Názory k článku Mýty (a realita) digitální generace

Mám 15 let starou dceru. Počítač zná od malička, rychlý internet cca 5 let. Jako rodiče jsme ji ale do jejich užívání netlačili a počítačové hry moc nepěstovali. Z pozorování dcery a jejich vrstevníků (běžné gymnázium) si dovoluji vyvozovat některé dost odlišné závěry:

1. Počítač a mobil je pro ni stejně přirozené "pozadí" jako třeba stromy nebo silnice (s tím souhlasím), proto o něm ví stejně málo jako já o složení asfaltu nebo rostlinné buňky. Používá jej zcela samozřejmě, ale povrchně a v zásadě ji (kromě základní uživatelské úrovně) vůbec nezajímá. Mezi jejími vrstevníky je zhruba stejně znalců počítačů, jako třeba chovatelů hrdliček nebo šachistů. Co se týče detailů, třeba hlubších nastavení, je zhruba stejně vyspělý uživatel, jako moje 81 let stará matka (!!!).

2. Multitasking nezvládá úplně stejně, jako teenageři před 20ti lety (vím o čem mluvím, vedl jsem léta různé dětské kroužky). Předchozí generace "znaly všechno z televize", ty dnešní z FB a Wikipedie. Změnil se zdroj, zvýšilo množství informací, ale nezměnil se jejich postoj a způsob přijímání.

3. Jejich svět se zase o kus zmenšil (moje dcera stihla za 15 let svého života procestovat více zemí, než já za 50), ale orientují se v něm stejně špatně. Co se asi změnilo (či zvýraznilo) je "klipovité", těkavé vnímání, neschopnost dlouhodobějšího soustředění na jednu věc. To bohužel většina on-line médií podporuje (na úkor třeba knih, které právě dlouhodobé soustředění vyžadují).

4. Špatné výsledky testů by nebyl lepší, pokud by je žáci vyplňovali na monitoru místo na papíře! Problém je hlubší - spíš v "nemyšlení" než "jiném způsobu myšlení". Jednak zahlcující přemíra informací nedovoluje udělat si v nich nějaký pochopitelný systém (a vede ty děti k tomu, že prostě většinu ignorují), jednak to čtení převážně titulků a zpráv do 160 znaků nepodporuje hledání souvislostí - děti toho vědí hodně, ale neumí propojovat.

5. Změna školy na "oprerator's room", kde bude každý obklopen monitory a komunikovat pouze přes síť by (pokud by byla vůbec možná) přinesla jen zvýraznění těch negativ. Učitelé jsou v tom nevině, za současných podmínek dělají, co mohou.

Tento komentář mi dal mnohem více než celý článek, ale to už tak občas bývá.

No tak když vylezu z autoškoly a nevím o motoru skoro nic, tak mi to nijak nebrání jezdit autem a jezdit bezpečně.
Současný počítačový svět je ale takový, že bez hlubších IT znalostí nemá laik šanci poznat, co je bezpečné a co není.
Ať se nám to líbí nebo ne, současné počítače jsou něco jako auta v roce 1950. Není nutné být mechanik, když je chci řídit (jako to bylo v roce 1920). Ale jestli nechci zůstat čas od času někde viset, nebo skončit v nějaké bouračce zapříčiněné technickým stavem, tak toho musím o autech dost vědět (pokud jsem od vozu majitel a na auto trvale nedohlíží firemní servisák).

To máte pravdu, ale prostě není reálné, aby všichni BFU měli takové znalosti, aby si mohli servisovat počítač.

Dovolil bych si ještě jeden názor nebo spíš doplnění: to, že děti učí rodiče, bych klidně rozvedl tak, že rodiče učí prarodiče i děti. Tak je to u nás - já ve věku rodičů dělám hotline rodičům (tedy prarodičům) a občas taky vlastním dětem, které - jak tady bylo zcela správně řečeno - berou všechno tak nějak povrchně a jsou líné přemýšlet.

Nejsou ochotni připustit jiné názory - s tim ma potize 90% dospelych.

