Vláda koncem června schválila novelu zákona o audiovizi a poslala ji do sněmovny. Přichází s jednou kontroverzní novinkou – kromě filmařů si na státní dotace mají nově sáhnout také tvůrci videoher. Těch si stát doposud nevšímal, a přesto (nebo možná díky tomu) zdejší hry vyrostly ve velký byznys, který drtivou většinu peněz generuje v zahraničí.
Spolumajitel a výkonný ředitel největšího českého herního studia Bohemia Interactive Marek Španěl patří mezi kritiky zavedení herních dotací, což více rozebírá v rozhovoru pro Lupu. Bohemka ročně generuje přes miliardu v tržbách, zaměstnává k pěti stům lidí a státu dohromady odvedla zhruba 2,5 miliardy na dani z příjmů. Hry jako Arma nebo DayZ prodává po milionech.
S kritikou dotací přišel také Daniel Vávra, spoluzakladatel Warhorse Studios, kteří dokončují druhý díl historického RPG Kingdom Come: Deliverance. Jeho názor je k dispozici ve dvou příspěvcích na sítí X (zde a zde). Španěl v rozhovoru mluví podobně. Mimo jiné uvedl, že za herní průmysl audiovizi vyjednává Asociace českých herních vývojářů (GDACZ), s jejímž postojem Bohemka nesouhlasí a jako zakládající člen zváží, zda v organizaci setrvat.
Španěl mimo jiné investuje také do médií. Společně s kolegou Slavomírem Pavlíčkem postavil menší mediální dům SPM Media čítající Echo, Hrot a Rádio Prostor. Dvojice z Bohemky drží také podíl osmdesát procent ve firmě Naše média provozující Parlamentní listy. Mediální podnikání SPM je zatím ztrátové a míří se na černou nulu. Španěl uvádí, že jeho motivací jít do médií je pluralita názorů.
Potřebuje český herní průmysl dotace?
Nepotřebuje.
Na síti X jste si k tomuto tématu vypůjčil hlášku Ronalda Reagana „jsem z vlády a přišel jsem vám pomoci“. Co vás na herních dotacích v zákonu o audiovizi tak vyděsilo?
Hry jsou u nás opomíjeným a opovrhovaným odvětvím. V tomto případě slouží spíše jako užitečný idiot. Zákon o audiovizi slouží k dalšímu masivnímu přerozdělování. Odhaduji, že hry v něm budou tvořit jednotky procent. Diskuse je možná schválně, možná nahodile přesunuta k hrám, ve skutečnosti se ale primárně jedná o dotační systém filmového průmyslu, který je obrovský. Největší částí audiovize jsou filmové pobídky. Další částí je sekce, kterou lze nazvat podporou české původní tvorby. Hry jsou tam velmi okrajové. Vše nasvědčuje tomu, že se u jejich „podpory“ bavíme o zanedbatelném objemu prostředků, a to jak v rámci celého odvětví her, tak v rámci programu audiovize.
Co myslíte tím užitečným idiotem?
Opět se jedná o masivní přerozdělování peněz ve prospěch někoho, v tomto případě filmových společností. Přesun pozornosti k hrám je nepodstatný, má na ně jít deset až desítky milionů korun ročně. Český herní průmysl má roční objem přes sedm miliard, peníze z audiovize jsou naprosto nezajímavé. V rámci fondu audiovize se mají rozdělovat nižší miliardy. A přitom se mluví o hrách, a ne o tom, co se odehrává ve filmu, nebo o tom, že streamovací společnosti budou do fondu přispívat, ale zároveň z něj mohou čerpat. Obecná představa je, že dotace jsou peníze zrozené někde ve vesmíru a někdo si je vezme. Ale abyste někomu něco dal, musíte někomu něco vzít. Celý peněžní systém je uzavřený. Současným velkým jevem je klesající návštěvnost kin. Tento příjem filmařům začíná vysychat a chtějí ho nahradit výběrem poplatků, respektive daní ze streamovacích platforem. A zároveň streamovací platformy, aby byly součástí systému a zároveň se nebouřily, z fondu budou moci čerpat.
To je vaše analýza situace?
Ano, to je moje analýza. Mediální pozornost věnovaná v rámci audiovize hrám neodpovídá tomu, jak marginální část v rozpočtu mají. O hrách v audiovizi se mluví, ale o tom, jak fungují filmové pobídky, kdo je platí, k čemu jsou reálně dobré a jak je to celé absurdní, nikdo nic moc neříká. Argument zní tak, že filmové produkce u nás natáčí a utrácí peníze, což je prospěšné. Pokud přijmeme tento argument, všichni, kdo investují a utrácí, by měli dostat dotace. Také to vnímám tak, že se někteří politici snaží na populárním tématu her zviditelnit.
