Za vznikem Internetu, respektive jeho předchůdce ARPANETu, stojí Spojené státy americké. Ačkoli se na realizaci celého projektu podílely akademické instituce, financován byl americkou vládou, konkrétně pak ministerstvem obrany (DoD) skrze agenturu ARPA (DARPA). Vláda USA také z tohoto titulu přebírala veškerou kontrolu nad Internetem a to pomocí několika organizací.
Přestože je Internet obecně považován za nezávislý a jistou dobu byl veřejností vnímán spíše jako prostor řídící se zásadami anarchie, potřebuje být, stejně jako každý jiný projekt podobného rozsahu, nějak řízen. Je totiž nutné zajistit jednotnost, která zaručuje jeho funkčnost. Musí tedy existovat instituce mající na Internetu rozhodovací pravomoci. Především je nutno zabezpečit jednotné vytváření standardů, které se stanou závazné pro celý Internet a pak samozřejmě přidělování údajů, které již ze své podstaty musí být jedinečné. Konkrétně jde především o přidělování IP adres a doménových jmen.
Přidělováním těchto údajů byl od roku 1972 pověřen americkou vládou, zastoupenou grantovou organizací ARPA (DARPA), institut informatiky (ISI) při University of Southern California (USC). Šlo o skupinu nadšenců v jejichž čele stál známy „internetový pionýr“ Jonathan B. Postel. Spojené státy řídily Internet také přes několik dalších technických institucí a organizací, které vykonávaly jejich zájmy. Z naše pohledu je však zajímavý především ISI.
Od počátku se staral o přidělování specifických internetových údajů, jako jsou IP adresy a doménová jména. S postupem času a obrovským růstem Internetu se však začalo projevovat, že víceméně nadšenecký spolek při ISI nemůže zvládat vyřizování všech žádostí o přidělení nových IP adres. Proto bylo přidělování IP adres v roce 1987 fakticky předáno DDN (DDN Network Information Center), aby bylo později rozděleno mezi tři regionální registrátory InterNIC, IPNIC a RIPE. ISI si však nadále ponechal možnost řídit správu IP adres na nejvyšší úrovni, což však představovalo podstatně méně práce než přidělování jednotlivých balíků IP adres. Od roku 1987 se tak ISI stává tzv. správcem číselných identifikátorů, kdy se začíná starat především o to, aby jednotlivé přidělované číselné hodnoty odpovídaly konvencím. Právě kvůli přidělování číselných údajů se začíná skupině nadšenců na ISI říkat IANA (Internet Assigned Numbers Authority).
Jednou z nejdůležitějších oblastí Internetu je správa tzv. kořenových nameserverů, tedy serverů, které obsahují údaje o všech TLD doménách, respektive odkazy na jednotlivé name servery spravující dané domény. Dalo by se s nadsázkou řící, že tyto nameservery jsou tedy klíčem k ovládání Internetu. Správcem těchto nameserverů byla právě IANA, což znamená, že byla zodpovědná také za vytváření nových TLD domén.
Internet však vykonal od svého vzniku do začátku 90. let překotný vývoj. Faktickou kontrolu nad Internetem získává od ministerstva obrany (DoD) civilní grantová agentura (NSF) a později jako důkaz komercializace Internetu ministerstvo obchodu (DoC). Vzhledem k přechodu Internetu na komerční provoz se začíná projevovat vcelku logická snaha USA o „předání“ Internetu nějaké organizaci. Jako vhodná organizace se jeví Internet Society (ISOC), která sdružuje řadu významných internetových kapacit. Problémem této organizace se však stává podcenění komerční síly Internetu. ISOC však přebírá kontrolu „pouze“ nad technickými aspekty Internetu, nad tvorbou nových standardů atd. Kontrolu nad IANA si nadále ponechává ministerstvo obchodu. Brzy se však projevilo, že tato situace je neúnosná, je potřeba řešit řadu problémů spojených především s doménovými jmény. V letech 1997/1998 tak nastala doba hledání organizace, které by bylo možno předat pravomoci IANA a případně i některé další a stala by se de facto „vládcem“ Internetu.
Spor o novou podobu si měli původně vyřešit uživatelé Internetu sami, ukázalo se však, že je obtížné najít jednomyslně přijatelné řešení. Do celého sporu se tak musela vložit vláda USA, která přinesla návrh na řešení vzniklé situace v podobě dokumentu známého jako „green paper“. Jeho nejvýznamnějším bodem byl návrh na vytvoření neziskové organizace, která by převzala pravomoci od USA. Návrh byl podstoupen veřejné diskusi, jejímž výsledkem bylo vydání upraveného dokumentu známého jako „white paper“. Ten byl v podstatě pouze zjednodušenou verzí prvního dokumentu. Největším terčem kritiky byl především návrh na vytvoření nové organizace, která by sídlila v USA a řídila se jeho zákony, znamenalo by to, že by byl Internet nadále ovládán USA a byl zcela opomenut mezinárodní charakter Internetu.
Protože se celý proces neustále protahoval, vložila se do něj IANA v čele s Jonathanem Postelem (který nedlouho na to umírá) a předložila návrh na vznik nové organizace, který byl nakonec americkou vládou přijat. Nová organizace dostala název ICANN (Internet Corporation for Assigned Numbers and Names) a poprvé se sešla 25. října 1998 (tedy 9 dní po smrti Jonathana Postela). Její pravomoci byly vymezeny dokumentem pod názvem Memorandum of Understanding(MoU), který ICANN uzavřel s americkým ministerstvem obchodu (DOC). Podle tohoto dokumentu musí některé kroky schvalovat National Telecommunications and Informations Administration (NTIA), která je součástí právě ministerstva obchodu.
Od svého vzniku pak ICANN přejal pravomoci IANA a stala v podstatě jeho nástupnickou organizací, mezi nejvýznamnější činnosti ICANNu tak patří globální správa:
- doménových jmen nejvyšší úrovně (TLD)
- IP adres
- parametrů protokolů a čísel portů
Především pak přejala společně s Network Solutions správu kořenových nameserverů a jejich zone files (kde jsou uloženy informace o jednotlivých TLD).
ICANN je neziskovou organizací sídlící v kalifornském Marina del Rey, takže podléhá zákonům USA. Vzhledem ke stálým vazbám na vládu USA (především v rámci MuO) však nejde o plně samostatnou organizaci, která by mohla rozhodovat zcela svévolně, stále se projevuje návaznost na USA. Výkonnou moc má v ICANNu tzv. Board of Directors, který obsahuje 19 členů v čele s prezidentem (současně je také CEO). Na činnosti ICANNu se podílejí tři Supporting Organizations:
- Address Supporting Organization (ASO)
- Domain Name Supporting Organization (DNSO)
- Protocol Supporting Organization (PSO)
a čtyři poradní výbory:
- Membership Advisory Committee (MAC)
- Governmental Advisory Committee (GAC)
- Advisory Committee on Independent Review (IRAC)
- Root Server System Advisory Committee (RSSAC)
Stejně jako IANA se ICANN zabývá výhradně globálními problémy, ostatní problémy přenechává na regionálních registrátorech a sám pouze dohlíží nad jejich činností. Od svého vzniku je zamýšlen tak, aby zastupovat zájmy všech internetových skupin a to pokud možno rovnoměrně. O tom, že se to ne vždy daří, jsme se mohli přesvědčit při nedávné volbě nových gTLD domén.
ČLÁNKY DO MAILU