Kdybych dneska zakládal firmu, šel bych rozhodně do zahraničí a tam bych i obchodoval.. mám teď na mysli offshore společnost (viz. https://www.ioffshore.cz/ ) lepší a stabilnější daňové podmínky a anonymita by mi za to určitě stály. :)
No rekl bych, ze hubenej vratnej se muze bat infarktu mnohem min nez reditel obecne vystavenej vetsimu stresu. To ze byl uspesnejsi pri budovani kariery jeho ucpanejm cevam nijak nepomuze.
primarni otazkou take je zamereni kazdeho - podlehl mamonu nebo ne... skutecny zivot neni o penezich a rozumna suma na relativne luxusni zivot (v celosvetovem meritku) se da vydelat s VYRAZNE lepsim pomerem zisk/casove naklady nez pri soukromem podnikani
myslim, ze Graham ma na mysli "normalni" lidi, kteri by to podnikani snad zvladli, ale je pro ne taktez pohodlnejsi byt zamestnan. (mozna trochu rozdil USA a CR - otazka, kde je vetsi mnozstvi toho papirovani apod.)
no a pak si reknete - vydelal bych si ve vlastni firme (priklad) dvojnasobek, to mi za to nestoji. Graham ukazuje, ze takovy clovek muze doufat v mnohem vetsi prijem. A jeste jednou: on ma na mysli jakysi "prumerny" prijem schopneho/chytreho cloveka ve start-upu, ne nutne genialni napad ani "byt v pravy cas na pravem miste" (typu Seznam).
nicmene dodavam, ze ja po precteni jeho knihy napsal glosu, nikoliv zalozil start-up :-).
Kniha Hackers and Painters je opravdu vyborna a vsem doporucuji si ji objednat.
Co se tyka kapitoly o startupech, tak souhlasim s autorem clanku a pridal bych jednu vec na kterou zapomel (mozna bude v dalsim dile) a to duvod (jeden z vice), proc lide do startupu jdou.
Paul lidi rozdeluje i podle toho, jak se rozhodnou vyresit svoji zivotni financni siuaci. Kazdy clovek stoji pred timto rozhodnutim a on pise ze jsou 2 druhy lidi:
1. ty, co se rozhodnou svoji zivotni financni situaci vyresti tak, ze budou od 20 let do 65 let chodit kazdy vsedni den do prace na 9h a za to dostavat pravidelny plat.
2. na ty, co se POKUSI (zduraznuji pokusi, protoze to nemusi vyjit) a udelaji pro to MAX, vyresit svoji zivotni financni situaci "in one big shot", tj, jak pise Graham, smrsknout tech 45 let do 5ti let.
tj. nesouhlasim s jednim komentatorem zde, ze jde o mamon, ale podle me jde o svobodu.
Je podle me skoda, ze startapy (mluvime o IT) se v CR netesi moc popularite a lide na to tady nejsou navykly, stale kdyz se rekne "podnikatel", tak si clovek predstavi mafiana v mercedesu ;-) ... je to skoda.
Startapy v USA jsou proti nam v mnohem lepsi pozici.
Ale ted me napada, ze vlastne kazdy zivnostnk je startup :-), tak jich tu mame dost.
O tom pochybuju, zavisi na tom, jaka je strava a kolik tuku organismus spali... Zvyseny tlak situaci zhorsuje protoze dochazi k poskozeni cev, ve kterych se ten tuk jeste lepe zachyti, takze bohuzel opak je pravdou (i kdyz by se tim lidi s vysokym tlakem radi chlacholili- je je dalsi OOO)
Ty pohádky z garáží jsou dojemné, ale na začátku toho podnikání jsou vždy nejen nápady, ale i peníze, přepočtené na naše české drobné korunky celkem zásadní a obrovské sumy.
Je hezký dělat životní "big shot", ale spíš ho udělá investor, který do takové firmy dal peníze.
V ČR těžko seženete fools, friens a family nebo anděly, kteří vám dají desítky milionů Kč. Takový volný kapitál tu u nás má o několik řádů méně rodin, bláznů a kamarádů, než v USA.
ČR a USA a jejich ekonomiky jsou od sebe hodně vzdálené. Start-up Viaweb měl v počátcích od "andělů" pár milionů dolarů! (Graham v textu na http://www.paulgraham.com/startupfunding.html uvádí 2,5 mil USD). Přitom firma byla celkem malá, při prodeji (za akcie Yahoo! v hodnotě skoro 50 mil. USD) měla podle tiskové zprávy jen 21 lidí. Po exitu jistě mnoho z těch 50M USD šlo zpět zhodnoceno těm andělům. Graham v tom tehdy neuměl moc chodit. Dneska si to vynahrazuje tím, že v Y combinatoru poskytuje rady a kapitál takovým, jako byl kdysi on sám.
U nás převažují sročka typu "2-3 kámoši" se 100 či 200 tisícovým základním kapitálem + pár set tisíc navrch půjčených do sro z rodinných úspor, které jsou na podnikání naprosto nedostačující. Takoví podnikatelé jsou sice pány svého času a mají "firmu", ale často pak živoří víc, než kdyby si budovali kariéru někde v zaměstnání. Často ani jeden z těch až 3 kámošů není dobrý v managementu, což je základní potřeba - aby sro nezaložili jen odborníci na předmět podnikání, ale aby tam byl i nějaký manažer, který více rozumí i financím.
Bez peněz to zkrátka nejde nebo to šlo těsně po revoluci, v tom zmatku a na trhu bez konkurence - taxikáři a stánkaři byli "kingové", dneska se stánkař neuživí a dojde i na to, že taxikařit u nás budou jednou Ukrajinci nebo občané ještě víc z východu, protože taxikářů je tolik, že si už domů těch 80.000,- čistého nepřinesou. Montování PCček už také dávno nevynáší a tisíce "webdesignerských" firem co jsou jen v Seznamu k nalezení, sídlících ve studentwkých pokojíčccích, které pak mají v referencích 3 malé webíky za rok, přestanou také na obživu stačit.
Niektori ludia su vyslovene typ "zamestnanec" a nedokazu sami podnikat, starat sa sami o seba, niest rizika, rozmyslat vecne, otvorene a pragmaticky atd... Trufam si povedat, ze vacsina to nedokaze. Ked sa taky clovek pusti do start-upu, skonci to krachom. Toto by malo byt tiez spomenute v clanku!
Ne vzdycky to musi byt "nedokazi". Mnohdy to je "nechteji". Muzete to treba brat tak, ze jsem zvazil, co umim nejlepe a co me bavi, a zbyle cinnosti jsem na nekohou outsourcoval (na zamestnavatele). Dokud tohle rozdeleni pro me zustava vyhodne, tak zustavam zamestnancem.