Například Maďarsko dlouhodobě dělá filmařům řadu úlev, takže tam je výhodné točit. Není to tak, že bez podpory tohoto typu nejsou další země konkurenceschopné?
V některých zemích funguje podobně masivní podpora herního průmyslu. U nás se bavíme o programu, který to vůbec nereflektuje. Nejhorší možné řešení je, že existuje nějaká komise, kde někým dosazení lidé určují, komu přiklepnout peníze. To má velký korupční potenciál a vytváří to velkou nespravedlnost. Když komise posuzuje, kdo dostane kolik prostředků, vždy je to subjektivní na bázi členství v komisi. Myslím si, že to křiví prostředí. Jediný model pobídek, který v zahraničí jakž takž funguje, je ten, že všechny uznatelné náklady vynaložené danou společností v daném oboru získají nějakou státní podporu. U her to bývá i kolem dvaceti procent, což znamená, že investujete do vývoje hry a stát vám vrátí dvacet procent. Takzvaná podpora českého herního průmyslu je myšlena tak, že jakási komise bude přiklepávat relativně zanedbatelné sumy různým projektům. Nedává to smysl a neoznačil bych to za podporu. Spíše to bude podpora jednotlivých tvůrců, kteří padnou do noty, nebo budou kamarádi členů komise.
Vy se budete chtít v komisi také angažovat?
Zákon je zatím v prvním čtení ve sněmovně. Ministerstvo průmyslu a obchodu má nominovat komisi, která to celé má řídit. Dále má vzniknout podkomise pro animované filmy a hry, v nichž má náš průmysl mít zástupce, ale primárně tam nejspíše mají být lidé kolem animovaného filmu. Příliš prostoru tam není a ani to nedává smysl, bavíme se o zanedbatelných objemech financí. My provozujeme Bohemia Incubator věnující se rozvoji českých her a jen v něm samotném tečou zajímavé prostředky, které do vývoje nezávislých her investujeme.
O kolik se jedná?
V tuto chvíli jsme vyčlenili padesát milionů korun. Aktuálně přesně nevím, kolik půjde z audiovize na hry, ale hlas člověka od her, který v komisi bude zastupovat ani vlastně nevím jakou část českého herního průmyslu, bude marginální. Když padesát lidí porcuje medvěda, jednotlivec musí mít velkou sílu, aby si urval pořádný kus masa.
Český filmový průmysl má státní finanční podporu řadu let a nedá se říci, že by mezinárodně zaznamenával velké úspěchy, kvalita většiny produkce je diskutabilní. Naopak hry doposud žádnou podporu neměly, ve světě prodávají desítky milionů kopií, sbírají ocenění a drtivá většina prodeje je ze zahraničí. Souvisí to spolu?
Souviset to spolu může. Dotace pro příjemce vypadají lákavě, ale lze je přirovnat k dopingu ve sportu. Jde o doping do ekonomiky, kdy rozhodčí od všech účastníků závodu vybere peníze, za ně koupí stimulační substance a pak je rozděluje podle nějakého svého rozhodnutí. To vede k tomu, že si příjemce dost možná poškodí zdraví a místo toho, aby trénoval a soutěžil, má tendence si s rozhodčím domluvit přidělení správné ampulky. A na konci zdegeneruje nejenom on, ale všichni účastníci závodu. Zhoubnost státních dotací škodí několikrát. Stát úspěšným, případně všem něco sebere. Pak vznikne přerozdělovací mechanismus, který v sobě vždy má skrytý klientelismus, korupci a narušení přirozeného proudu světa. Na konci je podnikatel, který zjistí, že podnikání je ztráta času, protože nejvíce ziskové je čerpat dotace. Rozdělování dotací je dnes regulérní průmyslové odvětví, které roste a je ziskové. Jde ale o odvětví, které negeneruje žádnou přidanou hodnotu. Dotace křiví nejenom trh podnikání, ale i příjemce.
Bohemia Interactive nicméně v minulosti přijala dotace v celkové výši přes 180 milionů korun.
