Jste jediný protikandidát Petra Dvořáka zevnitř České televize. Co vás přivedlo k rozhodnutí, že se přihlásíte do výběrového řízení proti současnému šéfovi?
Když máte nápad, jak by se daly věci dělat líp, tak musíte mít k nápadu i pravomoci. V posledních letech jsem měl pocit, že televize začíná stagnovat. Petr Dvořák navíc vysílal signály, že už nebude chtít pokračovat a potřetí do toho nepůjde, což mi po dvanácti letech přišlo taky logické. A v neposlední řadě byl důvodem vývoj kolem nás. Televize se ocitá na mnoha rozcestích. Když je hodně problémů k řešení, nakopává mě to k aktivitě. V součtu jsou to všechno motivátory, proč jsem se přihlásil do výběrového řízení.
Nový ředitel povede televizi do roku 2029, bude to doba plná změn. Co chcete televizi za těch šest let přinést?
Nejenom úvahy o podobě terestrického vysílání po roce 2030 jsou důvodem, proč dávat mnohem větší důraz na přítomnost veřejnoprávní televize na digitálních platformách. To je prostor, kde lidé nastupující do aktivního života dominantně konzumují televizní obsah a hledají informace o světě kolem sebe. Mám pocit, že redesign iVysílání a změna strategie sice v České televizi přišly, ale opožděně proti našim konkurentům – pokud tedy přiznáme, že se ČT pohybuje na otevřeném mediálním trhu. Netýká se to jenom iVysílání. Ještě víc se to týká zpravodajské produkce a jejího uplatnění v internetovém prostředí, především na mobilních platformách. Je to jeden z klíčových cílů pro následujících šest let, na které bych se chtěl soustředit.
Měla by třeba Česká televize redukovat rozsah terestrického vysílání a víc využívat online distribuci?
Jedna věc je moje představa, druhá věc je, že v tomhle Česká televize zatím není úplně svým pánem. Do rovnice, jak bych si představoval televizi po dalších šesti letech, vstupuje hodně neznámých. Způsoby, jak šířit televizní veřejnoprávní vysílání, jsou definovány zákonem. Myslím, že by to mělo být součástí debaty o velké novele zákona o České televizi. Měla by to vyřešit minimálně na následujících šest, ale raději i více let, protože televize přece jenom žije ve velkém předstihu. Dokud bude fungovat terestrické vysílání, tak Česká televize asi nebude tím, kdo by nějak zásadně redukoval počet kanálů. Pokud nás k tomu tedy nedožene finanční situace. Byl bych velmi rád, kdyby nám zákonodárce mnohem víc otevřel možnost fungovat v digitálním prostředí. A také investovat tímto směrem koncesionářské peníze, protože v tom vidím budoucí strategickou roli média.
Neozvou se v tom případě komerční subjekty, že média veřejné služby tohle na internetu dělat nemají? Už teď se takové výtky objevují kvůli iRozhlasu nebo webu ČT24.
Jejich výtkám rozumím, protože mají jediné zadání – generovat zisk. Pokud ale český stát shledává roli veřejnoprávních médií jako potřebnou a pokud se zejména zpravodajský tok odehrává v internetovém prostředí, tak tam musíme posunout také média veřejné služby. Nemůžeme přece říct, že se svět přesouvá na internet, a nechat média veřejné služby za plotem. Když chceme hlídacího psa, tak ho musíme mít vevnitř, ne zvenku. Proto jsem přesvědčený, že tam média veřejné služby patří. Vycházím z praxe jiných mediálních domů v Evropě, které buď dostaly zadání, anebo samy ze své iniciativy přesouvají podstatnou část svých zpravodajských a publicistických aktivit právě na digitální platformy.
U kterých evropských mediálních domů byste hledal inspiraci?
Můžou pro nás být inspirací skandinávské instituce jako NRK, SVT nebo YLE. Jednak se pohybují na podobně velkých trzích a současně se v poslední době často projevují jako vizionáři, kteří nastavují trendy. A jsou v tom úspěšní. Takže nevidím důvod objevovat Ameriku při hledání cesty pro česká veřejnoprávní média. Rád bych se inspiroval tím, co v Evropě už ostatní kolegové nastolili, vyzkoušeli a vědí, kudy vede cesta.
Mgr. Jan Souček (48 let) – Od roku 2014 je ředitelem ČT Brno. Předtím byl editorem zpravodajství v Českém rozhlasu a šéfdramaturgem ČT Brno, řídil také PR agentury New Deal Communications a Transparent Communications. Jeho profesní dráha začala v 90. letech na TV Nova a Rádiu Krokodýl. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Sám jste ale zmiňoval, že televize o podobné cestě nemůže rozhodnout úplně sama. Nezdá se, že by na politické scéně byla shoda ohledně budoucnosti veřejné služby nebo jejího financování. Co uděláte, když nastoupíte do funkce a zjistíte, že politici nemají vůli se tím zabývat?
