Názor k článku Medián Petra Koubského: Jak jsem si koupil špatnou knížku od Miloslav Ponkrác - „Od chvíle, kdy jsem se naučil číst, jsem...

„Od chvíle, kdy jsem se naučil číst, jsem pořád četl. Ve dvaceti jsem přečetl k tisícovce knih a četl jsem pořád dost až někdy do třiceti. A pak mě to prakticky řestalo bavit, protože ono je to už jenom to samé dokola. Takže dneska čtu skoro výhradně literaturu faktu nebo něco vědecko polárního, nebo i trochu vědeckého, pokud mi na to moje znalosti stačí.“

Přesně stejnou cestou jsem si prošel i já. Přijde mi to vše na jedno brdo.

Osobně také moc nechápu oblibu řady autorů. Se seznamem výše bych souhlasil s tím, že „50 odstínů“ byla podložena mohutnou reklamní kampaní a v zásadě se z nic moc knihy udělalo to samé, jako když se z Lunetiku udělala velká kapela.

Stejně tak moc nechápu, proč je u nás neustále v knihkupectvívh Viewegh.

Nicméně čtu dnes už jen faktické knihy. Nebo knihy vědecké či odborné. Pár jsem si jich zkusil už i napsat.

A kdybych chtěl napsat něco nekorektního, tak východní knihy a kultura je daleko zajímavější, než většina západní. Z hlediska knih. Nic jiného nehodnotím. Dokonce to platí nejen v beletrii, ale i v odborných knihách. Nejsou lepší knihy o vysoké matematice, než z pera indických a ruských autorů (v tomto pořadí).