Lesk a bída českých internetových médií

Úterní NetClub s Romanem Gallem byl v mnohém inspirující. V následujícím textu vyjdu z několika postřehů z tohoto setkání a doporučuji tento pohled na česká internetová média brát jako veřejně přednášenou úvahu, která rozhodně nemusí být objektivní. Vždy je možné myslet si něco jiného, než co si zrovna bude (nahlas) myslet autor článku. Abychom předešli dalším možným omylům, čísla použitá v článku zahrnují pouze české uživatele z NetMonitoru.

Řekni mi co čteš – tedy řekni mi, co navštěvuješ

Internet nabízí až nezdravé množství informačních zdrojů, zejména pokud jde o internetové verze klasických médií, nebo o čistě internetová média. Vybrat si prostě musíte, v lidských silách není denně sledovat několik desítek zdrojů. A ještě navíc je sledovat průběžně – nedílnou součástí existence internetových zdrojů je snaha o neustálou aktualizaci. Takže vždy skončíte u nějaké „oblíbené“ trasy – málokdo bude mít jeden jediný zdroj, byť jeden bude určitě ten významnější. V mém případě jsou to, možná trochu paradoxně, Novinky.cz – prostě jenom proto, že jsou k uzoufání snadno čitelné. A možná i to bude jedním z důvodů, proč se jich drží bezkonkurenčně největší množství návštěvníků (2,2 milionu z 2,8 milionu těch, co chodí na uvedené tituly, nebo z 4,5 milionu těch, co jsou „čeští“).

Mimo Novinky.cz pravidelně navštívím Zpravy.iDnes.cz, Lidovky.cz, Aktualne.cz a CeskeNoviny.cz – ale u všech médií řeším stejný problém (někde více, někde méně), a to, že se v jejich hlavních stránkách špatně orientuje. U Aktualne.cz se sice situace opravdu zlepšila, ale nezlepšuje se kvalita toho, co vlastně nabízejí k přečtení. V tuto chvíli je mi dost jasné, že asi kroutíte hlavou nad právě uvedenou tabulkou, takže se pokusím ji trochu rozšířit – jde totiž pouze o omezený výběr NetMonitoru podle toho, jak se kdo zařadil, a chybí zde řada dalších serverů.

Širší výběr médií

Širší výběr je malinko problematický. Nejsou v něm odborná média (takže ani Lupa.cz), zato  jsou v něm smíchána tištěná a internetová média spolu s s pár rádii i televizemi. Chybí v něm některé tituly, které nedosahují na 100 tisíc návštěvníků měsíčně, ale pár jich je záměrně ponecháno. Některé zajímavé skutečnosti ale z následující tabulky plynou, ale to až po tabulce.

Co je potřeba ještě k uvedenému přehledu českých médií na Internetu říci?

• Občas je těžké oddělit zrno od plev. Zatímco třeba iDnes.cz nabízí pravděpodobně poměrně „čistá“ čísla pro iDnes zprávy, u Tiscali Zprávy jsou zahrnuta čísla pro něco úplně jiného (projděte si sami měsíční data na www.netmonitor­.cz, je to zajímavé, pokud si „rozbalíte“ celkové číslo a začnete si všímat, co vše je u různých serverů započítané).
  Obecně je tento nešvar hodně častý – započítáním „čehosi“ se čísla patřičně navýší a „nevypadají“ tak špatně. Podobně je PcTuning.cz započítán do návštěvnosti Tyden.cz. Nazývejte to jak chcete, jde o „legitimní“ jednání.
• Vliv a význam titulu dost často vůbec neodpovídá návštěvnosti, stačí se podívat na miniaturní Euro.cz (krčí se na konci tabulky) nebo dravou štiku E15.cz. Oba zmíněné tituly směle předběhne většina slušných blogů.
• Celkový počet uživatelů českého Internetu je 4,5 milionu, nejnavštěvovanější Novinky.cz mají v podstatě jenom polovinu tohoto čísla, velmi sebevědomé iDnes.cz nakonec jenom jednu pětinu – na celkovou návštěvnost média prostě nemůžete dát (narážím na iDnes.cz, které je spíše portálem než čistě zpravodajstvím).
• Internetoví uživatelé milují bulvár, občas má i lepší čísla než Novinky.cz.
• Novinky.cz mají pochopitelně silné zvýhodnění způsobené provázáním s Seznam.cz.
• Nejsledovanější česká televize (TN.cz) stále patří k okrajovým internetovým titulům.
• Nedaří se ani internetovým rádiím.

Celkem vs. zpravodajství

K jedné zmíněné věci se vrátím – k podílu návštěvnosti zpravodajství vůči celkové návštěvnosti. Určitým způsobem vypovídá o tom, nakolik je „ještě“ daný titul zpravodajský. Můžete si sami srovnat „nízké“ podíly s tím, zda se ten konkrétní titul profiluje jako „zpravodajský“. A případně mu toto pomyslné označení odebrat.

Co přinesl čas

Sledovat časový vývoj návštěvnosti některých zpravodajských serverů je občas zajímavé, zejména pokud si občas uvědomíte souvislosti.

