Kdy jste se rozhodla, že do toho půjdete?
Někteří lidé říkají, že už před půl rokem a před zaměstnanci Top TV jsem to tajila. To je ale nesmysl.
Právě kvůli tomu se ptám. Jestli vaše účast v konkurzu na programovou ředitelku České televize souvisela se špatnou situací Top TV a tím, že se tato televize bude prodávat.
Prodej Top TV jsme začali zvažovat před půl rokem. Já jsem ale naopak loni v říjnu nebo listopadu odmítla hodně zajímavou nabídku, a to jak pracovně, tak finančně, právě s ohledem na Top TV. Byla to nabídka z oboru, ale dohodli jsme se, o tom nebudu mluvit. Když v ČT začali hledat programového ředitele, situace byla jiná. Už jsme věděli, že se budeme prodávat, tak jsem si řekla, proč bych to nezkusila.
Proč je vlastně Top TV neúspěšná? Mluví se o ní jako o první oběti zpackané digitalizace, ale vy jste licenci pro digitální vysílání neměli.
To ne, ale má to logickou návaznost. Osobně jsem jednala s nejvážnějšími uchazeči o digitální licence a potom i s jejich držiteli o tom, že bychom společně prodávali a balíčkovali reklamní časy. Takový postup je pro malé televize nezbytný. Přirovnávám je k rádiím, která tak fungují od samého začátku. Sám voják v poli toho moc nezmůže.
Top TV chtěla vysílat digitálně. Místo toho jste se objevili jenom v pražském experimentu. Podepsala se skutečnost, že jste nedostali digitální licenci, na neúspěchu tohoto projektu?
Ne tak moc. Umím si představit, že by Top TV dostala licenci v druhé vlně, v dalším výběrovém řízení. Nejhorší bylo, že se vůbec nepohnul televizní trh. Nikdo nevysílá digitálně, pražský experiment nemůžeme brát tak vážně. Ale jsem za něj ráda, protože díky němu můžu doma přes set-top-box sledovat Top TV. Že dosud žádná nová digitální televize nevysílá řádně, je špatné pro celý trh. Někteří mí kolegové sice říkali, že pro Top TV to je lepší, protože bude víc vidět a nebude jen jednou z mnoha. Takový přístup je ale prvoplánový.
Top TV zastavila výrobu, jedná o svém prodeji a vzduchem létají poměrně velká čísla o jejích dluzích. Znamená to úplný konec?
Obrovské dluhy… Ono to je relativní. Co je obrovský dluh?
Údajně má jít o sedmdesát milionů korun. Nevím, jestli tu částku potvrdíte.
Vy jste už jednou napsal o osmdesáti milionech.
Ano, ale pak mi volal mluvčí pana Komárka, většinového majitele Top TV, a prosil mě, ať tu částku nepoužívám, že to je jinak. Nicméně MF Dnes napsala, že to je sedmdesát milionů.
Já už myslela, že jsme deset milionů splatili.
To nevím. Opravdu?
Kdepak. Sumu vám samozřejmě neřeknu. Respektive k tomu nejsem kompetentní. Nejsem většinový akcionář.
A znamená to konec Top TV?
Jak říkám, prodáváme se. Nějací zájemci jsou. Probíhají jednání.
Jak dlouho už s nimi jednáte?
Jak s kterým. Je to různé. Dokonce se nám někteří ozvali až teď, na základě článků v novinách.
Jsou to české firmy, nebo i zahraniční?
Obojí.
Je pravda, že Top TV jako taková stojí 25 milionů korun?
Samozřejmě vím, kolik stojí, ale nebudu vám na to odpovídat. Ale vy se na to stejně ptáte jenom proto, abyste mohl napsat, že to neřeknu.
Nepoškozuje vás tenhle nepovedený projekt před nástupem do ČT?
Každý neúspěch vás profesně poškodí. Na druhou stranu, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Radost z toho samozřejmě nemám a bezesných nocí už bylo taky dost. Věřím ale, že i z neúspěchu může člověk načerpat zkušenost a sílu pro svoji další činnost. Skóre mám stále ve prospěch úspěchů, i když je mi jasné, že na ty se zapomíná rychle. Na neúspěchy nikdy.
Takže vám nevadí hlasy, že program veřejnoprávní televize povede bývalá ředitelka teleshoppingového kanálu, který po nocích vysílá porno.
Není to porno, ale erotika. Předtím jsem pracovala v Primě a ještě předtím na Nově. V každé televizi člověk pracuje tak, jak konkrétní televize vyžaduje a jak je nastavena. Kdybyste šel pracovat do deníku, taky budete psát trošku jinak nebo minimálně v jiném režimu. Ale já jsem si už o sobě vyslechla dost věcí. Od toho, že jsem starý bolševik, až po to, že jsem zničila Primu.
O tom bolševikovi jsem neslyšel. Kdo to říká?
Nevím, někde jsem to četla.