Dovolím si prispieť do tejto kultivovanej diskusie. Sám sa zaoberám informačnými systémami a absolvoval som prvé kroky s MS DOS, Windows a v súčasnej dobe preferujem otvorené štandardy a teda open source zdroje. Sám považujem univerzálne použitie voľne dostupných programov za jedinú alternatívu pre verejné použitie do budúcna z viacerých dôvodov, ktoré pripomeniem len krátko: cenová dostupnosť, užívateľskú nezávislosť, možnosť oboznámiť sa stavbou systému - zdrojového kódu, demonopolizácia softvéru, teda neexistencia väzby na akékoľvek softvérové licencie, ktoré obmedzujú ďalší rozvoj softvéru.
Z článku a komentárov som pre seba vyvodil viacero záverov:
- vytvoril sa generačný problém školského systému a natívneho prístupu žiakov. Školský systém je viazaný na klasické študijné metódy - autoritatívny výklad učiva zo strany učiteľa, klasické memorovanie a škúšanie najvhodnejšie systémom doslovnej reprodukcie, súvislý výklad učebnej látky v dávke 45 minút. Oproti tomu žiacke podvedomé návyky z používania internetu sú intenzívny ale krátkodobý záujem surfovaním, hraním videohier, sociálnymi sieťami. Na pôde školy dochádza k stretu týchto dvoch generačných platforiem, v ktorom prehrávajú všetci: žiaci aj výchovný systém nižšou efektívnosťou a neschopnosťou naučiť, resp. naučiť sa základné klasické vedomosti. Otázka je, či sú žiaci motivovaní memorovať fakty, ktoré závratnou presnosťou a rozsahom môžu vygoogliť za pár sekúnd. V takomto strete sa možno dostávajú do schizfrénie v ktorej sú stresovaní potrebou nadrviť sa "lacnými" a všadeprítomnými informáciami a nemožnosťou sa rozvíjať v pre nich natívnom zvládaní internetových informácií a ich kritického vyhodnocovania.
- druhý záver je z prístupu k softvéru ako takého, ktorý sa pre deti javí ako čierna skrinka, ktorá tu bola ešte skôr, ako sa k nej dostali. Keďže sa preferuje propretiárny softvér, s množstvom obmedzení a autorských práv, monopolom tvorcu na poskytovanie licencií, nie sú taktiež motivovaní k zisteniu, ako to celé pracuje. Proste to tu je, a keď to chceme, mali by sme odniekadiaľ kúpiť, tí šikovnejší stiahnúť. Keďže školy neponúkajú to, čo by prirodzene mali - o informačných technológiách, namiesto toho sú článkom kvázi obchodného systému jednej nemenovanej spoločnosti, ktorá môže bohato "sponzorovať" poskytovanie svojimi produktami, keď sa jej to mnohokrát vráti v následných licenciách pre "závislých" užívateľov. Výhodou otvoreného softvéru by z hľadiska žiakov a študentov bola možnosť aj poukázať, že i keď v tejto chvíli tomu ešte nie celkom rozumejú, videli by, že aj ten softvér rovnako ako každý organizmus, má svoju štruktúru, prvky, písmená, stavbu, a to celé tvorí jeden celok. V tom príapde by nebol pre nich neznámy moloch, ktorý funguje, ale občas kvôli niečomu vypadne a musíme volať uja z kabinetu IT.

A to je všechno ?

Bohužel ne, tohle je jen první díl.

Děti by se měly hlavně učit udělat jednu věc pořádně, plně se na ni soustředit a dotáhnout ji do konce. A mít z toho radost.
Bohužel v dnešní uspěchané době, plně megapodnětů, barev, reklam a spěchu jsou neustále vyrušovány a snad více než v dřívějších generacích mají problémy se soustředěním.
Naučit se přepínat z úkolu na úkol, to není pro dětský věk. Na to musí člověk nejprve vyzrát a naučit se realizovat 1 úkol. Pokud toto pořadí není dodrženo, pak člověk v životě neumí ani multitaskovat, ani dokončit 1 úkol.

Váš příspěvek je podle mne hodnotnější a výstižnější než celý článek.

