých dalších opatření na ochranu spotřebitelů, jako byla například pravomoc nařídit nepoctivému obchodníkovi, aby vyplatil poškozeným zákazníkům kompenzace, říká Julia Reda.
Návrhy členských států se jen s malými změnami staly součástí pozměňovacího návrhu číslo 151, který europoslanci v úterý 14. listopadu nakonec přijali (591 hlasů pro, 80 proti, 15 se zdrželo). Mimochodem, zpravodajkou normy je česká europoslankyně za ČSSD Olga Sehnalová.
K tomu, aby nařízení vstoupilo v platnost, je už zapotřebí jen poslední formální souhlas Rady EU. Vzhledem ke stanovisku, které Rada zveřejnila 17. listopadu (PDF), to zřejmě nebude problém.
Blokování nic neřeší
Nové nařízení je dalším příkladem trendu, jak si politici zjednodušují práci a přijímají řešení, která možná naoko vypadají dobře, ale podstatu problémů neřeší a naopak řešení přenášejí na někoho jiného – v internetovém prostředí obvykle na poskytovatele připojení, hostingové firmy a doménové registrátory.
Místo toho, aby úřady dostaly lepší nástroje, které by jim umožnily online podvodníky chytat a trestat, dají jim politici raději pravomoc plošně a bez soudu nařizovat zavírání webových stránek.
Toto řešení je přitom neefektivní a – jak jsme se přesvědčili u blokování webů s nelicencovaným hazardem – je také jen těžko technicky proveditelné (viz Tak to zablokujeme v DNS. Nebo ne?).
Vlak s úřednickým blokováním webů se ale už rozjel a vypadá to, že ho těžko něco zastaví. Tak komu politici tuhle pravomoc přiklepnou příště?
ČLÁNKY DO MAILU