Možná jste to už zažili: nasedli jste do EuroCity na trase Praha – Brno. A pak už jenom nadávali na to, že mobilní Internet je neustále nedostupný. A těch pár míst se signálem jsou hlavně velké železniční stanice. Ti zkušenější už vědí, že pokud si k telefonu mohou vzít externí anténu, dopadnou podstatně lépe. Případně postačí telefon „vystrčit“ ven z okna. Signál ve vlakových koridorech evidentně je, ale uvnitř vlaku ho chytit nejde.
„Z pohledu sítě, kdy anténa je na střeše vlaku, nám dřívější měření prokázala, že naprostá většina hlavních tratí disponuje GSM signálem s dostatečnou úrovní,“ komentují problém v T-Mobile. Stejně jako další oslovení operátoři ale upozorňují, že situace se změní, pokud někdo sedí uvnitř vlaku. Situace se dále liší podle typu soupravy – vagon s normálními skly v oknech pouze mírně zhorší příjem signálu. Jakmile ale jde o vagony s pokovenými skly (jako například Pendolino, EuroCity či interCity), dojde uvnitř vlaku k významnému zhoršení signálu, někdy i k úplnému utlumení.
„Tento útlum je v oblasti 2 – 3 řádů, takže jej ani intenzivní cílená výstavba základnových stanic nemůže plně pokrýt,“ upozorňuje T-Mobile. A nabízí tak i odpověď na poměrně zásadní otázku – zda by změny bylo možné dosáhnout výstavbou dalších základnových stanic.
Mobilní internet – pokrytí – Telefónica
Shodně na problém se signálem uvnitř vlakových souprav upozorňuje i Telefónica. „Vlak se do velké míry chová jako tzv. Faradayova klec,“ uvádí ve své odpovědi. Podle lidí, kteří se měření útlumu zabývali, jde o útlum až 30 dB, u Pendolina dokonce více než 40 dB.
Že jsou železniční koridory (i tranzitní silniční tahy) signálem GSM pokryté, potvrzuje také Český telekomunikační úřad. A podobně jako operátoři dodává, že „vzhledem k fyzikálním omezením při šíření signálu dovnitř vagónů musí pokrytí uvnitř vlakových souprav zabezpečit také provozovatel souprav, bez ohledu na vnější pokrytí signálem.“
Mobilní internet – pokrytí – T-Mobile
Kdo má černého Petra?
Podle operátorů i ČTÚ tedy problém stavbou dalších základnových stanic řešit nelze. „Nejjednodušším a nejlevnějším východiskem z této situace může být kompromisní výběr materiálů pro okenní skla nových a rekonstruovaných vagonů (což je v režii ČD) nebo pro vybrané vlaky vyšších tříd doplnění poměrně nákladných zařízení, tzv. opakovačů (repeaterů), do takto postižených vagonů. Zde je ale nutná spolupráce s ČD,“ říká T-Mobile.
A právě ve spolupráci s Českými drahami je podle operátorů kámen úrazu. Jejich zástupci upozorňuji, že se i při snaze o výstavbu základnových stanic setkali s odmítáním umístění antén na železniční objekty, či výstavby věží na pozemku Českých drah. Stejně tak si stěžují na to, že jim dráhy nabízely nepřijatelné podmínky – nestandardní délky smluv či přemrštěnou výši nájemného.
A ČD prý může i za krach druhého způsobu řešení problému, tady instalace opakovačů. „S ČD jsme jednali o tom, že operátoři budou financovat nákup zařízení, ČD instalaci a provoz. V mezidobí se však vyměnila větší část vedení ČD souvisejícího s projektem a jednání ze strany ČD utichla,“ uvádí T-Mobile. Přitom právě použití opakovačů je technickým řešením, které je využito například v sousedním Německu – tamní Deutsche Bahn a Deutsche Telekom se spoluprací problém nemají.
Mobilní internet – pokrytí – Vodafone
České dráhy tvrdí, že za nic nemohou
České dráhy v odpovědi na novinářské otázky důrazně připomínají, že služby v oblasti mobilních komunikací poskytují operátoři a regulaci za stát zajišťuje ČTÚ. A upozornění na technické problémy s vagony s pokovenými skly odmítají: „Pokud je signál v dané lokalitě dostatečně kvalitní, pak není žádný problém telefonovat do a z jedoucího vlaku, a to bez ohledu na jeho konstrukci.“. Tvrdí tedy něco zcela radikálně jiného, než operátoři, ČTÚ i další zúčastnění.
