Mýtus první: ČT 24 vysílá moc politiky
Přenosy sjezdů nebo tiskovek partají připomínají vysílání sjezdů KSČ v minulém režimu
Srovnávat vysílání totalitní televize a státního monopolu na informace s veřejnou službou v demokratické zemi je absurdní samo o sobě. Ano, komunistická mašinérie zpolitizovala život společnosti a na každém kroku nutila jedince politicky se vyhranit. Zpolitizování života za totality vyvolalo u části veřejnosti dojem, že v demokracii, svobodném prostředí, budou mít po několika letech revolučním zápalu, kdy se každý zajímal o věci veřejné jako nikdy předtím, od všeho klid. A najednou nemá. Veřejná služba s rozvojem programu ČT 24 vysílá celodenní přímé přenosy parlamentu, tiskové konference stran, projevy na úvod velkých konferencí nebo ony sjezdy. Kritik začne křičet: televize je zpolitizovaná, slouží politikům, kteří se chtějí vidět na obraze. Z čeho tak příkrý názor pramení? 1) Z určité apatie vůči politice, která obchází Evropou a nejlépe je dokládá snižující se volební účast u voleb, především do Evropského parlamentu. 2) Zlosti, že politici nedokáží řešit problémy společnosti a tak je nesmyslné jejich projevy vysílat. 3) Nedůvěry vůči ČT a jejímu sebevědomí stanovovat svobodně a nezávisle zpravodajskou agendu. 4) Nepochopení práv a fungování občana v moderní demokratické zemi.
Významné politické akce je totiž důležité vysílat v živém přenosu, s potřebným komentářem a analýzou, aby měl člověk možnost sledovat chování politických stran, jejich vystupování a vyjednávání. Zpravodajská televize veřejné služby je ideálním prostředkem, který může takovou analýzu a zážitek profesionálně vysílat a zvyšující se počet diváků ČT 24 ve chvílích, kdy je takto zprostředkována důležitá politická agenda, ukazuje, že televize je v demokracii zatím zcela nenahraditelnou platformou pro výměnu politických názorů a komunikaci mezi vládou, parlamentem, opozicí a voličem. Nejsledovanější politickou akcí loňského roku na ČT 24 byl Kongres ODS a rovněž další sjezdy, jednání parlamentu, významné zahraniční návštěvy, jakou byl Obama v Praze, přivede k ČT 24 nadprůměrné množství diváků.
Televize má v tomto smyslu velkou odpovědnost a musí tak pečlivě připravit každé politické vysílání. Nabídnout zážitek přímého přenosu i kritickou analýzu, komentář a debatu. Vyhýbat se velkým politickým akcím, potlačovat je, by znamenalo popírat smysl veřejné služby ve svobodné společnosti, demokratickém režimu. Politické dění a veřejná služba k sobě patří. Je nesmyslné srovnávat totalitní zpolitizované vysílání a současnou podobu politického zpravodajství. To je výsostnou veřejnou službou, abychom byli státem informovaných občanů, kteří se pak dokáží fundovaně rozhodovat ve volbách. Neinformovanost, nedostatek zpráv a debat by zavřely nad politickým životem víko, veřejná služba by selhala ve svém poslání a nijak by neposloužila české demokracii.
ČT24 si plně uvědomuje tuto roli, a proto její program vychází vstříc stále vyššímu počtu diváků, kteří chtějí informace o politickém dění nijak neořezané, nezkreslené, v autentické podobě přímého přenosu. Vyšli jsme ze zkušeností politického zpravodajství zahraničních televizí a přizpůsobili je české realitě. Výsledkem je analytická zážitková ČT 24.
Mýtus 2: Když politik zadupe, ČT hned někoho odstaví nebo zruší kritický pořad
Jako příklad se třeba uvádí David Borek, prý odstavený po údajné kritice Jiřího Paroubka
Konkrétní příklad Davida Borka je nesmyslný ze dvou důvodů. Za prvé: stažení Borka nikdo nežádal, ani si na něj nestěžoval, jak se zcela mylně rozšířilo. Za druhé: Borek už více než tři roky moderuje prestižní Studio 6 (dřív Dobré ráno) a s politiky vede rozhovory ve vysílání neustále, včetně Jiřího Paroubka. Zpravodajství ČT je mnohem sebevědomější a nezávislejší, než jakou má obecně pověst, na čemž bohužel nesou vinu občas i hysterické komentáře kolegů z tištěných médií, kteří bez hlubší znalosti problému komentují dění v ČT na základě drbů a domněnek, ne faktů.
