Jaké to tedy bylo před deseti lety? Mohl bych tady vzpomínat na mládí, na úžasnou atmosféru e-workshopů, na tu tajemnou dobu něčeho nového, co tehdy vznikalo. Něčeho, co bylo v podstatě neznámé, nepoznané, a tak trochu i záhadné, a co přitom mělo šanci zásadním způsobem ovlivnit náš svět. Mohl bych vzpomínat i na to, že jsem se tehdy, ve svých 34 letech, poprvé cítil starý – jak by také ne, vedle dvacetiletých “otců zakladatelů” Lupy. Mohl bych vzpomínat i na “mejdany” First Tuesday, kde se scházel neuvěřitelný výběr lidí počínaje mladičkými podnikateli, přes všemožné konzultanty (vážené i nevážené), přes novináře velmi zvučných deníků včetně Financial Times, a dokonce tam občas nechyběli ani bankéři. (A nechyběla tam ani holubí letka – i ta k té době patřila, i když ta je vlastně nadčasová.)
Tehdy jsme žili v době, kdy se svět zdál být na počátku něčeho zcela nového, nevyzkoušeného, svobodného. Něčeho, co spojuje do té doby zcela rozdílné skupiny lidí. A Lupa samotná byla médiem, který tyto trendy dokazoval. Už tehdy umožňovala propojit lidi se společným zájmem, bez ohledu na jejich profese a bydliště. Dávno před vznikem sociálních sítí jsme tak mohli poznávat chytré a zapálené lidi bez ohledu na to, v jaké části světa se tehdy vyskytovali. A dávno před vznikem opravdu inteligentních vyhledávačů (které nejsou zrealizovány dodnes) jsme mohli nacházet výjimečné lidi nikoliv podle klíčových slov, ale podle jejich zájmů a schopností. V eWorkshopu jsme si povídali o budoucích schopnostech vyhledávačů a jen tak mimochodem jsme při tom (aniž by si to všichni uvědomovali) principy jednoho možného přístupu k takovému vyhledávači realizovali. Na to se prostě nezapomíná.
Nejen sociální sítě v té době neexistovaly, oficiálně neexistovaly ani blogy. A přesto provozoval již od roku 1996 Ondřej Neff svého Neviditelného psa a velmi brzy založil i Gentleman svůj deníček. Wikipedie dnes ale v historii blogů zmiňuje úplně jiné stránky – ty české jako by pro ni neexistovaly. (Ještě že je Wikipedie editovatelná. Možná si toho povšimne i nějaký Čech…).
Takže když to shrneme, sociální sítě nebyly, blogy nebyly, ale přesto jsme již měli k dispozici veškeré hlavní principy Internetu. A dokonce zde byla přítomna i poslední vlastnost, o které chci dnes mluvit: schopnost Internetu být připomínkou minulosti. Zcela náhodou jsem v té době narazil na web s názvem Vojtova stránka. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že jde o osobní stránky čtrnáctiletého kluka, který už nežije, protože se utopil na vodáckém výletě. Jeho stránka ale žila dál. Prostá slova, která Vojta o sobě kdysi napsal, se stala vlastně jeho neformálním pomníkem. Tehdy mě poprvé zamrazilo…
Ale v té době se tato schopnost Internetu teprve rodila. Přímo hmatatelně jsem mohl pozorovat propastný rozdíl mezi mnou, který neměl žádnou internetovou minulost ze své střední ani z vysoké školy (prostě jsem byl ten stařec), a například (mimochodem výborným) novinářem Tomášem Venturou, o němž už Internet prozrazoval, že za svých studií hrál v rockové kapele. Nevím, jestli o to Tomáš stál, ale co nadělat, byl přece jen o pár let mladší. Vypadalo to, jako bych já byl snad tou poslední generací, která ještě stihla žít v době temna, v době, která je určena k zapomnění.
I v této oblasti ale již Internet dospěl. Moji střední školu sice hned tak někdo nedoplní (moje spolužačka skenuje naše třídní fotky tempem dva snímky za rok – má k dispozici 60 fotek, takže se moji vnuci mají na co těšit), ale všechny novodobější zážitky jsou již v internetovém archivu. A funkci internetového archivu dnes plní i Lupa. Mimo jiné i díky ní se nedá zapomenout tehdejší doba. Doba, ve které jsme žili, pracovali a snili o možnosti dobýt ten velký globální svět.
A pak to všechno skončilo. Jako symbolický konec epochy pionýrského nadšení z Internetu mi v paměti utkvěl denní ohňostroj odpálený za pravého poledne od bývalé sochy Stalina v Praze na Letné při příležitosti Dne bez Internetu. Skutečně, ten ohňostroj byl vypálený za plného poledního slunce – větší pitomost se už těžko dala vymyslet (snad ani Globopolis.com či Samba Digital Media se tomu nevyrovnají – a to už je co říci!). Z rachejtlí nebylo vidět pochopitelně nic, vždyť byl jasný jarní den. Jak by řekl klasik, trochu to pšouklo, zasmrdělo a bylo to pryč. A tehdy jsem si uvědomil, že ta pitomost byla vlastně geniální. Těžko by někdo dokázal vymyslet příhodnější příměr “propálených” peněz (burned money), či peněz vyhozených do vzduchu. Denní ohňostroj splňoval obojí, a to s velkou rezervou.
A přesto vše, co jsme v té době dělali, dávalo smysl. Ano, dnes jsme zkušenější, některé věci bychom udělali určitě lépe a profesionálněji. V některých věcech bychom dnes nebyli tak naivní. Ale jediné, co v životě máme, je vlastně čas. A z tohoto pohledu je strašně krásné, že mimo jiné i Lupa nám umožnila tento čas plodně a užitečně využít. A hezké je od ní i to, že nám dodnes část toho času připomíná. Dodnes se v jejím archivu můžeme podívat sami na sebe z dnešní perspektivy a s úsměvem, ale kolikrát i uznáním hodnotit naše tehdejší myšlenky a představy.
Závěrem bych se měl tedy opravit. Jednu novou vlastnost Internet po těch letech přece jenom získal. Přináší nám každý den důkaz o tom, že dává smysl nepromarnit ani minutu našeho života. Nemá cenu čekat na to, že zítřek bude lepší nebo že my budeme dokonalejší. Život se má prožít dnes. A za své stopy, včetně těch internetových na Lupě, se nemáme důvod stydět.
ČLÁNKY DO MAILU