Vize poskytovatelů obsahu a služeb na Internetu na začátku nového milénia byla jasná: zpoplatňovat. Posloužit této myšlence měly nově vznikající mikroplatební systémy, poskytující aplikace nazývané virtuální peněženky. Jejich úkolem bylo podpořit zisky z reklamy na webu, případně pokusit se ji omezit a zkvalitnit i samotný obsah.
Jejich princip se neliší od „šrajtoflí“, které od nepaměti nosíváme ve vnitřní kapse kabátu. Bankovním převodem jsme je pohodlně naplnili určitou finanční částkou, abychom je posléze ještě pohodlněji vyprázdnili. Narozdíl od kamenného světa jsme ale vydávali částky podstatně menší – v řádech korun či dokonce haléřů (Evropská unie definuje mikroplatby jako platby do 15 eur).
Mikroplatby nám měly otevírat cesty k mobilnímu příslušenství (loga, melodie apod.), mediálním souborům, erotickým galeriím či seriózním článkům elektronických médií. Byly rychlé, pohodlné, bez příplatků a relativně bezpečné.
Vize běžných uživatelů byla také jednoduchá, leč protichůdná: Internet (a vše, co k němu patří) zadarmo. Představa, že by chtěl provozovatel třeba od čtenáře za přečtení článku na webu zaplatit, byla pro ně jako z jiného světa. Paralela s každodenním životem, kdy si pro papírové noviny a časopisy lidé bez reptání chodí do trafiky, nefungovala. Na Internetu v tomto případě raději vyhledali dostupný alternativní zdroj informací. Možná horší, ale bezplatný.
Nicméně potřeba a šikovnost mikroplatebních systémů byla na českém Internetu v roce 2000 cítit, proto i přes počáteční přirozenou neochotu uživatelů vznikaly zajímavé a perspektivní projekty.
Legendární Qéčka a ti další
Historii mikroplateb na českém Internetu psali převážně tři autoři: firmy Villusion, Computer Press a Computer MCL, respektive jejich produkty I Like Q, Monetka a Direct Pay.
Největšího věhlasu a oblíbenosti se dočkal prvně jmenovaný I Like Q. Tento systém, podobně jako jeho konkurence, využíval volně konvertovatelnou měnu, v tomto případě Qéčka, na reálné peníze. Stanoven byl pevný kurz 100 Q = 1 Kč.
Svou virtuální měnu jsme mohli získat dvěma způsoby. Už zmiňovaným bankovním převodem do online peněženky nebo díky věrnostním programům: navštěvováním webů, vyplňováním anket a dotazníků, koupí zboží. V rámci systému šly Q libovolně a bezplatně převádět z účtu na účet.
I like Q se uchytilo také na zpravodajských serverech. Implementoval je Interval, náš bratrský Root a posléze také samotná Lupa. Neznamená to ale, že obsah těchto serverů byl zpoplatněn v pravém slova smyslu. Vše fungovalo na dobrovolné bázi – když čtenář chtěl ocenit zajímavý článek, poukázal autorovi malou odměnu. Výnosy však byly nevelké, na autorský honorář to nestačilo ani v nejmenším.
Rameno zákona č. 124/2002 Sb.
Milníkem ve vývoji mikroplateb na českém Internetu se stal Nový rok 2003. První lednový den totiž vstoupila v platnost novela zákona o platebním syku (č. 124/2002 Sb.), která nově definovala elektronické platební systémy a jejich používání. Výhradní právo provozovat podobné systémy dostaly pouze subjekty s bankovní licencí.
Nad „českými“ mikroplatebními systémy se začalo smrákat. Svůj provoz postupně omezily, až jej přerušily úplně. Nejdříve všechny tři firmy ústy svých zástupců sebevědomě prohlašovaly, že neprodleně požádají o možnou výjimku u České národní banky (ČNB), avšak nestalo se tak.
Víceméně se tak potvrdilo, co se všeobecně vědělo – české mikroplatební systémy vydělávaly stěží na provoz, o horentních ziscích nemohla být řeč. Proto motivace pokračovat v provozu byla u všech tří subjektů malá a nový bankovní zákon (do jisté míry likvidační) se pro ně stal příležitostí, jak se vztyčenou hlavou mučedníka odejít z ringu. Právní názory hodnotící tento krok jako ukvapený na tom nic nezměnily.
Monetka dostala výjimku, ale…
Po určité době nejasností a otazníků se k činu rozhoupala Monetka firmy Computer Press, která o výjimku nakonec požádala a na podzim loňského roku ji od ČNB získala.
Ostrý provoz měl začít 1. listopadu 2004, kdy došlo k otevření starých účtů. Na způsobu fungování „nové“ Monetky se nic neměnilo. Stejně jako při uvádění v provoz již zaniklých projektů jsme zástupci provozujícího Computer Pressu zahrnováni optimismem a vírou v dobré zítřky.
Přes získanou výjimku však musela Monetka stále dodržovat zákon. Zaprvé se jí dotklo nové omezení stanovující limitovanou výši prostředků na 4500 korun. Druhá podmínka byla horší: příjemci plateb mohli být pouze subjekty, které jsou s provozovatelem Monetky v majetkovém vztahu. Jinými slovy, pokud by chtěl libovolný elektronický obchod využívat na svém webu Monetku, musel by jeho vlastník ovládat či být ovládán firmou Computer Press.
