Registrace domény .eu začala více než před měsícem a nejvíce žádostí bylo podle očekávání odesláno hned první den, první minuty od startu (v 11:00), přesto se našemu serveru nepodařilo zjistit průběžné výsledky o úspěšnosti jednotlivých zájemců z České republiky. Lépe informováni nejsou ani čeští registrátoři, ani pořádající EURid, více by snad věděli jen úředníci z auditorské firmy PricewaterhouseCoopers, kteří ověřují „písemné důkazy“, což je termín pro kopie oficiálních dokumentů typu ochranná známka, výpis z obchodního rejstříku apod. Můžeme vás seznámit ale s počtem podaných žádostí, zkušenostmi registrujících firem, odhadnout příčiny chyb v přihláškách a nastínit další harmonogram akcí v klání o doménu .eu.
České žádosti očima EURidu
Zájemci o problematiku jednotné evropské domény vědí, pro ostatní shrnu, že EURid je nezisková organizace se sídlem v Belgii, která byla vybrána Evropskou komisí jako správce domény .eu. Instituci zřídili tři správci národních koncovek: DNS BE (.be), IIT CNR (.it) a NIC SE (.se) a mimo hlavního sídla v belgickém Bruselu má i trojici poboček – ve Stockholmu, italské Pise a také v Praze. Lupa.cz zaslala EURidu zhruba desítku dotazů, a i když nám organizace (s odkazem na princip neutrality) na některé odmítla odpovědět, můžeme se s vámi poděli o řadu zajímavých zjištění.
První den (7. prosinec 2005) jsme obdrželi 1829 žádostí od českých uchazečů prostřednictvím registrátorů v ČR a 1992 podání z Česka celkem,
informuje čtenáře Lupy EURid tým a odvozuje, že některé subjekty využily služeb registrátora v zahraničí. Souhrnná čísla pro Českou republiku byla v době odeslání e-mailu z evropské instituce (10. leden, pozn. autora) následující: 4056 žádostí českých žadatelů přes domácí registrátory a 4303 podání včetně zahraničních prostředníků. Zajímalo nás, která z českých společností oprávněných registrovat byla nejúspěšnější, ale tady byl EURid neoblomný: Pokud jde o porovnávání registrátorů, jsme striktně neutrální.
Kdo ale bude číst pozorně dál, dozví se i tyto informace – prozradili nám je přímo sami registrující.
Zakázaná a rezervovaná doménová jména
Ne všechna doménová jména byla a budou k mání, zájemci byli limitováni seznamem rezervovaných a blokovaných názvů. Omezení se týkají pěti kategorií. Plně zablokovány jsou dvoupísmenné národní značky a zvláštní režim se uplatňuje na geografická a geopolitická jména, která k hájení doporučily jednotlivé státy. Letmý pohled na seznam napovídá, že ho tvořily pravděpodobně hlavně severské země a dále Řekové a Němci, český příspěvek nikde. Myslel bych si, že do takové kategorie bude spadat třeba Praha, Brno nebo Říp, ale záznamy těchto jmen jsem v přehledu nenašel. Rezervované názvy mohou být pak trojího původu: vládního, institucionálního a evropského. Poslední možnost je na stránkách EURidu explicitně vyjmenována a tvoří ji jedenáctka jmen.
Žadatelé se nemusejí obávat, že by o jejich závodu za ziskem evropské domény musela rozhodovat až dodatečně nějaká obdoba cílové fotografie. Vzhledem k přirozenému technickému nastavení nemohly být dvě přihlášky zapsány ve stejném okamžiku. Přesnost, se kterou časový záznam pracuje, je tisícina sekundy,
vzkazuje zúčastněným EURid tým. O chybách v žádostech instituce nic konkrétního neví, snad jen, že jejich původ může být velmi různorodý a že podle zkušeností byly nedostatky obratem korigovány – nejčastěji opětovným zasláním opakované žádosti se správnými údaji.
Konkrétní bezpečnostní zajištění přihlašovacího rozhraní EURid Lupě nesdělil, protože se jedná o citlivá data a jejich vyzrazení by mohlo usnadnit práci těm, kdo by se pokoušeli do systému proniknout neoprávněně. Proto jen několik strohých statistických dat: Celkově jsme počítali se zpracováním 20 žádostí za sekundu. V době prvních hodin po startu registrací domén jsme však s radostí sledovali, že náš server přijal více než dvojnásobek (v nejvyšší špičce i trojnásobek) přihlášek bez jakéhokoli problému.
Registrátoři neměli podle mínění EURidu možnost speciálně urychlit přenos dat a dostat se do konkurenční výhody. Autorizované firmy mohly jen využít testovací zařízení, na kterém se dalo odzkoušet a nastavit připojení i bezpečnost. Registrující společnosti se mohou nalogovat na náš server jednou za sekundu, a to z každé z pěti jimi předvolených IP adres. Jestliže byl některý ze zúčastněných schopen odesílat žádosti o registrace v tomto tempu, pak se domníváme, že byl velmi úspěšný,
uzavírá EURid.
Zkušenosti českých registrátorů
V celoevropském koláči subjektů oprávněných registrovat doménu .eu, který tvoří zhruba 800 firem, představuje česká jedenáctka jen malý dílek. Jak ale vykázala i data EURidu, není to pro zájemce z Česka nikterak omezující, a kdo chce, může využít i zahraničního prostředníka. Nyní se ale omezíme na české firmy a pokusíme ze zrekonstruovat obrázek o registracích, který nám kvůli zachování neutrality evropská instituce upřela. Na zvídavé otázky Lupy odpověděli zástupci společností Active 24, Ignum, Explorer a Zoner software. Je zajímavé, v čem se jejich zkušenosti různí.