<blockquote>Dle vás by se teda mělo každé správně vychované dítě (zvídavé, jdoucí do hloubky, aktivní) ve svém volném čase doučovat moderní technologie samo?</blockquote>

Pokud o ně má zájem a chce se o nich něco dozvědět, tak to ani jinak nejde. Většina nemá rodiče, kteří by je to mohli učit sami, nanejvýš je mohou podpořit tím, že jim seženou a zaplatí nějaký kroužek. A spoléhat na školu, to už je úplně mimo realitu. Pokud se chce o IT něco dozvědět, je mu to, co se učí na téměř všech základních a středních školách (a bohužel i na většině vysokých), k ničemu.

Teď nevím, jestli si neděláte legraci děláte Vy. Stát má sice zodpovědnost za vzdělání, ale základní povinnost v této oblasti leží na rodičích. Totiž žáka proti jeho vůli žádná škola nic naučit nedokáže; dnes na to nemá ani nástroje - na sníženou známku z chování takový zkušený sígr kašle a dokáže zlikvidovat třídu i s méně odolným učitelem. Vím, o čem mluvím!
Jinými slovy nemají-li rodiče o vzdělávání svých potomků zájem a maskují to povinnostmi, které máme všichni bez služebnictva, nemá škola šanci do žáka extra moc vědomostí dostat (mimochodem, dávat přednost péči o dům či zahradu před dětmi asi není dobré; vzpomínám si, jak moji rodiče po práci ve fabrice fičeli na pole, často se dělalo do tmy, protože to jinak na vesnici nešlo, a přesto si na mě čas vždy našli: kontrola úkolů, žákovská knížka, co je nového, případný pohlavek a tak.). Nikdo nechce, aby rodiče školu suplovali, ale aby se dětem věnovali ("spolupracovali se školou").
Tak, teď takzvaný IT obor. Co je to? Podle mne jde v daném kontextu o prázdný pojem. Žáci neučí nějaké abstraktní "IT", ale konkrétní věci, a to zpravidla práci s aplikačními programy, maximálně tak s nějakými vývojovými nástroji, výjimečně pak algoritmizaci. Počítač používají zhruba za stejným účelem jako švec verpánek - podstatný je výsledek. Co se reálně děje uvnitř bedýnky je nezajímá a je to tak správně (a troufám si tvrdit, že doopravdy to kromě primárních vývojářů už dávno jen minimální počet lidí; u Microsoftu vůbec nikdo ;-)).
No a to, že se rodiče učí od dětí, není nic divného. Tak tomu bylo vždycky, pochopitelně pokud se nejednalo o obor, v němž rodič pracoval. "IT" obor nemá žádné mimořádné postavení, je pouze aktuální, a troufám si tvrdit, že bez jeho hlubší znalosti (případně i bez jakékoliv znalosti) se dá docela dobře žít. Koneckonců je určitě příjemnější si na holku (kluka) sáhnout nežli koukat na obrázek ;-).

Výuka IT je bohužel na většině základních a středních škol na hanebně nízké úrovni. Děti se opravdu učí jen uživatelské dovednosti, málokde se dostanou k něčemu jinému - připadá mi, že se víceméně počítá s tím, že například pravidla chování na internetu děti naučí NĚKDO doma. Toho bohužel řada rodičů schopna není, a není se čemu divit.
MMCH, ve zmiňovaném věku (10-25 let) mám momentálně všechny svoje děti, takže to můžu sledovat prakticky "v přímém přenosu".

Dobrý den,

zřejmě jste, stejně jako někteří další "čtenáři" mého textu nepochopil, kde referuji o názorech druhých, a kde zastávám názory své vlastní.

K námětům na přemýšlení bych snad jen dodal, že se nezabývám vymýšlením námětů, ale snažím se ověřit či vyvrátit tvrzení, která panují buď v části akademické obce, nebo v médiích, a to prostřednictvím dostupných dat, která mají alespoň o něco málo vyšší stupeň "reprezentativity" než subjektivní názor několika čtenářů lupy.