Graf si pochopitelně zaslouží dodatečný komentář.

• Především připomenutí, že jde o návštěvníky odhadované (RUest) a ještě navíc jenom z ČR. Pro představu, na českém Internetu je každý měsíc zhruba půl milionu reálných uživatelů (RU), kteří nejsou „z ČR“. A na různých serverech se projevují různě. A je vynechána řada serverů jako kompromis k možnosti ještě něco na grafu vidět.
• Nejde o srovnání čísel „zpravodajství“, ale o celková čísla – určitým způsobem tedy „schopnost“ daného serveru oslovit všechny uživatele, které má k dispozici.
• V grafu snadno uvidíte jeden jediný propadající se server – Atlas.cz (červená přerušovaná) míří dolů poté, co na některých jeho částech získalo Centrum.cz. To si ostatně polepšilo například i koupí Stahuj.cz.
• iDnes. si ani započtením jízdních řádů nepolepšilo tak dobře, aby dlouhodobě ohrožovalo Novinky.cz.
• Nova.cz se díky říjnovému spuštění online archivů na Nova.cz výrazně posunula vzhůru.
• Většina zpravodajských serverů se pohybuje někde okolo 500 tisícové hranice a nedaří se jim jakkoliv výrazně získat návštěvnost.
• Zajímavě působí setrvale stoupající Tyden.cz, byť je opravdu až na konci tabulky. Jediný menší, kterého jsem opět záměrně ponechal, je e15.cz. Malá nenápadná čárka uplně vpravo dole.
• Až na Nova.cz a TN.cz všichni ostatní v podstatě stojí na místě – je totiž potřeba si uvědomit, že celkový počet internetových uživatelů stále stoupá.

A ještě jeden graf, meziroční vývoj (říjen 2008 – říjen 2007), kde si ještě musíte rychle spočítat, že meziročně si český Internet ve stejném období polepšil někde v rozsahu 4–6 %.

Co vlastně od online zpravodajství chtít?

Blížíme se ke konci, takže se pokusím v několika dalších odstavcích shrnout to, co vlastně od zpravodajství na Internetu očekávám a také občas zhodnotit zda se něčeho takového lze na českém Internetu dopátrat.

Aktuálnost pravděpodobně už (a to slovíčko je důležité) není problémem. Hon za aktuálností, tedy za tím, kdo vlastně první něco vypustí ven, má pochopitelně své negativní stránky – polovičaté zprávy, chybějící souvislost, velké množství chyb (zpravidla se neopravují, na to už prostě není čas). Chudáci zodpovědní za psaní zpráv jsou kvůli tomu pod silným tlakem a výsledkem je sice vysoká aktuálnost, ale špatná kvalita.

Něco víc než kopírování všeobecně známých faktů se jako problém jeví. Na většině zpravodajských webů často najdete jeden a tentýž text s mírně pozměněnými větami či odstavci, chybějí souvislosti, chybí hlubší pohled, chybí něco originálního.

Existující politika „musíte vydat vše, co vydal někdo jiný“ pak na některých titulech vede až k tomu, že napsané „minizprávičky“ vlastně není ani kam umístit.

Vlastní a exkluzivní témata se do internetového zpravodajství dostávají, ale tam, kde existuje jakási symbióza tištěné a papírové redakce, je vždy přítomen velký problém. Redaktoři Hospodářských novin se dlouhou dobu dívali na elektronickou redakci jako na méněcenné kolegy a neváhali to říkat nahlas a často. Neprávem, zpravidla jim jednak vůbec nedocházelo, v jakých podmínkách fungují, a jednak si plivali do vlastního hnízda. A přitom šlo o dva týmy, kde pracovali (a stále pracují) opravdu dobří novináři. 

Aktuálně.cz, které na počátku proslulo řadou opravdu vlastních a exkluzivních věcí, v tomto ohledu už hodně zvolnilo. Osobně bych řekl, že jedou quot;samospádem". A exkluzivnost materiálu byla mimochodem dána pro změnu opět tím, že se jim podařilo „přetáhnout“ (můžete tomu říkat "získat, pokud chcete) exkluzivní lidi z již zmíněných Hospodářských novin.

Snížení záplavy informací na tom nejdůležitějším místě, tedy hlavní stránce. Skutečně velký problém, viditelný prakticky všude s výjimkou Novinky.cz a počátečního redesignu iHNed.cz. A to, že někdy „méně znamená více“, se na Novinky.cz projevuje neustále – pro mě je to jediný online titul, ve kterém se mé unavené oči rychle zorientují a dokáží během několika sekund najít relevantní zprávy i co je nového od minulé návštěvy. A protože kontrolu zpravodajství používám několikrát denně, je schopnost rychle vstřebat předložené opravdu extrémně důležitá.

Krok lepším směrem je v tomto ohledu možné vidět na Aktuálně.cz, ale ani tam není situace dobrá. Hlavní stránka stále obsahuje obrovské množství zbytečných věcí. Proti předchozí verzi jde nicméně o velké zlepšení, byť je těžko pochopitelné, že Aktuálně.cz vydrželo tak dlouho s tak špatným designem.

