Názory k článku Medián Petra Koubského: Proč potřebujete anonymitu na síti i vy
-
RH (neregistrovaný)
Máte pravdu. Omezování svobody jednotlivce ve jménech jako je bezpečnost, ochrana, či jiné "vyšší cíle" je čím dál tím populárnější. Opravdu se musí za svobodu v pravidelných intervalech válčit, abychom si ji dokázali udržet? Opravdu chceme žít ve sterilním, nalinkovaném světě bez kouska osobní zodpovědnosti a svobody? Žel, většině lidí nedochází, že odpovědnost a svoboda nemohou jedna bez druhé existovat. Jako dvě strany jedné mince. A lidé se odpovědnosti bojí.
-
Tohle je to, co nechápu, máme tu tři pojmy - svoboda, odpovědnost a anonymita. Pokud jde svoboda s odpovědností ruku v ruce, jak do toho zapadá anonymita?
Zdejší diskuse (a nejen ta) totiž naznačuje, že anonymita na internetu má odstínit člověka od jeho činů (či aspoň slov), jinak řečeno mu umožnit se vyjádřit bez toho, aby za své výroky převzal odpovědnost (protože cílem je zajistit, aby nebylo vůbec možné si spojit výrok a hlasatele), tedy aspoň tak na mě působí všechny argumenty typu "anonymita je potřeba proto, abych někde neměl problémy kvůli tomu, co jsem udělal jinde".
Jenže tato možnost je zároveň pokládána za známku svobody, která by měla být nerozlučně spjata s odpovědností. Mám pocit, že tento zvláštní trojúhelník vzniká tím, že se svoboda používá ve dvou významech.
Jeden obsah tohoto pojmu si neseme z minula a z reálného světa, je to možnost jednat podle svého uvážení s tím, že za důsledky vlastního jednání neseme odpovědnost. Zde je ale implicitně obsažen předpoklad transparentnosti, když někoho bodnu nožem v noci v odlehlé uličce a uteču, jednal jsem z vlastní vůle, ale těžko se dá říct, že hodlám převzít odpovědnost, naopak se budu snažit, abych následky tohoto činu nenesl.
To je pohled na svobodu sahající do dob, kdy v různých kulturách byla čest tak vysokou hodnotou, že ten, kdo jí pozbyl, nezřídka volil sebevraždu jako jediné možné východisko.
Svoboda na internetu zajišťovaná anonymitou je ale z jiného soudku, v realitě má nejblíže právě onomu incidentu v temné uličce, je to možnost učinit něco (v ideálním světě cokoliv) bez toho, abych nesl jinou odpovědnost než tu plynoucí z faktu, že já sám vím, co jsem udělal. To je ta svoboda, která se otevřela průkopníkům internetu a jež je nyní omezována.
Směšovat však tyto dva koncepty svobody, aby se druhému dodala vážnost prvního, je... Absurdní? Nebezpečně zavádějící? Obranný mechanismus řešící nějakou kognitivní disonanci?
-
RH (neregistrovaný)
Máte pravdu. Mnoho lidí se za anonymitu schovává, aby se vyhnuli odpovědnosti.
Jenže v dnešním světě je důležitý i jiný pohled. Svoboda (skutečná, ne ona temnouličkózní) je nám periodicky omezována a anonymita je jedna z posledních možností její ochrany, tedy i ochrany před totalitní mocí. Jedna z možných definic totality je, že kontroluje a dohlíží na všechno lidské konání. A to je žel stav, ke kterému náš svět za pomoci technologií pomalu spěje. Anonymita, tedy nemožnost spojit onen dohled s konkrétní osobou, je protipólem tohoto trendu.
-
Ondřej Bouda (neregistrovaný)
Žádná totalita ještě nepadla kvůli anonymní brblající mase - totality padaly kvůli lidem, kteří se nebáli je kritizovat nahlas a s vědomím, že si to odnesou. Totalitu totiž může odstranit jen revoluce - a revoluce potřebuje vůdce - a vůdci z principu nemohou být anonymní.
Lidé, kteří se staví proti totalitě, nepotřebují anonymitu - potřebují hlavně bezpečný komunikační kanál (tj. neodposlouchávaný). A k tomu buď silně oslabený systém, nebo pomoc zvenčí. -
Mám převzít odpovědnost za své činy a výroky... ale co znamená převzít odpovědnost za to, že jsem jiné sexuální orientace, jiného náboženského vyznání či jiného politického názoru? Problém je v tom, že o tom, co znamená "nést odpovědnost", a za co vůbec tu odpovědnost máme nést, rozhoduje každou chvíli někdo jiný. U nás v ČR (a obecně v západním světě) je v tomto směru situace docela dobrá, ale to neznamená, že se to někdy v budoucnu nemůže změnit.
