Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Povinná četba pro čtenáře Lupy a spřízněné duše od thr - Babička je především velmi výstižný popis života české...

Nevyvrací. V případě rozboru díla totiž není podstatné právě tomu jednomu dílu perfektně rozumět (jako v případě toho Hamleta), ale naučit se postupům, jak literaturu chápat, i když si přečtu knížku, o které mně nikdo neřekl půl slova. A toho se dá docílit jedině tím, že těch děl člověk rozebere do podrobností (bude nucen rozebrat) více, od různých autorů, z různé doby, různých žánrů. Samozřejmě, že nejde v rámci například středoškolských hodin literatury rozebrat do detailu všechno, ale rozhodně se toho dá zvládnout více, než jednu knížku za rok. Třeba 5 knih ročně z povinné literatury, potom 20 knih, ze kterých byla k dispozici ukázka v rozsahu cca jedné kapitoly a k tomu třeba 20-30 úryvků nebo celých básní, jejichž přečtení zabralo 5 minut a byl potom čas na rozbor (to mluvím ze své zkušenosti). Je pravda, že úroveň výuky literatury byla na mojí škole možná vyšší, než je v současnosti v našem školství běžné.

Kdyby to nenapsala žena (skutečně 1. česká spisovatelka v moderním smyslu slova), navíc s tak "pohnutým" osudem, tak by se to v české společnosti 19. století rozhodně takovým "bestsellerem" nestalo. Historický význam je nesporný, ale literárně to skutečně není terno.

My jsme v US rozebírali knihy tři, ze všech možných hledisek. Přišlo mi to mnohem přínosnější než český systém povinné četby, a to i u knih, které bych si o své vůli asi nepřečetl.

Povinnou četbu jsem nesnášel a nečetl jsem z principu nic z ní, resp. spoustu věcí jsem četl, ale před nebo poté co byly knihy povinné a prostě proto, že mě zaujaly z jiného důvodu a měl jsem na ně v tu chvíli náladu. A četl jsem hodně, několik knížek měsíčně určitě.

Naprosto nechápu, proč bych měl číst některé vybrané knihy, které nemají sebemenší děj, např. Babička - naprosto nudné vyprávění, když se někoho zeptáte, o čem je Babička, tak nedokáže říct víc než 3 věty.

Líbí se mi způsob vyučování "povinné četby" v US - tam třeba celý rok rozebírají jednu knihu (Hamlet ...), aby dokázali děti číst "mezi řádky".

Miluji knihy, které mají několik úrovní, např. Malý princ či Gulliverovy cesty - ty můžete číst jako malé dítě, dospívající i jako dospělý a pokaždé najdete něco jiného. Jenže chtít tyhle jiné rozměry hledat po dítěti, které to čte jako pohádku je prostě nesmysl.

To, že o tom většina lidí není schopná říct více než tři věty ale neznamená, že to o ničem není. Přiznávám, že o tom taky moc říct neumím, ale na střední škole o tom naše profesorka literatury byla schopná mluvit hodně dlouho, od vrstev jazyka, témat, přes roviny prolínání realismu, biedermeieru a dalších směrů, po dílčí významy jednotlivých kapitol, odkazů, a to vždy v kontextu doby a života autorky. Sám z té knížky taky nejsem kdoví jak na větvi, ale že by byla o ničem bych si říct netroufal.

A k tomu americkému školství - pokud za celý rok rozeberou jednu jedinou Shakespearovu hru, tak je podle mě jejich úroveň (literárního, ale otázka je, zda i dalšího) vzdělání ubohá.

Ten druhý tvůj odstavec vyvrací ten první. Kdyby se Babička rozebírala stejným způsobem, jako Hamlet v US, tak bychom to možná taky zvládli, ale myslet si, že budeme s to sami a bez odborného vedení promýšlet různé "vrstvy jazyka, témata, prolínání směrů ..." poté, co si tu knihu přečteme, je prostě nonsense.

Ono hodně záleží na školách a konkrétních lektorech a jejich výuce - dokážu si představit, že budeme probírat nějaké období a směr, ve kterém je mnoho desítek význačných děl a autorů a dostaneme za úkol přečíst libovolnou knihu z tohoto období, kterou nečetl nikdo jiný ze třídy a následně o ní před třídou poreferovat a diskutovat.