A právě proto vím, o čem mluvím. Za roky působení jsme na dani z příjmů odvedli asi 2,5 miliardy korun. Zároveň jsme v několika programech přijali dotace, mám tedy možnost to vidět z více konců. Dotace jsou omyl a do budoucna mohou do jisté míry zničit ekonomiky, které svůj růst postavily na jejich přidělování. Došlo to tak daleko, že pro některé druhy podnikání už jsou dotace nezbytností. Vidím to na zemědělství, kam jsme s naší firmou SPM Invest rovněž trochu začali fušovat. Je to až děsivé. Nakonec se můžeme dostat do stavu, kdy reálná ekonomika bude fungovat paralelně mimo státní systém, který bude tak pokřivený, že zdánlivě bude schopen obsloužit materiální potřeby, ale v realitě toho schopen nebude, protože všichni mezi sebou budou čerpat dotace a posílat si tabulky.
Proč jste si dotace brali?
Není smysluplné, abychom se vyhýbali tomu čerpat dotace. Naší povinností je vydělávat peníze. Finanční úřad nám říká, že máme maximalizovat zisky, a kdekoliv to bude vypadat, že je uměle snižujeme, je to špatně. Pokud budou dotace optimální ke generování zisku, musíme je čerpat. Finanční úřad chce generovat zisk a jiné hodnoty do daňových přiznání nepřijímá.
Takže to, že musíte brát dotace, je jeden z výsledků pokřivenosti ekonomiky, jak jste o ní mluvil?
Jednoznačně ano. Žijeme v systému, který je vychýlený a my jsme jedním z mnoha závodníků. Příliš neuznávám hlášky typu „dotace jsou fuj, tak je neber, ať si je vezmou ti ostatní“. Právě proto, jak dotace fungují, se jedná o zrůdnost, která dlouhodobě nebude fungovat. Nelze vyrábět peníze z ničeho. Vždy se musíte ptát, komu je vezmete. Naštěstí u nás dotace tvoří méně než deset procent toho, co jsme odvedli státu, takže na nás tak destruktivní vliv nemají. Ale věřím, že jsou firmy, které bez dotací nejsou konkurenceschopné. A co je děsivé, předstírají ekonomickou činnost za účelem pobírání dotací.
Také je zajímavá otázka toho, co již rozdělené obrovské objemy dotací přinesly. Rozdělování dotací a kontrole rozdělování se věnuje velká pozornost, ale ta neproudí směrem vyhodnocování toho, že se investovala miliarda z dotací a kolik to přineslo nazpět. Jedna věc je postavit barák a druhá věc je se o něj starat.
Polsko ve velké míře podporuje herní firmy. České studio Warhorse Studios zmiňovalo historky, kdy jim z Prahy do Varšavy odešli lidé, protože polské firmy mohly díky dotacím nabídnout lepší platy. Může být český herní průmysl na takových věcech bitý?
Určitě ano, jde o významný problém. Pokud stát chce strategicky podporovat nějaké odvětví, tento systém je špatný. Ale řada vlád jde při podpoře lepším směrem. Třeba náš bývalý kolega Dean Hall (tvůrce DayZ – poznámka redakce) je z Nového Zélandu, kam se vrátil a založil studio. Povedlo se mu vládu přesvědčit k relativně smysluplné podpoře. Hry jsou odvětví s velmi vysokou přidanou hodnotou, velkým exportem a malými externalitami – jde o čistou výrobu. Určitá podpora tedy může být, ale musí se nastavit pravidla, a ne rozdělovat balíčky peněz. To je obecný princip – mají platit pravidla a podnikatelé v rámci jejich mantinelů mají hrát, ne přesvědčovat komisi o přidělení peněz, která se navíc tváří, že nám vládne, přitom rozděluje naše peníze.
Herní sektor delší dobu volal po státní podpoře, ovšem nikoliv v získávání dotací, ale ve zlepšení vzdělávání nebo usnadnění přidělování pracovních víz cizincům. Vyslyšel vás stát v těchto věcech?
Zdejší herní sektor se shodne na tom, že vzdělávání je klíčové, ale už se liší názory v tom, co přesně by se mělo učit. Já věřím v rozvoj oborů, jako jsou matematika nebo jazyky. Když chybí tvrdý základ, budeme mít problém. V tomto ohledu se nezlepšujeme a pouze mluvíme o tom, že je nutné se učit kritické myšlení. Jeho základem je ale například ona matematika.
Nicméně vítám to, že Česká republika liberalizovala pracovní trh pro občany z anglosaského světa. Ještě donedávna bylo zaměstnání člověka z USA či Austrálie stejně obtížné jako z takzvaných rozvojových zemí, to bylo absurdní. Hry jsou jeden z nemnoha oborů u nás, kde může lidem ze západu, respektive zemí silných v oboru, dávat smysl chodit pracovat do Česka. Ostatně našim největším odbytištěm jsou Spojené státy a i tam nacházíme nové kolegy. Když jsme objevili talentovaného člověka z USA, bylo strašně zdlouhavé ho k nám dostat. To se od července změnilo, zde musím vládu pochválit.
