Před více než čtyřmi lety, 1. července 2003, schválilo kolegium Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ) dlouho očekávaný kontrolní závěr z prověření plnění plánu I. etapy realizace Státní informační politiky ve vzdělávání (dále jen SIPVZ) v letech 2001–2002. SIPVZ je dodnes v médiích zaměňováno s projektem Internet do škol (obchodní název Indoš, dodavatelé AutoCont OnLine a Český Telecom), přestože ten tvoří z finančního hlediska necelé dvě třetiny výdajů na SIPVZ z celkové zhruba 7,5 miliardy korun v letech 2001–2006. O zmíněném závěru NKÚ jsme podrobně psali v článku SIPVZ: 884 milionů vyletělo komínem, bohužel NKÚ řadu nelegálních aktivit vedení ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) včetně ministra Eduarda Zemana opominulo. Následně podaná trestní oznámení se minula účinkem, podrobnosti naleznete v článku Stalo se: tečka za Indošem. Policie vloni v létě odložila vyšetřování kauzy, neboť se jí údajně „nepodařilo najít viníka“, přitom konkrétní odpovědné osoby jsou obecně známé: kromě ministra Eduarda Zemana to byli ředitelé ministerských odborů Dalibor Fránek či Petr Kordule nebo externisti Jaroslav Horák, Gary Rostock či Jakub Rainish a řada dalších.
V pátek 7. září NKÚ zveřejnil čerstvou tiskovou zprávu o výsledcích kontroly opatření k nápravě přijatých MŠMT, kontroly financování realizace SIPVZ v průběhu let 2003 až 2006 a ověření plnění cílů SIPVZ na vybraných školách různého typu. Kontrola dopadla pro bývalou ministryni školství Petru Buzkovou a její podřízené víceméně katastrofálně a bohužel ani další dvě dámy na ministerském postu, Miroslava Kopicová a Dana Kuchtová, situaci už nepomohly.
Opatření k nápravě, která MŠMT přijalo k výsledkům předchozí kontroly, nebyla důsledně provedena. Například dokumentace potřebná k řádnému zabezpečení financování jednotlivých projektů nebyla dopracována, naopak programy schválené v roce 2001 byly z informačního systému vedeného pro financování programů vyřazeny. Ministerstvo přislíbilo prošetřit příčiny nesprávného postupu při zadávání veřejných zakázek. Při kontrole však nedokázalo doložit, jaké šetření vlastně provedlo, ani zda byly vyvozeny důsledky vůči odpovědným zaměstnancům. Smluvní vztahy s generálním dodavatelem byly změněny pomocí sedmi dodatků, dosaženo bylo však pouze částečné nápravy. Pokud jde o generálního auditora, minulá kontrola ukázala, že MŠMT uzavřelo smlouvu odlišnou od nabídky a dokonce hradilo práce, které generální auditor vůbec neprováděl. Ačkoli byla slíbena náprava, MŠMT nyní nepředložilo žádné dodatky ani změny smlouvy, ani nedoložilo, zda a jakým způsobem byla řešena úhrada neprovedených služeb,
řekl prezident NKÚ František Dohnal.
Indoš
V evidentně zmanipulované, ale přesto Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže posvěcené veřejné soutěži vybrala výběrová komise z jedné nabídky vítěze na původně plánovanou pětiletou dodávku pro téměř 7000 škol, která se v krátké době transformovala v důsledně utajovanou smlouvu na pouze tříletou dodávku infrastruktury a s ní souvisejících služeb ve výši 4,3 miliardy korun pro jen málo přes 3600 škol. Konsorcium AutoCont OnLine (dále jen ACOL) a Českého Telecomu a jeho subdodavatelé (mezi nimi se „blýskly“ společnosti GiTy, Equica, Cisco a další) tak dodávali služby, které školy v řadě případů nepotřebovaly nebo ani nechtěly (a ty věci znalé i oprávněně kritizovaly), a byly, jak díky jednoduchým kupeckým počtům vychází, více než třikrát dražší, než předpokládalo zadání. Jediným pozitivem celého projektu bylo vybavení zhruba dvou tisíc malých venkovských škol čtyřmi počítači v síti a 64kbit/s připojením pevnou linkou. Ano, je to úsměvné, ale psal se rok 2002. I dnes musíme přiznat, že by se do těchto škol počítače s připojením jinak nedostaly a zároveň tyto školy patří k těm školám, které počítače při výuce využívají nejčastěji!
