Samozřejmě nevím, jak ODS ve volbách dopadne. Nevím ani, zda jí mohu zdvořile přát dobrý výsledek – při vědomí toho, co poslední dobou předvedla a od čeho se zatím nijak zvlášť nedistancovala, aspoň já jsem si nevšiml. (Ale mimochodem, komu ten dobrý výsledek dnes přát, že?)
Vím ale, že má pozoruhodnou volební kampaň, která stojí za pár slov, protože se značně vzdálila zvyklostem místa a doby. Nejspíš jste to viděli na billboardech a nejspíš jste o tom taky slyšeli na sociálních sítích. Těmi billboardy začnu, protože tam je odlišnost nejviditelnější: žádné hlavy politiků, žádné logo strany, dokonce ani její název. Jen slogan… a modrý pták, ne ovšem ten partajní dravec, ale roztomilejší ptáček zpěváček, značka Twitteru. (Který mimochodem hledí doprava, ne doleva jako ta poštolka či co to je.)
To je veškerá drzost guerillového marketingu koncentrovaná do tak mála prvků, jak je vůbec možné. Nepoužít ani vlastní název; vtipně, legálně a naprosto funkčně si půjčit symbol podobný svému; udělat to poutavě, graficky čistě, nepodlehnout pokušení „ještě něco dodat“; a především si elegantně přivlastnit celý pojem „pravice“ pro sebe, čehož si leckdo ani nevšimne. Jsme vůbec v Česku?
Ovšem největší marketingové tabu, které ODS porušila, tabu, které právě v politickém marketingu platí víc než jinde, spočívá v cílení. Tahle kampaň sází na myslící lidi, ne na průměr společnosti. Takovou věc uděláte ve dvou případech: buď jste geniální, nebo jste na tom tak špatně, že už stejně není co ztratit. I v tom druhém případě to však stejně musí někdo vymyslet, schválit a realizovat. A skutečnost, že tohle ODS udělala, mě nutí přemýšlet, zda v té straně nakonec přece jen není něco použitelného a rozumného. To je o hodně víc, než se dá čekat od člověka, jehož politické názory jsou opravdu někde jinde.
Online část realizace za samotným nápadem pokulhává, je vidět, že na přípravu bylo málo času (ale kdyby ho bylo víc, možná by si to vůbec rozmysleli) a že zacvičit volební lídry a jejich pomocníky v používání Twitteru není snadné. Jejich příspěvky s hashtagem #Volím_pravici jsou často banální, nedomyšlené, bez citu pro kontext hravé a kruté sociální sítě. Což samozřejmě tamní domorodci poznají a chovají se podle toho. Ale kampaň má i mnoho příznivců, kteří za ni kopou zcela dobrovolně. Podařilo se z ní (zcela cíleně, řízeně a záměrně, tedy tou těžkou cestou!) udělat živý fenomén českého webu.
Nemyslím, že se na Twitteru dají vyhrát volby. Ale dá se na něm předvést zhruba něco ve smyslu: víme, která bije a jsme ochotni hrát podle pravidel neutrálního hřiště. To je na českou politickou stranu hodně! Nečekal bych, že to bude zrovna ODS (a trochu mě to mrzí, jsou strany, které to mělo napadnout dřív), ale je to sdělení, které je potřeba vážně vzít na vědomí. Co kdyby se pak aspoň chvílemi stejně chovali i v realitě – věděli, která bije a hráli podle neutrálních pravidel? To je pro českou politiku tak nová myšlenka, až je znepokojující.
ČLÁNKY DO MAILU