V tomto článku chci ukázat, že tvrzení o nepoužitelnosti Linuxu na desktopech alespoň v konkrétním případě naší firmy neplatí, na stranu propagátorů Linuxu vždy a všude se však stavět rozhodně nechci. Nechci ani hájit kompromisní tezi, tvrdící, že pro něco je lepší Linux a pro něco jiného Windows, a tak je třeba mít nainstalováno obojí. To mě nikdy neuspokojovalo a situaci, kdy jsem měl na počítači dva operační systémy, jsem považoval za dočasný nouzový stav. Myslím si však, že většina z nás má dnes již na výběr, zda dá přednost Windows nebo Linuxu, a že obvykle záleží více na osobních preferencích či hloubce kapsy, než na schopnostech a možnostech jednotlivých operačních systémů. Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo.
Nejprve bych chtěl objasnit pohnutky, které mě vedly k rozhodnutí přejít z Windows na Linux. Přiznám se, že nebyly zcela racionální. Samozřejmě jsem chtěl ušetřit. Počítačů ve firmě přibývalo a náklady na software rostly. Nemenší pohnutkou však bylo to, že jsme s produkty Microsoftu všeho druhu měli neustále nějaké problémy a že jsem osobně Microsoft skutečně neměl rád. Příslovečnou poslední kapkou v poháru trpělivosti byl problém s přeinstalováním MS Office 97. Jak známo, Widows je třeba čas od času smazat z disku a znovu nainstalovat a spolu s nimi i většinu programů. A když se stalo, že jsme na jednom počítači po reinstalaci Windows nemohli doinstalovat Office, protože jsme u všech našich kopií dosáhli maximálního počtu (tj. tří) instalací hlídaných disketou, kterou bylo možné obnovit jen zasláním Microsoftu spolu s originálem faktury, zařekl jsem se, že od Microsoftu už v životě nic nekoupím. Vy byste snad někomu poslali poštou účetní doklad z předminulého roku a pak neznámo jak dlouho čekali, zda vám ho vrátí a dovolí dál používat legálně zakoupený software? Já ne.
Nebudu předstírat, že jsem hned druhý den ráno na všechny počítače ve firmě naistaloval Linux. Bylo to mnohem složitější. Během následujících několika měsíců jsem mnohokrát na svůj počítač nainstaloval Linux a mnohokrát jsem se vrátil k Windows. Rozhodnutí úplně opustit svět Microsoftu jsem několikrát zvrátil a zase jsem se k němu vracel. Vyzkoušel jsem různé distribuce Linuxu (Debian, Corel, Mandrake, SuSE, RedHat). Narážel jsem na známý problém linuxových nováčků: Když jsem četl manuál k nějakému programu, nic jsem nechápal. Zeptal jsem se proto v konferenci na internetu a dostal jsem okamžitě několik odpovědí, ať neotravuji s tak triviálními dotazy a přečtu si manuál. Uf!
V době mého rozhodnutí opustit Windows vznikla v naší firmě zároveň potřeba kompletně přepracovat celý informační systém. A tato skutečnost se nakonec stala pro přechod z jednoho operačního systému k druhému klíčovou. Rozhodli jsme se totiž postavit náš nový informační systém na bázi intranetu. Tím se potřeba softwaru pro většinu z našich sedmi počítačů rázem zúžila na browser a případně textový či tabulkový editor.
Rozhodl jsem se nikoli pro radikální řez, ale pro postupný přechod. Nejprve jsme na všech počítačích MS Office nahradili StarOfficem, který kromě toho, že je zadarmo, má i tu vlastnost, že existuje ve verzi pro Windows i pro Linux. Otevřeli jsme si tak cestu pro dočasnou koexistenci dvou operačních systémů na různých počítačích používaných ke stejnému účelu.
Následně jsme postupně začali nahrazovat Widows Linuxem. Protože mě mezitím již přešlo prvotní nadšení, nedělali jsme to nikdy bezdůvodně, ale vždy až ve chvíli, kdy byl beztak nutný nějaký zásah. Linux jsme instalovali místo nezbytného přeinstalování Windows, místo odvirování a samozřejmě při nákupu nového počítače. Díky tomuto postupu se jeden počítač s Windows v naší firmě drží dodnes.
