Předposlední týden letošního roku přinesl významný obrat v kauze telefonních seznamů. Jde o jeden z restů, jehož dořešení po ČR naléhavě požaduje Evropská unie, a už v tomto směru zahrozila i sankcemi. Ale proč vlastně? Copak v Česku nevydáváme telefonní seznamy? Nebo že by neexistovaly informační služby o telefonních číslech? Vždyť běžně fungují, už desítky let, ještě od dob tuhého telekomunikačního monopolu. Tak za co EU Česko kritizuje?
Problém je v tom, že dosavadní systém vydávání telefonních seznamů (a informačních služeb o těchto číslech) je šit na míru „starému světu“, který předpokládal existenci jednoho monopolního poskytovatele hlasových služeb o hlavně jedinou formu poskytování takovýchto služeb (skrze klasické pevné telefonní linky). Takže telefonní seznam vydával Český Telecom (ČTc) (od roku 1992 ve spolupráci s Mediatelem) a byli v něm pouze jeho účastníci (tj. pouze ti, co mají pevnou linku od ČTc). To ale moc neodpovídá současné realitě.
Dnes již lidé mohou mít pevné telefonní linky (nebo VoIP linky) od jiných poskytovatelů. A hlavně: lidé čím dál tím více telefonují přes mobilní telefony. A ani ty v telefonních seznamech nejsou. A EU po Česku požaduje, aby do nově vydávaných telefonních seznamů (a informačních služeb) byli zařazeni i tito účastníci a jejich účastnická čísla.
Kdo bude vydávat?
Významným aspektem je nově i způsob vydávání telefonních seznamů. Dříve to měl celkem logicky na starosti (ve smyslu práva i povinnosti vydávat seznamy a provozovat informační služby) jediný existující poskytovatel hlasových služeb – monopolní Český Telecom, tehdy ještě SPT Telecom – jako součást poskytování tzv. univerzální služby. Nařizoval mu to zákon, v rámci jeho monopolního postavení.
Jenže časy se změnily, trh se začal otevírat a liberalizovat, a to se dříve či později muselo projevit i na vydávání telefonních seznamů a provozování informačních služeb a telefonních číslech. Nový zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.) skutečně změnil celý koncept tzv. univerzální služby, do které vydávání seznamů a poskytování informačních služeb nadále spadá.
Změn je více, ale nejvýznamnější je asi posun od povinnosti poskytovat univerzální službu k právu tak činit. Zájemců o poskytování univerzální služby může dnes být více, a v takovém případě mezi nimi musí proběhnout soutěž o právo poskytovat univerzální službu (spojené s eventuálními příspěvky na její poskytování, pokud by byla ztrátová).
Další změnou je to, že univerzální služba již není „jednolitá“, ale skládá se z více samostatných služeb. Regulátor (Český telekomunikační úřad, ČTÚ) nově posuzuje i to, zda příslušná složka univerzální služby (dílčí služba) vůbec musí být nějak formálně „zajišťována“ či nikoli (zda se o ni dokáže postarat trh sám).
V konkrétním případě vydávání telefonních seznamů (nově již tzv. „úplných“, tj. telefonního seznamu účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby
) a poskytování informačních služeb o telefonních číslech (opět úplné informační služby o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby
) regulátor seznal, že tyto služby – spadající do univerzální služby – jsou zapotřebí a někdo by měl být pověřen jejich poskytováním. Následně vypsal výběrové řízení, a to samostatně pro obě jednotlivé služby.
Kdo měl zájem?
Z dostupných informací vyplývá, že do výběrového řízení se přihlásili dva zájemci:
- Český Telecom spolu s Mediatelem,
- společnost Mediaservis.
Český Telecom přitom vydává telefonní seznamy přes 20 let (a od roku 1992 na tom spolupracuje se společností Mediatel).Informační služby o telefonních číslech pak provozuje ještě déle, přes 30 let. Do nynějšího výběrového řízení se přihlásil s tím, že kromě Mediatelu mu budou pomáhat ještě členové skupiny Telefónica, společnosti TPI Group a jeho dceřiný Eurotel Praha, spol. s r.o..
Společnost Mediaservis, která byla druhým zájemcem, již dnes konkuruje České poště v doručování reklamních zásilek. Firma ročně doručí přes 180 milionů adresných zásilek po celé ČR a zpracuje 1,8 milionu telefonních hovorů. Vedle toho nabízí telemarketingové služby.
Kdo zvítězil?
Regulátor (ČTÚ) již dříve avizoval, že vypsané výběrové řízení chce uzavřít a vítěze vyhlásit ještě do konce roku, přesněji do 21. prosince 2005. Tak se i stalo a vítězem se v obou případech (vydávání seznamů i poskytování informačních služeb) stal Český Telecom spolu s Mediatelem.
