Názory k článku Medián Petra Koubského: Povinná četba pro čtenáře Lupy a spřízněné duše

Chtěl jsem napsat to samé. To, že autor protežuje Huckleberryho Finna a u Otce Goriota se tváří, že je to cosi neznámého a podřadného, mi přijde dost filištínské.

Pro úspěšný život jsou absolutně nezbytné knihy:

George Orwell: 1984
George Orwell: Farma zvířat
Niccolò Machiavelli: Vladař
Jan Ámos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce
Ralph Waldo Emmerson: Esssays
Dale Carnegie: Jak získávat přátele a působit na lidi
Antické spisy (Sokrates, Aristoteles, Xenofón atd.)
George Samuel Clason: Nejbohatší muž v Babyloně

Kdo si tyto knihy a spisy přečte, tak už se navždy přestane ohýbat před lidskou debilitou, přestane se chovat jako ovce jdoucí na porážku nebo jako něčí otrok :).

Ani se nedivím, že v českých školách se nějak detailně neprobírá ani ten Orwell, který už naštěstí patří mezi autory, o kterých se učí, protože by se při otázkách žáků vzdělávacímu systému nejspíš zatočila makovička...

Náš vzdělávací systém totiž nemá vychovávat úspěšné lidi, ale jen co nejlepší, nejúslužnější a nejposlušnější "otroky" - nástroje, kteří se v životě nemají zajímat o nic jiného než kdy jim začíná příští šichta.

To, co má člověk dělat, aby dosáhnul spokojeného, zdravého a šťastného života, se ve škole neučí právě z popsaného důvodu. Zajímáte se snad o to, jestli je kladivo ve skříni šťastné? Dokud slouží, tak slouží a až neslouží, nahradí ho jiné... Bohužel, systém jak je nastaven, zachází s lidmi stejně. Proto je důležité chybějící vzdělání získat vlastními silami a POUŽÍVAT HO!

Ono vůbec dílo Marka Twaina říká hrozně moc o spoustě věcí. Hádám, že tenhle pán jednou bude v učebnicích hned vedle Platóna a Sókrata (zatím ještě ne, na to nám chybí dostatečný odstup).

zajimavý díl ve který p. bárta a další diskutují na téma této knihy. knihu jsem nečetl, ale debata to je zajimavá.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/212452801400031/

Tak to mě dostalo. Uf...
Kdyby byl Švejk nějaký nudně suchý "anti-war" filmeček, tak neřeknu...

Nevyvrací. V případě rozboru díla totiž není podstatné právě tomu jednomu dílu perfektně rozumět (jako v případě toho Hamleta), ale naučit se postupům, jak literaturu chápat, i když si přečtu knížku, o které mně nikdo neřekl půl slova. A toho se dá docílit jedině tím, že těch děl člověk rozebere do podrobností (bude nucen rozebrat) více, od různých autorů, z různé doby, různých žánrů. Samozřejmě, že nejde v rámci například středoškolských hodin literatury rozebrat do detailu všechno, ale rozhodně se toho dá zvládnout více, než jednu knížku za rok. Třeba 5 knih ročně z povinné literatury, potom 20 knih, ze kterých byla k dispozici ukázka v rozsahu cca jedné kapitoly a k tomu třeba 20-30 úryvků nebo celých básní, jejichž přečtení zabralo 5 minut a byl potom čas na rozbor (to mluvím ze své zkušenosti). Je pravda, že úroveň výuky literatury byla na mojí škole možná vyšší, než je v současnosti v našem školství běžné.

Co se týče literatury myslím, že se náš vzdělávací systém zasekl někde před 150 lety... .

V dnešní době má průměrný teenager problém rozeznat Transformers 3 od nějakého hodnotnějšího filmu - pro něj jsou nej. film právě Transformáci a ve škole po něm chtějí, aby nějak přemýšlel nad klasickou literaturou.
Vždyť je to v 90% studentů na zš, střední úplný nesmysl.

Kdyby se raději probíraly právě zajímavé filmy, nebo nedej bože doporučila nějaká klasická PC hra... i takové s perfektními příběhy jsou.

Jenže kdo by určil který film je dobrý, ministerstvo školství, nebo nějaká komise složená z 60 letých ztroskotaných politiků a aparátčíků?