Perličkou z první kontroly NKÚ jsou znalecké posudky na přiměřenost úhrady za každé dodané přípojné místo (za takzvaný pasivní port) v částce 9019,50 korun, dva znalecké posudky na vybavení škol větší velikosti vyčíslily předražení ve výši 493–525 procent. MŠMT navíc přistoupilo na zvýšení ceny pasivních portů oproti nabídce z výběrového řízení, kde byla částka pouze 8138 korun. Již tato částka byla podle znaleckých posudků předražena o 248–357 procent, za pasivní porty přitom MŠMT zaplatilo přes 330 milionů korun.
Zmanipulovaný byl i výběr výukového software za téměř 200 milionů korun koncem roku 2001, kdy ministerský úředník Petr Kordule svévolně prosadil převážně produkty LANGMASTER. Roční prodej výukového software byl v té době v objemu několika desítek milionů a tato „pobratimská“ akce zlikvidovala většinu konkurence. ACOL a LANGMASTER tehdy jednaly ve shodě a konkurenci měla omezit i certifikace software pro školský intranet, causa CERES je už dnes téměř zapomenuta.
Ale vraťme se k výsledku nové kontroly NKÚ:
Předcházející kontrolní akcí NKÚ bylo zjištěno, že MŠMT nepostupovalo v některých případech v souladu s tehdy platným zákonem o zadávání veřejných zakázek. Zakázku na dodání softwarových produktů do škol zadalo pouze výzvou jednomu zájemci, navíc v této výzvě nekvantifikovalo počet škol pro dodávku softwarových produktů. Obdobně zadalo stejnému dodavateli přípravu ICT koordinátorů. S generálním auditorem uzavřelo MŠMT smlouvu na vyšší ceny, než byly uvedeny v jeho nabídce. K tomu MŠMT uvedlo, že podle externího posudku došlo k trestné činnosti, avšak prokázat úmysl jednotlivých členů výběrové komise bude obtížné. Členové výběrové komise měli MŠMT alespoň zdůvodnit, proč v některých případech trvali na formálních náležitostech nabídky a v případě vybraného uchazeče nabídku akceptovali. MŠMT také uvedlo, že budou identifikováni odpovědní zaměstnanci, kteří porušili své povinnosti.
MŠMT nedoložilo, jakým způsobem a zda vyžadovalo zdůvodnění postupu jednotlivých členů výběrových komisí. Nedoložilo, zda byly vyvozeny důsledky vůči odpovědným zaměstnancům.
Po volbách v roce 2002 a nástupu ministryně Petry Buzkové došlo k částečnému obratu ve vývoji, smlouvy ale byly podepsané a polovina škol byla vybavena. Kritickou situaci způsobenou změnou výše DPH u dodávek služeb z 5 procent na 19 procent MŠMT málem nezvládlo a dlužilo ACOL jednu dobu stovky milionů. Politické vedení ČSSD ale vyhlásilo na přelomu let 2003/2004 „generální pardon“ a v lednu 2004 nově dosazený ředitel odboru SIPVZ na MŠMT Antonín Mucha zahájil jakousi podivnou normalizaci. Kontrola NKÚ naštěstí na toto období znovu poukázala.
Přestože řada odborníků doporučovala vypovězení smluv o projektu Internet do škol s generálním dodavatelem AutoCont On Line – Českým Telecomem (dále jen GD), MŠMT mnoho změn neprosadilo a NKÚ konstatuje:
MŠMT v rámci přijatých opatření uvedlo, že veškeré smluvní vztahy s GD budou podrobeny revizi. Bude posouzen předmět plnění a jeho shoda se zadávací dokumentací a plánem I. etapy. GD bude vyzván k uzavření dodatků odstraňujících nesoulad s nabídkou a k nápravě nevýhodných ustanovení s použitím všech právních prostředků.
