Zpočátku je třeba vysvětlit pojem „open source“ a jeho vazbu k „free software“. Obě dvě spojení jsou často citována jako ekvivalentní, nicméně v detailu tomu tak není. „Free software“ (dále jen „volný software“) je jakýkoliv software, za jehož používání nechce majitel žádné poplatky. „Open source“ je naopak software, který je distribuován ve formě zdrojového kódu (nejčastěji v jazyce C). Existuje relativně málo projektů, které jsou distribuovány ve formě zdrojového kódu a přitom jsou za peníze, proto jsou tato spojení často zaměňována.
Co je tedy příčinou toho, že volný software existuje a rozvíjí se? Je několik možných motivací, z nichž některé se pokusím popsat. Tyto motivy se dají rozdělit mezi motivy společností (které vývoj některých volných softwarových systémů financují a analytiky a programátory běžně platí) a motivy soukromé, kdy je (spolu)tvůrcem fyzická osoba, která ze softwaru nemá žádný příjem. Zároveň upozorňuji, že neznám člověka (firmu), u kterého by byl přítomen jen jeden motiv. Pokud znáte nějaké další motivy, které v tomto problému hrají roli, neváhejte a popište je v diskusi pod článkem.
Dlouhodobě největším motivem, proč firmy investovaly do vývoje volného softwaru, byl, řečeno rajčatovou ekonomikou, byznys v protlaku či v přepravkách na rajčata. Pokud totiž softwarový balík překročí určitou hranici rozsahu a složitosti, na jeho údržbu je třeba vynakládat více peněz než na vývoj nových vlastností. Zvláště to vynikne v případě, že jako firma dodáváte řešení (protlak, kečup) a zákazníkovi (či celému světu) v rámci služby poskytnete zdrojový kód. Výhoda tkví také ve faktu, že v případě, že je produkt zajímavý, jeho fungováním se začne zabývat velké množství lidí (získáte tak programátorskou a betatestovací obec zadarmo).
Typickou ukázkou takového přístupu jsou velcí poskytovatelé Internetu (ISP). Velké množství z nich používá volný software, na jehož vývoji se podílí zvláště v aplikační oblasti. Licencování velkých softwarových balíků, jako je například MCIS, se totiž děje na bázi uživatelů, kteří systém používají a náklady na licence tak stoupají takřka lineárně. I díky tomu, že u nás ISP takřka výhradně používají volné softwarové systémy (obvykle postavené na Linuxu nebo *BSD), dokázali nabízet služby (skoro) zadarmo navzdory faktu, že telekomunikační trh ovládal monopol.
V uplynulých třech letech byl významným motivem také příliv rychlých peněz rizikových investorů. Ačkoliv to nebylo jejich původním plánem (oni raději zisk – co nejdříve), než zjistili, jak se věci mají, nateklo do odvětví velké množství peněz. A i když si dnes většina investorů, kteří podlehli horečce v oblasti hi-tech akcií, rve vlasy a hledá, jak dostat alespoň část peněz zpět, vliv na volný software měl tento příliv velmi viditelný.
Dalším motivem, pocházejícím zevnitř firem, je pocit ohrožení, který získaly tím, jak se zužovala faktická nabídka softwaru na trhu. Faktem je, že v oblasti operačních systémů a kancelářských balíků dokázal Microsoft svojí dravostí prakticky zlikvidovat konkurenci. Bez ohledu na výrok v antimonopolním procesu je faktem, že toho na výběr moc nebylo. Microsoft dokázal prakticky zničit veškerou konkurenci (některou i několikrát – například WordPerferct) a jedna z mála možností byla přesunout vývoj do oblasti volného softwaru, kde není snadné na někoho zamířit, natož pak zaútočit.
Konečně motivem, který je přítomen od dob, kdy je software softwarem, je financování výzkumu. Náklady, které vynakládají státy (zvláště USA) i organizace na výzkum, v nemalé části fungují jako katalyzátor vývoje volného softwaru. Takový přístup je veskrze správný, neboť je prokázáno, že investice do výzkumu se poskytujícímu daleko vrátí (jako příklad můžeme uvést financování letů k Měsíci ze strany NASA, resp. vlády USA).
Oproti tomu motivy lidí byly a jsou odlišné.
Základním kamenem je voluntarismus, respektive komunitní myšlení a přístup k řešení problému, kdy jsou konkrétní lidé schopni udělat spoustu práce pro „dobrou věc“. A to prosím zdarma. Tento princip je tak starý, co je civilizace civilizací. Faktem je, že takových lidí je v populaci výrazná menšina (a ještě je redukována faktem, že ne každý je schopen vývoje softwaru), nicméně díky počítačovým sítím (a zvláště Internetu) je tato menšina akceschopná.
Druhou, také veskrze pozitivní motivací, je snaha získat prestiž. Jak všechny PT čtenářky vědí, muž je veskrze soutěživý (a ješitný) tvor, přičemž nejlepší je, může-li vyniknout v komunitě, kterou považuje za sobě rovnou. Vzhledem k tomu, že nutná investice do vývoje volného softwaru je minimální (většinou pouze vlastní práce), je tento způsob soutěže drahými polovičkami (ať již s razítkem či bez něj) preferován před nákupem automobilů typu Porsche 911 – zůstává-li dost času i na ně.
Poslední popisovanou, a současně jedinou negativní, motivací je fanatismus, resp. nenávist k nějakému subjektu. Faktem je, že mezi komunitou, která funguje kolem volného softwaru, existuje velká hnací síla proti „Microsoftu, ztělesnění všeho zla, jež je třeba vykořenit“. Paradoxní je, že tato část je krajní nejen svými názory, ale i svou participací na projektech. Jen velmi málo lidí, kteří za sebou mají vývoj velkého projektu, je podobně naladěno.
Tato skupina je však nejvíce slyšet. Paradoxně tak dochází k situaci, kdy je názor tvůrčí většiny, která se obvykle čerta stará o cenu akcií Oracle či stav antimonopolního procesu s Microsoftem, je deformován menšinou křiklounů, kteří cítí, že takto se mohou snadno zviditelnit (ha, že by kombinace s předchozím motivem?). Druhým paradoxem je fakt, že vytvářejí snadný cíl pro protistranu. Microsoft, který se cítí ohrožen (ale tou konstruktivní většinou), získává snadný cíl pro napadání celé komunity. Taková služba se nedá než nazvat medvědí. Posledním paradoxem je, že hlasitě se z těchto skupin ozývají lidé, kteří byli pověstní buď svým servilním přístupem k Microsoftu v dřívějších dobách nebo byli (někdy i jsou) velkými „distributory“ jeho software.
Závěr? Čím dřív budou mít profesionální revolucionáři jiný cíl, tím dřív bude princip volného softwaru a s ním i open source přijat širokou veřejností.
ČLÁNKY DO MAILU