Takže raději nic neměnit a učit přád "osvědčené" věci z 18-19. století... že národu jaksi dlouhodobě ujíždí vlak přeci nikoho netrápí.

Napsal to Balzac a je to skvělé, napínavé a chytlavé čtení hodné i znuděného puberťáka. Mohu jen doporučit.

Moc pěkný výběr. Mám připomínky .) Bárta je sice novinka, ale lepší knihy o kolapsech z dlouhodobého pohledu, krajinných a evolučních cyklech jsou "Něco překrásného se končí Kolapsy v přírodě a společnosti", Petr Pokorný, Miroslav Bárta (eds.), (Dokořán), nebo "Krajina a revoluce", Sádlo, Pokorný a další " (Malá skála).

Ten project management jsem nepochopil moc proč, ale je pravda že jako jednu ze dvou ze seznamu jsem ji nečetl. Doporučil bych spíš nějaký opravdu klasický text o ekonomii a kapitalismu, míra neznalosti základních principů, na kterých stojí naše společnost a byznys je děsivá. Třeba Hayekova "Cesta do otroctví", nebo z nových pop věcí Nudge... ale jen tak nadhazuji, prostě něco obecnějšího než GTD principy a management.

Pak mi chybí nějaké to IT/hackovaní, když už sme na Lupě :) Kde je katedrála a bazar? Hacker crackdown? Nebo přitvrdit? Jak lze zapomenout na Knutha a jeho TAOCP, nebo Unix Power Tools?

Asi bych přidal Samuela Huntingtona - Střet civilizací.. aby lidé pochopili proč se děje co se děje právě teď, a to ne jenom na Blízkém východě.

Vzhledem k tomu, že Huntington to napsal před více jak 20 lety a zatím se celkem vše děje tak, jak to předpověděl... netvrdil bych, že to je bezcenné dílo.

Kdyby to nenapsala žena (skutečně 1. česká spisovatelka v moderním smyslu slova), navíc s tak "pohnutým" osudem, tak by se to v české společnosti 19. století rozhodně takovým "bestsellerem" nestalo. Historický význam je nesporný, ale literárně to skutečně není terno.

My jsme v US rozebírali knihy tři, ze všech možných hledisek. Přišlo mi to mnohem přínosnější než český systém povinné četby, a to i u knih, které bych si o své vůli asi nepřečetl.

Tak PC hra s příběhem? Asi Call Of Duty, ne? Nebo filmy? S tím nemohu souhlasit ...

Ale je fakt, že jsem na gymnáziu četl úplně něco jiného a až později jsem zjistil, že doporučená literatura je plná fantastických knih.

<i>"... ve škole po něm chtějí, aby nějak přemýšlel nad klasickou literaturou."</i>

Mam obavu, ze klicove slovo je <b>přemýšlel </b>. A protoze mysleni boli, tak se navrhuje snizovat naroky - filmy (co nejjednodusii) a nebo hry. Ze to s literaturou (ve smyslu prace s jazykem) nema mnoho spolecneho? Nevadi, je to jednoduche a neni s tim prace. :-(

za podnětný seznam. Přidávám i knihy které zase zaujaly mne a myslím že by mohly zajímat i místní čtenáře:

Jaron Lanier: You Are Not A Gadget - to be měla být povinná četba pro všechny kdo nějak tvoří v informačnich technologíich a pro konzumní počítače

Henry Kissinger: On China - vhled do fungování čínské politiky a společnosti od člověka který o tom opravdu něco ví. K Číně taky Timothy Brook: "Čtvero ročních období dynastie Ming" a Tomášek: "Dějiny čínského práva"

Huntingtonův "Střet civilizací" není moc cenný ani zasvědcený: je to spíše takové to potvrzování toho co chtějí někteří čtenáři slyšet než podnět k přemýslení jak to tedy je a co dělat.

Jinak již výše zmiňované "Krajina a revoluce" případně "Něco krásného končí" jsou výborné.

A jak zmiňoval někdo výše, základní spisy nerezaví. Mně třeba opravdu obohatil starý dobrý Darwin a jeho On The Origin Of Species.

