Své dnešní ohlédnutí za událostmi minulého týdne si dovolím znovu věnovat jednomu jedinému tématu: datovým schránkám. Především skrze své dojmy z další konference o datových schránkách, která se uskutečnila minulé úterý (Datové schránky pro pokročilé). Zaznělo zde totiž několik zajímavých věcí, včetně aktuálních informací o připravenosti resortu spravedlnosti na nástup datových schránek či detailů ohledně odchodu náměstka Zdeňka Zajíčka z vedení resortu vnitra.
Hlavně bych ale rád vyzvedl to, že alespoň notářská komora si již všimla problému s dlouhodobým statutem elektronických dokumentů – který zatím není řešen ani v souvislosti s datovými schránkami – a na konferenci apelovala na jeho řešení.
Je informací dost, nebo málo?
S nejrůznějšími konferencemi, věnovanými problematice datových schránek, se v poslední době doslova roztrhl pytel. Však si také lidé zodpovědní za propagaci datových schránek pochvalují, jak je informační kampaň intenzivní. Z mého pohledu je tomu ale trochu jinak.
Pravdou je, že různých informačních aktivit kolem datových schránek je v poslední době docela dost. Že kam člověk jde, či co si otevře, tam na něj vybafnou datové schránky. Jenže jsou to všechno akce, které přináší stále stejné základní informace, a opakují je pořád dokola. Stále je to o tom, že datové schránky budou – a pro koho povinně a pro koho dobrovolně, od kdy, na co se budou vztahovat atd. Ukazují se stále stejné prezentace, jaké se ukazovaly v létě, na jaře či ještě v zimě loňského roku.
Osobně jsem takovýchto akcí absolvoval opravdu hodně. A třeba historek o eGonovi a jeho orgánech jsem si (od jeho premiéry v prosinci 2006) vyslechl bezpočet. Od konference s názvem „Datové schránky pro pokročilé“ jsem si proto sliboval určitou změnu: že by se už přece jen nějak „pokročilo“ a začalo hovořit i o detailnějších a konkrétnějších tématech? Třeba o tom, jak zachovat „využitelnost“ elektronických dokumentů i po delším čase?
Určitá očekávání mohla vzbuzovat i skutečnost, že konference se již odehrávala za nového vedení resortu vnitra. Tedy již po odstoupení bývalého náměstka Zajíčka, a po nástupu Jaroslava Chýlka (zastupitele ČSSD z Frýdku-Místku) na místo nového náměstka přes informatiku. Přijde tento „nový muž“ na konferenci a bude zde něco prezentovat? Zejména když Ministerstvo vnitra převzalo záštitu nad touto konferencí, podobně jako nad většinou předchozích (či snad úplně všemi předchozími).
Malé ministerstvo informatiky ve velkém ministerstvu vnitra?
Nakonec to dopadlo tak, že z nového vedení resortu vnitra se neukázal nikdo. O úvodní prezentaci se tak postaral (ex)ministr (a dnes již jen poslanec) Ivan Langer, spolu se svým bývalým náměstkem (a dnes již jen „občanem“) Zdeňkem Zajíčkem. A možná z nějaké nostalgie přítomným znovu zopakovali genezi a anatomii eGona. Na konferenci „pro pokročilé“ bych už opravdu očekával něco „pokročilejšího“, než jen pořád samý začátek.
Na druhou stranu lze alespoň kvitovat, že se oba zachovali korektně, zůstali ve věcné rovině a neuchýlili se k žádným politickým deklaracím kvůli nedávným změnám ve vedení resortu vnitra.
Svou verzi příslušných událostí mi pak popsal Zdeněk Zajíček až na následném tiskovém brífinku: ministr Pecina prý již rozdělil jeho bývalý úsek (pro „veřejnou správu, informatiku, legislativu a archivnictví“) na jeden větší (pro „veřejnou správu, legislativu a archivnictví“) a jeden menší (pro „informatiku“). Tím ale původní „náměstkovské místo“ Zdeňka Zajíčka formálně zaniklo a on přestal být náměstkem.