Takto se jsem pochopil myšlenku článku (a ztotožňuji se s ní). Ano, realita na internetu je skutečně taková, že internetová svoboda zajišťovaná anonymitou má nejčastěji podobu incidentu v temné uličce. Ale pro mě je existence nějakého naprosto anonymní kanálu z výše uvedených důvodů natolik klíčová, že tu druhou stránku anonymity jsem schopný akceptovat jako nutnou cenu.
Kromě toho od popsaných konceptů svobody se odvíjí i různé koncepty samotné anonymity. Jistě, pro někoho může anonymita znamenat primárně možnost vyhnout se odpovědnosti za své činy. Ale pro spoustu lidí (např. politické disidenty) může anonymita znamenat především svobodu odhalit (a především neodhalit) svoji totožnost jimi vybrané skupině lidí. Komunita disidentů využívající Tor sice je anonymní navenek (vůči současnému establishmentu), ale to neznamená, že uvnitř té komunity všichni vzájemně svoji totožnost neznají. Jinými slovy, takováto komunita se nesnaží vyhnout odpovědnosti za své činy. Pouze odmítá, aby je nutil nést odpovědnost za své činy někdo zvenčí. Kapždopádně o tuto svobodu, tedy zvolit si, komu se odhalíme a komu nikoliv, jsme v dnešním Internetu zcela přišli. Naše totožnost a vše s ní spjaté je vystaveno na odiv. Jedinou cestou, jak tuto svobodu získat zpět, je právě Tor, a tedy je moc dobře, že taková možnost existuje (i když ji třeba teď aktivně nevyužívám).
-
Ondřej Bouda (neregistrovaný)
>> Jinými slovy, takováto komunita se nesnaží vyhnout odpovědnosti za své činy. Pouze odmítá, aby je nutil nést odpovědnost za své činy někdo zvenčí.
To mi nepřijde jako dobrá formulace. O totéž se totiž snaží komunity zlodějů, nájemných vrahů a mafiánů. A naopak - v politickém souboji (a boj proti totalitě JE politický souboj) anonymita nefunguje. Je nutné "budovat značku" = známé jméno, kterému lidé věří (a které obdivují). Anonymně je možné získat nějaké stoupence - ale většina společnosti nikdy nepůjde za někým, o kom neví, kdo je. Žádný vůdce nemůže být anonymní.
Ona totiž v boji proti totalitě je nutným prvkem už sama odvaha postavit se na odpor veřejně, s vědomím že si to odskáču. To totiž za prvé otřese sebedůvěrou vládců (je tu někdo, koho nedokážou přinutit hrát podle svých pravidel - a co když takových lidí bude víc a víc) a za druhé to dotyčnému dává v očích ostatních lidí autoritu (získává si tím jejich důvěru - přeci jen člověk, kterého opakovaně zavřeli, asi provokatér nebude).
Navíc právě neanonymita vůdce opozice nejvíc chrání: anonymní nikdo vždycky může nenápadně zmizet, aniž by to vzbudilo odpovídající reakci. U známé osoby si to ale vládci nemůžou tak snadno dovolit - může se stát, že právě to bude tou poslední kapkou, která zažehne revoluci (tzn. že místo aby opozici oslabili, vytvoří jí sjednocující ikonu = mučedníka).
-
Vést odboj je stejné jako vést válku. Tedy dříve či později je nutné vyrazit do bitvy na steč. To ale neznamená, že nám nepřítel musí vidět celou dobu do karet. Naopak to je velice nežádoucí. I v odboji je nutné se scházet, plánovat, diskutovat a těžko by se odboj vedl, pokud by stát věděl o každém kroku. Já teď ani tak nemluvím o anonymitě, která umožní psát pod přezdívkou nenávistné komentáře, mně jde spíše o tu anonymitu, kdy pošlu po internetu zprávu aniž by ji někdo zachytil či přiřadil k mé osobě. Což při komunikaci přes Facebook či Gmail (a pravděpodobně dnes i přes libovolnou veřejnou službu) neplatí. Jinak samozřejmě máte pravdu v tom, že ty hlavní bitvy je nutné vést veřejně. A s těmi komunitami zlodějů, vrahů apod. - to je přesně o tom, o čem jsem mluvil. To je prostě ta cena, kterou platíme. Ale zatím se mi nezdá příliš vysoká.
