Kolem světa se stahuje síť. Jak česká média objevila Internet

Začátek devadesátých let byla hektická doba. V roce 1993 se Československo rozdělilo na dva samostatné státy a v České republice tehdy vycházelo celkem 31 deníků. Ale už o rok dříve, v únoru 1992, se tehdejší ČSFR oficiálně připojila k internetu.

Nešlo o první světovou počítačovou síť, která se k nám dostala – jak například v tomto textu připomíná Jiří Peterka, ještě před internetem dorazily sítě FIDO, Eunet a EARN/Bitnet. Internet ale nakonec převládl a do velké míry se mu podařilo naplnit dobové předpovědi, které předpokládaly, že změní svět k nepoznání.

Jak si internet probojovával cestu do povědomí lidí? Nahlédli jsme do novinových archivů a zapátrali po tom, jak se o internetu v jeho začátcích v českém mainstreamovém tisku psalo (situace v odborných časopisech byla samozřejmě úplně jiná a vydala by na samostatný článek). Vyšli jsme ze zdrojů v mediálním archivu Newton Media.

Galerie – Jak česká média objevila internet:

• 
• 
• 

Dalších 23 fotografií

Kdo nemá e-mail, jako by nebyl

První článek zmiňující přímo internet se podle Newton Media v českém tisku objevil v pondělí 15. března 1993. Autor Rudého Práva Jiří Roškot na straně 12 v rubrice Ze zahraničí popisuje experimenty s podmořskými roboty zkoumajícími dna moří. Jeden z nich je podle článku „…spojen s lodí a vždy při obletu satelitu nad místem, kde robot pracuje, jsou vysílány nejnovější informace pomocí počítačové sítě Internet.“

Nic v článku nenaznačuje, že je internet sítí, která během následujících let od základu změní způsob, jakým komunikujeme. Text je spíš kuriozitou a v jeho těsné blízkosti najdeme zprávy s titulky Nežádoucí kondom (pojednává o španělském sporu o státem financovanou reklamu na pánskou ochranu, která měla slogan „Natáhni si ho, natáhni si ho na něj!“), Dobré zprávy pro kafaře (výzkum potvrzující blahodárnost pití kávy) nebo Albánie zničí bunkry (o plánované likvidaci starých vojenských staveb).

Rudé Právo, 15. března 1993

„Kdo nemá e-mailovou adresu, jako by nebyl.“ Tak začíná další článek v Rudém Právu, který zmiňuje internet. Vyšel 1. února 1994 a uvádí, že Elektronické poště neodolal ani Bílý dům. „Máte-li vy přístup k elektronické poště, můžete poslat vzkaz nejen Billu Clintonovi, ale statisícům uživatelů po celém světě,“ popisuje v textu Josef Prášek. Podrobně pak vysvětluje, jak tahle novinka funguje. Internet podle něj v té době ve světě propojoval celkem 700 tisíc počítačů, ale v České republice byl ještě omezen na akademické sítě.

Už o pár dní později (8. února 1994) pak stejný autor referuje o tom, že v Česku vznikne první veřejný systém elektronické pošty, který společně postaví firmy SPT Telecom a Software602 (výrobce tehdy populárního textového editoru Text602). Zástupci Telecomu podle článku v té době předpokládali, že se k jejich e-mailové službě v Česku připojí přibližně 7 tisíc uživatelů. 

Tehdejší představy o fungování e-mailu se ale výrazně lišily od dnešní praxe. „Jasno zatím není ani v otázce výše poplatků, která by podle slov viceprezidenta Software602 R. Kauckého měla být srovnatelná s běžným poštovným – tedy tři koruny za dopis,“ uvádí článek. Největším problémem té doby byl nedostatek telefonních linek, přes které se soukromí jednotlivci k sítím připojovali. „Kdo marně čeká na telefon, ten nebude mít ani elektronickou poštu,“ uzavírá článek.

