www.linx.cz nasměroval na zcela prázdnou stránku a adresy ad.linx.cz a ad2.linx.cz, které používá kód výměnného systému, zrušil úplně. Výsledkem je naprostý zmatek: bannery na stránkách členů nefungují a když se chtějí podívat na stránky Mr.Lin(x)e, aby zjistili, co se děje, najdou jen prázdnou stránku. Vlastník systému, kterým je od ledna Computer Press, se navíc úpěnlivě brání tomu, aby se k celé věci jakkoliv vyjádřil – vše prý bude v pořádku ve středu.
Oním tajemným „kdosi“, který změnil záznamy v doméně, je přitom Martin Kuba. Ten působil dlouhá léta jako ředitel společnosti Clark Net Project a byl hlavní osobou, která za Mr.Lin(x)em stála. Po nepříliš průhledné transakci, kdy napřed Computer Press dostal od Clarku výpověď smlouvy o společném provozování Mr.Lin(x)e, aby jej o pár týdnů později zcela odkoupil, Kuba společnost opustil. Soudě podle náznaků v jeho tehdejším mailu, který rozeslal na kontakty ve svém adresáři, se to nestalo tak docela v dobrém.
V rukou mu však zůstal trumf: vlastnictví domény. Díky tomu, že je u CZ.NICu veden jako administrativní kontakt, tak mohl již před několika týdny změnit delegaci na nové nameservery. Až do tohoto týdne však stále obsahovaly původní záznamy a teprve v pondělí úderem desáté hodiny došlo k rázném řezu. Celý problém s dostupností Mr.Lin(x)e by tak bylo možné vyřešit během pěti minut jednoduchou změnou na primárním nameserveru – pokud by ovšem došlo k dohodě. Skutečnost, že nejde o žádný technický problém, potvrzuje kromě hrobového mlčení všech zúčastněných také to, že slovenská i mezinárodní verze Mr.Lin(x)e, která používá jiné domény, funguje zcela bez problémů.
Celá věc tak jednoznačně vyznívá jako jakási odveta ze strany Martina Kuby za to, že byl „vyšoupnut“ ze hry. To však na první pohled postrádá logiku: Kuba byl totiž pouze ředitelem a prokuristou, zatímco 100% vlastníkem a jednatelem společnosti byl jakýsi Michal Filip – ten ji také Computer Pressu prodal. Zdálo by se, že do podobného rozhodování pouhému zaměstnanci firmy nic moc není. Problém je v tom, že Martin Kuba byl poněkud více než zaměstnanec.
Jak potvrzují i lidé, kteří byli s Clarkem v úzkých obchodních vztazích, po celou dobu existence firmy ji řídil právě Martin Kuba, zatímco Filip v ní figuroval v podstatě jen na papíře. Pokud současně vezmeme v úvahu, že na Martina Kubu, který podnikal již od roku 1993 na živnostenský list, byl v roce 1998 pro předlužení vyhlášen konkurs a stal se tak úpadcem, nabízí se spekulace, že se v podstatě snažil podnikat pod cizí hlavičkou. Tuto hypotézu podporuje fakt, že k vyhlášení konkursu došlo na podzim roku 1998, zatímco společnost Clark Net Project byla založena v létě 1997. Pokud by přitom Kuba byl jejím vlastníkem, okamžitě by o ni přišel: podle § 148, odst. 3 obchodního zákoníku se totiž v tomto případě společnost stává součástí konkursní podstaty. Následuje zpravidla její prodej a z výnosu se hradí dluhy.
Tahle finta se však nakonec zřejmě stala Kubovou Achillovou patou, které využil Computer Press a ve vzrušené atmosféře vzájemných sporů – a s ohledem na běžící výpovědní lhůtu – se zkrátka domluvil s člověkem, kterému Clark podle práva patřil, tj. s Michalem Filipem. To by tedy mohlo být vysvětlením současných kroků Martina Kuby.
Ještě jednou musím poznamenat, že celý tento myšlenkový postup je čirou domněnkou: ani jedna ze stran se totiž nežene do toho, aby celou věc nějak víc osvětlila. Mlčení obou je svým způsobem pochopitelné: pokud by to byla pravda, ani jedna z nich nemá tak docela čisté svědomí. Nemohu v této souvislosti nezmínit někdejší ukončení partnerství Clarku s Mobil serverem (nyní Mobil Media), který nahradil právě Computer Press – už tehdy šlo minimálně o zarážející rošádu.
Zbývá tedy domyslet, co se může dít dál. Podle Rudolfa Volného z Computer Pressu by se celá věc měla vyřešit během dnešního dopoledne a následně budou zveřejněny i další informace. Podle mého názoru jsou tři základní možnosti. První z nich je, že dojde k dohodě, Computer Press například může dotyčnou doménu koupit. V takovém případě by se vše vrátilo k normálu. Druhou možností je, že se smíří s její ztrátou a přejde na doménu jinou. To by ovšem znamenalo, že by si všichni členové výměnného systému museli opravit jeho kód na svých stránkách, což není příliš růžově vyhlížející přestava. Konečně třetí možností je řešení sporu právní cestou. Je sice možné, že by CZ.NIC vyhověl případné žádosti Computer Pressu a doménu předal do jeho vlastnictví, zároveň je to však velmi nepravděpodobná varianta, protože CZ.NIC se zpravidla snaží zůstat stranou podobných sporů. Pak by ovšem Computer Pressu nezbývalo než se o doménu soudit, což by trvalo dlouhou dobu – a opět by tedy bylo nutné přejít na jinou doménu.
Celá věc má i další konsekvence, které nejsou na první pohled vidět. Je pro mne například záhadou, proč už se desítky hodin nezobrazují bannery na Živě a dalších serverech Computer Pressu, které používaly Mr.Lin(x)e jako svůj základní reklamní systém i pro komerční kampaně. Přehodit alespoň pro tyto servery systém na jinou doménu by totiž neměl být takový problém (a to by zase nasvědčovalo rozsáhlejším potížím, než je jen přesměrovaná doména). Další zvláštností je také to, že uživatelé v síti Contactelu vůbec nepoznají, že by se dělo něco neobvyklého. Na jeho nameserverech jsou totiž nyní „natvrdo“ nastavené původní IP adresy příslušných serverů, takže neberou ohled na skutečné autoritativní nameservery pro doménu linx.cz a považují za autoritativní samy sebe (jde o ns.contactel.cz a ns2.contactel.cz).
Český Internet už za svou nedlouhou historii dokázal nasbírat celou řadu afér, Bojkotem počínaje a prodejem Xchatu konče. Mr.Lin(x) je však v tomto ohledu jednoznačným rekordmanem. Když jsem před měsícem končil svůj článek o prodeji Mr.Lin(x)e Computer Pressu slovy o tom, že několikaleté období zvratů končí a začíná „klid na práci“, měl jsem tušit, že tak jednoduché to zase nebude. Teď už tedy raději neříkám nic než: „Uvidíme.“
ČLÁNKY DO MAILU