-
Ondřej Bouda (neregistrovaný)
Nemyslím si, že by v totalitním státě internet mohl být anonymním prostředím. Jednak bude takový stát anonymitu technicky omezovat, a jednak se vždycky dá do podezřelé komunity nasadit informátor.
Internet je dobrý k tomu, že se dá komunikovat rychleji, snáz, s větším množstvím lidí. Ale kdo s kým komunikuje, to si totalitní stát zjistit dokáže - když to bude chtít. Na internetu stejně snadno/obtížně jako dříve ve světě fyzickém. -
No ale v tom je pointa Toru. Že nezávisle na vnějších podmínkách nabízí skutečně anonymní prostředí, které jen tak technicky omezit nejde. Teď nedávno se sice americkým úřadům povedlo sejmout jedno z těch ilegálních tržišť s drogami, co na Toru běží, ale pokud si to dobře pamatuji, udělali tenkrát někdo chybu s neaktuálním softwarem. Tedy není to dokonalé (a ten informátor se dá také nasadit vždycky), ale proti současnému stavu, kdy každá moje odeslaná zpráva je někde zařazena do nějaké kartotéky pod mým jménem, je to nebe a dudy.
-
_pepak (neregistrovaný)
Příčinou pádu Silk Roadu nebyl neaktualizovaný software, ale to, že jeho provozovatel v některých případech spojil svoji občanskou identitu se svojí internetovou identitou. Jinými slovy, sám zrušil svoji anonymitu na síti, jinak dostatečně zajišťovanou technickými prostředky.
-
Ondřej Bouda (neregistrovaný)
Ono se vůbec ukazuje, že technické prostředky je nejsnazší obcházet psychologicky nebo sociálně. Tzn. že totalitní stát např. vyvine metody, jak člověka k nějaké chybě (kterou svou identitu prozradí) vyprovokovat.
Taky je dobré počítat s tím, že totalitní stát bude mít 100% pod kontrolou infrastrukturu. Umím si představit, že např. člověku při stahování podstrčí upravenou verzi TOR klienta a/nebo zdrojáků (pro ty opatrnější, co si to chtějí sami zkompilovat). Samozřejmě že ne ze všech zdrojů - ale asi by nebyl problém vytipovat a kontaminovat ty nejpoužívanější zdroje.
Vtip je v tom, že totalitní stát nepotřebuje 100% odhalit veškerou komunikaci. Pro monitoring a odhalení identity bude stačit i malá část.
-
Samozřejmě máte v tomto pravdu. Na tu druhou stranu je nepravděpodobné, že by nějaká totalita přišla ze dne na den, tedy bude možné spolu s příchodem totality zároveň i budovat různé "cestičky", jak se všeobecnému dohledu vyhnout. Roli také může hrát sama divoká podstata Internetu. Např. v případu NSA jsem už slyšel, že těch informací, ke kterým mají přístup, je tolik, že nevědí, co s nimi, jak je efektivně zpracovat. Tj. i když bude mít stát 100% kontrolu nad infrastrukturou, tak je dost dobře možné, že nebude s to všechno vychytat. Dále pak je zajímavý třeba příklad Egypta, kde před nějakou dobou byl Internet zcela vypnut. Následek byl, že se postupně začal Internet šířit ze všech stran přes hranice pokoutnými cestičkami...
Jsou to všechno hypotetické dohady "co kdyby". Samozřejmě že existence Toru nám nezaručuje, že totalitní vláda bude vůči nám bezbranná (a i naopak neexistence Toru by neznamenala, že bychom byli zcela vydáni napospas). Ale to neznamená, že Tor jako takový postrádal smysl, naopak může hrát dost velkou roli. V jistém smyslu dává světu zpět rovnováhu. Je to protiklad NSA, Googlu, Facebooku. Čím jsou nástroje na sledování a špehování efektivnější, tím potřebujeme i silnější metody, jak se skrýt.
-
Trochu zapomínáte na zásadní věc související úzce se svobodou, a tou je soukromí. To je právě na internetu v posledních letech nejvíce podkopáváno. Anonymita může v některých případech sloužit jako náhražka soukromí (získané informace jsou často bezcenné bez dalšího kontextu nebo přiřazení ke konkrétní osobě).