Bohemia Interactive je součástí Asociace českých herních vývojářů (GDACZ), která po změnách tohoto typu dlouhodobě volá. Zároveň jde o organizaci, která za herní průmysl řeší audiovizi a měla vliv na to, že do her půjdou dotace. Jak to vnímáte?
Vnímám to tak, že naše chápání herního průmyslu a toho, co potřebuje a jak funguje, se čím dál víc rozchází s chápáním asociace. Jsme jedním z mnoha členů a náš hlas v zásadě nehraje velkou roli. Vlastně už ani nevnímáme možnost cokoliv změnit, jsme tam spíše v roli pozorovatele. Vnímám, že v rámci GDACZ je něčí zájem o zavedení dotací, ale nevnímám to jako něco, co by pomohlo hernímu průmyslu.
Kdo je ten někdo?
Subjektů je více, ale v čele asociace od začátku stojí Pavel Barák. Jsou to jiné světy. Já jsem zvyklý na tržní podnikání a tvrdou konkurenční soutěž. Začínali jsme v devadesátých letech, kdy v určitý okamžik fungovaly dvě silné herní firmy – my jako JRC a Vision. My převzali Level, protože oni měli Score. Konkurenční boj dvou kohoutů byl velmi tvrdý. Nakonec jsme zvítězili a Vision jsme přebrali, bez Score. Jsem z prostředí, kdy stát v ekonomice neoperoval. Svět organizací politického typu, kde se strašně řeší procesní věci, ale podstata zůstává skryta, s tím nejsem slučitelný. Je to jako bych mluvil s lidmi z jiné planety.
Plánujete z GDACZ vystoupit?
Budeme přemýšlet, jak s tím dál naložit, vzájemně se čím dál více vzdalujeme. Stav budeme přehodnocovat, i když jsme byli jedni z hlavních, kdo vznik asociace iniciovali. Slibovali jsme si od toho něco úplně jiného.
Mohou díky dotacím vzniknout nové české úspěšné hry?
Stát se může cokoliv. Hry jsou ale neuvěřitelně konkurenční trh. Ročně vyjde klidně deset tisíc relevantních her a odhady mluví o pětadvaceti tisíc profesionálních týmech zaměřených na hry. Konzumentů není nekonečně mnoho. Na trhu je ročně deset megahitů, jednotky stovek úspěšných projektů a zbytek jsou prodělečné tituly. To je brutální. Do jisté míry jde o formát nahodilosti, ale většina úspěšných her jsou tituly vydupané ze země silnými osobnostmi. Nejsem si jistý, že osobnost, která je hned od začátku krmena dotacemi, může vůbec vyrůst v silnou. Těžko se zocelíte, když neprojdete tvrdým trhem. Myšlence, že někdo dostane dotaci a díky tomu vznikne úspěšná hra, moc nevěřím.
Jak se stavíte k tomu, že mají dotace dostávat studia, která dělají osvětové edukativní hry bez nutně velkého komerčního zájmu? Typicky jde o Charles Games a jejich projekty o Kafkovi nebo české historii.
V zásadě všechny hry od Bohemia Interactive dělají osvětu, dáváme do nich napojení na skutečné vědecké, fyzikální či vojenské vlivy. Téma je mi blízké. Ale pořád platí, že to někdo musí zaplatit. A kdo to má být a proč? Obávám se, že to je spirála, která vede k úpadku. Hry jsou na chvostu státního zájmu a díky tomu u nás prosperovaly. Naopak film je tak zdegenerovaný dotačním prostředím, že tvorba samotná přestává být náplní a ve výsledku už není náplní ani divák.
Český herní průmysl podle posledního měření udělal tržby kolem sedmi a půl miliardy korun. Máte představu, kolik by to bylo teď?
Čísla zpracovává GDACZ. Situaci může změnit pouze obrovský nový hit. Očekávám, že letošní rok bude podobný, či o málo lepší. Segment roste, ale je tažený jednotkami silných titulů. Ty menší dohromady nedají částku relevantní vůči těm velkým. V Česku je dnes k deseti silným hrám s obrovským postavením na trhu. České hry jsou neobvyklý úspěch, který je málo doceňován.
Světová herní studia v posledních dvou letech masivně propouští. Dopadlo to i na české prostředí, nebo se zde dlouhodobě drží rozumné náklady a počty lidí?