Nejdříve holá fakta. Prostřednictvím registrátora Active 24 podali zájemci dosud 8995 žádostí o 37.580 domén .eu, u firmy Ignum to bylo 823 přihlášek – 794 z nich unikátních, Explorer odeslal 450 žádostí (pro druhou vlnu má už teď připraveno dvakrát tolik) a Zoner jich expedoval zatím přes pět set.
Zajímalo nás, jestli měli registrátoři nějaké problémy s kapacitou připojení a zda si upravili příslušné rozhraní. Někteří ano, jiní ne. Všichni zúčastnění měli shodné technické podmínky a omezení. Šanci ovlivnit, kdy podávané žádosti dorazí do evropské instituce, jsme neměli. Protokol, kterým bylo rozhraní realizováno, byl pro každého registrátora stejný – jakékoliv „vylepšení“ tedy nebylo možné,
myslí si Jana Třísková, Marketing a PR Manager Active 24. Našli se ale i experimentátoři, jako např. Milan Chvojka ze společnosti Ignum, kteří se zlepšovat pokoušeli: Rychlost přenosu jsme nastavili maximální možnou, ale zároveň jsme museli dbát na pravidla přenosu. Jejich porušení by znamenalo zablokování naší IP adresy a tak i zpomalení celého registračního procesu. V průběhu dalších dní jsme se snažili nalézt lepší nastavení parametrů spojení, ale při jakékoli změně ke hbitějšímu přenosu (změny jsme prováděli v řádech milisekund) jsme vždy narazili na restrikce.
Téměř magicky zní proto v dané souvislosti vyjádření ředitele Exploreru Jana Hájka: Existují technické „fígle“, které používáme a využijeme jich i v následujících dvou registračních fázích, ale teď je moc brzy na to je odhalovat.
Prodlevy prvního dne a chyby v žádostech
Ačkoli se EURid kasá, že vše probíhalo rychle a bez zdržování, některé české firmy si stěžují na zpomalený start. Manažer internetových služeb Zoner software Petr Komárek má důvod k radosti: Naše první objednávka dorazila do EURid v 11:00:14.633,
jiní tolik štěstí neměli. Třeba Milan Chvojka: V podstatě během prvních 15 minut se nám se serverem EURidu vůbec nepodařilo navázat spojení. Nevíme přesně, co bylo důvodem, ale mohla to být kapacita připojení, stejně jako počet konexí, a dost možná se jednalo o kombinaci těchto faktorů.
Drobné výhrady má i Jan Hájek: Pár minut po spuštění registrací došlo k prodloužení odezvy, jinak ale funguje systém EURidu – myslím – bez problémů.
Jak jsem zmínil už na začátku článku, počet chybných žádostí momentálně nezná asi nikdo. Registrátoři je ale kontrolovali už před jejich odesláním, a tak největší „mouchy“ mohli odstranit ještě před jejich finální expedicí. S jakými nedostatky se setkali? Nejčastěji to je chybně vyplněné pole, které odpovídá znění ochranné známky. Někteří zákazníci také vybrali typ přednostního práva, ke kterému nemohou doložit písemné důkazy. A v neposlední řadě se objevují dokumenty, které nesplňují formální správnost, jsou nekompletní, nečitelné, často také pozdě odeslané,
shrnuje Milan Chvojka. Jan Hájek upozorňuje také na nesoulad mezi aktuální adresou žadatele a adresou, která je uvedena na potvrzení o vlastnictví daného práva – např. na výpisu z Úřadu průmyslového vlastnictví u ochranné známky. Jeho poselství je však pozitivní: Na nedostatky jsme většinu zákazníků stihli upozornit včas, jejich žádosti opravit a do rejstříku EURidu je poslat již bez chyb.
Co bude dál?
Registrace domény .eu probíhá ve třech fázích, na které jsem v textu už volně narazil. Označují se jako Sunrise, východ slunce. Od 7. prosince loňského roku až do letošního 6. února probíhá první z nich, která je určena pouze pro držitele ochranných známek a pro veřejné instituce. Žadatelé mohou podávat přihlášky na doménová jména v plném znění určité známky nebo názvu organizace, případně její vžité zkratky. Od 7. února budou mít dva měsíce šanci ti, kteří si chtějí registrovat doménu shodnou s názvem organizace, výrobku nebo služby, případně takovou, která je jménem uměleckého díla nebo neregistrovanou ochrannou známkou. A 7. dubna 2006 se dočkají konečně i všichni ostatní, začnou se registrovat libovolné (téměř) domény .eu.
Ceny nejsou nijak závratné. Přehledně je zmiňuje Jan Hájek ze společnosti Explorer: Základní sazba za roční provoz domény .eu se pohybuje v rozmezí 300 – 500 korun. Pokud se o ni rozhodnete žádat v prvních dvou fázích Sunrise, musíte si ale připravit větší sumu peněz. Uchazeči s ochrannou známkou (národní, mezinárodní či komunitární) zaplatí přibližně 1300 korun, veřejné instituce zhruba 1000 korun a ti, kteří budou žádat o doménu na základě firemního názvu, budou zpoplatněni částkou 2500 korun za přihlášku.
Za odeslání žádosti si registrátoři účtují ještě administrativní poplatek, který ve většině případů ale připadne EURidu. Řada registrujících firem nabízí za úplatu také možnost elektronického odeslání dokumentace, která je nutná pro doložení určitého práva. Tak co říkáte, nezažádáte si o vámi vyvolenou evropskou doménu taky?
ČLÁNKY DO MAILU