Dalším argumentem je, že České dráhy nejsou vlastníkem ani správcem železniční infrastruktury, což je „výhradně v kompetenci vlastníka a provozovatele železniční infrastruktury společnosti SŽDC.“
Což ostatně také dostatečně jasně zaznívá v komentáři od Vodafone, „O kvalitě signálu mobilních telefonů ve vlacích jednáme s Českými drahami dlouhodobě. Jednání jsou velmi složitá a komplikuje je zejména spletitost firem a institucí navázaných na ČD.“
Operátoři mají zájem
Proč tedy České dráhy nešly cestou instalace opakovačů, ke které SŽDC nepotřebují? Dráhy odmítají zodpovědnost i v tomto případě – za všechno prý mohou operátoři: „Jednali jsme také o možnosti instalace zesilovačů do našich vozů, který se však setkal ze strany operátorů, kteří tyto služby poskytují a inkasují tržby a zisky z poskytování služeb mobilních komunikací, jen s malým zájmem.“
Toto tvrzení je opět v přímém rozporu s tím, co uvádějí operátoři. „Před několika lety jsme vedli jednání s Českými drahami a nabídli jsme instalaci repeaterů do prémiových souprav IC/EC/SC. Pokrytí jedné soupravy bylo vyčísleno na cca 60 tisíc euro (cca 1,5 mil.), což byla suma, kterou jsme byli schopni, podobně jako konkurence, zaplatit,“ uvádí například Telefónica.
A upozorňuje, že spoluúčast byla nutná i ze strany Českých drah, soupravy bylo potřeba na instalaci připravit a zajistit potřebná povolení pro provoz. Ke společné dohodě nakonec nedošlo.
Železnice s parametry 21. století
Mimochodem – České dráhy ve své odpovědi neopomněly zdůraznit, že po kolejích už jezdí i další společnosti. Co se týká internetového připojení by si právě u nich České dráhy mohly vzít příklad – například Regiojet nabízí všem cestujícím bezplatné připojení k internetu prostřednictvím WiFi. Používá k tomu VIPRINET technologie a teoreticky umožňuje dosáhnout až propustnost 8 Mbit/s. Podobné připojení je standardem u Regiojetu v ČR i SR na dálkových (Praha – Ostrava – Žilina) i regionálních vlacích (Bratislava – Komárno). ČD zatím Wifi nabízejí ve zkušebním provozu jen u nejluxusnějších vlaků Pendolino. „Bohužel právě pokrytí signálem mobilních operátorů není po celé trase dostatečné, a tak na několika místech můžete pocítit krátkodobý výpadek připojení k internetu. Toto se týká například okolí měst Brandýs nad Orlicí nebo Hoštejn,“ píší ČD na svém webu.
Při pátrání po příčinách mobilní železniční mizérie jsme oslovili také ministerstvo dopravy. V odpovědi napsalo, že jeho cílem je „železnice se všemi standardními parametry 21. století“. Aktuálně navíc ministerstvo řeší klasickou českou anomálii: za stavbu stožáru pro pokrytí tratě Kolín – Havlíčkův Brod – Brno signálem GSM-R (slouží pro dorozumívání výpravčích a strojvůdců) se v Česku platí až čtyřnásobek toho, co stojí stavba srovnatelného stožáru v Rakousku.
Kdy budeme mít ve vlaku mobilní signál?
Otázka, kdy se v moderních vlacích dočkáme kvalitního mobilního signálu, tak nemá jasnou odpověď. České dráhy tvrdí, že problém vlastně neexistuje (vagony nic nestíní) a i kdyby, operátoři prý o řešení nemají zájem. Operátoři naopak upozorňují na technické bariéry a také na to, že s Českými drahami se přes všechnu snahu nelze domluvit. A stěžují si i na to, že musí kromě ČD složitě vyjednávat i se SŽDC a dalšími subjekty.
Světélko naděje by mohlo spočívat v licenčních podmínkách pro nové LTE sítě, které požadavek na určité pokrytí železničních koridorů obsahují. Pokud se ale na současné situaci nic nezmění, a zúčastněné strany se dál nebudou chtít domluvit, není vůbec jisté, jestli se signálu vůbec dočkáme.
Přesto tu jedna rada na závěr je. Pokud chcete mít ve vlaku signál, pořiďte si k mobilnímu telefonu externí anténu. Pomocí přísavek ji můžete umístit na ona pokovená skla a signál mít budete. V případě nejhorším můžete telefon pověsit ven. Paradoxně je to zjevně jednoduší řešení, než aby České dráhy měly zájem o zákazníky. A zákazníci mohli zlikvidovat své FUP na cestě z Prahy do Brna.
ČLÁNKY DO MAILU