Dále, Internet není jen web. Je to především mezinárodní počítačová síť, ve které by se člověk neměl bát, že mu NSA nebo jiné státní agentury polezou do jeho zelí - třeba záměrným oslabením šifrování, vynucením backdoorů v softwaru nebo tajnými příkazy poskytovatelům služeb k odevzdání dat. Ať už jsou to emaily a jiné formy komunikace (IM, Skype, ...), sledování činnosti právě na webu, nebo třeba přímý průnik do zařízení k internetu připojených.
Tyto příklady jsou rozhodně narušením svobody, vaše přirovnání s temnou uličkou je ale v podobných případech mimo. Nejde totiž ani tak o svobodu mého konání, ale o to, co okolí dělá mě.Anonymitu v kontextu internetu vnímám prostě jako metodu dosažení (nebo náhražku) soukromí a dalších svobod, ne jako snahu vymanit se z nějaké odpovědnosti. Samozřejmě, anonymita je zneužitelná, ale kdybychom zakázali vše co je, ocitneme se ve tvrdé totalitě. Slovy Benjamina Franklina (v poslední době hodně omílaná citace, ale to nesnižuje její důležitost):
"Ti, kteří se vzdají základní svobody pro trochu dočasného bezpěčí, ztratí oboje." -
Díky za tento názor.
Kdysi Voltaire řekl: Nesouhlasím s Vámi, ale udělám vše pro to, abyste svůj názor mohl říkat veřejně.
Zdá se mi, že toto je již dnes zapomenuto, byť máme svobodu, veřejně se mohou říkat je politicky, rasově, genderově a kdovíjakjinak korektní názory a vše ostatní je nepřípustné.
Goerge Orwell by se nejspíš nestačil divit, jak blízko už má dnešní společnost k jeho vizi, byť velký bratr na nás nekouká z telepanelů ve zdech, ale z mobilů apod.
Stejně jako území se dneska už nedobývají zbraněmi, ale ekonomicky, tam svoboda už se lidem neomezuje silou, ale omezují si ji dobrovolně ve jménu blahobytu.
Novodobé otroctví? Navíc dobrovolné? Matrix?
-
Ondřej Bouda (neregistrovaný)
>> veřejně se mohou říkat je politicky, rasově, genderově a kdovíjakjinak korektní názory a vše ostatní je nepřípustné
Podívejte se někdy do diskusí na nejnavštěvovanějších zpravodajských serverech, korektních názorů je tam naprosté minimum - a veřejné to je až běda a pisatele za to nikdo nepopotahuje.
-
Petr (neregistrovaný)
Článek je zajímavý ale jedna věc přece jenom autorovi uniklo -
cituji: " Byly časy, kdy byl zločin být Židem, pak zas příslušníkem buržoazie, anebo prostě nezávisle uvažujícím člověkem."
No nezávisle uvažujícím člověkem bylo bezpečné vždy, i za komunistů. Prakticky každý doma říkal vtipy na stranu a vládu. Problém byl, když s názory vyšel ven. A protože to skoro nikdo nedělal, trvalo totalita tak dlouho (trochu zjednodušuji, ok).
Je strašně jednoduché nadávat v diskusích přes anonymizér na cokoliv. Ale pokud bude lidem chybět odvaha se za názor postavit, je to k ničemu. A k tomu anonymita internetu nijak nepomůže.
-
Hora (neregistrovaný)
Pokud jde o tu anonymitu: na internetu jsou lidi takoví, jako v reálném životě, jenom ty formy jsou různé. Vždycky se najdou takoví, kteří využijí toho, že je nikdo nevidí - ukradnou v práci na záchodě toaletní papír, vypustí sousedovu autu pneumatiky, uřežou čerstvě vysazeným stromkům koruny, nebo třeba zaneřádí internetovou diskusi nadáváním všemu a všem. Internet v tomto není lepší ani horší, než svět jako takový.
-
Jarda (neregistrovaný)
Mě docela děsí to, s jakou samozřejmostí mladší a nejmladší generace přijaly tato pravidla hry.
Spousta mladých lidí vyměnila 1) pohodlnost (možnost on-line nákupů, platební karty, GPS atd.),
2) svých 5 minut slávy až exhibicionismus (Facebook, Foursquare a další soc. sítě) za svobodu.
Představa, že ve 13 letech hodím na FB (nepoužívám sociální sítě) svou intimní fotku, aby mě o 10 let dohnala u pracovního pohovoru nebo v manželství, je šílená. Ne, že by všechny tyto vymoženosti nebyly na nic, ale stejně jako každý jiný nástroj (auto, revolver) záleží na tom, kdo je ovládá (Trpišovský, zločinec nebo policajt).
