Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Já jsem klient, ty jsi server od Max Čas - Málokdo zná pravou motivaci tazatele - třeba mu...
-
Max Čas (neregistrovaný)
Málokdo zná pravou motivaci tazatele - třeba mu jde jen o to rozpoutat diskuzi k danému tématu.
Nebo třeba chce navázat další otázkou, která s předchozí souvisí. Anebo nějaké informace
na internetu našel, ale chce si je pro jistotu ověřit.
Osobně nesnáším situace, kdy se na něco zeptám, a dostanu odpověď: "Použij Google, vole."
A s údivem pozdvižené obočí nad tím, že ještě nevím, co zas provedla Bartošová.
Představa, že internet je všemocný a že vše, co tam je, je správné, pravdivé a jediné možné, je opravdu směšná.
Naopak, je tam spousta hloupostí, balastu, nepravd a falešešných informací.
Když se žáci stáhnou referát do češtiny o nějaké knize a předstírají, že ji opravdu četli, stačí
2-3 otázky, aby učitel zjistil, že ji neviděli ani z rychlíku. O falešných recenzích psala Lupa před 14 dny.
O opakovaných editacích hesel na Wikipededi se také ví.
Takže naopak: potřebujeme víc otázek, abychom oddělili zrno od plev. A o tom, jestli jsou hloupé či nikoli, si osobně netroufám rozhodovat. Pokud bychom si nekladli otázky (i ty "hloupé"),
tak bychom ještě teď věřili, že Země je placatá. -
Max Čas (neregistrovaný)
Díky za radu, odteď už se vždy zeptám jen Vás, jestli byste nemohl posoudit, zda má otázka je hloupá nebo ne. A také jestli máte momentálně dost času na odpověď.
Teď bez sarkasmu.
Sociální sítě nepoužívám, dávám přednost opravdovým, časem a zkušenostmi prověřeným přátelům. A ti to se mnou vždy myslí dobře a já s nimi. Takže když jim položím nějakou "hloupou" otázku (nebo naopak ji dostanu), nezačnu hořekovat nad tím, jak mě někdo obtěžuje trivialitami, spíš odpovím a zeptám se: "Proč to chceš vědět?" Zajímá mě motivace tazatele.
Co se týče dotazů kladených prostřednictvím internetu, v nějaké diskuzi, na fóru, tak už tady byla poznámka týkající se svobodné volby: buď na otázku odpovím, protože mám čas a neuráží mě její jednoduchost anebo ji ignoruji. Anebo se pokusím autora (aniž bych znal ho a jeho motivaci) dehonestovat. Těch věcí můžu udělat spoustu.
Ono to hodně souvisí s tím, jak v jakém prostředí člověk vyrůstal. A s výchovou. Někdo na otázku, kde najde informace o počasí okamžitě vypění, začne nadávat, který dement mě otravuje s takovou blbostí, a pošle ho někam. No, a někoho to prostě neurazí a i když taková otázka padla třeba 1000 x, on na ni odpoví po tisící prvé. Jestli je někdo líný myslet...spousta lidí si život zjednodušuje a já jim fakt nemám za zlé. -
hepterida (neregistrovaný)
Kdo hodnotí kvalitu dotazu? Dotazovaný. Ten je tedy "pánem situace". A dobrý pán situace dokáže zareagovat tak, aby zvítězili oba - tazatel i dotazovaný. Např. tím, že nasměruje (pokud je odpověď jednoduše dostupná). Tímto přístupem "vychovává" k samostatnosti. Přesto má přeci stále právo veta - ignorovat tazatele.
A jedno pravidlo na závěr: hodnocení je VŽDY subjektivní, byť s různou mírou kontextu. Izolovaně vnímaný, hloupý dotaz tedy může v kontextu dávat smysl.
Trpělivost a klid je známkou vyzrálého přístupu :-) -
V podstatě souhlasím, zareaguju jen na komentář k STFG.
Osobně nesnáším situace, kdy je zřejmé, že se tazatel ani nepokusil zjistit stav věcí samostatně a přenáší tuto námahu na jiné. Obzvlášť pokud jde o trivialitu, která je "na každém rohu", nebo když je dotyčný svou leností notoricky znám. Někdy pomůže trocha zdvořilé osvěty: http://www.catb.org/~esr/faqs/smart-questions.html, někdy ne.
-
Ano, na internetu je spousta hloupostí, balastu, nepravd a falešných informací. Proč? Protože je "fakt velký" a toto všechno se tam vejde (a existují lidé, kteří mají na klamání zájem).
Jenže tato velikost má i další důsledek. Nejen, že téměř na jakoukoliv otázku, která Vás napadne, už se zřejmě někdo dříve zeptal, dostal nějakou odpověď a tato je dohledatelná, ono dokonce platí, že na většinu otázek už se zeptalo hodně lidí na různých serverech (tedy v rámci různých komunit) a dohledatelných odpovědí je výrazně více než jedna.
A funguje tu i jistý samoopravný mechanismus, u "kontroverzních" otázek nenajdete jen (vzájemně si odporující) odpovědi, ale též (pravda, dost možná též vzájemně si odporující) diskuse o těchto odpovědích s argumentací pro a proti.
Obdobně tomu je i u z různých důvodů zavádějících odpovědí na otázky s existující jedinou správnou odpovědí, pokud u ní někdo klame, někdo jiný se k tomu pravděpodobně vyjádří.
Shrnuto, omylnost internetu je pravdivá za předpokladu, že googlu položíte dotaz, kliknete na první odkaz, přečtete si první odpověď a považujete problém za vyřešený.
Jenže tohle není ani tak problém internetu jako uživatele líného myslet. Navíc ono klamání nevyřešíte tím, že se místo "internetu" zeptáte svých "přátel" na sociální síti, pokud tedy Vaši "přátelé" nejsou skuteční přátelé, kteří to s Vámi myslí vždy dobře... A nadto jsou ještě mimořádně erudovaní v oboru, na nějž se ptáte, takže jsou schopni poskytnout kvalifikovanou odpověď.
Ač tedy to, co píšete, může být pravda, vlastně to vůbec nesouvisí s myšlenkou článku, hloupé otázky klidně klaďte, ale ne živým lidem s omezeným časem.
-
hepterida (neregistrovaný)
"Ač tedy to, co píšete, může být pravda, vlastně to vůbec nesouvisí s myšlenkou článku, hloupé otázky klidně klaďte, ale ne živým lidem s omezeným časem."
Jirko, promiňte, ale tohle je na svobodném rozhodnutí dotazovaného, jak s nastalou situací naloží - tj. jak ji vyhodnotí a jaké vědomé rozhodnutí učiní. Umím s lidmi vycházet? Pak dotazovaného usměrním způsobem, že se ani jeden z nás necítí jako blbec. Neumím s lidmi vycházet / neumím dělat efektivní rozhodnutí - všichni se cítí mizerně: tazatel si připadá jako pitomec, dotazovaný se cítí obtěžovaný. Vnímáte tu ručku vah? Stačí málo, aby byli všichni v pohodě nebo naopak v nepohodě.
Záleží jen na vás, jak situaci zpracujete :-)
ČLÁNKY DO MAILU