Místní tomu tady stále přezdívají „Klondajk“. A dokonce jeden z pánů, který se o oblast stará, zůstal stejný. V hlubokých brdských lesích za minulého režimu vznikla poměrně významná protiletadlová raketová základna. Vojáci už před lety objekty opustili a nyní zde vyrostl nový vědeckotechnický park s investicí kolem 280 milionů za využití evropských fondů.
Do parku se v současné době lze dostat pouze automobilem, případně na kole a pěšky. Leží několik kilometrů od městečka Dobříš, a pokud vše půjde dobře, mohla by sem párkrát za den jezdit i autobusová doprava. Mezitím se ale dobříšský taxikář rozčiluje, co všechno po cestě do lesů patří Babišovi a že o Klondajk měli zájem Američané, tak snad aspoň z toho parku něco bude.
Zatím je v něm ale dost prázdno. Po vstupu do areálu zaujmou zejména lány solárních panelů a zcela nové moderní budovy, které skrývají kanceláře vybavené i sprchami a kuchyňkami. V jedné z budov se usazují chemici, kteří zde mají rozjet výzkum. Oblast má rozhýbat i chystaná energeticky přívětivá spalovna. A pak je zde ještě jedna značka. Jmenuje se Metal 3D a v jedněch přízemních prostorách rozjíždí byznys s trojrozměrným tiskem z kovu.
Tiskárna za dvacet milionů
Metal 3D není samostatnou společností. Je to značka spadající pod společnost Centrum aplikovaného výzkumu Dobříš (CAVD), která za přebudováním raketové základny stojí. „Jsem zde jako zaměstnanec,“ říká Petr Zikmund, jeden ze dvou zakladatelů 3D tiskařského projektu. Zikmund se sedm let akademicky angažoval na strojní fakultě ČVUT. Společně s kolegou Markem Česalem se pak potkali s investorem z CAVD Lumírem Žilou a domluvili se, že zainvestuje i rozjezd byznysu s kovovým tiskem.
Pohled na podpěry
„Mohl jsem se dál věnovat působení na škole a obrůst mechem, nebo něco zkusit,“ vysvětluje Zikmund své motivace pro to, aby mimo jiné několikrát týdně dojížděl doprostřed lesů, kde se zatím není možné nikde najíst. „Díky investorovi máme možnost pracovat s prvotřídní technologií, na kterou bychom jinak neměli a ke které by se nebylo lehké dostat. 3D tisk z kovu je budoucnost,“ dodává.
Tou technologií má na mysli zejména 3D tiskárnu, která vyjde na zhruba 20 milionů korun. Model se konkrétně jmenuje Remishaw AM250. Prozatím je zde jeden, ale do budoucna se počítá s pořízením dalšího, modernějšího. Tahle tiskárna netiskne z plastu, ale zvládá vytváření výrobků z různých kovových prvků, včetně titanu.
Na ten se ale Zikmund přímo nezaměřuje, i když i takové výrobky lze v jeho portfoliu nalézt. Primárně se soustředí na korozivzdornou ocel. „V současné době je cílem pořádně dělat jeden materiál,“ popisuje mladík. Ocel vyjde zajímavě i cenově – cena surového materiálu za kilo vyjde zhruba na 100 eur, zatímco u titanu je to desetinásobek.
Duté, lehké a levné
Z tiskárny na kov v podstatě lezou podobné předměty, které lze vyrobit obráběním. Výhodou ovšem je, že u tiskárny není nutné neustále přelaďovat celý stroj a v jednu chvíli je možné tisknout i více druhů modelů naráz. Tisk se totiž nanáší na základovou desku, kam je možné pomocí speciální CAD aplikace Magics (počítá i věci typu cena tisku) umístit různé prvky. „Cenově tak obrábění často mohu konkurovat,“ tvrdí Zikmund. Výhodou je rovněž to, že předměty lze tisknout duté a lehčí.
Spoluzakladatel Metal 3D Petr Zikmund
Dobrá cena je ostatně něco, čeho chce Metal 3D dosáhnout. Tisk z kovu má být v podání této značky dostupný nejenom velkým firmám, ale také klidně jednotlivcům. Zikmund se například snaží spolupracovat s návrháři šperků. Cena se může různě lišit, i zde existují úspory z rozsahu. Je možné ad-hoc rychle něco vytisknout v jednom kusu, ale lepší je počkat, až se sejde více zakázek, ty „naházet“ na jednu desku v jednom tisku a docílit tak nižší ceny.
