Zvláštní ceny jsou jednou z dílčích univerzálních služeb, která má zajistit pro spotřebitele dostupnost veřejných komunikačních sítí a služeb ve stanovené kvalitě, které uspokojí přiměřené potřeby koncových uživatelů.
Hezkým příkladem pro pochopení, co znamená univerzální služba, je dílčí služba přístupu zdravotně postižených osob například k hlasové komunikační službě v pevném místě (včetně připojení potřebného pro využívání služby).
Aby tato skupina osob se zvláštními potřebami nebyla vyloučena z možnosti používat služby elektronických komunikací, a protože nelze očekávat, že by operátoři sami o sobě přišli s komerčními nabídkami (samozřejmě mohou, ale to pak regulátor zohlední v přezkumu), má Český telekomunikační úřad (ČTÚ) pravomoc uložit poskytování této dílčí služby operátorovi, který se přihlásí do výběrového řízení.
Pokud se nikdo takový nepřihlásí, může povinnost uložit operátorovi, který nejvíce splňuje dané podmínky. Do roku 2009 byly čisté náklady z poskytování univerzální služby hrazeny z fondu, do kterého přispívali všichni operátoři, po novele zákona o elektronických komunikacích jsou tyto náklady hrazeny ze státního rozpočtu.
Dílčí univerzální služba zvláštní ceny umožňuje zákonem definované skupině osob čerpat telekomunikační služby se slevou, jejíž výši stanovuje vláda nařízením. V současné době se jedná o slevu ve výši 200 Kč měsíčně.
Před tzv. implementační novelou zákona o elektronických komunikacích, kterou se do českého právního řádu vtělil evropský Kodex pro elektronické komunikace, měly nárok na zvláštní ceny osoby se zvláštními sociálním potřebami, které zákon definoval jako osoby zdravotně postižené. Implementační novelou byl rozšířen okruh osob, které mají nárok na zvláštní ceny, o osoby s nízkými příjmy. Tyto osoby zákon definoval jako osoby, jejichž započítatelný příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima, pokud jde o jednotlivce.
Nařízení vlády, které vydala ještě stará vláda Andreje Babiše, ponechalo výši příspěvku na úrovni 200 Kč a uložila prokazovat nárok na zvláštní ceny osobám s nízkými příjmy pomocí čestného prohlášení. Bohužel se ukázalo, že takto nastavený systém je naprosto nefunkční, bez možnosti efektivní kontroly, zda osoba, která žádá a prohlašuje, že má nárok na zvláštní ceny, tento nárok skutečně má.
Úzká novela tak opravuje vymezení osob s nízkými příjmy podle § 38 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích s cílem zacílit poskytování tzv. zvláštních cen pro potřebné uživatele služeb elektronických komunikací tak, aby mohli využívat služby elektronických komunikací za zvýhodněných podmínek, a zároveň umožnit státu efektivní kontrolu čerpání těchto zvláštních cen. Nově by tyto osoby měly být definovány jako osoby, které pobírají příspěvek na živobytí.
Novela také umožňuje ČTÚ uložit povinnost poskytovat zvláštní ceny i více operátorům, a to i v případě, kdy se mu „nelíbí“ předložené nabídky ve výběrovém řízení. V tom případě zákon umožňuje úřadu výběrové řízení zrušit a uložit povinnosti libovolným operátorům na trhu tak, aby bylo dostatečně zajištěno uspokojení potřeb osob se zvláštními sociálními potřebami. Při tomto postupu zákon ukládá úřadu, aby minimalizoval narušení tržního prostředí a zajistil oprávněným osobám v maximální míře možnost volby podnikatele, který poskytuje zvláštní ceny.
Lze očekávat, že po uplatňování principu regulační nepředvídavosti a nestability ze strany ČTÚ v minulosti, přijdou ze strany operátorů připomínky s cílem omezit relativní bezbřehost této pravomoci.
Pro zvýšení kontroly ze strany státu a zároveň k zamezení možného dvojího čerpání, pokud bude povinnost uložena více operátorům, povede úřad seznam osob, kterým byla zvláštní cena přiznána a poskytována. Jeho podobu stanoví nařízení vlády.
Mezitím ve Vysočanech spustili druhé kolo veřejné konzultace k záměru uložit povinnost poskytovat zvláštní ceny. Oproti první verzi již obsahem záměru není povinnost poskytovat zvláštní (univerzální) tarif, který měl obsahovat 150 minut a 50 SMS do všech národních sítí a 2,5 GB dat při nulovém zpoplatnění ze strany oprávněné osoby. Tento nápad zvedl ze židle operátory v prvním kole konzultace a úřad od tohoto „inovativního záměru“ ustoupil.
Nově ale záměr obsahuje povinnost uplatňovat zvláštní ceny i na předplacené karty. S povinností vést seznam osob, které čerpají zvláštní ceny, se v tomto případě předplacené karty stanou neanonymními, protože úřad v záměru konstatuje, že pokud operátor nebude schopen prokázat, že cenové zvýhodnění bylo poskytnuto v souladu s požadavky právní úpravy a oprávněné osobě v příslušném kalendářním měsíci, nebude mu takto poskytnuté cenové zvýhodnění uhrazena.
Na druhou stranu, i přes vysokou administrativní zátěž se zde otevírá možnost i virtuálním operátorům zúčastnit se výběrového řízení a poskytovat svým zákazníkům z řad oprávněných subjektů zvláštní ceny, jejichž čisté náklady zaplatí stát ze státního rozpočtu.
Zajímavou větu najdeme na straně čtyři konzultovaného záměru. Úřad píše, že „uložením povinnosti není dotčena možnost poskytovat oprávněným osobám, případně všem zákazníkům, další slevy či výhody na dobrovolné bázi ani tyto kumulovat s cenovým zvýhodněním, které bude poskytováno na základě uložení povinnosti“.
Chtělo by se říct slovy klasika „to nemusíte hlásit, to přece vidím“, respektive „to nemusíte přeci psát, to přeci platí i teď“. Leda by za touto větou bylo ještě nějaké pozadí. Ale to se dozvíme až po vyhlášení výsledků výběrového řízení.
ČLÁNKY DO MAILU