MŠMT neprokázalo žádnými doklady provedení analýzy smluv. Předložilo sedm dodatků uzavřených s GD (tři v roce 2003 a čtyři v roce 2004). Uvedené dodatky řeší nápravu pouze částečně, nedošlo k nápravě rozporu mezi nabídkou a uzavřenými smluvními podmínkami.
S generálním auditorem (dále jen „GA“) MŠMT uzavřelo smlouvu, která se rovněž odchýlila od přijaté nabídky. Kontrolou bylo zjištěno, že v rámci paušálních plateb byly uhrazeny i služby, které GA neprovedl.
K tomu MŠMT uvedlo, že také vztahy s GA budou podrobeny revizi, bude posouzena platnost stávajících smluvních vztahů a jejich soulad se zadávací dokumentací a plánem I. etapy. GA bude vyzván k uzavření dodatků odstraňujících nesoulad s nabídkou a pro MŠMT nevýhodných ustanovení.
MŠMT nedoložilo provedení revize smluvního vztahu s GA. Nebyl uzavřen žádný dodatek a MŠMT ani nedoložilo, zda a jakým způsobem byla řešena úhrada neprovedených služeb.
Projekt Internet do škol sice skončil před více než dvěma lety v létě roku 2005, vedení ministerského odboru SIPVZ ale až do konce roku 2006 ignorovalo předražené služby Českého Telecomu/Telefonica O2 za připojení a strpělo i 64 kbit/s připojení některých škol za ceny odhadem až pětinásobné, než byly v té době ceny tržní. Absurdní stav s dodávkami konektivity společností Telefonica O2 trvá dosud: přes tři tisíce škol je bezesmluvně připojeno a MŠMT za připojení od počátku roku neplatí! Požádali jsme v této věci o vyjádření příslušného náměstka MŠMT Jaromíra Soukupa, dosud nám ale neodpověděl. Neexistenci smlouvy ale tiskový odbor MŠMT dnes potvrdil. Připomínám, že MŠMT nemá v rozpočtu na tuto platbu v předpokládaném ročním objemu 200 milionu korun prostředky.
NKÚ konstatoval i nekoncepčnost práce normalizačního odboru SIPVZ v letech 2003–2006:
Hlavním cílem realizace SIPVZ bylo dosažení informační gramotnosti absolventů. Plnění ostatních stanovených cílů a parametrů mělo být pouze podmínkou pro dosažení uvedeného hlavního cíle. V plánu I. etapy realizace SIPVZ se MŠMT zavázalo vyhodnocovat úroveň informační gramotnosti absolventů. Kontrolou bylo zjištěno, že MŠMT vyhodnocování neprovádí a že část stanovených cílů a parametrů byla sledována pouze dočasně a část nebyla sledována vůbec.
Až v průběhu realizace SIPVZ stanovilo MŠMT „Standard ICT služeb ve škole“, kterým určilo základní úroveň tak, aby byly zabezpečeny minimální podmínky pro využití ICT ve výuce. Při poskytování dotací MŠMT ke stupni dosažení standardu nepřihlíželo a v době ukončení SIPVZ některé školy standardu nedosáhly.
V letech 2003 – 2006 došlo především ke změně způsobu financování a k většímu zapojení škol do realizace SIPVZ. Přetrvával stav, kdy MŠMT nepostupovalo při financování SIPVZ způsobem stanoveným pro financování programu. Podmínky pro poskytování finančních prostředků školám se často měnily, v některých případech byly pouze formální a MŠMT k nim v některých případech ani nepřihlíželo. MŠMT při financování realizace SIPVZ aktivně nenapomáhalo školám zapojovat další zdroje, především pokud jde o fondy EU.