Několik hodin týdně? Upřesním. Jednu hodinu týdně. Většinou se to řeší dvouhodinovkou jednou za čtrnáct dní. Mají učitelé učit byty, bity, dvojkovou soustavu, základy programování, hardware, anebo se mají v tom hanebně krátkém čase pokusit do dětí "vtlouci" alespoň základy uživatelských dovedností?
A to nemluvím o faktu, že v IT učebnách je počítačů většinou pomálu, takže není vzácností vidět u jednoho stroje dva žáky.
A taky o tom, že ony školní počítače jsou v naprosté většině za hranicí nejen morální, ale i fyzické životnosti. U nás jsme vloni slavnostně zlikvidovali počítač třídy 486 s W95 a Office 602. Na tom si učitelé měli připravovat své hodiny. Nahradil ho jeden Siemens Nixdorf, asi deset let stará repase s WXP a MS Office.
Ale abych byl alespoň trochu pozitivní. I když úroveň vybavenosti českých škol IT je prachbídná, není to ten hlavní moment, proč počítačová gramotnost je na úrovni, o které se vyplatí sáhodlouze diskutovat. Ten hlavní moment vidím v tom, že se většina populace dívá na počítač (a IT obecně) jako na záležitost, která z nich sejme břemeno vlastního rozhodování a hlavně zodpovědnosti. (Ruku na srdce, kolikrát jste se setkali s argumentem "... nojo, ale já to tak mám v počítači...". Kolikrát jste viděli zdatnou úřednici na obecním úřadě, jak vyplňuje tabulku v Excelu a má po ruce kalkulačku, kterou nejprve spočítá výsledek, který pak pracně zanese do tabulky. Pokud ne, jste neuvěřitelně šťastní lidé, nebo žijete někde jinde..)
Nikdo dosud neřekl naplno, že s počítačem nám do chalupy přišel nový vercajk a je jen na nás, jak s ním naložíme.
A tak se vracím zase do naší nedokonale vybavené školy. I na starých počítačích totiž jde vyhledávat data a údaje třebas k hudební výchově, matematice, fyzice a dalším předmětům A učitel pak musí umět naučit děti, jak s nimi pracovat. To, jak je získat, už totiž většinou skutečně vědí. Takže ani ten učitel nemusí být počitačovým guru, ale musí vědět co s informacemi, které jsou najednou takřka na dosah ruky. A to bude asi problém největší. Až se tohle vyřeší, pak i ta hodina IT týdně bude stačit...

Píšete "... pokud učitel neučí užitečné věci ...". Problém ovšem je, co je to užitečná věc. To, co se jeví jako užitečné učiteli či škole, se velmi pravděpodobně nebude jevit užitečné žákům. A teď co? Má se škola změnit v lunapark, mají si učitelé na hodinu nasadit klaunské nosy a učitelky zaječí uši a ocásky?
Jde samozřejmě o hlubší problém, lze říci kardinální - jak učit, co učit atd. Doufám, že ve světle posledních mezinárodních srovnání už nikoho nepadne tvrdit, že likvidace socialistického vzdělávacího systému a bezhlavé povolování soukromých škol byly přínosem.
Oni ti dnešní žáci ovládají Internet, jsou sebejistí, nebojí se vystoupit se svým názorem a obhajovat jej, ale ... bez Internetu pomalu nejsou schopni vyjmenovat naše sousedy, jsou drzí, nejsou ochotni připustit jiné názory nebo dokonce uznat, že neměli pravdu. Jako bonus bych uvedl, že občas padnu studenta, který je zcela upřímně překvapen, že po něm něco chci a chci to ve stanovené kvalitě, jinak prostě nebude zápočet. Nebo že sice dospěl ke špatnému výsledku, ale zná postup, ale přesto vyletí od zkoušky. Vykládám si to tak, že se s něčím podobným na základní ani na střední nepotkal, tam si asi jen tak nějak popovídali, maximálně Ctrl+C, Ctrl+V - speciálně na gymnáziích; na průmyslovkách jsou asi učitelé větší drsňáci.
"... šíří viry, podvody, spam, ...", "... co je vlastně ten internet, jak pracuje ..." - to je přesně ono. Buďto tyto oblasti odbudete víceméně všeobecným popisem s komerčním pozadím a nulovým efektem, viz třeba Safer Internet nebo rady typu používejte legální SW (čti kupte si vše od Microsoftu), ještě si kupte antivirus a pravidelně záplatujte. Nebo druhá možnostz, půjdete do detailů. A troufám si tvrdit, že bez znalosti detailů, bez protokolů nelze dobře pochopit podstatu třeba spamů, nebo co přinese DNSSEC atd.
Jenomže pak narazíte, protože ono to žáky bavit nebude. Oni chtějí klikat, surfovat, hrát hry, fejsbůkovat atd., atd. (Jo - a po střední škole každý hned manažerem se služebním mobilem a autem roka - to je prosím ze života, tak si představovali studenti jedné soukromé obchodní akademie počátek své kariéry; jeden teď sedí za kasou v samoobsluze, další snad někde plní tlakové lahve acetylénem.).
S Vaší poslední větou souhlasím, ale, co s tím, když ty holomky nelze řezat? A zavádět psychologické metody po americkém vzoru, tak špatně na tom snad nejsme.

