Ilustrace: Nenad Vitas
Většinovým způsobem vysokorychlostního připojení české domácnosti zůstává ADSL od Telefóniky O2 (případně jeho přeprodaná varianta u jiného poskytovatele), konkrétně tarif O2 Internet ADSL 2048, kde po stažení 3 GB ještě nedávno klesla rychlost na 64 kbit/s (tj. na 1/32 původní rychlosti, dnes je limit 10 GB). S takovými technickými podmínkami se asi nezapojíte do opěvovaného trendu vyšší aktivity uživatele (web 2.0), sdílení hudby a videa a dalších báječných možností dnešního Internetu, kterým se na Lupě často věnujeme.
Přitom je všeobecně poměrně dobře známo, že v porovnání s ostatními vyspělými státy jsou „české“ parametry přípojek nesrovnatelné, stejně jako míra jejich penetrace v domácnostech. A zatímco velcí poskytovatelé udržují své sítě v líném rozvoji a spokojují se s počítáním nových oveček, technologickými inovátory se stávají místní ISP, kteří zároveň sází na připojení bez limitů a FUP o vysokých rychlostech. Podivná situace se nápadně podobá stavu s nehoráznými poplatky českých bank. V obou případech jste nuceni kromě paušálu platit i za běžnou činnost, kvůli které si službu pořizujete, případně jsou poplatky za manipulaci s účtem (či za datový provoz) nulové, ale paušál v takových případech záhadně narůstá do nepřijatelných výšin.
Ve srovnání s bankovními poplatky se bohužel podmínkám FUP nedostává takové mediální pozornosti, internetové připojení zjevně ještě není tak běžnou součástí života jako bankovní účet. Část českých uživatelů je navíc dost možná „svěrací kazajce“ navyklá: dříve sledovali hodinky u vytáčeného připojení, dnes si zkrátka hlídají „své tři gigabajty“. Přitom datové limity a FUP nejsou podmíněny technologií, i sami poskytovatelé přiznávají, že jde o obchodní rozhodnutí. Šéf UPC Václav Bartoň ostatně už v březnu na Lupě uvedl, že síť by zrušení limitů „zvládla už dnes.“
Velcí poskytovatelé se přesto zaklínají nutností FUP a limity udržovat při životě a „krotit“ pomocí nich nezvedené uživatele (v síti UPC to však bylo pouze jedno až dvě procenta z nich!). Výdaje na udržování a rozvoj páteřních sítí a zahraniční konektivity prý nízké poplatky za připojení nejsou schopny kompenzovat, ba co víc, podle mnoha ISP bude nutné dříve či později donutit poskytovatele služeb (Google, Yahoo, atd.) k tomu, aby jim na provoz sítí „přispívali“. Jako by šlo o ozvěnu nářků českých bankéřů o nemožnosti zúročit vklady střadatelů…
Obhájci FUP z řad poskytovatelů obvykle mívají ke své zvláštní činnosti připraven ještě jeden argument: absenci FUP a limitů si údajně mohou dovolit pouze místní ISP, kteří se spokojí s nižší marží a tu si navíc vynahrazují doplňkovými službami (internetové volání, správa PC apod.). Velký operátor naproti tomu „potřebuje“ vyšší marže a služby, které může poskytovat všem zákazníkům na stejné úrovni (žádná individuální péče). Jenže v praxi to bývá tak, že ani ty základní služby vždy stejnou kvalitu nemají a často záleží spíše na vašem štěstí na toho „správného člověka“. A hlavně: jak to, že v cizině to jde? Datové limity bývají spíše neviditelné a k uplatnění FUP dochází jen ve výjimečných případech (což je model, který hodlá nasadit právě UPC).
Vrátíme-li se k analogii s bankovními poplatky, pak UPC včera narušilo velký a nepříjemný mýtus o nutnosti „platby za používání placené služby“ a vystoupilo z řady velkých společností, které tento přístup ke svým klientům vyznávají. Bude-li ji následovat někdo další, zejména „ten největší“, se ještě necháme překvapit (alternativní operátoři ve svých sítích už limity obvykle nemají), už teď je však jasné, že se zbývajícím bude nasazení limitů obhajovat o poznání hůře. A to buďme rádi, že nemají takovou výdrž jako jejich finanční kolegové…
ČLÁNKY DO MAILU