Kousek od bývalé Wayry, v prostorech prvorepublikového pražského paláce Adria se začínají nové příběhy tuzemské startupové scény. Inkubátor Prague Startup Centre provozuje ICT Aliance a v zádech má ale podporu metropole, která má spadeno především na projekty zaměřené na chytrá města.
Do českého ekosystému může letos začít proudit víc než miliarda korun z Národního inovačního fondu (NIF). A jsou to právě akcelerátory nebo inkubátory, které by tím mohly dostat do rukou nový nástroj. „Je hezké firmám radit, ale pokud nemají peníze na to, aby ty nápady realizovaly, tak je to marná snaha,“ říká v rozhovoru pro Lupu šéf ICT Aliance Michal Zálešák.
Stejně jako NIF chce služeb Evropského inovačního fondu využít i Praha. „Praha chce dělat také svůj seedfond. Nechtějí to hodnotit a domluví se s EIF, který by měl vybírat startupy, protože s tím má zkušenosti,“ dodává Zálešák.
Kam byste zařadil Prague Startup Centre v českém startupovém ekosystému?
PSC je inkubační centrum, které je o jednu úroveň pod tím, co dělá třeba brněnský Starcube, který už pomáhá pokročilejším firmám. My cílíme na firmy v dřívější fázi, typicky na studenty univerzit s realizovatelným nápadem. Je tu inkubační program a k tomu poskytujeme prostory rostoucím firmám, jako je v našem případě třeba Virgla, která zrovna odjíždí do amsterodamského akcelerátoru.
V podstatě se stačí přihlásit a my si pak vybereme. Od vybraných startupů si nebereme žádný podíl, dostanou kanceláře a k tomu se jim snažíme pomáhat. Zajímavé jsou pro nás především nápady z oblasti chytrých měst, elektromobility nebo obecně technologií ve městech. Přihlásit se ale může každý s nápadem, co má mezinárodní ambice.
Sháníte startupům aktivně investory, nebo to necháváte spíš na nich?
Sedí u nás Jarda Trojan. Dosah na investory je velký. Z inkubačního programu zatím ale nikdo investici nechtěl. Máme peníze na to, abychom to dotáhli do nějaké fáze, kdy budeme mít hotovou použitelnou verzi produktu, a pak možná budeme potřebovat pomoci s tím, co dál. Na ten první krok ale investici nechtějí. Přesto v prvním měsíci získal externí investici projekt BattSwap a Výhrostroj.
V rámci inkubačního programu si ale může startup sáhnout na peníze. Pokud našim firmám pomůžeme sehnat investici, a ta investice bude pro investora výhodná, tak z toho budeme mít provizi, což je jeden z budoucích zdrojů financí na provoz Prague Startup Centre.
Jak jste domluveni s magistrátem? Podporuje vás nějak?
Dostáváme od magistrátu zvýhodněný nájem. Na sebe a na provoz si musíme vydělat. Ten nájem, který se vybere od komerčních partnerů a firem, co tady sedí, nám to víceméně zaplatí. Jediný, kdo je tu zadarmo, jsou firmy z inkubátoru. ICT Aliance to celé provozuje.
Ve vašich prostorech by měl sídlit i inkubátor Evropské vesmírné agentury. V jaké je to fázi?
Dohoda s Czechinvestem je taková, že tu ESA bude mít zvýhodněný nájem. Praze to dává smysl, protože ji to nestojí žádné dotace navíc a zároveň podporuje celkem prestižní věc.
Momentálně se dokončují administrativní věci. Přihlášky do prvního kola by se měly otevřít na podzim a začalo by se naostro příští rok na jaře.
Ozývají se velké firmy, které by mohly využít inkubované startupy?
Dělali jsme s ČEZem, kterému pomáháme hledat startupy v Česku i zahraničí. Teď máme novou spolupráci s Deloittem a rozjíždíme spolupráci s bankami.
Co přesně znamená pro PSC a startupy z místního inkubátoru spolupráce s Deloitte?
Deloitte může středoevropské nápady prohnat svou strukturou a najít pro ně využití třeba v indických projektech. Zároveň mají plno nástrojů pro to, aby zákazníkovi zajistili, že to ten startup zvládne. Konzultační služby přitom fakturuje rovnou zákazníkovi. Je to tak třístranný model výhodný pro všechny.
