První středa v měsíci patřila tradičně setkání NetClubu. Hostem letošního předposledního dílu byl Michal Klíma dlouholetý šéf Lidových novin a později vydavatelství Economia. Hned na úvod moderátora Miloše Čermáka zajímalo, co Michal Klíma v současné době, tedy po svém nedávném odchodu z Economie, dělá.
Odpočívám, po dvaceti letech intenzivní práce. Zejména poslední dva roky, kdy se prodávala Economia, byly mimořádně hektické. Formálně mám dohodu s vlastníkem Economie na poradenskou činnost, která se týká dalšího rozvoje, akvizic, atd.
Jak byste charakterizoval svůj odchod z Economie? Dostal jste výpověď nebo jste se domluvili?
Economia se prodávala částečně jako management buy-out. Bývalý vlastník vydavatelství Handelsblatt mě jako šéfa Economie pověřilo, abych do toho procesu vstoupil a pokusil se najít nového vlastníka. Od začátku bylo zřejmé, že je na novém vlastníkovi, tedy panu Bakalovi, jak a kdo bude Economii řídit. Nebyl jsem odvolán, ale dohodl jsem se na odchodu. V současné době probíhá příprava na výběrové řízení na nového šéfa a další pozice.
Jak dlouho jste řídil Economii pod novým majitelem? Rok?
Ani ne rok. K faktickému převzetí došlo na konci listopadu minulého roku.
Máte nějaké akcie? Vzpomínám si totiž, že když se loni v srpnu akvizice oznamovala, tak jste říkal, že management firmy se stane minoritním vlastníkem.
K tomu nikdy nedošlo.
Nový vlastník vám to slíbil a nesplnil svůj slib?
Objektivním důvodem je skutečnost, že přišla hospodářská krize. Cena, za kterou Bakala firmu kupoval, neodpovídá ceně, kterou mají akcie dnes. Došlo tudíž k tomu, že nebylo jak spočítat cenu akcií. Dohoda nebyla postavená tak, že management dostane akcie zadarmo. Akcie měl management koupit za stejných podmínek jako Bakala.
V dubnu došlo ke jmenování nového představenstva. Jedním z jeho členů je i velmi známý novinář Andrew Knight, bývalý šéfredaktor The Economist a Daily Telegraph. Je to jenom formální figura nebo se opravdu jako člen představenstva podílí na řízení firmy?
Vlastník Economie je finanční investor, potřebuje mít proto v představenstvu lidi, kteří rozumí médiím. Z vysloveně vydavatelské oblasti tam jsou zmiňovaný Andrew Knight a Michael Grabner, bývalý šéf skupiny Holtzbrinck, což je velká německá vydavatelská skupina, která mimo jiné také vlastní Handelsblatt. Oni jsou těmi, kteří na představenstvu zastupují ono odborné know-how. Je ale potřeba říci, že nové představenstvo se dosud sešlo pouze třikrát, tudíž nelze říci, že by nějakým zásadním způsobem do fungování vydavatelství zatím zasáhli. Ale jsem přesvědčený, že v budoucnu svoji roli sehrají.
V médiích se objevily spekulace, že jedním ze zájemců o koupi Economie bylo i vydavatelství Mladá fronta, o němž se tehdy říkalo, že je spojeno s ruským kapitálem. Nebyl jste to vy, kdo o tom psal?
Ne. Já jsem jen říkal, že vydavatelství mají mít průhledné vlastnictví. V případě, který uvádíte, to vlastnictví průhledné nebylo. Vlastnické vztahy končí někde v daňových rájích a není tak jisté, kdo za firmou ve skutečnosti stojí. To jsem považoval a stále považuji za krajně nebezpečné pro média. Jestliže nejsou průhledné vztahy a současně víme, že existuje zájem různých úzkých finančních, průmyslových nebo politických lobby získat kontrolu nad médii v našem regionu, tak je to opět nebezpečné.
Když se podíváme trochu do minulosti, jak jste se vlastně dostal k novinám?