Jiří Hlavenka z Computer Press Lupu na podzim ujišťoval, že se tato otázka vyřeší ku prospěchu všech stran během několika dnů až týdnů: „Mohu vás ujistit, že bude možné, aby se třetí subjekty staly příjemci plateb v Monetce.“
Dnes, na jaře roku 2005, je situace stále stejná. Běžný uživatel by při pohledu na web Monetky mohl pouze lakonicky poznamenat, že „skutek utek“. Můžete hádat třikrát, na webech jaké firmy lze Monetkou platit…
„Provoz Monetky byl spuštěn, avšak museli jsme kvůli rozdělení společnosti Computer Press na dvě nástupnické firmy nechat výjimku obnovit ještě jednou. To je opět proces trvající několik měsíců, ale blíží se už ke konci,“ vysvětluje dnes Jiří Hlavenka.
Computer Press sice registruje závažný zájem od stovky subjektů (firmy nabízející internetové služby jako webhosting, prodej softwaru apod.), dokud se ale nevyřeší právní otázka zapojení třetích subjektů, není jim nic platný.
„Získat tento souhlas ale je stále procedurálně obtížné a časově náročné. Tento postoj ČNB nás mrzí, neboť se jedná typicky o malé a střední podnikatele, pro které je to mnohdy i jediná možnost, jak mohou ve svém podnikání uspět, jiné metody přijímání peněz jsou pro ně krkolomné nebo drahé. Domníváme se, že ČNB je v tomto příliš opatrná, což dosvědčí i srovnání s dalšími zeměmi v Evropě, kde mikroplatební systémy nejsou tak přísně regulovány,“ stěžuje si Jiří Hlavenka.
Jak vidno, podzimní znovunabyté naděje v Monetku opět pohasly, nezbývá než čekat. Každopádně Monetka stále představuje poslední systém elektronické peněženky fungující na starém principu, který má motivaci pokračovat. Jen motivace ale evidentně nestačí…
A co i-plus?
Z pera tehdejšího editora Lupy Mirka Zemana jsme vás loni v létě podrobně informovali o nástupu nového platebního systému i-plus firmy PayNet.
Princip fungování i-plusu byl od předchozích projektů odlišný. Pomocí předplacených karet („k dostání ve vašich trafikách“) jsme získali kredit v podobě založení účtu na webu, dobili jsme ho setřením kódu na kartě a pak už nezbývalo než nakupovat na s i-plusem spřátelených stránkách.
Účet byl značně omezen. Jeho prostřednictvím šlo pouze platit, nikdo na něj nemohl poukázat platbu, peníze vybírat, natož je převádět. I-plus byl zpočátku implementován pouze na pár zábavných serverech s mobilními melodiemi a logy, přestože se netajil zájmem proniknout také do jiných odvětví. S nadějí jsme však zaznamenali spolupráci s portálem Seznam.cz, respektive s jeho sekcí Smobil.
Taková byla situace loni v létě. Pro úplnost musíme ještě připomenout spekulující článek Mirka Zemana Podivné pozadí mikroplateb i-plus. A jak vypadá i-plus dnes?
Vyjádření firmy PayNet se nám (přes kladný příslib ředitele Jana Andera) nepodařilo do redakční uzávěrky získat.
Letmý pohled na webové stránky s přehledem partnerů však přesto jednoznačně prozrazuje, že kromě serverů Annonce.cz, Smobil.cz a Lolitky.com, které platbu prostřednictvím i-plus poskytovaly už loni v létě, není na poli referencí nic nového (tedy kromě jednoho „erotického“ portálu, který už stejně používá systém společnosti Comgate a.s. ve spolupráci s Xpay.cz). Ani kooperace s Smobil.cz už asi nebude tak žhavá, když na svém webu uvádí, že „SMS služby provozuje Airtoy a.s.“.
Není vůbec jisté, jestli se s kartou i-plus dá na českém Internetu platit tak, aby se vyplatila. A pokud dá, trafikantka v mé oblíbené maloměstské trafice mi stejně na můj dotaz zmateně nabízela předplacené kredity mobilních operátorů a o i-plus nic netušila…
Příště si povíme, jak se rozvíjejí mikroplatby pomocí SMS.
Po vydání článku nám dnes (tj. 12. dubna) zaslal vyjádření Jan Ander, Managing Director firmy PayNer, která provozuje mikroplatební systém i-plus.
Jak nám Jan Ander sdělil, po technické stránce je systém dobře připraven a plně funkční. „Nejvýznamnějším problémem, s kterým se potýkáme je obecně zažitý předsudek v Česku Internet = vše zadarmo. To znamená, že i velmi kvalitní produkty jsou jen opatrně zpoplatňovány, resp. jsou dnes převážně zadarmo. Jsem však optimista a věřím, že se to změní – každá informace má určitou hodnotu a tudíž i cenu.“
Jan Ander dále říká, že několik implementací platebního systému i-plus právě probíhá a v budoucnu je zájem ho nabídnout také poskytovatelům zpravodajského obsahu, archivu odborných textů apod.
„Mnozí mají obavu, že když své exkluzivní informace zpoplatní, že poklesne návštěvnost jejich stránek. My jsme naopak přesvědčeni o tom, že budou-li kvalitní informace za peníze, zákazník k nim bude mít větší důvěru a návštěvnost se bude zvyšovat,“ uzavírá Jan Ander.
Doplácí karty i-plus a další snahy mikroplatebních a makroplatebních systémů opravdu na trvající „nezralost“ českého internetového společenství? Nebo se jedná o folklórní výmluvu?
ČLÁNKY DO MAILU