Každý milion dobrý

Ten film až vhání slzy smutného dojetí do očí a to se stává u českých filmů, a televizních obzvláště, skutečně výjimečně. Pravda je, že si Zelenka vybral velice zajímavý a silný námět a propojil ho s vynikajícími herci. Výkon Jiřiny Bohdalové v titulní roli je pozoruhodně uměřený, klidný, stojí nad věcí, ví přesně, co hraje a jak to má hrát. Viděl jsem tuto herečku v mnoha rolích, vážím si jí a řekl bych, že je neuvěřitelná především v tom, jak se stále dokáže zlepšovat. Její výkon je naprosto srovnatelný s výkony světových hvězd typu Meryl Streepové. Ona je v Čechách na stejné úrovni jako Streepová v Americe či ve světě. Je obrovská škoda, že paní Bohdalová nebyla obsazována do světových produkcí. Možná, že bychom měli oscarovou herečku.

Začněme ale od začátku. Zelenkana novinářské projekci prohlásil, že mu práce na filmu – od námětu, přes scénář, k natočení – vzala rok života. To tedy na filmu vážně vidět není, jakkoliv má své značné klady.

Námět o slabošském synovi milionářky, který, ovlivněn manželkou, jíž jde jen o peníze, chce svou matku zbavit svéprávnosti, aby nerozhazovala „jeho“ miliony, je dnes aktuální a bolestivý. Je to cosi, o čem se málo mluví, cosi, co zavání „nechutnými“ problémy, praním špinavého rodinného prádla, a to je něco, o čem, dle mnoha lidí, není vhodné se zmiňovat. Mám totožný názor se Zelenkou, že se o tom má mluvit naopak naplno. O tom, zda děti mají plné právo na peníze, které vydělali jejich rodiče.

Shodně s vyzněním filmu se domnívám, že to právo nemají, že každý může se svým majetkem, k němuž přišel poctivým způsobem, nakládat, jak chce. Nikdo – příbuzní ani stát – mu nemají co do toho mluvit.

Zásadní chyby vznikly ve scénáři. Ne, že by byl řemeslně špatně napsán. Na to je Zelenka příliš velký profesionál. Bohužel, absentovala zkušená dramaturgie, která by kladla autorovi poměrně zásadní otázky a nutila ho na ně odpovídat v textu samotném.

Ta otázka je vlastně jedna, ale dá se – pokud jde o tento scénář – opakovat u každé postavy. Ta otázka zní: Proč se tak ti lidé chovají?

Dědeček, který ve filmu nevystupuje, se udřel k smrti a vytvořil značný majetek. Jeho žena, Bohdalová, ve firmě buď nepracovala, nebo to není z ničeho příliš patrné. Přesto v expozici přichází jako tvrdá podnikatelka, přebírající zpět svou firmu, která neprosperuje. Načež se nabourá a praští se do hlavy. Vzápětí začne rozdávat miliony na charitu. Proč to dělá? Protože se praštila do té hlavy a dospěla nějakým záhadným způsobem k tomu, že je to správné. Ale to není opodstatnění, dramaturgické zdůvodnění. Kdyby byla skutečně exponována jako tvrdá podnikatelka, která šla přes mrtvoly a nyní se v ní hnulo svědomí, tedy se obrátila o 180 stupňů, protože si uvědomila, kde je dobro a kde zlo, dalo by se to pochopit. Takhle ne.

Její syn, hraný skvěle Ondřejem Vetchým, je slaboch, hysterik, zuřivec, typický zbytečný člověk, ovládaný manželkou, to je taková oblomovština. Ale proč je takový? Protože vyrůstal v rodině s přísným režimem? Protože musel dělat vše, co mu bylo nařízeno matkou a otcem? Protože musel být tzv. vzorným chlapcem bez práva na vlastní názor a rozhodnutí? Ale tohle by zde mělo být řečeno, ukázáno.

Synova manželka Tatiana Vilhelmová je prvoplánová, nepříjemná, líná (tak o ní mluví tchyně) ženská, které jde výhradně o peníze. A proč je taková? Má nějaké trauma z dětství? Žila v chudobných poměrech? Má zuřivou touhu dopracovat se k velkému majetku, protože ho nikdy neměla a ani mít nemůže? Z téhle postavy by se dala vytvořit až tragikomická role zoufalkyně, neschopné už myslet na nic jiného než na zlaťáky, z čehož se pomátne.

Vnuk hlavní hrdinky, Zdeněk Piškula, ten je tak slušný a čestný, že by se z toho divák mohl i zbláznit. To je takový pohádkový princ. Ale proč je takový, byli-li jeho dědeček a babička tvrdí podnikatelé, jsou-li jeho rodiče takoví, jak jsou charakterizováni? Vždyť on se do hlavy nebouchl. Jeho odpor k rodičům a příklon k babičce a její charitativní činnosti jsou významné a přesto nepochopitelné. Jedině snad, že autor to tak chtěl.

Ve filmu vystupují dva právníci. Představovaní Viktorem Preisem a Jaromírem Dulavou. První, to je zázrak serióznosti a čestnosti. Druhý je pravý opak. Lump, který pro peníze udělá všechno. Naprosto černobílé figurky, bez náznaku jiných vlastností či slabostí, záporů a kladů, než které jim určují jejich těsné škatulky.

Zelenka svůj nedopracovaný scénář obsadil výbornými herci, které zdařile dovedl tam, kde je potřeboval mít, a oni, protože jsou to vážně osobnosti, nabídli jemu i divákům kvalitní podívanou.

Takže, v zásadě lze říct, že na poměry ČT a vlastně všech našich televizí vznikl dobrý film, který lze sledovat, prožívat ho, soucítit s postavami nebo jimi naopak opovrhovat. Rozhodně jde o příběh, který mnohonásobně převyšuje současnou českou filmovou tvorbu a jejím jediným nedostatkem je právě ten nedovystavěný dramatický tvar. Ale silné podcenění dramaturgie je dnes moderní a vedoucí pracovníci televizí se zřejmě domnívají, že dramaturgie je cosi naprosto zbytečného.