V Top TV máte vlastnický podíl. Novinářům jste už řekla, že se ho chcete během léta zbavit. Koupí ho ale někdo, když má televize dluhy?
Přenechám ho většinovému majiteli.
Je pravda, že vás Karel Komárek nechtěl uvolnit z Top TV do doby, než vyjednáte její prodej?
Ne. Pravda je taková, že jsme se s Komárkem dohodli, že z televize nemůžu vyletět jako z holubníku. On to po mě ale ani nemusel chtít. Sama jsem mu řekla, že co bude třeba, to dodělám.
Stihnete to skutečně do 1. července, kdy máte nastoupit na Kavčí hory?
Věřím, že ano. Samozřejmě mám plán, že pokud bych to všechno nestihla, předám Top TV v takovém stavu, aby to za mně někdo bez větších problémů dodělal.
Už víte, kdo povede Top TV místo vás? Nebo nebude žádný ředitel?
Záleží na novém majiteli.
Takže nemáte žádného nástupce, kterému byste posledního června předala pravomoci?
Ne. Ale mám připravené řešení pro případ, že by k tomu muselo dojít.
Zatím všude, kam jste nastupovala, jste si přiváděla blízké spolupracovníky. Koho si přivedete z Top TV do České televize?
Ještě nemám zmapováno, co kdo v ČT dělá, kolik lidí je na tu kterou práci, jestli jich je dost a zda jsou všichni šikovní. Rozhodně to není o tom, že bych přišla do ČT a vyházela kupu lidí, protože si tam chci nacpat někoho vlastního. To skutečně nehrozí.
Nepočítáte ani s Natálií Liškovou, která vám dělala mluvčí na Primě a propagaci na Top TV?
Nataša dělala na Primě hlavně self promotion, v Top TV celý program. Když se ukáže, že je v ČT volné místo, na které by se hodil někdo, koho znám, tak se to logicky nabízí.
Nepřivedete si ani Slávka Bouru?
To už jsem taky četla. Že bude na ČT prodávat kastroly. Pěkný nesmysl, ani na Topce je neprodával. A jestli se někdy objeví v ČT? Možná, nevím.
Programovému oddělení ČT veleli za poslední čtyři roky čtyři ředitelé, z toho tři provizorní. Jak to hodnotíte pohledem člověka zvenku?
Časté střídání šéfů není nikdy úplně ideální. Minimálně nevzbuzuje pocit jistoty pro lidi, co programu nabízejí své projekty a mají potom logicky pocit, že s každým novým ředitelem musí začínat úplně od začátku. Na druhou stranu, ČT je natolik velká a silná instituce, že to musí být schopná ustát. V programovém oddělením je dost lidí na to, aby byli schopni projekty posuzovat, aniž by měli za zadkem programového ředitele.
Takže ho vlastně Česká televize ani nepotřebuje.
To neříkám. Myslela jsem z krátkodobého hlediska, když dojde k nějakému výpadku. Opravdu se tam vystřídali čtyři programoví ředitelé za čtyři roky?
Ano. Po nástupu Jiřího Janečka to byla Markéta Luhanová, pak Eva Vrtišková, František Lambert a teď dočasně znovu Luhanová.
Aha, vy to počítáte i s těmi přechodnými zástupy. Tak to ano.
Sledovala jste, jak si vedli?
Když tam byla Eva Vrtišková, zlepšilo se nasazování pořadů do programového schématu. Všimli si toho i moji studenti na FAMU. I když veřejnoprávní televize musí v mnohém programovat jinak než Nova s Primou, základní zásady jsou pro všechny televize stejné. Takové to skákání z jedné cílové skupiny na druhou nedělá dobře ani ČT. Před lety to bylo hodně patrné, říkala jsem tomu „Šmudlo, hledej! Tento žánr vysíláme každý sudý čtvrtek a v březnu.“ Copak jako divák vím, jestli je sudý nebo lichý týden? To za Evy Vrtiškové hodně zmizelo.
A vy chcete v její praxi pokračovat.
V zásadě ano. Ale berte to tak, že pro takové programování mohou být důvody, které neznám. A když mi budou vysvětleny, pochopím je a uznám, že mají hlavu a patu, nebudu pokaždé proti. Co se mi ale hrozně nelíbí, jsou takové ty desetiminutové pořady, kterých je v ČT strašně moc a kterým úplně nerozumím. Myslím si, že je lepší jednou za měsíc odvysílat čtyřicetiminutový pořad než jednou týdně desetiminutový.
V čem by se mělo programování České televize zlepšit?
Měly by se držet pevné vysílací časy pro různé skupiny diváků, pro různé žánry. Dám příklad: když mezi čtvrtou a pátou odpoledne vysílám pořady pro děti od dvanácti do čtrnácti let, tak i když pořady střídám a prohazuji žánry, neměla bych v tenhle čas vysílat pro nikoho jiného. Nesmím udělat tu věc, že jednou poběží dětský pořad ve čtyři odpoledne, jindy ve dvě, pak ho nedám a budu takhle lítat ode zdi ke zdi. Když jsem začínala na Nově, navštívila jsem postupně všechny francouzské televize a tam jsem se naučila základy programování. Později se nám to osvědčilo.