V tomto jsem strašně konzervativní (ne paranoidní) a pokaždé, když takovou nějakou věc používám, říkám si: "Vošajstlich!". Svým dětem říkám to stejné.
Jinak z hlediska historie považuju za nejsvobodnější období cca 1990 - 1997.
A propos - nejsou z tohoto hlediska nakonec svobodnější nějací Křováci nebo zapomenuté kmeny
někde v povodí Amazonky? -
Ono se na to dá dívat i jinak, není naopak šílené, že deset let stará intimní fotka vůbec může ovlivnit výsledek pracovního pohovoru?
Tady se přece odhaluje mnohem větší míra nesvobody, na kolika pozicích dnes máte etický kodex definující, co vše nesmíte v soukromí dělat, k čemu se nesmíte vyjadřovat ani ve chvíli, kdy vystupujete jako soukromá osoba? Ve smlouvě pak máte úvazek čtyřicet hodin týdně, ale zaměstnání vám diktuje značná omezení dvacet čtyři hodin denně. To je šílené.
-
Redmarx (neregistrovaný)
Ano i ne, budu-li s nekym pracovat asi budu chtit vedet, ze nebyl nikdy odsouzeny pro majetkovou (nasilnou) trestnou cinnost a tuhle moznost dnes zamestnavatel ma. Povazuju to za OK. Ikdyz by muj kolega v 15 ukradl auto, kazdy si zodpovida za cely svuj zivot a me by nebylo prijemne s nim spolupracovat, nemel bych k takovemu cloveku duveru. Na druhou stranu aby zamestnani ovlivnovala nejaka intimni fotka na fejsbuku, opravdu prostoduche a asi bych nechtel spolupracovat s idiotem, ktereho by takova fotka vubec zajimala.
-
R. (neregistrovaný)
Pisu anonymne, tak si to muzu dovolit napsat. Vsichni ti retromaniaci maji v hlavach totalne nasrano, nevydrzeli by v te jejich vysnene svobode z roku 1860 ani 12 hodin. To rozvolneni je dnes absolutne maximalni, nikdo nikoho do urciteho, absolutne nedostupneho levelu nezajima. Neprijmout nekoho kvuli 12 let stare fotce z party je obskurni, vymysleny problem, to funguje jako zaminka, kdyz se nenajde toto, tak se najde neco jineho, to opet plati na 99,998% pracovnich pozic, samozrejme vyjma nekoho, kdo ma pod svym jmenem nackovskou stranku a organizuje nacky v okrese a vylozenych individualnich flustraci, napriklad kdyz majitel firmy nema rad treba "motorkare".
Ja naopak vidim zcela opacny problem, je vyberove rizeni na nejakou pozici a pulka lidi prijde primo z baru s tim ze "maji narok se vecer pobavit". Dalsi jsou svobodni tak, ze sebou maji icebox a na nohach vietnamky, protoze po konci pohovoru jedou na plovarnu, kazdej je az tak svobodnej, ze ze 40ti lidi neprojde do druheho kola nikdo. Pritom staci se zklidnit na jeden den. Pred 150 rokama clovek pokud chtel existovat, tak musel doma pestovat i konkretni kvetiny a bydlet max v druhem patre. Dneska muze bydlet ve sqotu a jezdit na kolobezce. -
Redmarx (neregistrovaný)
No, nesrovnaval bych soucasnou svobodu s minulosti, jasne, ze soucasna spolecnost je svobodnejsi nez kdy byla v historii, ale spis bych to videl tak, ze nastup internetu byl pro lidi, kteri to zaznamenali v dobe toho nastupu (to nejsou lide, kteri z internetu znaji jen uloz.to :-D) neco jako dalsi level v postupu miry svobody a ted se ukazuje, ze s opravdovym rozvojem internetu mezi beznou populaci chteji statni aparaty postup timhle novym levelem restartovat a vratit nas o 15 let zpatky (coz je z hlediska historie nic, z hlediska nabyte svobody na internetu hodne).
-
wsh (neregistrovaný)
Je to naopak dost realistický scénář. Nevím, na jakou pozici děláte pohovory, že tam chodí ožralové, mě se to během asi 5 výběrek na programátory nestalo ani jednou. Ale kdybych třeba u někoho dotazem do Googlu našel jeho fotku z mládí v partě skinheadů, nebudu ho ani zvát na pohovor. Proč si komplikovat život, když jiní uchazeči takovou kaňku nemají?
Jasně, je to povrchní, ale tak to chodí. My jsme třeba při koupi baráku vybrali ze dvou realitek tu, kde makléř měl sympatičtější fotku (a byli jsme spokojeni).
