Kolik zpravodajských televizí uživí český trh?

Jsou obavy na místě?

ČT 24 vznikla v květnu 2005 a první dva roky existence ji sledovalo necelé půlprocento diváků. A to i přesto, že se postupně dostala do základních omezených nabídek většiny kabelových společností, provozovatelů televize přes pevnou telefonní linku a na satelitu vysílala nekódovaně, tedy pro naprosto všechny diváky. Teprve spuštění zemských digitálních vysílačů v Brně, Ostravě a zejména v Ústí nad Labem přinesly ČT 24 větší počet diváků: od loňského října se stabilně drží nad jedním procentem podílu na sledovanosti.

Abychom věděli, o jakých číslech se bavíme, pak jedno procento znamená v absolutních číslech necelých devadesát tisíc diváků. Více než jednoprocentní podíl na trhu znamená, že ČT 24 denně sleduje v průměru téměř sto tisíc lidí. Je to hodně nebo málo, a vyplatí se vysílat pro tak malý okruh diváků? Pro veřejnoprávní televizi, která používá ČT 24 jako zpravodajský servis pro svoje další programy, zejména analogové stanice ČT 1 a ČT 2, určitě ano. U komerční televize je tak malé číslo na pováženou.

Televize Z 1 plánuje oslovit jedno až tři procenta diváků. Aby se jí při tak malé sledovanosti vyplatilo vysílat, musí se zaměřit na lukrativnější cílovou skupinu. V případě Z 1 jsou takovými diváky podnikatelé, manažeři a lidé s rozhodovacími pravomocemi. Za vše mluví ústřední slogan programu: My informujeme, vy rozhodujete. Specializované ekonomické zpravodajství, ale také odlehčené rozhovory, dokumenty a určité typy reality show mohou přitáhnout kmenové diváky ČT 24, docela jistě ale osloví mnohem víc lidí než veřejnoprávní televize.

Rozhodne distribuce signálu

K tomu však bude nutné, aby se diváci k tomuto programu vůbec dostali. Slovenská zpravodajská televize TA3, s níž chce Z 1 úzce spolupracovat a původně patřila majiteli Z 1, investiční skupině J&T, oslovovala po první dva roky své existence také okolo jednoho procenta diváků. Diváci se k ní dostali pouze přes kabel a satelit. Později se TA3 podařilo získat oprávnění pro pozemní analogové vysílání v Bratislavě a dostala se do zkušebních digitálních sítí na středním a východním Slovensku. Sledovanost se téměř zdvojnásobila.

Z 1 si tento fakt uvědomuje, takže kromě satelitu, kabelu a IPTV chce od začátku v největších aglomeracích vysílat pozemně – přes digitální vysílače. Kromě Prahy bude takto dostupná v Brně, pravděpodobně i v Ostravě a Plzni. To už je srovnatelné pokrytí jako u digitální sítě, v níž nyní vysílá ČT 24 (ta pokrývá signálem 48 procent území České republiky a 43 procent obyvatel), ale i tak nemůže počítat s tím, že by mohla oslovit více než tři procenta diváků.

Své by mohli říkat provozovatelé zpravodajských kanálů v sousedním Polsku. V září 2001 zde začala vysílat vůbec první čistě zpravodajská televize ve střední Evropě, soukromý kanál TVN24. Dodnes jej nelze přijímat jinak než po kabelu a na satelitu, TVN24 je ale dlouhodobě nejsledovanější neterestrickou televizí, tedy programem, který nevysílá přes pozemní vysílače. Podíl na divácích sice není nijak závratný, opět něco přes jedno procento, ale v zemi, která má čtyřnásobně víc obyvatel, se pro takovou televizi hledají inzerenti mnohem lépe než v desetimilio­novém Česku.

Polsko má už tři zpravodajské kanály

Polsko je unikátní také v tom, že na jeho trhu fungují už tři zpravodajské televize a čtvrtá by měla odstartovat letos. Majitelé TVN24 loni spustili ekonomický kanál TVN CNBC Biznes, společný projekt s evropskou verzí americké zpravodajské stanice CNBC. Na podzim 2007 následovala veřejnoprávní Polská televize s kanálem TVP Info, který je svým způsobem unikátní, protože vysílá celoplošně z analogových pozemních vysílačů. Jak se mu to mohlo podařit, když ani v Polsku není analogových kmitočtů pro televizní vysílání nazbyt?

Polská televize jednoduše přeformátovala svoji regionální síť TVP3. Převedeno do českých reálií, je to podobné, jako kdyby se z analogového programu ČT 2 náhle stala zpravodajská ČT 24 a pokrývala před devadesát procent území z klasických analogových vysílačů. Do čtveřice na letošek plánuje start vlastního zpravodajského kanálu nejsledovanější polská komerční televize Polsat. Stanice Polsat 24 se dostane pouze do kabelových rozvodů a na satelit, Polsat by ji ale časem chtěl zařadit do některého z pozemních digitálních multiplexů.

Vlastní zpravodajskou televizi má také Maďarsko. Soukromý kanál Hír TV vysílá rovněž pouze po kabelu a satelitu a nedosahuje více než dvouprocentní sledovanosti. Rakousko zpravodajský kanál nemá a ani neplánuje. Naši jižní sousedé jsou ale ve specifické situaci, protože diváci kromě veřejnoprávní televize ORF a komerčního kanálu ATV+ hojně přijímají přes satelit německé televizní programy s „rakouskými zpravodajskými okny“. Navíc z Německa vysílají dva soukromé zpravodajské kanály n-tv a N24, a také veřejnoprávní ZDF Infokanal a parlamentní kanál Phoenix.

Má televize v době internetu smysl?

Mimochodem, parlamentní televizi měla do loňského léta také Česká republika. Satelitní program 24cz, vlastněný realitním magnátem Milošem Červenkou, skončil poté, co obchodní partner majiteli obstavil účty kvůli nesplacenému úvěru. Bez vydatných finančních injekcí od vlastníka by ale 24cz skončila výrazně dříve. Nevysílala totiž téměř žádnou reklamu a sledovanost také neměla nijak závratnou. Zato se mohla pyšnit významnými diváky: její vysílání si nechal ujít málokterý zákonodárce. Jako lobbyistický nástroj se tedy svému majiteli vyplatila.

Za zpravodajskou televizi se dá také považovat síť televizních studií provozovaných Regionální televizní agenturou (RTA), která se dělí o analogové frekvence s televizí Prima. Jejich vysílání je sice časově omezené na tři hodiny denně, v digitální éře ale RTA plánuje dva další celoplošné programy zaměřené právě na regionální zpravodajství. Další regionální zpravodajskou síť spustí televize Prima a o vlastním zpravodajském kanálu uvažuje také Nova. Před čtyřmi lety dokonce žádala o digitální licenci pro program Nova news.

Otázkou zůstává, zda-li se tolik zpravodajských televizí na poměrně malém českém trhu uživí a zda budou mít co vysílat. Respektive, zda se najde dostatek kvalitních redaktorů a jednotlivé televize si je budou moci dovolit kvalitně zaplatit. Nebo zda zvolí úspornou metodu, kdy naberou novinářské začátečníky a za výrazně nižší plat je teprve naučí správné zpravodajštině. A vůbec: jestli se vyplatí spouštět klasickou zpravodajskou televizi v době, kdy se pozornost zájemců o zpravodajství stále více soustředí na internet.

Psáno pro týdeník A2