Přes Lidové noviny ještě před převratem. První číslo samizdatových Lidovek vyšlo v lednu 1988, čili vycházely dva roky jako měsíčník. V druhém roce jejich existence jsem se staral o distribuci a rozmnožování části nákladu.
Kde jste tehdy pracoval?
V Teplanu, což byl ústav pro územní plánování a tam jsem měl naprosto úžasnou funkci administrátora osobního počítače. Byl jeden osobní počítač na 130 zaměstnanců.
Po převratu jste pak nastoupil do obnovených Lidovek..
Už v prosinci 1989 jsem se podílel na obnovení Lidovek, na procesu přechodu z podzemí do legality. V lednu 1990, když se Lidovky staly firmou, tak jsem nastoupil na pozici technického ředitele. Měl jsem na starosti komputerizaci novin. Lidovky byly prvními českými novinami, které měly počítačovou sazbu a počítačovou síť. V červenci 1990 jsem se stal ředitelem firmy a byl jsem jím až do roku 1997.
Proč Lidovky, které měly v roce 1990 kredit a autory, prohrály s Mladou frontou, která na tom byla, co se týče kreditu, opačně?
Jedním aspektem byl fakt, že noviny se daly do politických služeb tehdy reformních politických hnutí a probíhaly v nich nekonečné vnitřní boje.
Proč jste v roce 1997 z Lidovek odešel?
Dostal jsem nabídku od Economie a zdálo se mi zkrátka, že těch sedm let stačilo. Lidovky byly v té době v docela dobrém období. Podařilo se zvrátit trend poklesu nákladů. Jako šéfredaktor nastoupil Pavel Šafr a podařilo se mu to, co se nepodařilo nikomu předním.
Nastoupil jste do divize Economia OnLine, nebo vznikla až po vašem nástupu?
Přišel jsem do Economie v roce 1998 do nově zřízené funkce výkonného ředitele. Později se ale ukázalo, že to nebyl dobrý nápad, ta funkce nebyla správně nastavena, existovalo tam tedy takové dvojvládí. Nakonec jsme se dohodli, že Economia založí v roce 2000 samostatnou dceřinou společnost, která se bude věnovat Internetu, a tu jsem pak následující tři roky řídil.
Ta byla ale následně zrušena a přešla pod Economii.
To byl efekt zahraničních vlastníků, kteří neřídí firmu podle jejích výsledků, ale podle výsledků svých. Economia OnLine měla podle původního byznys plánu utratit 80 milionů a být čtvrtý rok v zisku. My jsme utratili 35 milionů a byli jsme v zisku už třetí rok. Majitelé Economie ale ve stejné době založili podobnou firmu se zaměřením na Internet, která se jmenovala Economy One a ta jim prodělala neuvěřitelné peníze. Po této zkušenosti vydali směrnici, že Internet je blbost a je dobrý pouze proto, aby marketingově podporoval tištěné vydání. V roce 2003 nám oznámili, že je Economia OnLine potřeba opět integrovat.
Kdy vznikl iHNed.cz? V roce 2000?
iHNned vznikl tuším už v roce 1998 nebo 1999 a bylo to na základě dohody s firmou Macron. Nemělo to ale svůj vlastní obsah, objevovaly se tam pouze obsahy tištěného vydání.
Mnoho lidí říká, že na iHNedu je dobré jen to jméno. Jak se vy dnes díváte na iHNed?
To, co se stalo v roce 2003, byla chyba. Economia OnLine měla našlápnuto, aby fungovala, vyvíjela se a zlepšovala. Otázkou je čím to poměřujete, iHNed je ziskový, přispívá Economii poměrně slušným podílem na výnosech i ziscích, z tohoto hlediska prostě funguje dobře. V době, kdy jsem byl ředitelem, tak jsem měl k iHNedu tisíc a jednu výhradu, určitě se některé věci dají dělat lépe, ale úplně zásadně kritický k tomu nejsem.