Velká část českých studií jsou stále nezávislé a lokální subjekty. Světová situace se v omezené míře týká zdejších studií pod plnou kontrolou zahraničních vlastníků. Tam vidím signály zastavení náborů lidí či mírného propouštění. Uvidíme, zda dojde k uzavření některých těchto studií, zatím to nebudu komentovat.
Jaké jsou vaše tržby za rok 2023?
Čísla jsou stabilní, držíme se na svém, tedy dejme tomu nad miliardou. Trochu zápolíme s tím, že si vyvíjíme vlastní herní technologii, konkrétně 3D engine. Zajímavé je, že státní úředníci tuto činnost nevnímají jako výzkum a vývoj, což je bizarní. Jen máloco naplňuje pojem inovativního výzkumu a vývoje než produkce původního českého enginu, jde o špičkovou inovaci.
Vývoj enginu Enfusion je v Bohemce velké téma a v kuloárech se říká, že to není vůbec lehká disciplína. Jak jste na tom?
Zpětně rozhodnutí hodnotím velice pozitivně. Nálada uvnitř firmy se výrazně zlepšila. Nedůvěra byla pochopitelná. Konkurence Unreal Enginu a Unity je extrémní. Spoustě lidem otevřela oči nedávná kauza, kdy Unity chtělo změnit licenční podmínky (a mimo jiné si účtovat za jíž dříve stažené kopie her; šéf Unity nakonec skončil a akce se zrušila – poznámka redakce). Od začátku jsem říkal, že tyto dva enginy spolu soupeří, ale co se stane, když budeme pět let investovat do vývoje nad enginem třetí strany a jeho vlastník se z ničeho nic rozhodne změnit podmínky v náš neprospěch? Vystoupit už bychom nebyli schopní, navíc s investicemi ve stovkách milionů korun. Jde o plnou závislost na dodavateli.
Kauza Unity teď sice podobné tendence zmírnila, ale tato firma už funguje dlouho a generuje ztráty. Kdo bude uživatele Unity dlouhodobě sponzorovat? Nakonec někdo řekne, že dost a že je třeba zdražit. Když si trh s málo subjekty konkuruje, mohou se ceny stlačit dolů až pod náklady. Pokud zbyde jeden a ostatní to ekonomicky nedají, vznikne monopol, který podmínky může nastavovat téměř libovolně. Naše expozice vůči enginům třetích stran není tak vysoká jako u jiných studií. Díváme se na horizonty pěti deseti let. Nyní jsme ve fázi, když lidé začínají mít Enfusion rádi a vidí jeho výhody.
Enfusion má například velmi povedené vykreslování do kilometrových vzdáleností či práci s fyzikou zaměřovačů a dalekohledů.
Arma Reforger, která Enfusion používá, nevznikala lehce, ale málo se vnímá, že díky Enfusionu je na konzolích jedinečnou hrou v mnoha parametrech. Klobouk dolů před kolegyněmi a kolegy, co na tom dělají. Původní kritika nás motivovala k tomu na enginu zapracovat. Teď máme na čem stavět a můžeme jít dopředu. Hodně lidí nám píše, že chtějí DayZ či Armu 4 na tomto enginu.
Kolik do Enfusionu investujete?
Naše celkové náklady jsou výrazně nad půlmiliardou korun ročně. Do R&D z toho jde až dvacet procent. Je to vždy sázka na mnoho let. Zde se opět lze dostat k podpoře státu. Pokud by chtěl něco takového dělat, má na to nástroj zrychlení odpisů různého majetku. To je pro společnosti jasná incentiva pro investování. Velká hra má dnes rozpočet kolem miliardy. Zátěž na cash flow a financování není malá.
Který titul vám generuje největší příjmy? Teď jste měli letní akci, během které se prodalo dalších 700 tisíc kusů Army 3.
Byla to akce se slevou devadesát procent. Ale nejsilnějším titulem je pro nás nadále DayZ, který je na rozdíl od Army 3 na všech platformách. Pro DayZ chystáme rozšíření, to je teď pro nás z krátkodobého hlediska největší projekt. Arma 3 je velmi silná hra a stává se skutečně globální. Díky nízké ceně oslovuje i hráče v zemích, kde tato značka historicky není silná. Popularitu má dlouhodobě v USA, Německu, Velké Británii či na Ukrajině. Teď máme nové trhy typu Jižní Amerika nebo Kazachstán.
Chci odebírat newsletter
ČLÁNKY DO MAILU