Vrchní soud v Praze ve středu projedná odvolání v případu zajímavé žaloby agentury DILIA na server Uloz.to. Agentura se domáhá toho, aby úložiště – zjednodušeně řečeno – přestalo svým uživatelům ve vyhledávání nabízet pirátské kopie šesti konkrétních filmů (Obušku z pytle ven, Ostře sledované vlaky, S čerty nejsou žerty, Vesničko má středisková, Pelíšky a Kobry a užovky).
AKTUALIZACE 17:10 – Soud už verdikt vydal: Uloz.to musí zabránit stahování pirátských kopií šesti filmů, rozhodl soud. Může to být zásadní precedens
Podle požadavku žaloby toho má Uloz.to dosáhnout tím, že zabrání nahrávání pirátských kopií těch filmů, které nahrávající uživatel pojmenoval tak, aby je lidé mohli podle jména filmu najít v jeho vyhledávači. V prvoinstančním řízení DILIA s tímto požadavkem uspěla, teď ji čeká další kolo.
Podobný spor vede s Uloz.to také filmová distribuční firma Cinemart. Soud začátkem loňského prosince vydal tzv. předběžné opatření, podle kterého server Uloz.to nesmí svým uživatelům ve vyhledávání nabízet pirátské kopie filmu Šarlatán. Provozovatel serveru, firma Uloz.to cloud a.s., proti tomu podala odvolání, o kterém má soud teprve rozhodnout.
Oba případy ale ukazují zajímavý nový způsob, kterým se filmoví distributoři snaží šíření pirátských kopií na Uloz.to omezit.
Jak se soudila DILIA
„Je tady skupina lidí, která si filmy online legálně kupuje, jsou tady služby jako Aerovod, Dafilms, online půjčovny jako O2 TV, iPrima a podobně. Ale zároveň je odhadem 95 % užití filmů na internetu nelegální,“ říká ředitel Cinemartu Marek Jeníček.
Zda čísla platí, se dá těžko nezávisle ověřit, frustrace filmařů z šíření pirátských kopií na internetu je ale dlouhodobá a jasně viditelná. „Stahování filmů se stalo morálně odůvodnitelné. Lidi si říkají ‚vždyť už na tom vydělali dost‘ nebo ‚vždyť to zaplatil stát‘ nebo ‚ten film je blbý, tak proč bych za něj platil‘,“ říká Jeníček.
Největšími trny v oku jsou tuzemským distributorům úložiště, jako jsou Hellshare, Freefilm – a zejména nejspíš největší Uloz.to. Nejde přitom jen o distributory filmové, s šířením pirátských kopií se potýkají i knižní nakladatelství, hudební vydavatelé či provozovatelé televizí.
Majitelé práv to v minulosti s Uloz.to zkoušeli po zlém a pokoušeli se službu také přimět k tomu, aby podobně jako například YouTube poskytovala online nástroj pro rychlé hlášení a přímé mazání pirátských kopií.
Uloz.to takový nástroj (AbuseTool) před lety skutečně začalo provozovat – například DILIA o přístup do něj rychle přišla. Podle Uloz.to to bylo kvůli tomu, že DILIA mazala i soubory, které mazat neměla. DILIA říká, že měla chybovost v řádech promile a že jí úložiště od začátku v automatizovaném zpracovávání stovek tisíc podezřelých souborů bránilo. Podle Uloz.to šlo o normální ochranu proti DDoS – což je opravdu úsměvné zdůvodnění.
V roce 2014 proto DILIA začala spor řešit soudně a v roce 2019 se dočkala prvoinstančního rozsudku.
Aktivní hledání pirátského obsahu
Stejnou cestou šel nakonec i Cinemart. Městský soud v Praze 8. prosince 2020 vydal výše zmíněné předběžné opatření, ve kterém Uloz.to nařizuje:
Odpůrce je povinen zdržet se po dobu do 20. srpna 2030 bez souhlasu navrhovatele umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů s příponami .avi, .mkv, .mk3d, .mks, mp4, .m4a, .m4p, .m4b, .m4r, .m4v, .mpg, .ogv, .oga, .ogx, .ogg, .spx nebo .wmv obsahujících záznam audiovizuálního díla Šarlatán (2020, režie Agniezska Holland), pokud můžou členové veřejnosti v České republice tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači poskytnutém k tomu veřejnosti odpůrcem.
Jde o velmi obdobnou formulaci, jakou soud použil v prvoinstančním verdiktu v případu DILIA. Lupa má text usnesení (věc 1 Nc 27/2020– 14) k dispozici, najdete jej vložený na konci článku.