Nový generální ředitel nastoupí v říjnu letošního roku. Pokud se během roku 2024 nepodaří nějakým způsobem dosáhnout změny financování médií veřejné služby, tak v roce 2025 bude nepochybně nutné takzvaně řezat do živého. Tedy omezovat rozsah výroby a činnosti České televize. Byl bych nezodpovědný, kdybych řekl, že se to nemůže stát. Nejsem ale typ, který by za sebou práskl dveřmi a řekl, že to v tom případě dělat nebudu. Některé oblasti, kudy by šlo vést chirurgické řezy, aby ČT fungovala dál, si umím představit.
Které?
Třeba rozsah nákupu licencí k vysílání velkých sportovních událostí. Nebo debata nad kapacitami, které si televize drží in-house. V projektu píšu, že si umím představit i nový způsob uvažování o dramatice, kterou ČT nabízí svým divákům. Já bych rád divákům alespoň jednou týdně v prime time nabídl špičkovou zahraniční tvorbu, kde je nákup licencí řádově levnější než výroba vlastních věcí. Tím nechci říct, že bychom se měli vzdát vlastní dramatické tvorby. Ale mám pocit, že v ní převládá krimižánr. Jako bychom měli pocit, že nic jiného než vyšetřování zločinů není dobrým námětem pro seriálovou tvorbu.
Kriminálky tu mají podobnou tradici jako v Německu. Není to tak, že když je Čechům seberete, tak je připravíte o důvod sledovat televizi?
Nemyslím si, podívejte se na úspěšnost jiných sérií, které jsme uváděli. Příkladem jsou Kukačky. Fenomény z televizní historie nebyly založeny jenom na krimiseriálech, třeba Nemocnice na kraji města nebo Chalupáři. Teď jsme na vlně zájmu o krimisérie, ale sama televize je tím, kdo nastoluje trendy. Vymlouvat se na to, že přesně tohle lidi chtějí, a proto musíme dělat jenom krimižánr, je podle mě argumentace v kruhu.
Ať už budete vyrábět jakoukoliv dramatiku, je tu ještě tlak zahraničních streamovacích platforem, které se svými rozpočty nakupují práci českých filmařů. Bude mít Česká televize na to, aby zaplatila výrobu u externích produkcí?
Myslím, že to soupeření nebude tak zlé. Sama Česká televize je dnes terčem kritiky od našich partnerů z komerční sféry, kteří také vyrábí dramatiku, že my jsme tím, kdo zvedá ceny na trhu. HBO, které tady na trhu intenzivně působilo, se odsud stáhlo. Uvidíme, jak budou ostatní platformy připravené utrácet v našem regionu. A jestli pro ně naopak nebude zajímavý právě kvůli cenám na českém trhu, to znamená, že tu laťku nepotáhnou extrémně vysoko. Nebude to podle mě tak radikální, abychom už nebyli schopni vyrábět dramatiku, která by mohla konkurovat tomu, co nabízí zahraniční platformy.
Jak by měla být Česká televize financovaná a kolika penězi by měla disponovat, aby její hospodaření bylo dlouhodobě udržitelné?
Debata o penězích podle mě začala trošku z jiné strany, než odkud měla. Měli bychom začít věcnou debatou o rozsahu a podobě veřejné služby v následujících třeba deseti letech. Jaké by měly být její hlavní atributy a kolik je na to potřeba peněz? Jinak by bylo skutečně dobré financování reformovat, protože televize žije 15 let z nominálně stejného rozpočtu. To je také odpověď všem, kteří říkají, že televize musí ukázat, že umí šetřit. My to ukazujeme těch 15 let. Kdybychom 15 let nehledali optimální cesty, jak vyrábět, kde ušetřit, tak bychom nemohli televizi dělat se stále stejným rozpočtem. Při hledání optimální reformy, jak média financovat do budoucna, se mi líbí německý model.
Tedy takzvaný zásuvkový.
Ano. Poplatníkem je ten, kdo má odběrné místo elektrické energie, respektive rodina. Pokud bych k tomu měl přidat nějakou částku, tak optimální poměr televizního poplatku vůči průměrné mzdě v daném státě je zhruba 0,6 procenta. V přepočtu k dnešní průměrné mzdě v České republice to vychází asi na 230 korun. Ale vzhledem k ostatním okolnostem a vývoji cen v Česku teď asi není namístě říct si o takhle komfortní financování. Nemyslím, že by se na tom podařilo najít politickou shodu. Za dobře diskutovatelnou výši poplatku považuji částku okolo 180 korun.
Část politiků ale mluví spíš o tom, že by se poplatky měly zcela zrušit a televize by měla být součástí státního rozpočtu. Co říkáte na takové úvahy?