Kdy bychom se nových seznamů mohli dočkat, naznačuje následující vyjádření:
Budeme společně usilovat o to, aby telefonní seznamy v co nejkratším termínu obsahovaly telefonní čísla všech ostatních operátorů, včetně mobilních čísel. Termín, kdy tomu tak bude, záleží na rychlosti, s jakou jednotliví operátoři předají Českému Telecomu databáze svých účastníků, kteří dali souhlas se svým zveřejněním v telefonním seznamu. Telefonní seznamy budou nyní také nově dostávat účastníci alternativních i mobilních operátorů," řekl Luboš Čipera, výkonný ředitel pro marketing a Business Development Mediatelu.
Co bude v seznamech?
Jak jsme si již uvedli výše, nové seznamy (i informační služby) již nebudou jednobarevné (pouze s čísly a údaji účastníků Českého Telecomu). Nově budou obsahovat i čísla (a další údaje) účastníků od všech operátorů, včetně mobilních. Proto také onen odkaz na rychlost, s jakou ostatní operátoři předají databáze svých účastníků Českému Telecomu. Ze zákona by tak měli učinit ještě do konce letošního roku.
Zajímavou otázkou ovšem je, jak úplné by tyto databáze měly být, resp. které účastníky by měly zahrnovat a které už ne. Mají to být všichni účastníci, kteří o to požádali, resp. dali k tomu svůj explicitní souhlas? Pak by se jednalo o princip OPT-IN, použijeme-li terminologii z oblasti boje proti spammingu. Nebo by do seznamů měli být zahrnuti všichni kromě těch, kteří s tím vyjádřili nesouhlas? Pak by šlo o princip OPT-OUT.
Až dosud bylo zařazování do telefonních seznamů řešeno na principu OPT-OUT: byli tam všichni účastníci kromě těch, kteří požádali o nezařazení (a za tuto „službu“ dokonce museli platit, zatímco nově je to bezplatné). V době, kdy se jednalo pouze o pevné linky a účastníky Českého Telecomu, to ještě bylo možné realizovat – operátor znal všechny své účastníky, a mohl je tedy do seznamu zařadit (nebo za úplatu nezařadit).
Jenže dnes, a hlavně v mobilních sítích, je situace jiná. Mobilní operátoři například vůbec neznají ty své účastníky, kteří využívají jejich předplacené služby. A z tarifních zákazníků znají jen některé – ty, kteří platí, resp. na jejichž jméno jsou uzavřeny příslušné smluvní vztahy. Takoví zákazníci však mohou mít na sebe „napsáno“ hned několik SIM karet, resp. telefonních čísel, a jejich skuteční uživatelé jsou mobilním operátorům také neznámí. Třeba u firemních zákazníků si sama firma rozhoduje o tom, které číslo přidělí tomu kterému svému zaměstnanci, a operátorovi to nemusí sdělovat. Takže koho by měli mobilní operátoři do veřejných seznamů zahrnovat?
Zde by asi byl na místě princip OPT-IN: zájemce o zařazení do veřejného seznamu by sám deklaroval svůj zájem (a s ním i souhlas se zařazením), a při tom by uvedl i ty údaje, které chce do veřejného seznamu zařadit. Naopak princip OPT-OUT by pro mobilní operátory byl velmi obtížně schůdný – u tarifních zákazníků ještě snad ano, ale u předplacených už určitě ne. A pokud by snad něco takového nařídil zákon, rovnalo by se to „de-anonymizaci“ předplacených karet, neboli povinné registraci všech předplacenek. Pravdou je, že takovéto choutky už naši poslanci před jistým časem z důvodů bezpečnosti signalizovali, ale od té doby je naštěstí ticho.
OPT-IN, nebo OPT-OUT?
Jak tedy bude řešeno vydávání nových telefonních seznamů (a poskytování informačních služeb)? Na principu OPT-IN, nebo OPT-OUT? Jednoznačnou odpověď na tuto otázku by měl říci zákon (č. 127/2005, o elektronických komunikacích).
Problém je ale v tom, že právě zákon takovouto jednoznačnou odpověď nedává. Jako by byl nerozhodný a sám nevěděl, co vlastně chce – na jednom místě totiž požaduje princip OPT-OUT, zatímco na jiném místě princip OPT-IN. Posuďte sami: v paragrafu 41 se každému poskytovateli veřejně dostupné telefonní služby ukládá povinnost:
předat poskytovatelům univerzální služby (…) osobní údaje svých účastníků-fyzických osob a identifikační údaje svých účastníků – právnických osob s výjimkou údajů těch účastníků, kteří uveřejnění odmítli.
To vypadá na jasný princip OPT-OUT a mohlo by se zdát, že již není co řešit. Jenže pak je zde ještě paragraf 95, který ukládá každému, kdo shromažďuje osobní údaje účastníků pro vydávání seznamů:
získat předem souhlas účastníků s uveřejněním jejich osobních údajů",
a dále zajistit, aby účastníci
měli možnost stanovit, které osobní údaje z rozsahu relevantního pro účely seznamu stanovené vydavatelem mají být uvedeny ve veřejném seznamu,
měli možnost tyto údaje ověřovat a žádat jejich opravu a jejich odstranění,
mohli u svých osobních údajů uvést, že si nepřejí být kontaktováni za účelem marketingu.