ano, děti opravdu učí rodiče s ovládáním PC .. protože toho času na tom strávili nepoznatelně více a měli šanci se to naučit .. nicméně drtivá většina jim pomáhá pouze s ovládáním PC .. jakmile se sami dostanou někam k většímu problému, jako je nastavení něčeho, či nedejbože něco shodí, sami už nevědí co a jak dál mají opravit. Sám pracuji v IT (programátor a PC všeobecně) a s mladými jsem ve styku neustále .. a občas mě až zaráží ta jejich "gramotnost" v oblasti ovládání ... tedy spíš "negramostnost". Když si má člověk představit, že toho bude všude kolem více a více, tak ten nezájem je udivující.
Ale zase jak se říká v jedné pohádce, "ten umí to a ten zas toto" a to je asi i jedině dobře ;) nikdo nemůže rozumět všemu

Rodičové jsou různí. Najdou se i tací, (není jich moc), které své děti učí, hlavně víc, než jen prosté základy a jsou i tací, kteří se při sebemenší zmínce o jakýchkoli moderních technologiích (stačí i mobil), okamžitě opupínkují, propadají hysterii a na dítka ječí, ať si s těmi ,,ďáblovými vynálezy" nic nezačínají. Většinou je to o tom, že 80 -90% těch, co mají doma počítač, zvládají několik naučených rutin, s jejichž pomocí si přečtou maily, prosurfují pár webů a maximálně stáhnou nějakou tu kulturu a v okamžiku, kdy se mají popasovat s něčím ne zcela běžným, např. alternativní aplikace, propadnou panice.

Jo, trochu mi to přípomíná autofandy co hořekují, že z autoškoly lezou lidi, co nejsou schopni o půlnoci přesně popsat princip a součásti spalovacího motoru ;-)

Rád bych se coby 19tiletý konzument internetu zastavil nad některými vašimi body, pane(?) Zobo.

ad 1) píšete správně, že pro nás je moderní technologie stejně přirozená, jako stromy nebo silnice. Doufat, že všichni budou umět zacházet s počítačem na jiné úrovni, než pasivně umět přijímat informace a zpětně vznášet dotazy, potřebné k jejich získání (což zahrnuje i e-mail, IM, FB a podobné služby), je stejně pošetilé, jako doufat, že každý bude umět upéci chleba (který na konzumní úrovni ovládá každý z nás), nebo například opravit libovolné auto (ditto). Prostě je to bez užitku.

ad 2) souhlasím. Zde není co dodat...

ad 3) náš svět se skutečně zmenšil, o tom není pochyb. Cesta do Ameriky znamenala ještě před padesáti lety pro běžného člověka nadživotní výdaj, spojený s obrovskou nejistotou, dnes je to jen otázka mít k dispozici finanční prostředky. Ale náš svět je složitější, politicky, kulturně i z hlediska věcí, které v něm probíhají. Kolik -náctiletých z minulé generace vědělo, co je to burza, nebo jaké jsou hlavní světové měny a velmoci? Dnes se bez toho prakticky neobejdete.

