Na úvod dovolte jednu nostalgickou vzpomínku: Někdy v roce 2004 hledal autor těchto řádků vhodný odborný časopis pro programátory, takový, co si pamatoval ze začátku 90. let, se spoustou výpisů zdrojového kódu a se seriály, kde se probírají věci jako třeba volání funkcí OS. Hledal pokračovatele Bajtu a Chipu, časopis od programátorů pro programátory, a sáhl po Chipu. Během několika čísel ale pochopil, že to nebyla nejvhodnější volba, a pídil se na trhu po jiném vhodném periodiku, po takovém, které by bylo opravdu pro programátory. Ale nenašel – všechny „klasické značky“ se proměnily z čistě vývojářského čtení v magazíny se širším záběrem, kde vycházely velké srovnávací testy LCD monitorů a recenze účetních programů. Možná jste i vy zažili něco podobného, maně jste zamáčkli slzu při vzpomínce na dvacetistránkové recenze Borland Pascalu a smířili se s tím, že tyhle časy se už nevrátí.
Ono to je logické: Výroba časopisu něco stojí. Čím odbornější bude, tím míň čtenářů bude mít, bude mít i míň potenciálních inzerentů, tedy klesnou příjmy, ale zároveň porostou náklady na jeho výrobu – kvalitní autor nevydrží dlouho psát z nadšení zdarma a kvalitní editor taky nebude pracovat jen za byt a stravu. Od určité úrovně odbornosti se takový časopis nedá zařadit ani mezi prodělečné a i největší nadšenec jeho vydávání zastaví.
V těch letech (po roce 2000) se bouřlivě rozvíjel web, čerstvě oklepaný z dotcom bubliny, a různí prorokové mu prorokovali, že brzo vytlačí klasická tištěná média, protože je levnější jak pro čtenáře, tak pro vydavatele. Prý že brzy nastane čas, kdy web suverénně převezme čtenářský long tail, onen dlouhý ocas, co se táhne za mainstreamem, a který je plný zájemců o náročné čtivo a odbornou literaturu. Tedy oblast, kde print nemůže výrazněji uspět kvůli nelineárním nákladům. Zpočátku se i zdálo, že prorokové mohou mít pravdu – vznikla spousta nových médií, odborné blogy plné informací o programování, o vytváření webů a o webdesignu odstartovaly blogovou vlnu,… jenže časem přišlo, jako mnohokrát, vystřízlivění.
Přírodní zákony totiž platí i pro web. Vydávat kvalitní odborný obsah znamená sehnat kvalitní autory – odborníky. Kvalitního autora je potřeba zaplatit, a odborníka na nějakou problematiku, který umí zároveň psát, je potřeba vyvažovat zlatem. Ale toho zlata se jaksi moc nedostává, obzvlášť na webu, který nikdy nebude trhat žebříčky návštěvnosti. I když jeho provozovatel bude pracovat zdarma, bude přemlouvat známé odborníky k veřejně prospěšnému psaní a bude dotovat hosting, po čase zjistí, že musí psát všechno sám, nebo platit autorům z vlastní kapsy. Mnozí blogeři tak po čase buď přešli do klasických médií, nebo své blogy v regulérní média proměnili.
Ano, web má potenciál obsloužit long tail – ale ani na webu nebyl objeven důl na pětikoruny, z něhož by případná vysoce odborně zaměřená média platila kvalitní editory a kvalitní odborné autory. Na globálním trhu to není tak palčivý problém, tam úzká cílová skupina v long tailu představuje několik desítek tisíc lidí, ale například na českém trhu získá úzce specializovaný odborný magazín pár desítek, možná stovek čtenářů. Takový web se z reklamy neuživí, nehledě na to, že pro opravdu náročný obsah nenajde dostatek platících inzerentů.
Dlouhý ocas webu: je sice prostor pro to najít oborově velmi specifický obsah, ale zatím chybí model, jak jej zaplatit.
Vysoce odborný web se tak dříve či později dostane do kleští, kde z jedné strany jeho čtenáři očekávají a vyžadují vysoce kvalitní a odborně hodnotný obsah, ale na druhé straně nemá zdroje na to, aby takový obsah zaplatil. Logická úvaha pak vede k tomu, že web poněkud sleví z nároků na odbornost s vírou, že se podaří zvýšit počet čtenářů, kteří zase zpětně usnadní získání případných zdrojů na provoz. Ovšem takové snížení zase původní čtenáři vnímají nelibě a dávají to velmi hlasitě najevo: vzývají „staré dobré časy“, žehrají na neustálý úpadek a vyhrožují, že na web přestanou chodit. (Někteří to vydrží i mnoho let.) Ovšem příklad některých vydavatelství ukazuje, že takový model do jisté míry životaschopný je – lze vydávat bibliofilské tisky, a vydělat si na jejich přípravu Červenou knihovnou. Estéti a puristé se budou sice pohoršovat, ale taková je realita.
Dost možná se nakonec dočkáme toho, že opravdovým průkopníkem tolik diskutovaného placeného obsahu nebudou velké mediální molochy, ale právě dlouhý ocas – všechny ty weby s velmi specifickým obsahem, po nichž čtenáři vyžadují odborně hodnotné články. Model, kdy kvalitní obsah tvoří nadšenci zdarma, není dlouhodoběji ekonomicky udržitelný. Na druhou stranu by právě čtenáři, kteří vyžadují opravdu kvalitní obsah (a poznají ho), měli první pochopit, že kvalitní obsah je třeba kvalitně zaplatit…
ČLÁNKY DO MAILU