Toto vše zase vypadá na celkem jasný princip OPT-IN: operátor musí získat souhlas svého účastníka se zařazením do seznamu, a to předem!
Jenže jak se vyrovnat s tím, že oba citované paragrafy jsou v zákoně uvedeny současně? Jak potom rozumět jejich souběhu, když oba vyznívají zcela protichůdně? Kdo ví, co měl zákonodárce jejich souběhem na mysli. Napadá mne snad jen naivní představa, že všem poskytovatelům se podaří získat jednoznačné stanovisko od všech účastníků, zda souhlasí se zveřejněním v seznamu, nebo si naopak nepřejí být do veřejného seznamu zařazeni.
Ale něco takového není v praxi reálné, poskytovatelé nedokáží přinutit všechny své účastníky, aby jim v rozumném čase (o to více v nějakém šibeničním) jednoznačně odpověděli. U předplacených služeb už z principu ne, kvůli anonymitě jejich uživatelů. Takže musí existovat nějaký „default“ pro ty, kteří se nevyjádří vůbec.
Ale jaký? Když se někdo sám nevyjádří, mají být jeho údaje zveřejněny v seznamu (což by odpovídalo principu OPT-OUT)? Nebo naopak nemají (což by odpovídalo principu OTP-IN)?
V závislosti na uvedené volbě lze očekávat i rozdílnou „obsažnost“ budoucích veřejných seznamů: v té části, která obsahuje čísla mobilních účastníků. V případě principu OPT-IN jich bude spíše méně, zatímco v případě principu OPT-OUT jich lze očekávat více.
Jaký je výklad zákona?
Nejednoznačnost požadavků, obsažených v zákoně č. 127/205 Sb., zmátla i tři české mobilní operátory. Dva z nich (Eurotel a Oskar/Vodafone) se přiklonili k principu OPT-IN a v tomto smyslu také začali oslovovat své zákazníky (že pokud chtějí být zařazeni do veřejného telefonního seznamu, musí s tím vyjádřit svůj souhlas).
Naopak T-Mobile se přiklonil k principu OPT-OUT a začal oslovovat své tarifní zákazníky v tom smyslu, že buď vyjádří svůj nesouhlas, nebo budou zařazeni do seznamu. Své předplacené zákazníky T-Mobile vynechal, protože na ně princip OPT-UT vztáhnout nedokázal (a ani dost dobře nemohl).
Později ale došlo i u T-Mobile k obratu a k příklonu k principu OPT-IN. Například Právo přineslo následující vysvětlení od mluvčího T-Mobile:
‚Po konzultaci s právníky jsme dospěli k závěru, že ke zveřejnění čísla musí být dán výslovný souhlas. Proto teď budeme klienty kontaktovat s novou výzvou, zda chtějí využít možnosti být v jednotném seznamu. Když na výzvu nebudou reagovat, pro T-Mobile to bude automaticky znamenat, že si nepřejí zveřejnit své kontaktní údaje,‘ řekl včera Právu mluvčí T-Mobile Jiří Hájek.
Kromě konzultace s právníky zřejmě sehrálo svou roli i stanovisko, které k celé záležitosti vydalo ministerstvo informatiky (v jehož gesci zákon č. 127/2005 Sb. vznikl). Také toto stanovisko se přiklonilo k principu OPT-IN.
Jaký je zájem účastníků?
I podle mého názoru je princip OPT-IN jedinou schůdnou variantou, která se dokáže vypořádat i se značnou mírou anonymity u mobilních účastníků. Ti z nich, kteří mají zájem využít nové možnosti a nechat se zařadit do nových veřejných telefonních seznamů, mohou ze své anonymity vystoupit, udělit svůj souhlas se zařazením, a při tom i upřesnit příslušné údaje podle skutečnosti.
Jak už jsem ale naznačil výše, u principu OPT-IN lze oproti principu OPT-OUT očekávat podstatně nižší „výtěžnost“ (u mobilních účastníků). To ostatně naznačují i první signály od mobilních operátorů, kteří hlásí první odhady o počtech zájemců: T-Mobile hovoří o cca 28.000 zákaznících (což jsou zhruba dvě procenta jeho tarifních zákazníků a jen asi 0,6 procenta všech zákazníků). Oskar/Vodafone zase naznačil jen několik desítek (!!) zájemců, od Eurotelu nemám dosud žádné odhady k dispozici.
Výmluvné jsou asi i výsledky ankety za úterním článkem zde, na Lupě, která se dotazovala právě na zájem o zveřejnění mobilního čísla ve veřejném telefonním seznamu – tento zájem byl prakticky nulový.
Je tedy velmi pravděpodobné, že nově vydávané veřejné telefonní seznamy budou obsahovat jen velmi málo údajů o účastnících mobilních sítí. Z cca 11 milionů přidělených čísel (resp. vydaných SIM karet) to asi budou jen desítky tisíc. Dovolím si předpokládat, že obdobně to dopadne i v případě alternativních operátorů a pevných sítí, ať již na bázi klasické telefonie či VoIP.
ČLÁNKY DO MAILU