Kolik dneska utrží Economie z internetové reklamy?
Myslím, že to je přes deset procent.
I kdyby Economia OnLine v roce 2003 vydržela, tak by asi stejně dříve nebo později muselo dojít k jejímu sloučení s Economií? Není asi příliš představitelné, že by dnes fungovaly odděleně.
Představitelné to samozřejmě je. Nedávno jsem byl na studijní cestě u vydavatelů, kteří mají dobře dělaný Internet. Například norské vydavatelství VGA má Internet úplně oddělený, dokonce také v dceřiné společnosti.
Myslíte si, že je to dlouhodobě udržitelný model, oddělit Internet a papír jednoho titulu?
Já jsem na tu cestu jel s tím, že jsem si myslel, že integrace je jediná možná cesta, protože se o tom hodně píše. Docela mě překvapilo, že to tak jednoznačně i z těch lídrů nevyplývá. Axel Springer například vydává Die Welt a Bild, přičemž v Bildu to mají úplně oddělené, kdežto v Die Welt je to spojené. Čili myslím si, že neexistuje jedno řešení. Print je jiná profese než lidé, kteří jsou specializovaní na online. Je to jiný rytmus, organizace práce, knowhow, jiná mentalita atd. Chtít po lidech, kteří dělají print, aby dělali dobře online, to nejde. To jsou argumenty firem, které nechaly print a Internet oddělené.
Jsou noviny v krizi?
Noviny jsou samozřejmě v krizi, ale já nezužuji noviny na papírové vydání. Jakou formou se budou noviny šířit za pár let, je otázka. Osobně věřím v elektronické čtečky.
Jaký bude tedy funkční obchodní model pro integrovaná vydavatelství? Například iHNed navštíví měsíčně 550 tisíc reálných uživatelů, Hospodářské noviny mají čtenost kolem 55 tisíc. Ale příjmy z reklamy jsou opačné.
Tahle to funguje i ve světě. Problém není v tom, že ubývají čtenáři papírových novin. Problém je v tom, že se nedaří najít model, který by zkasíroval lidi, kteří čtou noviny online. To skutečně způsobuje krizi a vydavatelé z toho mají těžkou hlavu. Jediná možnost jsou výnosy z reklamy. Co se týká zpoplatnění obsahu, tak zejména v malých státech, kde se prakticky obsah medií překrývá, protože z převážné většiny pochází z jedné tiskové, je nereálné. Nevěřím, že v našich podmínkách je možný placený obsah. Může se to podařit The Wall Street Journal nebo někomu, kdo má exkluzivní informace.
Nedávno celé komentátorské oddělení Hospodářských novin přešlo do Lidovek. Jak se na takové změny, které mohou čtenáře znejistit, díváte?
V českých novinách je toto úplně normální, což ovšem neznamená, že si myslím, že je to správné. Je to jedna z věcí, která je v českých novinách úplně anomální. Jak lehce lidé odcházejí a zase přicházejí z jedněch novin do druhých. Bohužel se nám nepodařilo v novinách vytvořit takovou atmosféru, aby se s nimi lidé úplně ztotožnili.
Nakolik dnes funguje redakce iHNed a Hospodářských novin integrovaně?
Já jsem chtěl, aby se iHNed plně integroval. Dnes tomu tak není. Sedm nebo osm lidí dělá pouze Internet.
Tři věci, které vám na českých novinách nejvíce vadí?
Povrchnost, neoriginálnost, pomalost.
Je nějaká šance, aby se situace v oblasti českého online zpravodajství do budoucna změnila?
Myslím, že šance tu je. Na Internetu se věci mění rychleji než kdekoli jinde. Prorazit na Internetu je mnohem jednodušší.
A proč jsou tedy karty v oblasti českého online zpravodajství už dlouhou dobu rozdány stejně?
Protože nikdo neútočí. Začínají tady projekty, které mají ambice něco změnit?
ČLÁNKY DO MAILU