Povinnou četbu jsem nesnášel a nečetl jsem z principu nic z ní, resp. spoustu věcí jsem četl, ale před nebo poté co byly knihy povinné a prostě proto, že mě zaujaly z jiného důvodu a měl jsem na ně v tu chvíli náladu. A četl jsem hodně, několik knížek měsíčně určitě.

Naprosto nechápu, proč bych měl číst některé vybrané knihy, které nemají sebemenší děj, např. Babička - naprosto nudné vyprávění, když se někoho zeptáte, o čem je Babička, tak nedokáže říct víc než 3 věty.

Líbí se mi způsob vyučování "povinné četby" v US - tam třeba celý rok rozebírají jednu knihu (Hamlet ...), aby dokázali děti číst "mezi řádky".

Miluji knihy, které mají několik úrovní, např. Malý princ či Gulliverovy cesty - ty můžete číst jako malé dítě, dospívající i jako dospělý a pokaždé najdete něco jiného. Jenže chtít tyhle jiné rozměry hledat po dítěti, které to čte jako pohádku je prostě nesmysl.

Výhoda povinné četby je ta, že se člověk obvykle seznámí i s tím, co by sám od sebe nevzal do ruky. Je dobré číst občas i knihy mimo svůj obor, zaměření a zájem (a stejně tak se občas stýkat s lidmi s jiných vrstev, s odlišným vzděláním, věnovat se méně typickým činnostem, atd.), protože právě toto pomáhá v tvorbě kritického myšlení, vytvoření si reálnějšího obrazu stavu věcí a brání to člověku ve vytvoření bubliny, kdy je obklopen jen jedním druhem prostředí, věcí, lidí a přestává chápat, jak může někdo něco dělat jinak nebo mít jiný názor (to na sobě bohužel občas pozoruji, a samozřejmě to není ideální).

To, že o tom většina lidí není schopná říct více než tři věty ale neznamená, že to o ničem není. Přiznávám, že o tom taky moc říct neumím, ale na střední škole o tom naše profesorka literatury byla schopná mluvit hodně dlouho, od vrstev jazyka, témat, přes roviny prolínání realismu, biedermeieru a dalších směrů, po dílčí významy jednotlivých kapitol, odkazů, a to vždy v kontextu doby a života autorky. Sám z té knížky taky nejsem kdoví jak na větvi, ale že by byla o ničem bych si říct netroufal.

A k tomu americkému školství - pokud za celý rok rozeberou jednu jedinou Shakespearovu hru, tak je podle mě jejich úroveň (literárního, ale otázka je, zda i dalšího) vzdělání ubohá.

Ten druhý tvůj odstavec vyvrací ten první. Kdyby se Babička rozebírala stejným způsobem, jako Hamlet v US, tak bychom to možná taky zvládli, ale myslet si, že budeme s to sami a bez odborného vedení promýšlet různé "vrstvy jazyka, témata, prolínání směrů ..." poté, co si tu knihu přečteme, je prostě nonsense.

Ono hodně záleží na školách a konkrétních lektorech a jejich výuce - dokážu si představit, že budeme probírat nějaké období a směr, ve kterém je mnoho desítek význačných děl a autorů a dostaneme za úkol přečíst libovolnou knihu z tohoto období, kterou nečetl nikdo jiný ze třídy a následně o ní před třídou poreferovat a diskutovat.

Tak zrovna Huntigtona, který matlá páté přes deváté a co se mu nehodí, tak zamlčí, bych pro vysvětlení toho, co se "děje právě teď" rozhodně nedoporučoval...

Pokud je mi známo, oficiálně v českém vzdělávacím systému "povinná četba" už dlouho neexistuje. Seznamy knih, které žáci obdrží, jsou literatura, která je jim doporučována konkrétní školou, přípaně vyučujícím. Že se to pravděpodobně neliší od seznamů četby, která byla kdysi dána nějakými státními osnovami, je asi dáno jistou leností učitelů hledat něco nového. Byť se asi shodneme, že jistý "kánon" základní literatury euroatlantického kulturního okruhu prostě existuje a je vhodné ji znát, už dávno nejsme v situaci, kdy byl běžný absolovent vysoké školy (a často i klasického gymnázia) bez problému schopen bavit se s jiným absoloventem o Homérovi a zároveň citovat originální řecké texty...