Názory k článku Medián Petra Koubského: Já jsem klient, ty jsi server
-
Nemůžu souhlasit s odstavcem těsně před pointami. Přirovnání ke skákání do řeči v hloučku lidí je totiž zavádějící. Na sociální síti jedou spousty paralelních debat mimo reálný čas. Není to jeden rozhovor v reálném čase, do kterého by bylo neslušné vstupovat s nějakým off-topicem. Kdokoli tam kdykoli může přijít se svým názorem nebo dotazem. A pak už jen záleží na tom, kdo ho má v kruzích či friendlistech a zda zareaguje.
Nikdo nemá povinnost mít Petra Koubského "v přátelích". Pokud ho tam někdo má, tak zřejmě stojí o komunikaci s ním a vědomě a dobrovolně "riskuje" to, že od něj může dostávat i dotazy. Na druhou stranu ten člověk nemá žádnou povinnost Petrovi Koubskému odpovědět. V tom je rozdíl oproti tomu hloučku diskutujících. Tam by se odpovědět muselo (i když třeba jen ve smyslu "neruš a vypadni"). Na sociální síti ten kdo chce, čte, a ten kdo chce, odpovídá. Komunikace nemusí probíhat v reálném čase. Já si přečtu dotaz Petra Koubského a můžu i nemusím na něj odpovědět. Nebo na něj můžu odpovědět za půl hodiny, až si dodělám pro mě prioritnější aktivity. Pokud by mi Petr Koubský volal telefonem s každou prkotinou, pak by mě to obtěžovalo, pak by to bylo necitlivé. Pokud to ale píše na socsíti, pak je to naopak CITLIVÝ přístup, protože mi tím dává prostor k tomu, abych na jeho dotaz reagoval tehdy, když budu chtít (třeba v čase, vyhrazeném právě procházení socsítí), nebo abych nereagoval vůbec. Vše mám pod svojí kontrolou. Vlézt na socsíť a pak si stěžovat, že tam Petr Koubský posílá dotazy, je přeci uhozené. Koneckonců, vyřadit si ho z friendlistu je otázka několika vteřin.
-
Max Čas (neregistrovaný)
Málokdo zná pravou motivaci tazatele - třeba mu jde jen o to rozpoutat diskuzi k danému tématu.
Nebo třeba chce navázat další otázkou, která s předchozí souvisí. Anebo nějaké informace
na internetu našel, ale chce si je pro jistotu ověřit.
Osobně nesnáším situace, kdy se na něco zeptám, a dostanu odpověď: "Použij Google, vole."
A s údivem pozdvižené obočí nad tím, že ještě nevím, co zas provedla Bartošová.
Představa, že internet je všemocný a že vše, co tam je, je správné, pravdivé a jediné možné, je opravdu směšná.
Naopak, je tam spousta hloupostí, balastu, nepravd a falešešných informací.
Když se žáci stáhnou referát do češtiny o nějaké knize a předstírají, že ji opravdu četli, stačí
2-3 otázky, aby učitel zjistil, že ji neviděli ani z rychlíku. O falešných recenzích psala Lupa před 14 dny.
O opakovaných editacích hesel na Wikipededi se také ví.
Takže naopak: potřebujeme víc otázek, abychom oddělili zrno od plev. A o tom, jestli jsou hloupé či nikoli, si osobně netroufám rozhodovat. Pokud bychom si nekladli otázky (i ty "hloupé"),
tak bychom ještě teď věřili, že Země je placatá. -
Max Čas (neregistrovaný)
Díky za radu, odteď už se vždy zeptám jen Vás, jestli byste nemohl posoudit, zda má otázka je hloupá nebo ne. A také jestli máte momentálně dost času na odpověď.
Teď bez sarkasmu.
Sociální sítě nepoužívám, dávám přednost opravdovým, časem a zkušenostmi prověřeným přátelům. A ti to se mnou vždy myslí dobře a já s nimi. Takže když jim položím nějakou "hloupou" otázku (nebo naopak ji dostanu), nezačnu hořekovat nad tím, jak mě někdo obtěžuje trivialitami, spíš odpovím a zeptám se: "Proč to chceš vědět?" Zajímá mě motivace tazatele.
Co se týče dotazů kladených prostřednictvím internetu, v nějaké diskuzi, na fóru, tak už tady byla poznámka týkající se svobodné volby: buď na otázku odpovím, protože mám čas a neuráží mě její jednoduchost anebo ji ignoruji. Anebo se pokusím autora (aniž bych znal ho a jeho motivaci) dehonestovat. Těch věcí můžu udělat spoustu.