Z různých distribucí Linuxu jsme nakonec zvolili RedHat (na serverech běží Debian) s KDE. Rozhodnutí pro RedHat vycházelo spíše z estetických důvodů (žlutozelená barevná kombinace SuSE mě vskutku odpuzuje) a nepovažuji ho za podstatné. Jako kancelářský balík jsme zvolili již zmíněný StarOffice, který má bohužel na můj vkus přílišné nároky na hardware. Při instalaci Linuxu jsme proto rovnou rozšiřovali paměť na minimálně 96 MB, což pomohlo jen částečně. Ukázalo se však, že pomalý start StarOffice našim zaměstnancům vlastně nevadí, protože ho jednoduše nechávají běžet trvale. Jako prohlížeč jsme zvolili nejprve Netscape, později Mozillu, s kterou jsem od verze 0.93 osobně velmi spokojený. Jako problém se nakonec ukázal jen grafický program, který však v naší firmě používají naštěstí jen dva lidé. Linuxová verze PhotoPaintu, který jsme používali, se naprosto neosvědčila. Bylo proto nutné přejít na Gimp, který má naprosto jiné ovládání, o způsobu práce s ním nemluvě. Uživatelům PhotoShopu by však přeškolení na Gimp asi problémy nečinilo.
Pozoruhodné na celé akci bylo, že našim méné znalým uživatelům (resp. uživatelkám) počítače činil přechod na Linux mnohem menší problémy než mě. V žádném případě se u nás nepotvrdila teze, že Linux je jen pro zkušené odborníky. Pokud počítač používáte skutečně jen k vlastní práci a instalaci programů a veškerá nastavení za vás udělá někdo jiný, není žádný důvod, proč byste měli mít s Linuxem jakékoli problémy. Ovládání Linuxu pro vás může být dokonce podstatně snazší než ovládání Windows. Činí-li vám nepřekonatelný problém zmáčknout Ctrl+C a Ctrl+V, není nad kopírování prostředním tlačítkem myši. A jestliže ani po několika letech práce s počítačem nechápete rozdíl mezi zminimalizováním okna a ukončením aplikace a nerozumíte tomu, že plocha je schovaná „pod oknem“, přijde vám možnost přepínat se mezi plochami vskutku velmi vhod. Pokud si však všechno děláte sám, problém rozhodně máte. Musíte se totiž skoro všechno naučit znovu. A s prvními – tedy nejtěžšími – kroky vám nejspíš nikdo nepomůže.
V naší firmě se tedy přechod na Linux povedl. Veškerý software máme a budeme mít zadarmo, nemáme problémy s viry šířenými emailem, počítače se chovají mnohem stabilněji (zcela dokonalé to však přesto není) a máme pocit, že je naše síť celkem bezpečná proti útokům zvenčí. Určité problémy jsme měli se StarOfficem, ty se však částečně podařilo eliminovat rozšířením paměti. Mimochodem: vše nasvědčuje tomu, že blížící se nová verze StarOffice bude mnohem svižnější než současná verze 5.2.
Přestože s výsledným efektem jsem velmi spokojen, cesta k němu nebyla snadná a několikrát jsem váhal, zda se nemám vrátit zpět. V době, kdy jsem uvažoval o opuštění Windows, jsem se o Linuxu a produktech Microsoftu bavil s jedním kamarádem, který je šéfem IT v jakési středně velké firmě. Svůj vztah k Linuxu vyjádřil dvěma větami. Řekl, že jeho povinností je dělat to, co je nejvýhodnější pro jeho zaměstnavatele. A dále řekl, že je přesvědčen, že v tomto okamžiku je pro jeho zaměstnavatele nejvýhodnější používat produkty Microsoftu. Je zřejmé, že kdybychom se řídili podle podle toho, co je pro naši firmu nejvýhodnější, zůstali bychom u Windows i my. Nyní je již jisté, že přechod na Linux byl pro nás tím nejlepším, co jsme mohli udělat, po celou dobu příprav to však tak vůbec nevypadalo. Linux a oblast free softwaru jsem si zvolil proto, že jsem chtěl, proto, že jsem si narozdíl od svědomitého zaměstnance mohl dovolit pustit se do něčeho, co se zdálo být riskantní. Tento risk se ale v našem případě rozhodně vyplatil. A moje rozhodnutí, že Microsoft od nás už neuvidí ani korunu, stále platí.
ČLÁNKY DO MAILU