ad 4) výsledky testů souvisí hlavně s tím, že za posledních pár let se znásobil počet informací, které do sebe musíme dostat. Každý vědecký pokrok je za určitou cenu, tou cenou je, že naše společnost se přestala vyvíjet ve školství. Neučíme se "totéž, co naši rodičové a jejich rodičové před nimi", jednotlivé předměty jsou složitější a obsahují podstatně víc informací. I když si promluvím se svými rodiči, nedej bože prarodiči, shodují se v tom, že v "jejich době" byla molekulární chemie nebo biochemie jenom obskurní vědou, určenou pro vysokoškolské studium. Dnes je to základním učivem školy gymnaziálního typu. Totéž například s ekologií nebo australskými reáliemi - dnes základ vzdělání, před pár lety zvláštnost pro pár zapálených jedinců.

ad 5) změna školy v tomto směru je nesmyslná. Ničeho by se tím nedosáhlo. Co je ale potřeba změnit jako celek, minimálně v našem státu, je koncepce výuky jako takové. Není reálné se do každého předmětu už na střední škole (což čítá třeba pro gymnázia 11 z velké části nesouvisejících vědeckých disciplin) naučit celý rozsah požadované látky. Bylo by možné argumentovat tím, že je zapotřebí pochopit principy, jenže ty se neučíme. Učíme se nazpaměť tragické množství informací, které nejsme schopni pospojovat prostě proto, že není čas ani možnosti, abychom je vůbec analyzovali. Musíme je prostě přijímat za fakt a jít dál. Někteří, jako já, mají to štěstí, aby byli vážně zdravotně postižení a mohli se učit doma. Díky tomu mám čas právě na to, co mnozí navrhují - pospojovat si informace a vytvořit si z nich komplexní celek. To ale ve školních 45ti minutových "hodinách" není možné, není na to prostor ani vůle.

To Zobo:

Skoro se vším souhlas:
"jednak zahlcující přemíra informací nedovoluje udělat si v nich nějaký pochopitelný systém". Ano to je jistě pravda, ale když píšete: " Učitelé jsou v tom nevině, za současných podmínek dělají, co mohou." tak nesouhlasím. Učitelé v naprosté většině (vedeni nesmyslnými osnovami) místo toho, aby se snažili "udělat si v nich nějaký pochopitelný systém" jen přidávají další a další informace.

Jak se píše v článku, školství na změny reaguje pomalu nebo vůbec.

Nesouhlasim, to je odpovednost rodicu, nikoli skoly. Skola muze byt napomocna, ale zajem musi prichazet od deti a o to se musi postarat rodice.

Já mám čím dál větší dojem, že v reálném životě nenarazí. Protože takhle funguje zřejmě většina lidí a vůbec jim to v kariérním postupu nevadí. Spíš naopak. Problémy mají ti, co přemýšlejí, protože jsou nějací "divní".

Me taky! Rekl bych ze hlavne proto, ze pan pisatel ma zkusenosti s vychovou sve 15lete dcery, na kterou musi aspon trochu klipovite a heslovite :)

Ono nebát se je základ, já začínal ještě za MS DOS v nějakých dvanácti letech, hrál jsem si s příkazovou řádkou, přepisoval autoexec.bat i config.sys... A párkrát se mi podařilo vytvořit konfiguraci, kterou pak někdo zkušený musel opravovat. Ale otrkal jsem se, s věkem přišel rozum a dnes nemám problémy.

Naproti tomu dříve mi byla máma schopná volat, že má na obrazovce hlášku "Je dostupná aktualizace KBXY, chcete ji nainstalovat?" a co že má dělat. Dnes už je to výrazně lepší, ale trvalo jí to o deset let déle.

Je to stejné jako všude jinde, dětská zvídavost a objevování světa stylem "občas si prostě nabiju čumák" je velmi efektivním způsobem učení.

Mýtíte se. Rodiče jsou ti kteří zásadně nastavují dítěti přístup k životu a světu. Jestli bude zvídavé zvídavé a půjde do hloubky, jestli bude pasivní a nebo samostatné, a zda bude těkavý konzument povrchních vzruchů. To se děti učí od rodičů, ne na slovech ale na příkladě. Škola s tím už mnoho nenadělá.

