Jak už to bývá, ani Lupa se nevyhla porodním bolestem. První odhad, kdy bychom mohli odmávat zahájení provozu, sahal zhruba do poloviny ledna. Pravda, nevyšlo to. Pak jsme si dali ještě asi dva další termíny, které proběhly jako nic a Lupa stále taky nic. Pak už jsme ani termíny nevyhlašovali, jen na informační stránce na Lupě, která oznamovala, že se cosi kutí (a chodilo tam denně docela dost lidí), se občas posunulo nějaké datum. Je přitom třeba sebekriticky dodat, že pravě v tomto „beztermínovém“ období se toho příliš nedělo – většina věcí byla hotova už předtím a zbytek ne a ne doklepnout.
S koncem března se ale věci poněkud změnily. Abych byl přesný: došla mi trpělivost. Rozhodl jsem se tedy, že prvního dubna (tak pěkné datum je hříchem propásnouti) s tím už doopravdy vyjedeme. Abych to pojistil, rozeslal onoho dne svým dosavadním kolegům v papírových médiích tiskové zprávy, které start oznamovaly. Pak už skutečně nebylo možné nic jiného, než druhý den – kdy se jim obálka se zprávou dostala na stůl – fungovat.
Na noc z prvního na druhého dubna mám velmi specifické vzpomínky. Vzhledem k tomu, že moji techničtí kolegové pokládali Lupu v tehdejším stavu za naprosto nepoužitelnou a nezveřejnitelnou, rozhodli se všechny moje snahy poněkud bojkotovat. Bez spolupráce s nimi jsem proto musel náš server uvést do přijatelného stavu, což pro mne nebyla taková hračka. Nakonec se to podařilo, ovšem za cenu toho, že dodnes na Lupě nenajdete některé vymyšlenosti, se kterými původní projekt počítal. Mám však vážnou obavu, že nebýt této lehce šílené rychloakce, neběžela by Lupa dodnes.
Zajímavé je, jakým způsobem se původní představy přetavily v realitu. Základem Lupy měla být zejména informační část, tedy testy poskytovatelů, databáze přípojných míst a různé návody. Články měly posloužit především pro zvýšení návštěvnosti ze strany pravidelných čtenářů a také jako vhodné doplnění. Mimo jiné tu svoji roli sehrál i fakt, že jsem tou dobou vzdor své psavecké minulosti byl už zhruba 5 měsíců pryč z Computeru a musím přiznat, že mne docela svrběla ruka touhou občas něco napsat. Jak však jistě pochopíte, pro člověka, který psal především do měsíčníků (a přinejmenším čtrnáctideníku), není příliš mentálně přijatelná představa, že by měl psát denně. Dokonce mám pocit, že mne to vůbec nenapadlo. Původní plán tedy zněl tak, že občas něco napíšu, dejme tomu dva až tři články týdně (už to bylo nepředstavitelně moc).
Jenže člověk míní a pak časem i mění. Výsledkem je dnešní stav, kdy normál představují dva články denně a pouze občas se nám tento počet nepodaří udržet (ovšem někdy ho i překročíme).
Zajímavé je, že když se řekne Lupa a její stáří, většina lidí má pocit, že už je tu dlouho a když jsem je z tohoto omylu vyváděl s tím, že nemá ani jeden křížek na čele, většinou nevěřili. Nedivím se, mně to taky přijde jako celá věčnost a je to asi osudem Internetu jako takového, že v něm čas letí rychleji. Šedin však zatím zase tolik nemám, takže doufám, že tyhle narozeniny nejsou poslední, které bych s Lupou mohl slavit.
Když je dítěti rok, pomalu se začíná učit chodit. Lupa už trochu chodit umí, ale čeká ji ještě dlouhý vývoj a celá řada změn. Některé novinky už vidět jsou (třeba naše Počasí), jiné se teprve chystají. Jedním z prvořadých úkolů je nyní obnovení testů poskytovatelů s novou metodikou. V dosavadních dvanácti měsících naší existence jsme získali určitou nezanedbatelnou čtenářskou obec, jejíž důvěry a přízně si osobně velmi vážím. Budeme se snažit i nadále tak, abychom ji neztratili.
Ještě jedna věc se sluší zmínit. Každé správné narozeniny se mají oslavit a říkám si, že bychom to měli dodržet i my. Bylo by pěkné mít po všelijakých Mobil party a Netmagconech i jakýsi Lupa „partycon“, kde bychom se mohli vidět s našimi čtenáři, přáteli a příznivci osobně. V den narozenin, tedy dnes, už to tedy určitě nestihneme, ale pokud najdu čas a vůli, něco rozhodně zorganizujeme.
Tak hodně štěstí do dalších let, Lupo, tak nějak se to říká, ne?
ČLÁNKY DO MAILU