Na rozdíl od IPv4 je skupinové adresování hned od začátku součástí základní definice protokolu IPv6. Tato věta se skvěle vyjímá v propagačních textech na téma „přejděte na IPv6 teď hned“. Bohužel neříká vůbec nic o reálné dostupnosti skupinového adresování v IPv6 sítích.
Jistě vás nepřekvapí, že není valná. Ostatně i ve světě IPv4 je multicast dosud daleko spíše raritou než samozřejmostí. Pro IPv6 není skupinové adresování podporováno skoro nikde. Síť M6Bone by měla napomoci tento stav změnit. Vznikla ve Francii v polovině roku 2001 a klíčovou roli při jejím vzniku sehrála francouzská akademická síť Renater. Cíle sítě odpovídají podobným projektům:
- nabídnout přepravu skupinově adresovaných IPv6 datagramů uživatelům, které tato problematika zajímá
- otestovat software v praxi
- získat reálné zkušenosti s provozem této služby a odhalit problémy, které praktický provoz přinese
- nabídnout infrastrukturu pro vznik aplikací, které by skupinové adresování využily
V současnosti dosáhla do 40 míst na čtyřech kontinentech. Dost významnou roli stále hraje Evropa (a v ní v první řadě Francie), kde najdete největší počet připojených sítí. Česká republika mezi nimi zatím chybí. Ovšem s M6Bone začal intenzivně spolupracovat projekt 6NET, jehož členem je CESNET. V dohledné době tedy M6Bone dorazí i do České republiky.
Stejně jako u ostatních *bone sítí se provozovatelé museli vypořádat s přenosem dat prostředím, které jejich protokol neumí přenášet přímo. Proto – stejně jako v případě Mbone a 6bone – použili k propojení své sítě tunely. V síti M6Bone najdete dva typy tunelů: jedny přenášejí skupinově adresované IPv6 datagramy v obyčejných IPv6 paketech, zatímco druhé používají jako přenosové médium IPv4. Druhá cesta se používá pro sítě, které dosud nemají ani „obyčejné“ IPv6 spojení se světem.
Pro zájemce je k dispozici stránka s aktuálním stavem linek. Když jsem se na ni ze zvědavosti podíval, byla přibližně polovina linek mimo provoz. Nicméně M6Bone je testovací síť, takže ji těžko lze pranýřovat za to, že nemá vlastnosti produkční sítě.
Použitý směrovací protokol (PIM Sparce Mode) představuje určitou komplikaci, protože vyžaduje, aby topologie pro přepravu obyčejných a skupinově adresovaných datagramů byly totožné. To ovšem při použití tunelů neplatí. Autoři M6Bone proto vymysleli trik a používají vyhrazené směrovače, které jsou určeny výlučně pro přenos skupinových datagramů.
V roli směrovačů nejčastěji potkáte počítače s operačním systémem řady BSD v kombinaci s Kame implementací IPv6. Tato dvojice nabízí potřebné vlastnosti bez většího úsilí. Situace v hardwarových směrovačích je výrazně horší. Tam se skupinové adresování nabízí jen ve velmi omezené míře, zpravidla v testovacích verzích operačních systémů.
Jako koncovou stanici lze použít různé systémy, včetně těch nejrozšířenějších. Stručné informace o jejich konfiguraci najdete na stránce popisující konfiguraci koncových stanic. Pokud si děláte zuby na experimenty s M6Bone, budu vás muset poněkud zchladit. Síť zatím nepřipojuje individuální uživatelské počítače, jen celé sítě. Jestliže si ale správce vaší sítě chce složit bobříka odvahy, ukažte mu www.m6bone.net.
Pokud se aplikací týče, byla pro IPv6 upravena například populární sada videokonferenčních nástrojů pro Mbone. Vedle ní existuje i několik dalších multimediálních aplikací (jako například úprava Freeamp či MIM).
Asi největší problém spočívá v dostupnosti obsahu. Vysílání výlučně pro IPv6 je jako šafránu, ale M6Bone svým uživatelům nabízí zajímavou službu – bránu převádějící skupinově adresované datagramy mezi IPv4 a IPv6. Díky ní lze spolupracovat s protějšky ve světě IPv4, a to pasivně i aktivně.
Koncepce brány je poměrně zajímavá, protože se chová výrazně asymetricky. Na straně IPv4 se tváří jako běžný koncový počítač, zatímco pro IPv6 se chová jako rendezvous point PIM SM pro určitý vybraný prefix délky 96 bitů. Skupinové adresy IPv4 světa se mapují právě na tento prefix – posledních 32 bitů adresy tvoří IPv4 adresa dané skupiny. Podrobněji je tento princip popsán v návrhu draft-venaas-mboned-v4v6mcastgw.