Znalosti v jednotlivých oborech jsou jen třešnička na dortu a jistě mají učitelé vesměs lepší znalost většiny oborů než rodiče, ale půda na kterou výuka padne, ta je oraná jinde.

ohledně "multitaskingu" očekávat nějakou revoluci od IT je nesmysl, to je biologická záležitost daná primárně stavbou mozku...s tím počítače nebo televize nehnou, minimálně ne za jednu, dvě generace..

naprosty souhlas. Jen ty chlapci se malinko lisi. Kazdy bezny pubertak je "odbornik" na pocitace, ale znalosti jsou zoufale povrchni.

To Zobo jsem trochu deformován (profesionálně) ale musím s Vámi naprosto souhlasit. Soudě podle svých dětí (no dětí, 35 a 32 :) ) tak syn v počítačích přímo ležel, dcera je brala něco jako nutné zlo. Ale že měli ještě z části totalitní "papírovou" vyuku, tak je to moc nepoznamenalo. Pohybuji se mezi mladými a vidím, jak to s tou jejich "gramotností" je. Technických vychytávek plnou kapsu, ale běda jak se ty vychytávky začnou chovat nestandardně. Nebo problém, když mají přečíst delší text než tři řádky e-mailu a nedej bože to ještě pochopit :) To si myslím, že je největší problém současnosti. Já sám pro ně používám termín "PowerPointová generace".

Tak zajimavy tema a tak odpudive zpracovane.
Lze naprosto videt, ze autor zadne dite teto generace snad ani nevidel. Nez tady ty komentovane grafy, tak mi prijde zajimavy ten jiny pristup deti k informacim. Jak se uci a co umi budouci programatori oproti nasi stare generaci?
Co ty obycejne deti?

Velmi hezky jste to napsal; naprosto s Vámi souhlasím. Také bych velmi rozlišoval mezi "médiem", které nás dostane k informacím a samotným nakládáním s informacemi.

Moc pěkná diskuse se tu rozběhla. Plně souhlasím s tvrzením většiny pisatelů, že děti sice umí pilně klikat, ale najít mezi nimi někoho, kdo by si aspoň uměl zjistit IP adresu, bude obtížnější. Ale říkám si, že tohle nebude generační záležitost. To je způsobeno spíše odlišností čtenářstva Lupy a zbytku populace. Zatímco my "inženýři" jsme nadšeni ze všech nových hraček a snažíme se jim přijít na kloub, ostatní naši posedlost nechápou. Oni chtějí chatovat, skypovat, posílat statusy na FB, dívat se na youtube.com a ne se hrabat v nastavení sítě - proč by se proboha měli zabývat tímto? Berou tu techniku jako zdroj zábavy, počítače a telefony samotné je naprosto nezajímají. My to vnímáme jako povrchnost a nezájem, ale kdo má pravdu?

Naprosto souhlasim s timto komentarem.

Pridal bych jednu konkretni zkusenost s mym synem.

Studuje na stredni elektrotechnicke skole a to dokonce se zamerenim na vypocetni techniku. Navic si myslim, ze hloupy neni a pokud chce, tak se dokaze (snazi) ucit.
Ale nekolikrat jsem byl velice prekvapen, ze neni schopen na internetu k danemu problemu vyhledat materialy, ktere by mu pomohly s pochopenim uciva. Vzdy mi tvrdil, ze na internetu nic nenasel. Tak jsem to zkusil sam. Odkazy, ktere byly pouzitelne k tomu, aby latku pochopil, jsem vetsinou nasel hned na prvni strance maximalne na druhe.
Samozrejme, ze muze byt, ze vubec nic nehledal. Spis to ale vidim ve zejdnoduseni tak , ze tato generace je zvykla na to, ze veci se vyridi stiskem jednoho tlacitka a vse , co vyzaduje vetsi osobni nasazeni a nejakou osobni investici, uz jde mimo ne. O spojovani ruznych informaci dohromady uz ani nemluvim.
Myslim, ze o to tvrdsi bude jejich naraz v realnem zivote.