Hlavní navigace

Microsoft: všechno bude Tečka NET

28. 6. 2000
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Minulý týden představil Microsoft svou novou strategii (Microsoft.NET, původně NGWS), která podle mnoha prvních ohlasů představuje náhlou a revoluční změnu. Je tomu ale skutečně tak? Nejde spíše o zákonité vyústění dlouhodobějších trendů, které jsou již delší dobu patrné? A souvisí to nějak s antitrustovou kauzou proti Microsoftu? Ptá se Jiří Peterka.

Minulý týden představil Microsoft svou novou strategii (Microsoft.NET, původně NGWS), která podle mnoha prvních ohlasů představuje náhlou a revoluční změnu. Je tomu ale skutečně tak? Nejde spíše o zákonité vyústění dlouhodobějších trendů, které jsou již delší dobu patrné? A souvisí to nějak s antitrustovou kauzou proti Microsoftu?

Mám-li zdůvodnit to, co naznačuji v podtitulku – tedy že nejde o žádnou náhlou a revoluční změnu, ale o nutný a spíše očekávaný důsledek vývoje – dovolím si začít malým pohledem do historie. Microsoft je firmou, která vybudovala svou pozici na poměrně jednoduché vizi „osobního počítače na každém pracovním stole a v každém domě“. S postupem času tuto představu „macatých“ PC-ček coby středu všehomíra začala nabourávat celá řada faktorů – od neúnosně rostoucích nákladů na správu (které se nikdy nepodařilo dostatečně snížit), přes nástup Internetu a neustále rostoucí popularitu ne-PC zařízení, až po alternativní koncepci tzv. network computing-u, která staví do středu všeho síť a nikoli zařízení na jejích okrajích.

V konkrétním případě Internetu byla reakce Microsoftu velmi příznačná: jistou dobu (do roku 1995) mu nepřikládal příliš velký význam, a dokonce se snažil mu konkurovat (vlastní sítí Microsoft Network, v její původní koncepci). Pak ale lidé v čele Microsoftu vyhodnotili situaci jinak a udělali velmi rázný obrat – doslova nasedli na vlnu Internetu a začali ji sami mocně tlačit vpřed. Dokonce tak mocně, že nyní jsou obviňováni z toho, že podporu Internetu zabudovali (zaintegrovali) do svého operačního systému tak hluboko, že ji již není možné vyjmout (a dát šanci konkurenčním produktům).

Dnes vše nasvědčuje tomu, že jsme svědky druhého podobně ostrého zlomu v jinak dosti konzervativním strategii Microsoftu. Tentokráte se jedná o „podchycení“ vlny network computingu, která v sobě zahrnuje i takové věci, jako je zrovnoprávnění různých počítačových (i ne-počítačových) platforem, a odklon od chápání softwaru coby „krabicového produktu“ ve prospěch jeho pojetí jako služby, která se poskytuje a ne prodává.

Před rokem: nová vize Microsoftu

Na rozdíl od roku 1995 zde však nejde o příliš radikální zlom, protože signály o této změně přichází z Microsoftu již delší dobu. Skoro na den přesně před rokem totiž Microsoft změnil svou dlouholetou vizi o „osobním počítači na každém pracovním stole a v každém domě“, která mu vydržela skoro 25 let, a nahradil ji snahou „dávat lidem větší možnosti, skrze skvělý software běžící kdykoli, kdekoli a na jakémkoli zařízení“ (podrobněji viz např. zde). Tím vzal na vědomí existenci jiných než PC zařízení, například mobilních telefonů či různých zařízení charakteru PDA, a jelikož se přihlásil k možnosti jejich plnohodnotného využívání, nutně se tím přihlásil, byť nepřímo, i k myšlence „network computingu“ – tedy k řešení, které předpokládá poměrně jednoduchá a skromná koncová zařízení ( tenké klienty, „internetové spotřebiče“, mobilní telefony atd.), a naopak výkonné servery uvnitř sítě, schopné tzv. „hostovat“ síťové aplikace. Není jistě náhodou, že nová Windows 2000 jsou prezentována i jako platforma pro tzv. aplikační servery, na kterých mají být takovéto aplikace provozovány.

Loni v listopadu na Comdexu pak Bill Gates novou firemní vizi dovedl ještě dále – začal hovořit o softwaru jako o službě, která je poskytována uživatelům (dokonce ekvivalentním způsobem na různých platformách), a začal hovořit například o tzv. hostovaných MS Office (tedy o takovém provedení balíku MS Office, který běží uvnitř sítě na aplikační serveru a uživatelé jej využívají na dálku prostřednictvím zařízení fungujících v roli terminálů). Podrobněji viz zde

Na obzoru jsou NGWS

V lednu letošního roku, když Bill Gates odstoupil z pozice výkonného ředitele (CEO) Microsoftu, bylo jedním ze zdůvodnění to, že se hodlá více věnovat nové strategii. Zaznělo i její jméno – Next Generation Windows Services (NGWS) , a odborné veřejnosti měla být představena na konferenci Forum 2000, která měla proběhnout (podle tehdejšího oznámení) v dubnu.