Ono to hodně souvisí s tím, jak v jakém prostředí člověk vyrůstal. A s výchovou. Někdo na otázku, kde najde informace o počasí okamžitě vypění, začne nadávat, který dement mě otravuje s takovou blbostí, a pošle ho někam. No, a někoho to prostě neurazí a i když taková otázka padla třeba 1000 x, on na ni odpoví po tisící prvé. Jestli je někdo líný myslet...spousta lidí si život zjednodušuje a já jim fakt nemám za zlé. -
hepterida (neregistrovaný)
Kdo hodnotí kvalitu dotazu? Dotazovaný. Ten je tedy "pánem situace". A dobrý pán situace dokáže zareagovat tak, aby zvítězili oba - tazatel i dotazovaný. Např. tím, že nasměruje (pokud je odpověď jednoduše dostupná). Tímto přístupem "vychovává" k samostatnosti. Přesto má přeci stále právo veta - ignorovat tazatele.
A jedno pravidlo na závěr: hodnocení je VŽDY subjektivní, byť s různou mírou kontextu. Izolovaně vnímaný, hloupý dotaz tedy může v kontextu dávat smysl.
Trpělivost a klid je známkou vyzrálého přístupu :-) -
PaT (neregistrovaný)
Někdy se může zdát otázka hloupou jen proto, že tazatel je o něco méně chytřejší či méně znalý v nějakém oboru než ten, na koho jeho otázka cílí. A právě proto také hledá odpověď u těch chytřejších či znalejších. Na tom není nic špatného. Jenže ten chytřejší takovému tazateli nerozumí – bohatší nechápe chudšího, chytřejší méně chytrého – a pokládá ho za líného přemýšlet. Z tohoto důvodu dávám šanci každé otázce, i když mi připadá hloupá – nemůžu vědět, zda jenom já hloupě nesoudím tazatele...
-
V podstatě souhlasím, zareaguju jen na komentář k STFG.
Osobně nesnáším situace, kdy je zřejmé, že se tazatel ani nepokusil zjistit stav věcí samostatně a přenáší tuto námahu na jiné. Obzvlášť pokud jde o trivialitu, která je "na každém rohu", nebo když je dotyčný svou leností notoricky znám. Někdy pomůže trocha zdvořilé osvěty: http://www.catb.org/~esr/faqs/smart-questions.html, někdy ne.
-
martin (neregistrovaný)
Ta paralela je špatná.
Status na FB není jako vpadnutí do dveří a výkřik,
ale jako dotaz u stolu ve chvíli, kdy nikdo jiný nemluví.A moje odpověď?
Ano, jestliže sedím u stolu, kde je 8 lidí, nikdo právě nemluví, a třeba i jen 3 lidi jsou z relevantního oboru, tak se zeptám.
Je to normální postup.
M -
Aleš (neregistrovaný)
Petře mám rád váš sloupek, obvykle mě donutí k příjemnému zamyšlení. Tentokrát si dovolím polemizovat s myšlenkou, která vás určitě také napadla.
Předtím bych ještě řekl, že na dotazy vašeho typu na facebooku existuje standardizovaná a širokou veřejností ustálená odpověď typu http://awads.net/wp/wp-content/uploads/2006/11/bart.gif
Ale zpátky… sociální sítě tu nejsou k tomu, aby nám pomáhali řešit banální problémy. Jsou k tomu, aby nám nahradili a usnadnili sociální působení.
A právě sdělit světu, že mě potkal banální problém, nejlépe tuctový se kterým se potýká kde kdo nás činí více lidskými a přátelé to ocení. I ti virtuální :-)
-
hepterida (neregistrovaný)
:-)) to mi připomnělo jednu vousatou historku kolem volání na helpdesk jednoho nejmenovaného skautího operátora.
Zákazník: "Dobrý den, vypadá to, že mi vypadlo připojení k internetu. Modem jsem zkoušel restartovat, počkal jsem minutu po restartu a nic. Také jsem zkusil modem vyresetovat a nastavit podle Vaší příručky... nic."
Junior-operátor: "Ano, děkuji že voláte. Nejprve zkuste restartovat modem..."
Zákazník: "...no ty vole to neni pravda!"
tú - tú - tú - tú - tú
-
Zen (neregistrovaný)
Byvalo dobrym zvykem, ze kdyz nekdo kladl otazku, tak strucne popsal, co vsechno uz vyzkousel a s jakym vysledkem. Jednak bylo videt, ze dotycny vyvinul nejakou aktivitu pro reseni problemu, druhak se eliminovaly odkazy na jiz neuspesne vyzkousene postupy.
No, mozna je to dnes jiz jinak ...