Vedením většího z obou nových úseků pak ministr Pecina pověřil Richarda Nouzu, a vedení menšího („pro informatiku“) nabídl Zdeňkovi Zajíčkovi. Ten ale nové jmenování již odmítl podepsat. Na brífinku to odůvodnil tím, že prosazování „informatizace“ celé veřejné správy (rozuměj: překonávání setrvačnosti a odporu v rámci vlastního resortu i ostatních resortů) je možné jen za souběhu aktivních pravomocí v oblasti veřejné správy, legislativy a archivnictví. Tedy s možností „bouchnout do stolu“ a třeba i nařídit to, co je potřeba.
Jinak, bez těchto pravomocí, by se prý jednalo o obdobu nějakého „malého ministerstva informatiky“ uvnitř ministerstva vnitra. Tedy subjektu bez reálných kompetencí, nutných pro prosazování jeho úkolů. A na tom se Zdeněk Zajíček prý již nechtěl podílet.
Bude resort justice připravený?
Zajímavé byly na konferenci příspěvky zástupců resortu spravedlnosti. Ti popisovali, co všechno a jak již udělali či v dohledné době ještě udělají, aby celý resort byl na datové schránky připraven. A připraven prý skutečně bude, neboť všechny datové schránky v rámci resortu by měly být aktivovány (a následně používány) nejpozději do 23.10.2009.
Bylo to dokonce prezentováno i jako určitý vzkaz ministru vnitra Pecinovi, resp. jako reakce na jeho výroky na jedné z předchozích akcí. Konkrétně na to, co zaznělo v Brně na post-invexové konferenci 3IN, kde ministr Pecina zmiňoval právě spravedlnosti jako příklad resortu, který nemusí být plně připraven (a který to měl sám signalizovat). Podrobněji viz můj článek z této konference.
Kde tedy je pravda? Bude resort spravedlnosti připraven, jak říkají jeho zástupci, nebo nebude (jak naznačuje ministr Pecina, s odvolávkou na dřívější signály samotného resortu justice)? Podle mého názoru, i podle toho co popisovali lidé z justice, to bude „někde uprostřed“, a asi nejenom v tomto resortu: směrem „ven“ (a také „dovnitř“) se skutečně budou využívat datové schránky a elektronická forma dokumentů. Jenže „uvnitř“ se stále pojede postaru: dokument, přijatý v elektronické formě, se ihned vytiskne (pardon: zkonvertuje, v rámci konverze z moci úřední), a dále se s ním bude nakládat zcela tradičním způsobem, jako s každým listinným dokumentem.
Vlastně to tedy bude taková elektronická Potěmkinova vesnice: navenek se bude tvářit již plně elektronicky, ale „za zdí“ (resp. uvnitř) bude všechno fungovat postaru, papírově. Výsledný efekt tak vlastně bude záporný, protože oproti současnému stavu jen přibudou nemalé náklady na konverze mezi oběma formami.
Advokáti a notáři vs. datové schránky
Na konferenci „Datové schránky pro pokročilé“ vystoupili se svým pohledem na celou problematiku i advokáti a notáři. Tedy, pro přesnost: za advokáty zde vystoupil známý advokát Tomáš Sokol, který prezentoval své vlastní názory (a nikoli názory Advokátní komory). Za notáře vystoupil Jan Dytrych, z legislativní komise prezídia Notářské komory.
Pro připomenutí si dovolím zopakovat, že notářům jsou datové schránky povinně zřizovány již nyní (tj. od 1.7.2009, s automatickou aktivací k 1.11.2009), zatímco advokáti „získali odklad“ o tři roky – a do té doby si datové schránky pořizují jen na dobrovolné bázi (tj. mohou si je nechat zřídit, ale nemusí).
Z vystoupení obou pánů jsem si odnesl zcela opačný dojem: zatímco advokát se na datové schránky díval spíše jako na určitou přítěž, notář se na to samé díval jako na přínos a novou možnost, byť spojenou s určitými problémy.