-
Redmarx (neregistrovaný)
A na toho skinheada co hraje v narodnim divadle byste sel?
Jinak ale souhlas, nekteri podnikatele nabizi 8 tisic mesicne a nejradeji, kdyby na pohovor prisel vysokoskolak ve fraku. na slusne placenou normalni praci zadnej ozrala neprijde nebo nevyznamne mnozstvi z celkoveho poctu uchazecu.
-
R. (neregistrovaný)
Nechodi ozrali (nebo ne vylozene), prijdou jako kdyz jdou z party rano nakupovat rohliky, 15 minut, odbyto, rychle pryc. Priprava nula, vsechno je jedno, vsechno se nejak vyresi. V roce 1900 by chcipli hlady.
Ano, je to spravedlive, vy skinheada nevezmete, nekdo jiny prave proto ano. Mimochodem pred 10 lety jsem sedel jako host na interni porade jedne z nejvetsich stavebnich firem v zemi a CEO -1 zahajil poradu "tak mame problem, Lukas me rychle sehnat 50 cernych hub na stavbu XY a dovezli jich 10, nestihame betonovat".
Nyni je to vice skryte, ale nikdy nevite co ten kdo vas bere preferuje, kazdy ma sanci, nekdy bukvice, nekdy ten co je nesnasi a naznaci to. Profil na FB nebo neco co se da vygooglovat muze pomoci nebo ne. Navic opravdu extremni veci tam nikdo nema, tento problem je to total marginalie, na to poukazuji lidi co nic neumi, nic nepredvedou, tak se soustredi na to jestli nekdy nemocili na namesti do kvetinace.
Jinak programatori je uplne specificka skupina, s nabory poloautistu nemam zkusenost. -
:-) (neregistrovaný)
U poloautistu jde hlavne o to, jak dobre vymyslej algoritmus v testu, jestli programuji i ve volnem case a celkovy dojem z jejich vysledku. Ano, vysledku, nazor na buzeranty, cigany, negry, 11 zari a Karla je jim putna. Co se pozadavku na uchazece tyce, pro "zapadnuti" do teamu je potreba znat World of Warcraft a jine klasiky jinak smula.
-
R. (neregistrovaný)
Ano, pokud se vybrat clovek tim, ze vypocita rovnici tak to tak udelejme. Ve zbylych 98,6% to bude slozitejsi.
Ja jsem jenom rad, ze to vidim naopak jak vetsina tady, opak by me desil. Jeste nekdy v roce 1980 mne zavrela prodavacka v hrackach do kumbalu na kostata, protoze jsem chtel platit stovkou, policajti si me vyzvedli, dovedli domu, matka jim rekla ze je to moje kilo k vanocum, tak zasalutovali a odesli. Coz neni uplne drtive spatne, to se da snest, to je ale priklad totalni kontroly ktera fungovala driv, soused musel rozrezat bednu od pracky na uzky prouzky aby nikdo nevedel ze ma Zanussi a ne Romo. Dneska se da sedet s IWC ve ctyrce hospode a nikoho to nezajima. -
krakonoš (neregistrovaný)
Umění vbírat kvalitní zaměstnance není o tom, že předem vyřadíte někoho, kdo si nehodlá komplikovat život vámi stanovenými konvencemi. Pokud bude ten dotyčný pracovat kvalitně, mělo by vám být putna, odkud chodí do práce a kam po práci jde. A nějaký dress, nebo haircode bych řešil až v tom druhém kole a osobním ohovorem.
-
krakonoš (neregistrovaný)
Jsou. Protože nemají o co přijít. Křovák může kdykoli kohokoli poslat kamkoli, aniž by mu za to cokoli hrozilo. A přesně o tomhle ta skutečná svoboda je! Zkuste dnes šéfovi cokoli, byť i sebezdvořileji, odmítnout! Paradoxně za socíku toto šlo, o práci nebyla nouze, takže hrozba výpovědí znamenala jen tolik, že šlo o jalové plácnutí, ze kterého nakonec nic nebylo, nebo si dotyčný, pokud něco opravdu uměl, změnou zaměstnání polepšil. Něco podobného dnes opravdu nehrozí.
