Jak rychlá, povrchní, leč nikoli nutně nesprávná odpověď se nabízejí vlastnická a personální zemětřesení v českých médiích. Věřili byste začátkem roku 2013, že do roka bude největší novinové vydavatelství patřit šéfovi druhé nejsilnější politické strany a faktickému vítězi voleb (jakých voleb?, zeptali byste se tehdy), že šéfredaktorem Lidovek bude István Léko a MF Dnes bude řídit Sabina Slonková, že Economia sloučí své redakce včetně Aktuálně.cz do jediné (kam se pochopitelně leckdo nevejde)?
Až na toho českého Berlusconiho (jen co do majetkových poměrů; osobnostně nemá z českých politiků k démonickému Silviovi nikdo tak daleko jako právě Andrej Babiš) to jsou však všechno věci prchavého významu. Šéfredaktoři přicházejí a odcházejí, noviny fungují dál. Čistka vyhnala z Economie několik výborných lidí a projektů, ale časem se to projeví jako přínos někde jinde. Systém je víceméně uzavřený. Je samozřejmě škoda, že někteří z těch nejlepších se na žurnalistiku nejspíš vykašlou a půjdou dělat nějakou hloupější práci za víc peněz, ale to se koneckonců děje denně již léta, jenže potichu.
Babišova mediální říše stojí za pozornost, ale ne za příliš velkou. Proč, to zdůvodním za chvíli. Napřed ještě rychle připomenu další trend, který není mediální událostí roku: placený digitální obsah. Osobně mi to je líto velice, protože v téhle hře mám vsazeno, ale buďme realisti. Placený obsah, ať ho v ČR dělá kdokoli, je buď šťastnou a neopakovatelnou anomálií typu Motejlek či Fuka, anebo osamělým zeleným výhonkem uprostřed širého pole na počátku zimy. Možná tam na jaře ještě bude, možná ne. Jsem si jist, že ten správný čas jednou přijít musí, ale letos to rozhodně nebylo.
Čímž se blížíme k tomu, co pokládám za skutečně nejdůležitější. O propadu tištěných médií slýcháme pravidelně, obvykle tím máme na mysli jejich ekonomické potíže. To však možná není nejdůležitější aspekt věci. Bakala, Babiš, Soukup i Savov si mohou dovolit z výnosů svých úspěšných aktivit financovat i noviny, které by jinak byly ztrátové, anebo téhož efektu dosáhnout sdílením zdrojů a nákladů.
Jenže úspěch médií se neměří jen penězi, ale také tím, co bych nazval společenskou relevancí. Bývaly časy, kdy noviny pravidelně vnášely témata do celospolečenské diskuse, určovaly její obsah. S nákladem pod padesát tisíc výtisků, který dnes mají Hospodářské či Lidové noviny, tohle nefunguje. A ani ty čtyři deníky, které dosud mají šesticiferné náklady, tedy Blesk, MF Dnes, Právo a Deník, nemají dostatečnou sílu, aby zpravodajsky či názorově formovaly významnou část společnosti. Tu má dnes jen televize – a internet.
Kompletně se to otočilo. Web začal jako doplněk klasických médií, doplněk pro úzkou vrstvu vzdělaných, mladších, technicky orientovaných. Po necelých dvaceti letech je základním zdrojem, zatímco papírová vydání nebulvárních novin se stávají – čím vlastně? Myslím, že důkladný průzkum by prokázal, že jejich čtenáři nejsou ani zapšklými staromilci (jedna hypotéza), ani elitou orientovanou na luxusní zboží (jiná hypotéza). Že to daleko víc souvisí třeba s tím, že denně dojíždíte vlakem z Hradce do Pardubic a tudíž máte pár desítek minut času na čtení, ale bez internetu.
Papírová média mohou přežít ekonomicky. Dokonce tím snáz, čím budou menší. Ale těžko se jim někdy vrátí význam, vliv na společnost. Tu má nadále opravdu jen televize, web a jejich hybridní formy. Tohle je pro mne hlavní mediální událost loňského roku: přestaňme se o ty noviny tolik starat. Jaromír Soukup se svou Barrandov TV, kterou většina intelektuálů nikdy nezapnula, je potenciálně důležitější mediální magnát než Andrej Babiš – dokud Mafra důsledně neoddělí webový obsah od papírového, nebo dokud Babiš nepřikoupí nějakou tu televizi. Anebo se nestane premiérem, čímž bude mít pod palcem Kavčí hory. Ale to všechno si necháme jako události roku 2014.
ČLÁNKY DO MAILU