V lednu, při svém prvotním oznámení, byly „nové Windows“ (NGWS) ještě oficiálně obestřeny rouškou tajemství, ze které vyčnívala pouze prohlášení jako: vše se děje „v rámci urychlování základní strategické iniciativy společnosti“, a zapadá do „strategie transformace zaměření společnosti na nové uživatelské vnímání Internetu (Internet User Experience) a služby Windows nové generace (Next Generation Windows Services, NGWS)“.

Z NGWS je Microsoft.NET

Konference Forum 2000, původně avizovaná na duben, nakonec proběhla v Redmondu až minulý týden. Změnil se i původní název nově představené koncepce, z „Next Generation Windows Services“ se nakonec stala koncepce „Microsoft.Net“. Pro vymezení její podstaty si dovolím ocitovat slova kolegy Koubského (z jeho článku na SWNET-u), který zažil vše přímo na místě:

Podstatou platformy .NET je několik jednoduchých, ale hlubokých změn.

  • První z nich je rozšíření působnosti Microsoftu z prostředí PC na široké spektrum koncových zařízení, a to s důrazem na non-PC (kapesní počítače, elektronické knihy, mobilní telefony).
  • Druhou je posun v chápání softwarové aplikace: v paradigmatu network computing (tento termín samozřejmě Microsoft nepoužívá, ale nic jiného to skutečně není) už nástroje jako Office nejsou aplikací, ale službou.
  • Třetí změnu představuje nové uživatelské rozhraní: jednodušší, výkonnější a univerzálnější, včetně standardního využití hlasového ovládání (další zdroje se zmiňují i o rozpoznávání rukou psaného písma, pozn. autora).
  • Čtvrtá a nejdůležitější změna by se dala popsat nejspíše jako automatizace rutinních činností při práci s Webem: konverze formátu dat, opakované zadávání stejných údajů, obecné propojení subsystémů.
  • Pátou změnou, uživateli neviditelnou, je vznik nových vývojářských nástrojů a nezbytné softwarové infrastruktury.

Oznámení nové strategie přitom bylo spíše koncepční a perspektivy oznamující záležitostí, a nikoli představením hotových produktů směřujících do prodeje – ty by se měly objevovat až postupně, některé až s dvouletým výhledem. „Rozlišujícícm“ znakem pro ně bude přípona .Net – ze stávajících Windows budou Windows.Net (od verze dosud označované jako Whistler). Příští verze Microsoft Network, očekávaná v roce 2001, by se měla jmenovat MNS.Net, a kancelářský balík Office by se v nové verzi (od roku 2002) měl jmenovat Office.Net.

Integrace?

Jedním ze zajímavých a nesmírně významných důsledků celé nové koncepce Microsoftu je integrace, především v oblasti služeb  – tím, že se z tradičně krabicového softwaru stane služba poskytovaná sítí, dostane se na roveň s dalšími službami, které dnes již sítě jako Internet poskytují (jde například o různé informační služby, zábavu, ale také služby v oblasti elektronického obchodu). Není jistě bez zajímavosti, že nová koncepce zahrnuje i Microsoft Network (ze kterého bude MSN.Net), který má poskytovat celou řadu nových služeb, úzce provázaných s dalšími službami.

Microsoft se se svou snahou ještě více integrovat své produkty nijak netají. Například podle ZDNET-u viceprezident Microsoftu Rick Belluzzo řekl v jednom z rozhovorů s novináři, že firma se snaží „integrovat služby mnohem hlouběji“, přičemž „integrované služby jsou tím, do čeho firma investuje nejvíce“. CEO a prezident Microsoftu Steve Ballmer měl na stejné téma říci: „bereme jednotlivé prvky uživatelského rozhraní a programovacího modelu a pěkně a těsně je integrujeme, nejprve do klienta a pak do serveru“.

Na ZDNET-u to pak shrnuli takto: „stanovisko Microsoftu je jasné: bez integrace nebude strategie Microsoft.Net fungovat“.

WT100

Nezapomínejme ale na to, že právě důsledná a hluboká integrace je jedním z hlavním bodů současného sporu mezi Microsoftem a Ministerstvem spravedlnosti USA a 17 státy Unie v probíhající antimonopolní kauze. Soudce Thomas Pennfield Jackson přitom ve svém rozsudku celkem jasně a striktně požaduje, aby Microsoft přestal integrovat své produkty!!

Jiří Peterka

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).