-
Tomáš Vals (neregistrovaný)
Mou nejvyšší hodnotou je osobní svoboda a s ní související odpovědnost. Souhlasím tedy s možností využívat anonymizéry i další technologie bez omezení. Očekávám však, že čím dál častěji bude pro uživatele důležitější odhalit svou pravou identitu, aby měl jejich názor, či obecně informace patřičnou váhu. Jinými slovy ověřitelný zdroj. Klasickou ukázkou je tato diskuse, kdy s panem Koubským diskutujeme s někým kdo se bojí sdělit své jméno. Že by stydlivost? Nebo paranoia?
-
Unknown (neregistrovaný)
A jak muzeme vedet ze se ve skutecnosti nejmenujete treba Prokop Buben ci Tomas Marny? Vystavit sve prave jmeno pseudo-deanonymizovanemu davu je holy nerozum. Ty potencionalni problemy (treba s lustraci pri shaneni zamestnani) za to nestoji. Jina vec jsou pak systemy s nejakou urovni overeni totoznosti VSECH diskutujicich.
Jinak mate pravdu, u slov zalezi na tom kdy jsou vyrcena, kym a co ma ten clovek za sebou.
-
ALF (neregistrovaný)
To je možné ale zase jeho světonázor může dost komplikovat vztahy na pracovišti, případně když se stýká se zákazníky nebo veřejností může svou nepozorností uškodit „image“ firmy, kterou zastupuje.
Podobně jako když předseda klerofašistů se v jednom rozhovoru přiznal ke svému obdivu ke kapele Orlík. -
Unknown (neregistrovaný)
Treba si manager z nekolika kandidatu vybere toho, ktery na netu neprojevuje vyhranene nazory. Treba (opravnene) predpoklada ze takovy jedinec bude snadneji ovladatelny?
Nevim. Pravda je ta, ze ani netusime co se z nasich verejne na netu prezentovanych nazoru uz ted snazi personaliste vycist.
-
Redmarx (neregistrovaný)
Co to je prava identita? Jako moje jmeno je dulezitejsi nez muj nick? Proc? A proc mam vubec mit nejakou obcanku a mam byt kdykoli je to velkemu bratru po chuti identifikovan nejakym mym jmenem.
Nakonec muj nick je pro me na internetu dulezitesi nez me jmeno, nemuzu ti tady treba zacit nadavat uz jen proto, ze kdyz sem nahodou prijdou lide z diskuzi, kterych se pravidelne ucastnim a precetli by si nejaky prisprostly prispevek, co by si asi o mne pomysleli? Teda je to uplne stejne jako kdyby sem prisel nekdo z realneho sveta, ja tu napsal nevhodny prispevek pod svym jmenem z obcanky, tak by si o me taky zacal neco myslet, je to stejne.
Na druhou stranu, stejne tak tu muzu napsat nevhodny prispevek pod jmenem Tomas Vals a co budes nekomu vysvetlovat, ze jsi to nepsal ty, ale nejakej debil. :-)
I to je svoboda - moznost rozhodnout se pod jakym jmenem napises suj komentar, pokud teda nezneuzijes jmeno nekoho jineho.
Ja svuj zivot v realu a na netu oddeluji a proto pouzivam jine jmeno, ale urcite ani u jednoho nechci, abych za tim jmenem vypadal jako idiot. -
ph (neregistrovaný)
Svobodnější než dnes jsem se cítil i před rokem 89. To nebylo na každém rohu plno kamer, nebyli jsme kamerami sledovaní venku ani v práci nebo ve školách a podobně. Nebyl nám soustavně odposlouchávaný telefon, jak je to dnes. Možná nás tenkrát šmírovali domovní důvěrníci, ale to bylo asi tak všecko. To co máme dnes, to já osobně považuju za větší totalitu, než byl celý slavný socializmus.
-
Kybernet (neregistrovaný)
Ta mira omezeni vychazela z toho, jak jste mohl system ohrozit. Myslet jste si mohl co chtel. Pokud jste to chtel rikat nahlas, uz to byl problem. Kamer a mikrofonu bylo dost - byli to vsichni lide okolo.
Vetsi konfrontace jinych nazoru nebo prijem informaci zvenci bylo proste nemozne. Pokud vam to nevadilo, samozrejme jste totalitou tolik vnitrne trpet nemusel.
Nelze to srovnavat s dneskem, kdy existuje urcity monitoring, ale ne ideovy, natoz restriktivni.