-
Ano, na internetu je spousta hloupostí, balastu, nepravd a falešných informací. Proč? Protože je "fakt velký" a toto všechno se tam vejde (a existují lidé, kteří mají na klamání zájem).
Jenže tato velikost má i další důsledek. Nejen, že téměř na jakoukoliv otázku, která Vás napadne, už se zřejmě někdo dříve zeptal, dostal nějakou odpověď a tato je dohledatelná, ono dokonce platí, že na většinu otázek už se zeptalo hodně lidí na různých serverech (tedy v rámci různých komunit) a dohledatelných odpovědí je výrazně více než jedna.
A funguje tu i jistý samoopravný mechanismus, u "kontroverzních" otázek nenajdete jen (vzájemně si odporující) odpovědi, ale též (pravda, dost možná též vzájemně si odporující) diskuse o těchto odpovědích s argumentací pro a proti.
Obdobně tomu je i u z různých důvodů zavádějících odpovědí na otázky s existující jedinou správnou odpovědí, pokud u ní někdo klame, někdo jiný se k tomu pravděpodobně vyjádří.
Shrnuto, omylnost internetu je pravdivá za předpokladu, že googlu položíte dotaz, kliknete na první odkaz, přečtete si první odpověď a považujete problém za vyřešený.
Jenže tohle není ani tak problém internetu jako uživatele líného myslet. Navíc ono klamání nevyřešíte tím, že se místo "internetu" zeptáte svých "přátel" na sociální síti, pokud tedy Vaši "přátelé" nejsou skuteční přátelé, kteří to s Vámi myslí vždy dobře... A nadto jsou ještě mimořádně erudovaní v oboru, na nějž se ptáte, takže jsou schopni poskytnout kvalifikovanou odpověď.
Ač tedy to, co píšete, může být pravda, vlastně to vůbec nesouvisí s myšlenkou článku, hloupé otázky klidně klaďte, ale ne živým lidem s omezeným časem.
-
oldjay (neregistrovaný)
Možná to nebyla ani tak špatná otázka, jenom byla dotazovaná špatná entita. Radši bych se nejdřív zeptal vyhledávače. Na spousty otázek už totiž někdo na webu odpověděl. Stačí tu odpověď najít.
A jinak, nevěřím, že něco co je udělané pro flash, je tak nenahraditelné, že je třeba pátrat po tom, proč to nefunguje :-)) -
Zajímavé, takže Vy jste tou autoritou rozhodující, k čemu sociální sítě slouží? Tak to už můžu v klidu umřít, mé hledání je u konce. A zároveň se omlouvám, že zrovna já je používám neschváleným způsobem, je za to pokuta, nebo to vyřešíme domluvou?
Ale vážně, sociální sítě slouží k čemukoliv, k čemu je jejich uživatelé využijí. Navíc ke sdělení světu, že mě potkal banální problém, má jazyk dostatek jiných možností než otázku vypadající jinak než řečnicky.
Pokud někdo zveřejní status "Nevíte někdo, na kolik stupňů se perou krajkové kalhotky?" a nechce znát odpověď, ale chlubí se tak, že má konečně přítelkyni se sexy prádélkem, je to pro mě spíše signál zauvažovat o jeho celkovém ignorování...
-
hepterida (neregistrovaný)
"Ač tedy to, co píšete, může být pravda, vlastně to vůbec nesouvisí s myšlenkou článku, hloupé otázky klidně klaďte, ale ne živým lidem s omezeným časem."
Jirko, promiňte, ale tohle je na svobodném rozhodnutí dotazovaného, jak s nastalou situací naloží - tj. jak ji vyhodnotí a jaké vědomé rozhodnutí učiní. Umím s lidmi vycházet? Pak dotazovaného usměrním způsobem, že se ani jeden z nás necítí jako blbec. Neumím s lidmi vycházet / neumím dělat efektivní rozhodnutí - všichni se cítí mizerně: tazatel si připadá jako pitomec, dotazovaný se cítí obtěžovaný. Vnímáte tu ručku vah? Stačí málo, aby byli všichni v pohodě nebo naopak v nepohodě.
Záleží jen na vás, jak situaci zpracujete :-) -
Jojo (neregistrovaný)
Už před časem jsem si z podobného důvodu, abych neotravovat dotazy všechny ve Friends, dal tu práci a rozdělil si všechny do skupin. Public status nepoužívám skoro vůbec a všechny příspěvky na FB mám určené jen pro jednu skupinu.
Rodina tak vidí něco úplně jiného, než třeba kolegové z práce nebo vzdálení známí odněkud ze světa. Včetně toho, že příspěvky v AJ můžu cílit jen kámošům z ciziny.
ČLÁNKY DO MAILU
