E-mailová schránka předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) se minulý týden zaplnila stovkami zpráv kvůli jedinému zákonu. „Za několik hodin jsem obdržel více než tisíc e-mailů se žádostmi či apely na změnu zákona ohledně znemožnění vlastnictví elektronických médií politiky. Neustále přicházející a obsahově se opakující e-maily paralyzují moji schopnost vyřizovat standardní e-maily a celá situace způsobila totální zahlcení mé schránky,“ informoval předseda horní komory parlamentu na sociálních sítích.
Hromadné maily zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Senát totiž bude 2. srpna projednávat úpravu zákona o střetu zájmů, která definitivně zakáže politikům vlastnit tištěná, rozhlasová nebo televizní média. „To je moc dobře. Návrh ale nezahrnuje internetová média! Ta přitom mají mnohem větší dosah než jejich tištěné protějšky. Andrej Babiš nebo kterýkoli další politik by tak mohl dál vlastnit obrovskou část mediálního trhu,“ argumentuje Milion chvilek na webu Červená čára.
Aktivisté by chtěli, aby Senát buď připravil pozměňovací návrh k současné novele, nebo navrhl nový zákon. „Bez toho nebude návrh kompletní a nebude sloužit jako dostatečná prevence proti tomu, aby aktivní politici opravdu nemohli vlastnit média a skrze ně pokrucovat politickou soutěž. Jak by taky mohl, když by politici dál mohli vlastnit mnohem větší, čtenější a vlivnější online platformy?“ ptá se spolek na Facebooku.
V současném stavu projednávání už ovšem není pravděpodobné, že by Senát vrátil novelu do sněmovny s pozměňovacími návrhy. Garanční Ústavně-právní výbor Senátu doporučil schválení zákona ve sněmovním znění. Lhůta pro projednávání zákona v horní komoře parlamentu končí 3. srpna, den po schůzi pléna. „Výzvy chápu a beru vážně. Protože změna zákona je umění možného, nic slíbit nemohu,“ napsal Miloš Vystrčil (ODS).
Co je internetové médium?
Důvod, proč internetová média v novele chybí, není složitý. Žádný český právní předpis totiž dosud nedefinuje, co je to internetové médium. Nebylo to dosud potřeba, a tak se zákon o střetu zájmů nemá v této oblasti čeho „chytit“. Nebylo by jasné, co spadá mezi internetová média, jejichž vlastnictví je politikům zapovězené, a co ne.
U televizních stanic, rádií, novin nebo časopisů je situace jednodušší, protože všem těmto médiím se věnují dlouhodobě existující zákony. A novela na ně může odkázat.
„Já jsem tedy kvůli tomu zatím dostal jen dva maily, ale zahrnout do střetu zájmů i vlastnictví online médií mi jednoznačně dává smysl. Právně definovat online média do středy v Senátu nestihneme, ale přípravu příslušné mediální novely si tímto dávám za úkol,“ oznámil na Twitteru senátor David Smoljak (STAN), který předsedá senátní mediální komisi.
Politici sice oficiálně nemohou vlastnit média ani podle stávající právní úpravy, ta však nebyla dokonalá a dala se obejít. Mediální skupina Mafra je například ve svěřenském fondu, jehož beneficientem je Andrej Babiš. Podle přísnějšího zákona už nebude moci být ani koncovým majitelem a svá média bude muset prodat nejpozději do 60 dnů od účinnosti nové právní úpravy. Nový vlastník zároveň nebude moci být osoba blízká, tedy například manželka.
Internetová média typu iDnes by sice Andrej Babiš prodávat nemusel, je ale nepravděpodobné, že by někdo koupil Mafru bez online divize.
Mafra je kvůli zpřísněné legislativě už několik měsíců na prodej. O mediální skupinu projevilo zájem několik miliardářů, například podnikatel v energetice Pavel Tykač, majitel konkurenčního vydavatelství Czech News Center Daniel Křetínský anebo zbrojař Michal Strnad. Právě poslední jmenovaný je podle Deníku N nejvážnějším zájemcem, Andreji Babišovi je ochotný vyplatit přes 4,5 miliardy korun.
Rozhodne Ústavní soud?
Proti zpřísnění zákona hlasitě vystupovali politici z Babišova hnutí ANO. „Je to už přece docela sešněrováno. A co jako dál očekáváme, že ještě zásadního můžeme udělat? Můžeme samozřejmě stavět další a další omezení. Můžeme to rámovat jakousi snahou o transparentnost, o ochranu veřejného zájmu. Ale co bude důsledkem? A chceme to, že v politice zůstanou jenom kariérní politici? Vždyť tam normální člověk už dneska nepůjde,“ namítal první místopředseda ANO Karel Havlíček při červnovém jednání sněmovny.
„V současné době, kdy může kdekdo vlastnit jakoukoli sociální síť, která má popravdě řečeno kolikrát vyšší zásah než ta nejlepší média, tak se tady vrtáme pomalu v 90. letech,“ poznamenal také Karel Havlíček.
„Jakmile bude regulace online médií a vy navrhnete, aby se do toho zákona doplnila, já to podpořím. Ale zatím v zákonech online média žádným způsobem regulována nemáme,“ reagoval na jeho výtky autor zákona Jakub Michálek (Piráti).
Hnutí ANO chce zákon po jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů napadnout u Ústavního soudu. Ústavní soud se zabýval kontextem zákona o střetu zájmů už před několika lety. V nálezu z února 2020 odmítl návrhy na zrušení některých ustanovení, a naopak kritizoval nedostatky kontrolních mechanismů.
„Z hlediska veřejného zájmu a ochrany demokratických hodnot je akceptovatelná snaha zákonodárce, který v reakci na koncentraci významné ekonomické a mediální moci, a z toho plynoucích hrozeb, činí v mezích ústavního pořádku opatření bránící možné postupné deformaci demokratického režimu do podoby nějaké z jeho fiktivních či neliberálních variant,“ sdělil Ústavní soud.
Také podle ústavního právníka Jana Kysely je regulace vlastnictví médií politiky namístě. „Ve chvíli, kdy skrze média ovlivňujete voliče, využíváte jiné škály prostředků, než mají političtí hráči, kteří žádná média nemají,“ řekl pro ČT24. Politik by si měl vybrat, jestli chce být v politice, podnikat v médiích, anebo vlastnit průmyslové podniky. „Chtít to všechno dohromady asi není úplně základní právo,“ dodal Kysela.
Kromě internetových médií si politici mohou ponechat i stranické tiskoviny nebo obecní noviny. Dovoleno je také vlastnictví malých médií, jejichž obrat a počet zaměstnanců je tak nízký, že nemají povinnost vydávat výroční zprávu podle zákona o účetnictví. Obvykle to znamená, že mají aktiva menší než 40 milionů Kč, čistý obrat nepřesahující 80 milionů Kč nebo méně než 50 zaměstnanců.