Rudé Právo, 1. února 1994

V Právu v roce 1994 vycházejí také další texty zmiňující internet. Například zpráva, že český parlament dostal od USA dar 400 tisíc dolarů na převedení práce Kanceláře parlamentu na počítače a „k využití služeb celosvětové sítě Internet“. Nebo informace o tom, jak se už tehdy přes internet šíří porno – podle zprávy z 20. srpna 1994 bylo v síti jednoho amerického střediska na výzkum jaderných zbraní nalezeno na 91 tisíc pornografických fotek, které do ní prostřednictvím internetu nahráli dva tamní technici.

Kolem světa se stahuje síť

V půlce roku 1994 se internet objevuje také v týdeníku Respekt. Petr Holub a Martin Kontra v článku Smrt muže v aeroplánu a ve vlaku zároveň (vyšel 27. června 1994) popisují nové možnosti a rizika, která přineslo masové rozšíření osobních počítačů. Najdete tu tradiční obavy z toho, že děti propadnou závislosti na počítačích a hrách, příběh učitele, který na gymnáziu v Mimoni prosazoval zapojení „komputerů“ do vyučování, nadšení z virtuální reality či představu o budoucí mezinárodní datové dálnici, kterou slíbil vybudovat americký prezident. 

I Respekt zmiňuje tehdejší velkou překážku rozšíření internetu u nás – vysoké ceny: „Dokonce i pro nejbohatší podniky je kvalitní počítačové propojení jednotlivých provozů hudbou budoucnosti. Veřejnou počítačovou síť totiž dnes spravuje monopolní firma Eurotel a nasadila tak vysoké ceny (devět tisíc měsíčně účastnický poplatek a 350 korun za přenos megabajtu), že bohatší podniky (např. ČEZ nebo banky) raději pokládají po republice vlastní kabely.“

Ten pravý boom internetu přišel v českém tisku až v roce 1995. Souvisel s liberalizací, která v polovině roku ukončila exkluzivitu Eurotelu na poskytování veřejných datových služeb a otevřela cestu do Česka dalším komerčním poskytovatelům internetu. 

17. února 1995 Respekt píše o tom, že „Kolem světa se stahuje síť“ a v textu popisuje jak „…v posledních několika měsících slaví v USA úspěchy především World Wide Web či WWW (česky něco jako ‚celosvětová pavučina‘)…“ a popisuje hypertext:

Při komunikaci pomocí programu Mosaic, který byl vyvinut Národním centrem pro superpočítačové aplikace (NCSA) v Illinois, vidí uživatel na monitoru před sebou zdánlivě obyčejnou „stránku“ plnou textu a obrázků. Některá slova či body jsou zvýrazněné barevně a na příslušný příkaz (myš, klávesnice) se za nimi otevřou další stránky s korespondujícím textem, barevné snímky, videosekvence, audiozáznamy, v podstatě cokoli, co lze zakódovat v číslicové formě. To vše je možno natáhnout ze sítě do vlastního počítače. Tento koncept, zvaný Hypertext, se rychle ujal a je považován za vážného kandidáta na nástupce tištěných médií.

V Rudém Právu, které v roce 1995 mění svůj název na Právo, začíná vycházet pravidelný seriál textů zakladatele Microsoftu Billa Gatese (deník je přebírá od New York Times), který v nich popisuje své vize. Internet je nejdůležitější počítačový vynález od dob vzniku PC, tvrdí například v dílu z 6. září 1995. „Stejně jako PC je i Internet přílivovou vlnou. Zaplaví počítačový průmysl a mnoho dalších odvětví, přičemž utopí ty, kteří se nenaučí plavat v jeho vlnách,“ píše Gates.

Rudé Právo, 6. září 1995

V Lidových novinách se slovo internet podle Newton Media poprvé objevilo 14. listopadu 1995. Krátká, z britského Guardianu přeložená zpráva, uvádí, že „Prostřednictvím celosvětové sítě Internet si lze pro krátkodobé potěšení či k delšímu soužití zakoupit ženy z Asie a východní Evropy.“ O měsíc později (5. prosince 1995) pak deník informuje o otevření první české „internetí“ kavárny. „Když jde někdo po informacích, hodina pro něj nic neznamená,“ cituje list majitele podniku v pražské Štěpánské ulici.