Školský portál
Jednou z nejostudnějších součástí výstupů SIPVZ je Školský vzdělávací a informační portál EDU.CZ, který poskytuje školám v podstatě nulové služby, přestože náklady na jeho přípravu a provoz v letech 2003–2006 přesáhly neuvěřitelných 26 milionů korun. V dobách korupčního sociálně-demokratického vedení MŠMT měl být školský portál pod taktovkou ministrem Eduardem Zemanem prosazované obecně prospěšné společnosti klíčovým nástrojem řízené komercionalizace školského intranetu. Pokud jste na tuto „temnou“ dobu v počátcích SIPVZ zapomněli, dva pět let staré články Proč není OPS dobrým řešením pro Internet do škol nebo SIPVZ: Kdo je poradce Gary Rostock? vám jistě paměť osvěží.
Po volbách v roce 2002 a nástupu Petry Buzkové se zdálo, že školský portál je na dosah, o inovovaných a optimistických plánech na portál E-schola se podrobněji dočtete v článku Školský vzdělávací a informační portál: jaká je vize ministerstva? z března 2003. O rok později ale již začínalo být vše jinak, následovalo období, které ilustrují články Otázky k Studii proveditelnosti ŠIVP a Jednota školských informatiků k Studii proveditelnosti ŠVIP. V létě 2004 byl dalším vývojem ŠVIP pověřen Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV), který je státní příspěvkovou organizací zřízenou MŠMT. ŠVIP se na krátkou dobu přejmenoval na ŠIVP a přestože původní zadání předpokládalo spuštění pilotního provozu portálu již v květnu 2004, spuštěn byl až v lednu 2006 a „ostrý“ provoz pouze informační části v lednu 2007. NKÚ ve zprávě konstatuje:
Finanční prostředky poskytovalo MŠMT jako příspěvek do rozpočtu ÚIV; přidělovalo je jako účelové, s povinností podrobného vyúčtování. Pozdní přidělení prostředků a posouvání termínů realizace ŠVIP mělo za následek nedočerpání těchto účelově určených prostředků. Z údajů MŠMT vyplývá, že prostředky v celkové výši 6475 tisíc korun byly převedeny v letech 2005 a 2006 do rezervního fondu MŠMT a poté čerpány na jiné účely než na SIPVZ.
Zadání týkající se realizace ŠVIP bylo MŠMT dáno pouze v obecné rovině. Tento stav měl za následek nutnost postupného zpřesňování, nutnost změn zadávacích řízení na dodávky spojené s realizací ŠVIP nebo úpravy již uzavřených dodavatelských smluv. Termíny realizace byly v průběhu let 2003 – 2006 několikrát měněny a spuštění provozu portálu odkládáno. (…)
Vzdělávací část portálu nebyla do konce roku 2006 realizována. Kontrolou na školách bylo zjištěno, že ze 42 kontrolovaných škol jich 34 portál ŠVIP vůbec nepoužívá a ostatní ho používají pouze občas nebo pro přístup k jiným stránkám na Internetu. Jako důvod školy uvedly nedostatečnou informovanost a pro školy nezajímavý obsah.
ÚIV vynaložil na realizaci ŠVIP v letech 2003 – 2006 celkem 26.425 tisíc korun. (zvýraznění autor článku)
Podívejme se ještě podrobněji na tři zvýrazněné věty:
- Vzdělávací část měla být podle původního záměru SIPVZ klíčová, v původních materiálech SIPVZ se také hovoří pouze o Školském vzdělávacím portálu. V plánech korupčního Fránkova vedení odboru SIPVZ se pro tuto část počítalo především s vzdělávacími aplikacemi společnosti LANGMASTER, které již byly dodány v tak zvaném softwarovém balíčku koncem roku 2001. ÚIV ale o výukovou část neměl zájem a vedení MŠMT to (dodnes) nevadilo.
- Dnešní portál EDU.CZ funguje více méně jako rozcestník a poskytuje služby na úrovni webu před deseti lety. Portálovými měřítky tedy v podstatě nulové bez jakékoli přidané hodnoty.
- Takovýto pseudoportál s téměř nulovou návštěvností a nulovým vlastním obsahem by se dal pořídit možná i za setinu dosud vynaložených prostředků. Přesto ho řídí několik výborů a pracovních skupin s několika desítkami členů a živí stále několik zaměstnanců.