Tomáš Sokol například dlouze řešil to, do jaké datové schránky se má advokátovi správně doručovat, v závislosti na tom, o jakou kauzu jde a zda advokát poskytuje své služby jako jednotlivec, jako člen sdružení advokátů či jako zaměstnanec. Zákon přitom právě advokátům dává právo provádět autorizované konverze (byť jen „z moci úřední“ a jen ve věcech, které se týkají řešených případů). Ale zřejmě nejen pan Sokol, ale i celá advokátní komora prý mají velký problém s tím, že by pro tyto konverze měli využívat systém Czech Pointů (který mj. zajišťuje centrální evidenci konverzních doložek). Povinné použití CzechPointů prý advokátům ze zákona nevyplývá, a tak by si evidenci provedených konverzí chtěli dělat po svém.
To notáři jsou i z pohledu konverzí v jiném postavení: mohou je vykonávat jak z moci úřední (například v rámci dědictví, obecně v záležitostech, které řeší), tak i na žádost kohokoli, kdo bude potřebovat něco konvertovat (díky tomu, že jsou v pozici kontaktního místa veřejné správy). A přítomný zástupce notářů možnost využití CzechPointů (@office) naopak uvítal, jako řešení, které jim usnadní práci.
Notářská komora apeluje
Na závěr svého vystoupení pak zástupce Notářské komory zmínil problém, kterým se zde na Lupě ve svých článcích zabývám již delší dobu – a už jsem si skoro začal myslet, že jsem snad jediný, koho tyto věci trápí. Jde konkrétně o nevyřešen dlouhodobý statut elektronických dokumentů, po expirování jejich podpisového certifikátu. Zkomplikovaný ještě tím, že na dokumentech, produkovaných orgány veřejné moci a doručovaných skrze datové schránky, ani nemusí být časové razítko.
Snad nemusím podrobněji rozvádět to, co jsem zde naznačoval již několikrát: že ze strany autorů datových schránek je tento problém v lepším případě bagatelizován jako technická marginálie, která se spolu s dalšími záležitostmi „nějak vyřeší“ až celý systém naběhne a začne se používat (a v horším případě je existence problému popírána poukazem na to, že „věci elektronické“ a „věci papírové“ se přeci nijak zásadněji neliší).
Teď si tedy problému konečně všimli i notáři, a nebojí se to říci nahlas. Jelikož mi pan magistr Dytrych „promluvil z duše“, dovoluji si zde ocitovat relevantní pasáž jeho vystoupení v plném znění (a nabídnout i zvukový záznam):
Na závěr bych chtěl učinit jenom drobnou poznámku k problematice, která je poněkud obecnější povahy, ale je zároveň klíčová pro celou oblast elektronických dokumentů, a neodmyslitelně také souvisí i s tématy této dnešní konference. Jde o použitelnost elektronického dokumentu v čase. Z hlediska potřebné právní jistoty je třeba, aby chráněné významné dokumenty měly stejné právní účinky třeba i po desítkách let od jejich vzniku.
Z notářské praxe mohu uvést notářské zápisy nebo rozhodnutí v dědickém řízení. Právě v řízení o dědictví jsou často podkladem pro rozhodnutí listiny staré padesát, šedesát i více let.
Notáři jsou zvyklí pracovat s těmi tradičními papírovými dokumenty, u kterých není se zachováním jejich právních účinků ani po dlouhé době problém. Přesto se nebráníme používání elektronických dokumentů, nechceme stát stranou tohoto vývoje, však zejména notáři jsou těmi, kterým především záleží na instituci právních vztahů, protože samotné těžiště jejich činnosti spočívá právě v prevenci případných budoucích sporů.
Musíme proto hledět trochu dál do budoucnosti a klást si otázky týkající se právních účinků elektronického dokumentu v delším časovém horizontu. Tady již naše současné zkušenosti ukazují, že ověření pravosti elektronického dokumentu po uplynutí platnosti jeho podpisového certifikátu je přinejmenším problematické, a ptáme se proto, jak bude možné použít takový dokument v prokazování právního případu jako důkazu v soudním řízení.
Nejsem specialista na informační technologie, takže se nechci pouštět do podrobnějších rozborů této problematiky. Ale chtěl bych tady jménem notářské komory apelovat na to, aby se těmto otázkám věnovala větší pozornost, protože tady cítíme určitý deficit současných elektronizačních procesů.
ČLÁNKY DO MAILU