Lidová píseň je taková, od níž se ztratil autor, říkal kdysi Jaromír Nohavica. Může zlidovět bonmot? Od té doby, co byl vynalezen Google, by asi neměl; přesto se mi bohužel nepodařilo dohledat, koho citoval Petr Kočí ve svém vystoupení na konferenci Czech Internet Forum, když řekl: „Datová žurnalistika nedává vždy dobré odpovědi, vždy ale umožňuje novinářům klást lepší otázky.“
Petr Kočí a Jan Boček, dva novináři pracující pro nakladatelství Economia, hovořili na CIF (jejich prezentace najdete zde a zde) o své práci na projektu, který je výtečným příkladem toho, čemu se říká data journalism. Spolu s dalšími kolegy vytvořili mapu, jež ukazuje, ve kterých pražských ulicích dává městská policie odtahovat špatně zaparkovaná auta častěji a kde méně.
Obnášelo to spoustu neviditelné práce. Už získat výchozí data znamenalo svést s policií byrokratickou bitvu. Mapa ulic s potřebnými geolokačními údaji byla příliš drahá, tým z iHNed proto použil Open Street Map, v níž ale bylo potřeba ručně opravit mnoho chyb. Data však nakonec odkryla svá tajemství. Vizualizace jasně ukázala věci, které by se z tabulky poznávaly velmi špatně — například to, že nejvíce se odtahuje v ulicích, jež sousedí s odtahovými parkovišti.
Screenshot mapy odtahů v Praze
Reportéři Hospodářských novin Aleš Měřička a Michal Pavec, vyzbrojeni výsledky datové analýzy, pak navštívili Ludvíka Klemu, muže, který je momentálně pověřen řízením Městské policie hlavního města. Rozhovor, který s ním vedli, připomíná přesilovku v hokeji: dokonale připravení novináři versus státní úředník, který prostě nemá rozumnou odpověď (ani odvahu otevřeně to přiznat). Výborná práce.
Datová žurnalistika patří k nejdůležitějším novinkám, jež vnesl internet do práce médií. Umožňuje odkrývat informace, které by jinak zůstaly nepovšimnuty, protože vlastně neexistují, dokud je někdo nevytěží z haldy datové hlušiny. Umožňuje nalézat netušené souvislosti: mapovat vlastnické vztahy, analyzovat státní nebo obecní rozpočty. Umožňuje nahradit pocity a úvahy tvrdými fakty. A samozřejmě umožňuje klást dobré otázky těm, kdo by často byli rádi, abychom takové možnosti k dispozici neměli.
Média, která budou s daty dobře pracovat, se mohou posunout na docela jinou úroveň kvality a důvěryhodnosti zpravodajství. To zní skvěle, jenže je tu i špatná zpráva. Aby to fungovalo, potřebujeme nový typ novináře. Potřebujeme, aby uměl programovat a dobře zacházet se softwarovými nástroji, jaké zatím nepatří do repertoáru běžného uživatele. Potřebujeme, aby rozuměl statistice. Potřebujeme, aby práci s daty dělal osobně, protože se do nich tak vcítí a bude jim rozumět lépe. Potřebujeme ho nechat pracovat dlouhou dobu na jednom materiálu.
To je všechno velice drahé. Zkuste jít za vydavateli a říci jim, že by do takových lidí a technologií měli investovat a počítat s poměrně pomalou návratností. Protože ani pozoruhodný materiál o parkování, ukázka výborné práce několika špičkových lidí, se nestal v Economii žádnou zásadní čtenářskou bombou, dosáhl co do čtenosti jen mírně nadprůměrných výsledků.
Extrémní námahu, která k němu vedla, tak rozhodně neospravedlnil, budeme-li věc hodnotit čistě pragmaticky. Skandální titulky fungují lépe. Economia přesto dává datové žurnalistice systematicky prostor, zatím jako jediný z českých mediálních domů. Je to investice do budoucnosti — ovšemže riziková. Ale přinejmenším se neztratí to, co se přitom naučí autoři i čtenáři.
Začali jsme bonmotem, jiným můžeme skončit: Datová žurnalistika může zlepšit pověst médií, nikoli však jejich ekonomickou bilanci. Autor je tentokrát znám, ale rád by byl budoucností usvědčen z omylu.
ČLÁNKY DO MAILU