Přijde mi srozumitelný a taky nastavuje laťku (požadovaných znalostí) hodně nízko - a to je podle mě dobře, protože to je přesně ten způsob, jak zvyšovat o matematiku zájem. Takhle ten článek totiž může dočíst i člověk, který nedokončil střední (a co jsou prvočísla dávno zapomněl), a bude mu rozumět. Anebo jinak: takhle tomu budou rozumět i děti ze základy, a třeba je to zaujme a řeknou si: když se ta matika dobře podá, tak tomu rozumím i já a je to vlastně docela zajímavé...
A to je užitečné, protože když si o něčem myslíte, že by vám to mohlo jít a že by to mohlo být zajímavé, tak vám to půjde mnohem líp, než když si myslíte, že je to nuda a k ničemu.
Takže za sebe říkám: jen tak dál. Ukazujte matematiku jako přístupnou a zajímavou vědu, ve které jsou dodnes nerozluštěné (a přitom zdánlivě jednoduché) záhady - a třeba to studentům pomůže, aby s ní tolik nebojovali.
O prvocislech si treba ja budu rad cist klidne znova a znova, pokazdy to je stejne napinavy i kdyz uz to znam :-)
Na druhou stranu - treba ten dukaz jejich nekonecnosti, zaverecna myslenka ze ta vlastnost plati pro kazdou mnozinu a cili ji nejde sestavit - takhle formulovano me to nikdy nenapadlo, takze uzitecny prinos i kdyz je to opakovani a netyka se to clanku.
Navic, on by se dal napsat clanek jen o dvojicich, ale pak by to asi bylo pro uzsi okruh ctenaru...
Nějvětší problém toho článku osobmě vidím v tom, že o zmiňovaném objevu je vlastně jen předposldní odstavec.
A mimchodem: vím co je provočíslo, vím co je logaritmus a znám i onen zmiňovaný Eukleidésův důkaz. Ale příliš netuším co jsou ona zmiňovaná dvojčata. Existuje (asi nekonečně) prvočísel, ke kterým přičtu číslo X (což má být 2?) a mám další prvočíslo?
A onen objev vlastně říká, že to číslo X nejsou dvě ale je jiné, jež je menší než 70M a těch prvočísel je skutečně nekonečně mnoho. A co je tedy na tom důležité? Že to číslo nejsou dvě. Že je malé. Nebo že jen existuje?
Tedy článek celkem schopně vysvětluje co to je prvočíslo i naprostým laikům, ale nematematikům nevysvětlí čeho se objev vlastně týká a co je na něm převratného. Já jako konzument z toho článku mám pocit, že autor se obšírně rozepisuje o tom co dobře zná (prvočísla). Ale o tom čemu moc nerozumí (samotný objev) odbude dvěma větami.
O.K. Já bych do článku doplnil postatnou informaci, že neznáme vzorec pro výpočet jakéhokoliv prvočísla, proto se prvočísla hledají (po určitém omezení např. na Mersennova prvočísla) v podstatě zkusmo metodami různě modifikovaných sít; to první vymyslel už Eratosthenes. Problém je v tom, že objev dokázal, že EXISTUJE nekonečně mnoho prvočíselných dvojic "vzdálených" od sebe max. o 70 milionů, bohužel netvrdí, že to platí PRO VŠECHNA prvočísla. Ale když už se nějaké nové tj. větší než dosud známé prvočíslo najde, je možno zkusit, zda neexistuje ještě další, nejvýš o 70 milionů větší než tohle. To není tak úplně k zahození, ušetří se výpočetní čas, ale nemusí to vyjít.
Původní článek je dobrý, ale určitě by si dvojčata zasluhovala víc místa.
Takovéhle články ráda čtu, protože mi pomáhají zjednodušovat i v mé vlastní práci (učím matematiku na ss) a pomáhají mi s představou, jak o matematice přemýšlí další lidé.
Ale proč reaguji? Málokdo chápe kritiku jako nástroj k sebezlepšení, většina lidí bere kritiku jako osobní útok. Vy patříte k těm, před kterými smekám klobouk.