Lidové noviny, 5. prosince 1995

Zřejmě největší hlouposti o internetu je možné najít v dobových Zemských novinách. Například 15. listopadu 1995 zde vychází krátký text o tom, že Internet odmítá odpovědnost za obsah zpráv. Deník v něm vychází ze zprávy agentury ČTA, která popisuje, jaké nebezpečné materiály se na internetu dají najít: od příručky pro teroristy, přes rukověť na výrobu atomové bomby až k pomocníkům pro žáky, kteří chtějí sabotovat vyučování.

A dává prostor k vyjádření řediteli Internetu. „Ředitel Internetu ing. Pavel Rosendorf sdělil ZN novinám, že 'česká strana poskytuje pouze technické připojení uživatelů ke globální síti a za obsah zpráv ručí asi stejně jako pošta za obsah pohlednice.“ Dodejme, že onen ředitel nešéfuje celému internetu, jak by se z textu mohlo zdát, ale jen firmě Internet CZ, jednomu z tehdejších providerů.

Internet a Klaus

Počty článků zmiňujících internet v dalších letech utěšeně stoupají. Zatímco za celý rok 1994 v archivu Newton Media najdete jen 14 zmínek o internetu, o rok později je jich už 134, v roce 1996 stoupne počet na 1948, v roce 1997 jich najdete už 5120 a v roce 1998, kdy vznikla i Lupa.cz, je to poprvé pěticiferné číslo (12 572).

Zastavme se ještě u jednoho zajímavého textu. V roce 1997 se totiž k internetu vyjádřil tehdejší premiér Václav Klaus. Jeho text Chybějí nám informace, nebo argumenty? (Lidové noviny, 5. dubna 1997) vyvolal ve své době mezi odbornou veřejností poměrně velké pozdvižení.

„…nemohu se připojit k těm, kteří vidí v Internetu, v satelitních televizích, v teletextech, v celulárních telefonech a v dalších podobných vynálezech novou éru lidstva, nový lepší svět,“ napsal Klaus. A pak varoval před tím, že zajímavé začíná být jen to, co je nové, nevšední a šokující, na úkor toho, co je základní, prověřené a stabilizující.

„Nečtu-li si doma celá desetiletí v encyklopediích, nebudu asi příliš často využívat ani Internet. Nevím-li, co v těchto encyklopediích hledat, nebudu umět hledat ani v Internetu. Nemyslím z hlediska technického, myslím z hlediska věcného. Neboli, druhou klíčovou věcí je důraz na to, že nová informace má smysl jen tehdy, je-li před ní pevná soustava toho, kam tuto konkrétní informaci zařadit,“ argumentoval tehdejší předseda vlády.

Lidové noviny, 5. dubna 1997

Na tento text polemicky reagoval například Jan Čulík (9. dubna 1997 v deníku Slovo). „Neví-li Klaus z vlastní zkušenosti o tom, jak Internet funguje a jak radikálně proměňuje svět, zřejmě se ČR na tyto změny pod vedením Klausovy vlády nepřipravuje. To k ekonomickému rozkvětu země v dlouhodobé perspektivě nepřispěje,“ píše. 

„Václav Klaus, velmi racionální a přesně se vyjadřující člověk i politik, nerozlišuje mezi pojmy informace a komunikace,“ konstatoval pak ve své reakci také Zbyněk Petráček (Respekt z 9. června 1997). 

„Internet samozřejmě potřebujeme. Chyba není v něm, ale v metodě, jakou s ním pracujeme. U počítače napojeného na Internet lze strávit zbytečně stovky hodin (stejně jako u televize), ale zrovna tak ho lze chytře a efektivně využívat. Navíc můžeme očekávat, že během pěti až deseti let se Internet nějakým zásadním způsobem promění – ztratí něco ze svých tolik opěvovaných vlastností (jako je svoboda a jistá bezbřehost), stane se však již bezvýhradně užitečným nástrojem,“ konstatoval také Miloš Čermák (Reflex z 10. července 1997).