Spamming, coby hromadné rozesílání nevyžádaných zpráv, je záležitost, která má své odpůrce (mezi které řadím i svou osobu), ale také horlivé zastánce. Pravdou je, že škála názorů na problematiku spammingu je poměrně široká a souvisí s tím, že hodnocení tohoto fenoménu rozhodně není jednoduché. Debat na téma spammingu už proběhlo a stále probíhá celá řada (aktuálně třeba ve VIP Fóru), ale dosud nikdy nevyústily v žádné univerzální a všeobecně akceptovatelné řešení – osobně jsem přesvědčen, že ani neexistuje.
Naši zákonodárci však zřejmě jsou jiného názoru. Do novely zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, která tento týden prošla třetím čtením, prosadili následující ustanovení:
Paragraf 2, bod 1, písmeno e:
Zakazuje se (…) šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje,
(sněmovnou schválená verze sice ještě není na parlamentním webu dostupná, ale žádný z pozměňovacích návrhů se tohoto bodu netýkal).
Novela počítá s tím, že „orgánem dozoru“ jsou pro tuto problematiku okresní živnostenské úřady, a že sankcí za porušení zákona je pokuta v maximální výši 2 milionů korun, a to i opakovaně. Zákon přitom explicitně hovoří o odpovědnosti „zadavatele, zpracovatele nebo šiřitele“.
Pokud vás zajímá, jak se toto ustanovení do návrhu novely dostalo, lze odpověď nalézt v důvodové zprávě:
Na základě stanoviska Legislativní rady vlády k původně předkládanému věcnému záměru novely zákona o regulaci reklamy se dále zakazuje šíření nevyžádané reklamy, vede-li k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje.
Účinnost novely je navrhována k 1. dubnu 2002.
Co to bude znamenat?
Formulaci „zakazuje se … šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje“ lze celkem jednoznačně aplikovat na spamming, protože „nevyžádaný charakter“ je přímo jeho základním atributem, a „výdaje na straně adresáta“ jsou u něj neoddiskutovatelné (vzhledem ke způsobu financování dnešního Internetu, kdy si každý hradí náklady na své připojení). Typicky je splněn i požadavek na „obtěžování“. Na rozdíl od obvyklé definice spammingu (jako hromadného rozesílání nevyžádaných zpráv …) zde zákon dokonce ani nepožaduje žádnou „hromadnost“ – takže mimo zákon se rázem dostanou i nejrůznější jednorázová oslovení formou elektronické pošty.
Jde tedy o ideální řešení, které jednou provždy sprovodí ze světa problém spammingu? Obávám se, že věc je složitější.
Dobře si pamatuji na předchozí pokusy upravit problematiku spammingu zákonem, které se odehrávaly v rámci jedné odborné skupiny přímo na půdě parlamentu. Tyto snahy po dlouhých diskusích ztroskotaly na neschopnosti exaktně definovat samotnou podstatu spammingu, například již pouhou „nevyžádanost“ tak, aby to bylo pro potřeby zákona dostatečně jednoznačné. Nyní se legislativci s takovýmto „jemným“ problémem očividně nepárali a rovnou přidali ještě značně subjektivní atribut „obtěžování“. Vzato čistě technicky, budou s tím určitě nemalé problémy – jak asi budou okresní živnostenské úřady posuzovat, zda příjemce něco obtěžuje či nikoli? A jak se jim bude prokazovat vyžádanost či nevyžádanost? Jak se zabrání zneužití tohoto ustanovení o zákazu nevyžádané reklamy k úplně jiným účelům?
Za největší úskalí ale považuji jinou věc: jednostrannost tohoto rozhodnutí. Pokud se na celý fenomén spammingu podívám jako na určitou konfrontaci dvou táborů – odpůrců a zastánců spammingu – pak mi z toho vychází, že jde vlastně o absolutní vítězství jedné strany (odpůrců spammingu), a absolutní porážku druhé strany (zastánců všech forem spammingu, od „jemných“ až po ty nejhrubšího zrna). Jako odpůrce spammingu bych nad tím asi měl jásat, ale nečiním tak .....
V celém sporu podle mého názoru nejde o to, aby jedna strana zcela a totálně porazila tu druhou a její požadavky a stanoviska byly všechny a důsledně zohledněny, děj se co děj, zatímco všichni ostatní přijdou zcela zkrátka. Jsem přesvědčen, že cílem by mělo být něco jiného – vyvážit a vyladit určitou rozsáhlejší soustavu vzájemně souvisejících a vzájemně se ovlivňujících vztahů tak, aby se odstranily nejrůznější excesy a jiné formy zneužití, a na druhé straně se maximalizoval pozitivní efekt a přínos celé soustavy jako takové. Bude jistě nesmírně těžké něčeho takového dosáhnout (a já nevím jak to udělat). Jsem však přesvědčen, že prostým konstatováním „zakazuje se … šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje“ se k vyváženějšímu stavu nepřibližujeme.
Co si o tom myslíte?
ČLÁNKY DO MAILU