ČT žádnému politikovi nikdy nenadbíhala a před nikým nepoklonkovala. Je stejně tak kritická vůči politickému životu jako jiná seriózní média, jen netiskne štiplavé a ostré komentáře. Právě ty odlišují veřejnou službu od ostatních. ČT se nevyhýbá kauzám, pro politiky často nemilým událostem nebo jejich selhání, jen je nekritizuje v komentářích a sloupcích, nevede s nimi veřejné souboje. Veřejná služba tady není od toho, aby měla názor na politické dění nebo jednotlivé politiky. Takové hodnocení je ze svého titulu často subjektivní a nikdo si neplatí veřejnou službu, aby obarvovala vysílání podle soukromých názorů zaměstnanců.
To ale neznamená, že zpravodajství ČT je ustrašené a snaží se „nemít s politiky problémy“. Informuje zcela svobodně a kriticky, pouze se zdržuje komentářů. Mezi redaktory, editory a vedení redakce probíhá zcela standardní svobodná diskuse nad tématy. Novinářské prostředí ČT se nijak neliší od jiných, jen se striktně dodržuje nestrannost, nezaujatost a v politické rovině tolik diskutovaná „vyváženost“. Ta nikdy neznamená, že ČT dá slovo všem a tím má svoji objektivitu z krku. Téměř každý článek v novinách je stejně vyvážený jako reportáž ČT. Nedat prostor opozici, nemít vějíř politických názorů na konkrétní věc je nemyslitelné ve kterékoliv televizi, rozhlase, deníku, portálu. Veřejná služba pouze tuto novinářskou zásadu hlasitě deklaruje a je tvrdě kontrolovaná.
Mýtus 3: Politiku málo komentují „nepolitici“
Když jsem byl ve Spojených státech na stáži, američtí kolegové nechápali, že v ČR máme tradici poledních nedělních politických debat. „V neděli se přece politika nedělá, politici jsou nudní a nikdo by se na ně nedíval, takže musíte pozvat herce, novináře, politologické celebrity a s nimi rozebírat politiku,“ říkávali. Politici jsou jen do večerních zpráv.
Každá země má ale svá specifika. Nedělní diskusní pořady prošly v ČR mnoha experimenty a proměnami a zatím žádný nezískal větší respekt a zájem publika než debata nad aktuálním děním s politickými špičkami. Jako by konfrontace novináře, moderátora a politika byla nejvíc sexy publicistické schéma pro českou veřejnost. Sledovanost nedělních debat, především pak Otázek Václava Moravce, to dokládá. Stejně tak i posedlost, s jakou politické strany vnímají roli takových debat na politický život. Jako by debaty, střety před kamerou v duelech, měly rozhodující vliv na popularitu politiků, jejich postavení v rámci jejich strany.
Nezávislí odborníci v Česku nemohou nahradit politiky ze dvou důvodů. Za prvé, jen menšina z nich má na rozdíl od amerických kolegů vyhraněné, silné, kontroverzní názory a ochotu se hádat a tak trochu i bavit publikum. Za druhé: Okruh takových odborníků je poměrně nízký, stejně jako bývalých výrazných politiků, proto se na nich nedá postavit pořad s týdenní periodicitou, aby lákal každou neděli statisíce diváků u oběda. Politik dává záruku střetu, štiplavosti, rádi se díváme, když se dostane do úzkých nebo se dozvíme něco nového. Tento formát v Česku funguje a je stále jedinou smysluplnou nedělní polední diskusí. Debaty komentátorů a politologů ve zpravodajství ČT nechybí. Jsou jich desítky v Událostech, komentářích, Studiu 6 a během celého vysílání ČT 24.
Proč se kolem ČT množí mýty? Stále existuje něco jako syndrom ohrožení její svobody, syndrom, že jí ve skutečnosti lajnuje život někdo zcela jiný, z temných koutů zájmových skupin a partajních sekretariátů.
Za zpravodajství mohu říci: Je to mylná a směšná představa. Veďme o ČT rozumnou debatu a vynechme fámy, mýty a předsudky. Starost o nezávislost ČT je pochopitelná, ale neměla by být paranoidní.
Autor je ředitelem zpravodajství České televize
ČLÁNKY DO MAILU