Malý startup může prodat své řešení za dobré peníze firmám, které by se s ním běžně vůbec nebavily. Deloitte už není vnímaný jako prodavač drahých konzultačních hodin, ale naopak jako dodavatel služeb s přidanou hodnotou. A ve finále je ráda i velká firma, která získá něco, na co by normálně narazila jen velmi těžko.
Program neslibuje peníze, ale práci a šanci na průnik do světa velkých zákazníků. Největší problém startupů je ten, že jim to nejde obchodně a tady by jim podobné akce mohly pomoci.
Jak se změnila za těch pár let tuzemská startupová scéna?
Už to není tak cool a lifestylové jako to bylo. Tím, jak se do toho dostává víc peněz, tak si vlastní byznys zkouší rozjíždět i starší lidé, což mi přijde fajn. Scéna se pak víc profesionalizuje a je vidět dospělejší přístup.
Je to ale různé podle regionů. V Praze je to jiné než ve zbytku republiky. Je tu velké množství akcí a lidé už jsou trochu zmlsaní.
Změnila se nějak zásadně scéna po zavření Wayry a změně zaměření TechSquare?
Ve své době to byla místa, kde se potkávala komunita, ale prostě podpora startupů je podnikání. Na úrovni politiků vidíme větší zájem. Podnikání mladých jim najednou přijde jako zajímavé téma. Premiér se objevil v Silicon Valley, názor změnil i Andrej Babiš a zajímavé jsou i pro korporace, kterým zahraniční matky říkají, že je třeba inovovat.
Vnímání startupů také výrazně ovlivní, komu to v korporacích spadne na stůl. Někde jde o CSR projekt, který pak v případě krize končí jako první. To se stalo třeba Wayře. Na druhou stranu, je mnohem efektivnější, když je práce se startupy zakomponována do byznys developmentu. Musí to mít nějaké ekonomické jádro a mít nadšení jenom nestačí. Není to nijak superziskový zlatý důl, ale je to byznys, a i ten musí vyjít.
Jaká je hlavní vize Prague Startup Centra. Chcete být pražským JICem?
Nemáme ambice říct Praze – dej nám peníze, my ti všechno zařídíme. Chceme zůstat v oblasti startupů. Co mi ale vadí, a to platí hlavně v Praze a v regionech, že si každý své startupy snaží poutat k sobě. Neuvědomují si, že životní cyklus startupu se mění. Začne třeba někde v regionu, pak jde do metropole a v případě úspěchu by měl skončit v cizině. Inkubátory a akcelerátory by se neměly chlubit tím, kdo u nich sedí, ale kdo u nich seděl.
Státní agentury se snaží podporovat univerzity a aplikovaný výzkum, daří se to z vašeho pohledu?
Kapitálový vstup univerzit do spinoffů je strašně složitý. Správní rady univerzit se schází jednou za čas a takhle by musely rozhodovat o řádově statisících, které by mohly podpořit univerzitní nápady. A to je strašně komplikované. Výsledek je pak takový, že vznikají spinofy kolem univerzit, ale mimo univerzit. Komercionalizace výzkumu je samozřejmě důležitá, ale školy by si měly ujasnit, co od toho chtějí a motivovat studenty i jinak, než že jim dají kanceláře.
Zároveň si myslím, že školy by měly své studenty vychovávat tak, aby byli schopni rozjet vlastní projekt. Nemám nic proti tomu, když se otrkají na projektech pro velké firmy, ale školy to často schovávají za podporu inovací a to není fér.
Letos by se mohl rozjet Národní inovační fond, který na ministerstvu průmyslu připravoval Petr Očko. Budete s ním spolupracovat?
NIF je pro nás zajímavý. Podle mě musí EIF a celá veřejná podpora vyřešit problém, který je zakopaný hned na začátku. Zainvestovat firmu, která už má zákazníky, to není problém. To koneckonců dělají tuzemští investoři běžně. Ale úplně tu první fázi, to největší riziko, tu nikdo nedělá. A to by měl fond změnit.
Státní podpora je ale často kritizovaná ze strany investorů a soukromé scény obecně.
To je ale pokrytecké. Vždyť si vezměte, že i StartupYard žije dneska z veřejných peněz.
ČLÁNKY DO MAILU