-
krakonoš (neregistrovaný)
Hubu a krok jsem nedržel. Nikdo mne neodposlouchával, nenatáčel, nikdo mi nevyhrožoval vyhazovem a na pokecu na StB jsem také nikdy nebyl. Proč? protože jsem se živil rukama, ale uměl jsem při tom používat i hlavu, takže mi prošlo i veřejné profackování komunistického udavače a to, že verbíře, který mi strkal pod nos přihlášku do KSČ jsem málem přizabil. Načalstvo pukalo vzteky, ale velmi dobře si uvědomovali, že za mne neseženou náhradu. Takže moje pracovní doba byla úterý - čtvrtek od 9 do 14 hodin, žádné schůze, akce Z, první máje a podobné chujoviny. Dnes jsem v důchodu, takže současná ,,svoboda" (dělat od nevidím do nevidím za peníze taky nevidím), je mi srdečně u zadku.
-
krakonoš (neregistrovaný)
Svoboda a jistota a bezpečí bez nutnosti přemýšlet se navzájem nevylučují. Podmínkou je jen fungující stát, kvalitní legislativa a tvrdé sankce za její porušování. Ono je to o tom, že svoboda každého z nás končí tam, kde začíná svoboda ostatních. A pokud má cokoli kolektivního s maximální možnou mírou svobody kvalitně fungovat, musí každý přesně vědět, kde má ta jeho ,,zahrádka svobody" plot a také musí mít naprostou jistotu, že pokud se pokusí podhrabat, nebo přelézt, tak na to ošklivě doplatí.
-
trinnn (neregistrovaný)
vy asi mluvíte o svobodě (freedom) já ale mluvil o svobodě (liberty)... to je možná ten hlavní problém, že čeština má pro dvě výše uvedená slova jen jeden překlad a lidem se dost často plete co vlastně chtějí...
"Ono je to o tom, že svoboda každého z nás končí tam, kde začíná svoboda ostatních." - co myslíte tou hranicí?
-
tymak (neregistrovaný)
V diskuzi na mě řada příspěvků působí dojmem, že anonymita na internetu je v podstate jen k tomu, aby se člověk mohl chovat jako hulvát a nenesl za to žádnou odpovědnost. Ale člověk má zkrátka právo na to, aby nebyl sledován na každém kroku a měl bezpečné komunikační kanály,které nebudou odposlouchávat všichni okolo. Anonymita není jen o krytí kriminální činnosti a hulvátsví. Kdo z vás, kdo brojí proti anonymitě by vykřičel do světa všechny své citlivé údaje (jméno, rodné číslo, číslo občanky, kreditky, řidičáku,...) a neměl nejmenší strach, že to proti němu někdo zneužije nebo informoval o své poloze 24 hodin denně, protože poctivý člověk se přece nemusí stydět za to, kde je, ne? Takže pokud se někdo cítí nejbezpečněji, pokud je neustále pod drobnohledem zvenčí, budiž, ale nelze k tomuu žádným způsobem nutit i ostatní.
-
Ale člověk má zkrátka právo na to, aby nebyl sledován na každém kroku a měl bezpečné komunikační kanály,které nebudou odposlouchávat všichni okolo.
Zkrátka má právo? To není moc silný argument. Kdo to právo zaručuje? Kde se vzalo? Proč na internetu platí takovéhle speciální právo, které v reálném světě neplatí? -
tymak (neregistrovaný)
Například i v reálném světe je porušení listovního tajemství trestným činem, takže jakýsi nárok na neodposlouchávání tu je. Co kdybych se ptal obráceně, co dává státu právo (či morální ospravedlnění) nás pod drobnohledem sledovat na každém kroku? Protože pokud si pamatuji, když se státy pokusily tichosti protlačit programy typu ACTA, vedlo to k rozsáhlým demonstracím po celé Evropě, takže oporu ve formě veřejného mínění vlády rozhodně nemají.
-
Jakýsi nárok na neodposlouchávání je něco úplně jiného než nárok na absolutní anonymitu. Ochrana tajemství dopravovaných zpráv platí i na internetu. Mezi oprávněním státu sledovat nás na každém kroku a absolutní anonymitou je ještě spousta možností. Takže i když stát takové právo nemá, zdaleka to neznamená, že máme na internetu právo na absolutní anonymitu. Stále nevidím důvod, proč by na internetu měla být anonymita větší, než v reálném světě – a nechápu ten údiv nad tím, že to tak není.
-
Šťoural (neregistrovaný)
Listovní tajemství a realita před rokem 89 - http://www.youtube.com/watch?v=iOJD1wQQ2Dw
Stát málokdy odolal pokušení. K porušování docházelo i za monarchie. František Josef byl také vášnivým čtenářem...
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/214452801400004/video/
Tzv. "černé kabinety" od 30"
ČLÁNKY DO MAILU