Neschopnost a nekompetentnost konkrétních za stav portálu odpovědných osob je jasná: je nepochopitelné, že Pavla Zielencová, ředitelka ÚIV, a Pavla Křižíková, ředitelka divize informací a služeb ÚIV, jsou stále ve svých funkcích (o dalších nemluvě). A pokud jsme stále přesvědčeni, že školy portál potřebují, je možné pokračovat snad jedině znovu na zelené louce.
Konec SIPVZ
MŠMT se předčasným koncem SIPVZ, která měla pokračovat v letech 2007–2010 s miliardovou roční dotací, nechlubí. V Hospodářských novinách o situaci napsala Petra Benešová článek Školám hrozí, že budou bez Internetu a den na to se článek Školám hrozí, že přijdou kvůli penězům o Internet objevil i v Právu. Pokusím se proto na závěr o stručný časový přehled posledního vývoje SIPVZ v bodech:
- Vláda Stanislava Grosse v létě 2004 schválila pokračování SIPVZ v letech 2007–2013 s roční dotací ze státního rozpočtu ve výši zhruba 1 miliardy korun.
- V létě 2005 skončila smlouva MŠMT-AutoCont OnLine na projekt Internet do škol.
- V roce 2006 v SIPVZ normativ na žáka vyrovnával rozdíly mezi celkovými dotacemi takzvaných červených a zelených škol (tedy nezařazených a zařazených v projektu Indoš), od roku 2007 měl být jednotný normativ na žáka.
- Vláda Jiřího Paroubka v červnu 2006 nezahrnula miliardu na SIPVZ do návrhu státního rozpočtu na rok 2007.
- MŠMT v zimě 2006/7 opakovaně žádalo o zařazení SIPVZ do rozpočtu na úkor vládní rozpočtové rezervy.
- Obdobný pokus na dotaci SIPVZ vznikl i jako poslanecký návrh, poslanci ale rozdělili při „porcování medvěda” na nejrůznější jiné dotace zhruba 7 miliard korun.
- Od 1. ledna 2007 je více než 3500 škol připojeno bezesmluvně prostřednictvím společnosti Telefonica O2 a tato společnost dodnes nedostala ani za jeden měsíc zaplaceno.
- Na jaře 2007 žádalo MŠMT o uvolnění zhruba 80 milionů korun alespoň na dotaci na připojení škol k Internetu a o dalších 500 milionů na pokračování SIPVZ, vláda o této žádosti naposledy jednala v červnu.
- Z výše uvedených 80 milionů porada vedení MŠMT převedla na počátku května 10 milionů korun na provoz ŠVIP.
- Rámcová smlouva s Telefonica O2 skončila v červnu 2007.
- Rozhodnutím ministryně školství byla činnost odboru SIPVZ ukončena k 30. června 2007.
- Podle některých neoficiálních informací snižuje Telefonica O2 školám rychlost připojení.
Přístup vlád Jiřího Paroubka i Miroslava Topolánka k pokračování projektu SIPVZ byl a je přese všechny výhrady i zprávu NKÚ vysloveně krátkozraký. SIPVZ v letech 2004–2005 překonala alespoň částečně krizi a byla tu jednoznačná šance na pokračování pozitivních procesů v aplikaci ICT ve školách, především v souvislosti se školskou reformou. Výpadek účelové dotace na ICT znamená pro většinu škol doslova ohrožení dalšího rozvoje a i samotného provozu ICT. Zřizovatelé škol, především obce a malá města, totiž žádné „náhradní” peníze většinou nemají. V řadě případů tedy hrozí návrat s úrovní vybavení škol před rok 2000!
Nová zpráva NKÚ bude zřejmě posledním hřebíčkem do rakve SIPVZ, ale přesto si myslím, že je nutné v podpoře ICT v základních a středních školách pokračovat, například s použitím části prostředků z ESF, které do resortu MŠMT míří. 130 miliard korun z ESF v letech 2007–2013 ale již nyní přitahuje podobná „bratrstva kočičí pracky“, jaké přitahovalo pouhých 7,5 miliardy ze SIPVZ. Nenechme je, prosím, uspět.
ČLÁNKY DO MAILU