Nezdá se vám, že se ČT 1 příliš podobá komerčním televizím?
To bych neřekla. ČT třeba vysílá od osmi večer hrané dokumenty. Ty mám hodně ráda. Velice dobří jsou Britové. Jejich dokumenty mají i vzdělávací rozměr, což ČT sluší, ale přitom je může sledovat člověk, který se večer vrátí unavený z práce. Velmi dobré jsou hlavně hrané rekonstrukce. Naopak bych řekla, že na ČT1 chybí filmy. Ne že by tam žádné nebyly, ale mohlo by jich být víc.
Ale ty zahraniční skoupila hlavně Prima. I když s nimi neudělala díru do světa.
Postřehla jsem, že budou dávat Madisonské mosty. To je zrovna film, který si umím představit spíš na veřejnoprávní televizi. Svým způsobem je zajímavé, jak takové filmy na Primě nefungují. Třeba Troju nesledovalo ani půl milionu diváků. Když jsem odcházela z Primy, měla sedmnáct a půl procenta podílu na trhu a teď má kolik? Devatenáct?
Poslední týdny okolo dvaceti, ale to je spíš výjimka.
Přitom od dob, kdy jsem ji vedla, vzrostlo pokrytí o dalších třináct až patnáct procent populace. Vím to přímo od techniků z Primy. Takže se vlastně od mého odchodu nehnula z místa. Těžko říct, čím to je. Jestli opravdu existuje tolik „jednoknoflíkových“ diváků, co zapínají jenom Novu.
Není to tak dávno, co ČT v Reflexu kritizoval režisér Vít Olmer. I když to od něj neznělo nejvěrohodněji, zdá se, že se dotknul hodně bolavých míst. Těch, o kterých se dlouho ví a mluví.
Pravda je minimálně v tom, že dramaturgové ČT zároveň píší scénáře. I kdyby to ostatní nebyla pravda, není divu, že to vzbuzuje podezření. Dramaturgie sama o sobě je velmi problematická profese. Schopných dramaturgů je málo, a když už se nějaký najde, začne mít bohužel pocit, že musí začít sám psát scénáře. Od dob Šaldy ale víme, že dobrý kritik nemusí být dobrý spisovatel.
Olmer konkrétně říká, že ČT zadává práci hlavně kamarádům šéfdramaturga Jiřího Hubače a jeho podřízených.
Nevím, jestli to je pravda. Určitě to ale s panem Hubačem proberu.
Olmer si taky stěžuje, že se na Kavčích horách ztrácejí scénáře.
Co já vím, tak když se někdo rozhodne poslat scénář do ČT, často to bohužel probíhá tak, že ten člověk jde za nějakým konkrétním dramaturgem, takzvaně soukromně. Scénář pak někudy putuje a nejsem si úplně jistá, jestli se potom dá pokaždé dohledat. Pamatuji si z dob, kdy jsem ještě byla na Kavčích horách, že se musel každý scénář a námět zapsat, aby bylo jasné, kdy a komu jej autor přinesl. Z vyprávění lidí vím, že když se teď chodí ke konkrétním dramaturgům, že scénář takzvaně zmizel. Jenže za to si můžou sami. Podle mě by v tom měl být naprostý pořádek. Striktní regule.
Podle vás je tam bordel.
Nevím, jestli zrovna bordel. Ale vím od několika lidí, že to takzvaně soukromě někomu dávají. Pokud nechci, aby se můj scénář ztratil, tak se vykašlu na nějaké soukromé dávání a předám ho protokolárně, aby bylo naprosto jasné, kdy jsem ho přinesl, v kolik hodin a kde jsem ho předal. Pak se nemůže nic ztratit.
Měl bych vůbec jako neznámý scénárista šanci, když se scénáře předávají soukromě a já žádného dramaturga neznám?
Tak ho přineste do sekretariátu programové ředitelky a ta dohlédne na to, aby se zapsal. Jinak vím, že existují posudky na jednotlivé scénáře. Mluví o nich i Vít Olmer. Stačila jsem se dozvědět, že zvlášť na hrané věci se nechává dělat až pět posudků.
Ale když ty posudky píše pět kamarádů šéfdramaturga, tak to asi není úplně nezávislé hodnocení.
Podotýkám, že skutečně nevím, co je a co není pravda. ČT tvrdí, že to není pravda, já vlastní zkušenost nemám. Ale ani to, že se to říká, není pro ČT dobré. Jediné, co mě napadá, je rozšíření řady externích posuzovatelů scénářů. Mohli by se třeba losovat, aby nevznikalo podezření z předpojatosti, či že se „namíchalo pět lidí z jedné party“.
Zkrácená verze rozhovoru vyšla v týdeníku Reflex č. 25/2007. Druhou část rozhovoru přineseme v pondělí.
ČLÁNKY DO MAILU