Uloz.to v oficiálním prohlášení na svém webu předběžné opatření zlehčuje, podle firmy nejde o žádné přelomové rozhodnutí a „… jde o opatření, které je poměrně jednoduché v našem právním řádu získat, obzvlášť v ne tak často prosouzených případech, jako je poskytování hostingových služeb“. Podle firmy je předběžné opatření také jasně protizákonné, protože „… poskytovatelé hostingových služeb (jako jsme právě my) nejsou povinni dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací“.
Uloz.to naráží na zákon o některých službách informační společnosti (480/2004 Sb.), který v § 6 říká, že provozovatelé služeb, které umožňují ukládání (upload) obsahu od uživatelů, nejsou povinni „… dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace“.
Filtrování vyhledávání
A právě v tom je postup Cinemartu a agentury DILIA potenciálně zajímavý. Po neúspěšných snahách z minulosti se už nesnaží službu Uloz.to nechat soudně zakázat jako celek nebo jí přikázat, aby implementovala ze zákona nepřípustné obecné upload filtry zkoumající veškerý nahrávaný obsah, ale požadují, aby „jen“ uživatelům znemožnila nahrávat pirátské kopie, které pak další uživatelé mohou nacházet ve vyhledávání.
„Je to úplně minimalistický spor. Nejde o zákaz služby ani o odpovědnost, nositelé práv se domáhají jen toho, aby Uloz.to alespoň zajistilo, že nebude možné nahrát určité druhy audiovizuálních souborů, které by šlo podle názvu vyhledat ve vyhledávači,“ popisuje pro Lupu advokát Rudolf Leška, který DILIA i Cinemart ve sporech s Uloz.to zastupuje.
„Kombinace našeptávače, vyhledávání a určitých druhů souborů umožňuje nastavit velmi jednoduchý specifický filtr na konkrétní snímek,“ vysvětluje, jak by to podle něj mělo fungovat.
„Ve chvíli, kdy někdo bude nahrávat .avi soubor o stovkách MB, který se jmenuje Šarlatán, nesmí jej [Uloz.to] dovolit zpřístupnit do doby, než jej někdo osobně zkontroluje,“ dodává, jak by podle něj Uloz.to mohlo obsah při nahrávání souborů na server prověřovat.
Stále dostupný Šarlatán
Mimochodem – několikrát (naposledy v úterý) jsme zkoušeli do vyhledávání na Uloz.to zadávat slovo Šarlatán. Výsledky vyhledávání napovídají, že si Uloz.to dodržování předběžného opatření vykládá po svém.
Ověřili jsme také, že nejméně jeden ze zobrazených výsledků skutečně kopii filmu obsahuje. Dotyčná nahrávka ve formátu (kontejneru) .mkv byla zabalena v archivu .zip – je tedy možné, že Uloz.to bude argumentovat tím, že „formát“ .zip není v předběžném opatření uveden.
To, že uživatelé na Uloz.to hledají skutečně snímek Šarlatán, je patrné také z návrhů, které ve vyhledávacím formuláři ukazuje našeptávač Uloz.to.
Na přímý dotaz, jak je možné, že se soubory s filmem dají podle jeho názvu na serveru dále najít, Uloz.to přímo nereagovalo. „Přijali jsme taková opatření, abychom naplnili povinnosti dané předběžným opatřením. Více tuto věc, vzhledem k probíhajícímu řízení, nemůžeme komentovat,“ stojí v odpovědi na dotaz Lupy.
„Bezpečný přístav“ jménem Česko
Pokud ve středu u Vrchního soudu v Praze opravdu padne rozhodnutí o odvolání v případu DILIA, mohlo by naznačit, zda by inovovaný postup majitelů práv mohl být do budoucna v Česku úspěšný.
Jeden dílčí úspěch si připsali na účet toto úterý, kdy soud v odvolacím řízení rozhodoval o odvolání v případu žaloby Ochranného svazu autorského (OSA) na server Hellshare. „Soud zrušil původně zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k novému projednání. Soud shledal, že OSA je v principu oprávněn žádat zákaz služby Hellshare/Hellspy, pokud prokáže, že se jedná o službu nelegální. K tomu ale musí proběhnout nové dokazování,“ řekl Lupě Leška.
V lednu nebo v únoru pak má Vrchní soud rozhodovat i v případu odvolání Uloz.to proti předběžnému opatření navrženého Cinemartem.
„Uloz.to patří paradoxně k trochu ‚slušnějším‘ službám v tom, že u nich aspoň víme, kdo tu firmu vlastní. Jsou tady ale i služby, u nichž je majitel nedohledatelný. Například Hellshare je z mého pohledu snad ještě bezuzdnější. Je zajímavé, že to nechává klidné orgány v trestním řízení, protože Česká republika se dnes stala jakýmsi regionálním centrem internetového pirátství. Má pověst ‚bezpečného přístavu‘,“ tvrdí Leška.
ČLÁNKY DO MAILU