Na „zaplevelených“ stránkách se samozřejmě podílí i nadměrná míra reklam, kde opět v řadě případů platí, že nemá odpovídající skutečnou příjmovou složku, případně ani zdaleka nemusí pokrývat náklady na její údržbu, provozování a lidskou práci okolo. Důkazem toho, že „méně znamená více“, opět mohou být Novinky.cz.

Minimum videa i audia. V době, kdy všichni prostě „musí“ mít video a TN.cz si na tom zkouší postavit kariéru skutečně s vděkem vítám zpravodajství, které se dá číst. Na počátku dnešního článku zmíněný Roman Gallo to nakonec na NetClubu zmiňoval také – ani on se nechce na Internetu na zprávy dívat. Zpráva ve videu totiž vyžaduje daleko víc pozornost a ještě navíc musí být poslouchána. A neuvěřitelně zdržuje.

A když už jsem se zmínil o tom, že chci zpravodajství, které se „dá číst“, tak je potřeba se zmínit i o dalším rozšířeném nešvaru – poskytnutí samotného textu zprávy v miniaturním sloupečku, miniaturní délce a navíc je vše utopeno ve spouště reklam, dalších odkazů a dalších zbytečných textů. Je s podivem, že online zpravodajské servery nemyslí na své čtenáře.

Dobrou práci editora bych si ale pravděpodobně přál ze všeho nejvíc, protože právě na ní záleží, co vlastně je na důležitějších pozicích hlavní stránky a jaké zprávy jsou vůbec vybírány. Problém  jménem „bulvarizace“ (spíš ale striktní zaměření na infotainment) se objevuje v tomto ohledu jako jedna z největších brzd použitelnosti internetového zpravodajství.

Odborná kvalita textů tam, kde se odbornost předpokládá, stojí také nepochybně za zmínku. Nekvalitní zprávy týkající se informačních technologií jsou vcelku jasným důvodem k tomu, abych musel přemýšlet nad tím, jak nekvalitní (a až zcestné) budou zprávy z jiných oborů.

Dostupnost veškerých textů z papírového vydání bez jakýchkoliv omezení je pravděpodobně něco, čeho se na některých titulech nikdy nedočkám. Zamykání článků, přístup pouze pro předplatitele, zpřístupnění až v určitou hodinu, výběr „jenom některých“ – to jsou namátkou nejčastější zbytečná omezení, která tyto tituly připravují o čtenáře. A co navíc, jak sám vím z praxe, v provozních nákladech stojí daleko víc, než co titul získá z případných příjmů.

Pohled do (křišťálové) koule

Nechápejte to špatně, české internetové zpravodajství pokročilo velmi daleko od dob začátků iDnes.cz vytvářeného ve FrontPage dvěma lidmi v malé místnosti vedle popelnic. Karty jsou sice už nějaké ty dva roky v podstatě rozdány a snahy o změnu rozdělení sil se zatím spíš míjejí účinkem (zde opět narážím na TN.cz), ale nic to nemusí znamenat. Už jednou přišlo něco nového (Aktuálně.cz) a zcela rozdanými kartami zamíchalo (byť už moc kartami nemíchá) – a je to právě Internet, kde je možné ze dne na den změnit rozložení sil. Stačí mít ten správný nápad, být na správném místě a sehnat správné lidi. A pochopitelně to mít z čeho platit.

Křišťálová koule mi prozatím říká, že další vývoj českého internetového zpravodajství je nicméně poznamenán tlakem na bulvarizaci a infotainment (kde opět exceluje TN.cz), ale s ohledem na počet hráčů a omezené počty čtenářů se na tuto kartu sázet nedá – podobné věci nebudují věrné čtenáře. Hospodářská krize samozřejmě dopadne i na vydavatele, takže se nejspíš u mnoha z nich dočkáme toho nejméně smysluplného kroku – škrtání peněz na internetové aktivity.

Na rozdíl od Romana Gallo ale například nevěřím v to, že by „lokální“ zpravodajství mohlo nějak výrazně zamíchat kartami. Mohlo by, pokud by rozložení internetové populace nebylo poznamenané výrazným zvýhodněním velkých aglomerací oproti většině ostatních měst, míst, vesniček a obcí. Z dlouhodobého hlediska si navíc myslím, že udržet v chodu rozsáhlý aparát nutný pro podporu „lokálního“ zpravodajství je v internetovém prostředí nereálné – citelně chybí obchodní model. A pokud se už najde, tak nemá odpovídající velikost.

A protože je vše nakonec stejně o penězích, nebude nikdy ani tak rozhodující, kdo má víc čtenářů, nebo zda do čtenářů zpravodajství zamíchal stahování her. Nejvíce bude záležet na tom, jestli se internetové aktivity dokáží udržet rentabilní. A tady se můžeme dočkat řady velkých překvapení. Ochota dotovat ztrátové aktivity dost dobře nemůže být věčná. Stejně jako se v dohledné době mohou projevit důsledky akvizicí a tím i změn priorit. V obou směrech.