Včera zveřejnil ISDN server text otevřeného dopisu společnosti Skynet zaslaný ministru průmyslu a obchodu M. Grégrovi. Upozorňuje v něm na to, že Česká republika se nedostala do seznamu zemí, kam americké společnosti mohou vyvážet šifrovací technologie. Fajn, Spojené státy totiž považují šifrovací technologie za druh zbraně, a zbraně se samozřejmě neexportují jen tak ledaskam. I když se to na první pohled může zdát trochu nelogické, je koneckonců pravda, že rozluštění japonských šifer výrazně ovlivnilo průběh druhé světové války, takže i k tomu mají i pádný důvod.
Vláda USA si ale zároveň uvědomuje, že používání těchto technologií bude mít v blízké budoucnosti zásadní význam pro rozvoj elektronického obchodu a pravděpodobně i veškerého ostatního podnikání. Uvolnila proto export šifer do oblastí finančnictví, pojišťovnictví, obchodu s cennými papíry a zdravotnictví v 44 důvěryhodných zemích, jejichž seznam zveřejnila. Co je ovšem důležité pro nás, je fakt, že Česká republika mezi těmito zeměmi nefiguruje. Je to o to překvapivější, že ČR by příští rok měla vstoupit do NATO, a tam IMHO žádná „nedůvěryhodná“ země nemá co dělat.
Zdá se tedy, že problém netkví ani tak v politické nedůvěře, ale snad je tojen nějaké opomenutí (nejen naši ministři chybují?). Výše zmíněný dopis byl adresován ministrovi průmyslu a obchodu. Bohužel, co se týče akceschopnosti českých vlád (ať už pravicových nebo levicových), jsem poněkud skeptický, a dosavadní vývoj mne v mé skepsi spíše utvrzuje. Nečekám tedy, že by se naši ministři v této věci nějak výrazně angažovali, zvlášť když uvážím, že velice pravděpodobně vůbec netuší, o jak klíčovou otázku se jedná. A tak se klidně může stát, že ČR se na tento seznam nakonec nedostane. U nás se totiž může stát cokoli. To by bylo velmi smutné, pro někoho možná o to smutnější, že na zmíněný seznam se dostalo nejen Maďarsko a Polsko, ale třeba i Chorvatsko.
Co by to znamenalo pro nás? Pro obyčejného smrtelníka by se toho nejspíš mnoho nezměnilo. Koneckonců embargo na exoort amerických šifer do ČR platí odjakživa a také se už dnes projevuje jeho nesmyslnost. Pro člověka internetového (homo internetis? :) to v praxi znamená asi tolik, že člověk si nesmí stáhnout PGP a pár dalších programů z amerických serverů (což by stejně nemohl, pokud by tak nečinil třeba pro banku nebo pro nemocnici), takže je musí hledat v Evropě.
Banky, podnikající na Internetu by si musely vyřídit patřičnou výjimku, pokud by chtěly používat americké šifrovací systémy (a to ony by asi chtěly). Jejich klienty to zase příliš vzrušovat nemusí. Nemusí? Samozřejmě že musí, protože technologický pokrok určitě přinese nové a lepší šifry, které polské, maďarské a nebo třeba chorvatské peněžní ústavy mohou zavést okamžitě (neboť na ně se vztahuje výjimka), zatímco u nás si budou muset počkat až na nějakou další konkrétní výjimku. Jak úžasné. A co na to Expandia Banka? Zuří?
Embargo se ovšem nevztahuje jen na komunikaci po Internetu, týká se i bezpečnosti bankovních transakcí, burzovních operací atd. atd. Ono se neomezuje na komunikace, v ohrožení je tedy i bezpečnost uložených dat. To v důsledku znamená, že zabezpečení domácích klíčových institucí bude vždy o něco horší, než těch zahraničních, které měly to štěstí, že jejich země si Velký bratr přizval do elitního kroužku. Nezbývá tedy, než doufat, že v ministerské makovici se snad konečně rozsvítí a kdyby nic jiného, tak alespoň udělá vše, abychom se i my dostali mezi vyvolené.
ČLÁNKY DO MAILU