Fixní náklady na jeden tisk jsou osm tisíc korun. Do celkové ceny tisku se materiál promítá pouze zhruba pěti až deseti procenty, další část pak tvoří věci jako čas stroje, spotřební materiál typu líh a podobně, a samozřejmě také cena tiskárny.
Z tiskárny neleze hotový výrobek. Při jeho projektování se musí vytvářet podpory (supporting structures), které je pak nutné odlamovat a výrobek začistit (broušení pískem nebo třeba skleněnými kuličkami).
Půl milionu měsíčně
Tisk z kovu obecně funguje tak, že laser spéká vrstvu po vrstvě kovového prášku. Základová deska je pohyblivá a po každé „zapečené“ vrstvě se posouvá níž a níž. Prášek se umísťuje ve speciálních náplních, je toxický a zároveň lze jeho přebytky po tisku po očištění využít znovu.
Podpěry je po tisku třeba odlámat a výrobek začistit
Tiskárna je spolehlivá, a jakmile se tisk spustí, je možné ho klidně bez dozoru nechat několik dní běžet, typicky třeba přes víkend. Délka tisku logicky závisí na rozměrech a náročnosti objektu, v Metal 3D prozatím nejdéle tiskli hodně specifický a drahý rám kola, který zabral asi dva týdny. Většina tisků nicméně zabere tři až pět dní.
Brdský areál CAVD byl oficiálně kolaudován letos v únoru, Metal 3D každopádně funguje už zhruba rok. Když jdou zrovna zakázky dobře, lze se v měsíčních tržbách s jedním strojem dostat na zhruba půl milionu korun. Zrovna minulý týden se například dělala jedna zakázka za 150 tisíc.
„Potenciální trh je obrovský. Možných zákazníků je nekonečno. Jen ještě ne každý ví, jak něco takového využít,“ myslí si Zikmund. Česká republika je podle něj v 3D tisku kovem několik let pozadu za zeměmi typu Francie, Velká Británie či Spojené státy, ale i zde už se začíná formovat konkurenční prostředí. Metal 3D chce rozdíl mezi světem zmenšovat a tisk umožnit i menším hráčům.
Maximálně čerpat prostředky
Metal 3D, respektive jeho vlastník CAVD, chce nadále čerpat dotace. „Chceme maximálně využívat evropské prostředky. Vše ale musí být napojeno na reálného zákazníka. Na základě toho podáváme jednotlivé projekty.“
Zikmund má vizi, že na základě 3D tisku vymyslí něco, co na světě bude unikátní. Hodně se chce specializovat na oblasti jako energetika, automobilový průmysl a zejména zdravotnictví. V něm se dají tisknout třeba protézy z titanu. Na to by se mohl specializovat druhý stroj. Zdravotnictví totiž vyžaduje přísné certifikace a procesy.
„Zajímaví jsou ale i takoví mladí designéři, se kterými často přijdu do kontaktu skrze náš profil na Instagramu. Designéři často mají skvělé nápady, ale není nikdo, kdo by jim je vyrobil,“ popisuje Zikmund. Jako cyklistický závodník si mimochodem jednou chce vytisknout vlastní kolo, a tak se věnuje i této branži – Metal 3D spolupracuje i s firmou Festka.
Metal 3D se také snaží napojit na velké hráče typu GE, kteří působí i v Česku a trojrozměrnému tisku se věnují při vývoji motorů a dalších sofistikovaných strojů.
„Z investora mám pocit, že chce, aby to tady celé fungovalo,“ říká Zikmund při obhlídce areálu. I přes zajímavý projekt Metal 3D se však nelze ubránit mírné skepsi – přeci jenom se od únorového otevření příliš nezaplnil. Chemici už se nicméně stěhují, optické připojení a lokalita láká některé specifické zákazníky a vzniknout by zde mohla i frézovací a prototypová dílna.
3D tisk na Lupě:
ČLÁNKY DO MAILU