Proti financování skrz státní rozpočet mám dva argumenty. Státní rozpočet je zákon, který vždycky vzniká jenom na 12 měsíců a potom se začíná od nuly. Televize je ale typ výroby, který potřebuje plánovat v mnohem větším předstihu. Nejistota, co se stane s financováním ve státním rozpočtu příštího roku, je pro instituce, jako je Česká televize, smrtící. Druhá věc jsou stále docela silné výkyvy, kterými prochází česká společnost. Obával bych se politických výkyvů a tím pádem opět velkého vlivu na financování médií veřejné služby. Ale současně existuje cesta, kterou bych si dokázal představit.
Jakou máte na mysli?
Pokud se stabilizuje státní rozpočet České republiky, mohla by být média veřejné služby financována skrz zákon o rozpočtovém určení daní. Financování by bylo navázané na nějaké promile výnosu DPH nebo některých spotřebních daní. Krásná výhoda by byla, že by financování nepotřebovalo inflační doložku. Dýchalo by s tím, jak se vyvíjí ekonomika státu. Umím si to představit, ale rozumím, že je státní rozpočet rozkolísaný a bylo by velmi složité říct, že tam vložíme další mandatorní výdaj. Takže řekněme, že je to výhledové řešení, až se podaří konsolidovat a stabilizovat státní finance.
Pokud se najdou peníze, mohl by se do vysílání vrátit kanál ČT3.
Rušil byste stanice, měnil jejich skladbu nebo divácký profil?
Součástí mé představy, jak by měla vypadat Česká televize v následujících letech, není nějaké radikální rušení kanálů. Pokud se podaří reformovat financování, bylo by dobré, abychom se vrátili k ČT3. Měl by tu být kanál věnovaný mezigenerační komunikaci, s důrazem na aktivní životní styl a témata, která konvenují nastupující nejsilnější části české společnosti, což budou senioři. Sám jsem ze silné generace „Husákových dětí“. Demografický vývoj nemůžeme pominout, proto myslím, že atraktivně pojatý kanál by České televizi znovu slušel.
Takzvané Husákovy děti se sice narodily za normalizace, ale většinu života strávily v demokratické společnosti se širokou nabídkou obsahu. Co zrovna jim nabídne Česká televize za speciální kanál?
Očekávání lidí v seniorním věku jsou přece jenom trošku jiná než u lidí ještě aktivně ponořených v pracovních povinnostech. Pro seniory je atraktivní, když jim televizní kanál fázuje den. Mají svá očekávání ohledně oblíbených vědomostních soutěží a vrací se k retro věcem.
Jak by vypadaly ostatní stanice?
ČT1 je pro mě mainstreamový kanál, kde se odehrávají premiéry dramatických projektů, případně televizní premiéry velkých kinoprojektů. Patří na něj také hlavní souhrnná zpravodajská relace. ČT2 je pro mě kanál dominantně zaměřený na popularizaci vědy, dokumentaristiku, případně náročnější kinematografii. ČT art je kanál zaměřený na vysokou kulturu, artovou, nebo chcete-li klubovou kinematografii, menšinové hudební žánry. Dětský kanál Déčko je velmi úspěšný projekt a slušelo by mu, abychom našli víc peněz na původní českou tvorbu pro děti. Točíme ji v podstatě jako jediní, ale líbilo by se mi, kdyby jí bylo víc. V letošním rozpočtu jsme ji redukovali. Myslím, že vyrábět víc původních věcí pro děti bude nutné i kvůli tomu, že velcí světoví producenti se orientují na digitální platformy, a tím pádem bude klesat jejich ochota prodávat českým vysílatelům licence na svoje premiérové projekty.
Zatímco v lineárním vysílání se ČT24 daří, na internetu by si podle Jana Součka zasloužilo veřejnoprávní zpravodajství lepší pozici.
A zpravodajský kanál?
To je vlajková loď každé veřejnoprávní televize. V projektu píšu, že by se na ČT24 měla vrátit zpravodajská publicistika, která dotáhne témata otevřená v denním zpravodajství. V denním toku informací nemáme moc prostor dodávat potřebný kontext a dosledovat, kam věci dospěly. Média plní svou funkci právě tím, že dosledují kauzy a tlačí na veřejný prostor, aby se přijaly systémové změny, které neumožní opakování problému. Současně bych chtěl podstatně změnit důraz, který zpravodajství ČT věnuje digitální platformě, především mobilům. Průzkumy ukazují, že ČT24 si drží velmi dobrou pozici jako televizní kanál i v evropském srovnání. Střídáme se na první, druhé pozici s ostatními provozovateli televizních all news kanálů v Evropě. Nicméně digitální podoba zpravodajství si na první příčku už rozhodně teď nesáhne. Myslím, že bychom na tom měli zapracovat a na tu první příčku si v horizontu tří let sáhnout. Nejenom u mladých lidí, ale průřezově v celé populaci se mění způsob, kam si lidé sahají pro aktuální informace. Odklon od lineárního televizního vysílání je znatelný a nabíhají naopak mobily, případně tablety.
Co by měla Česká televize nabídnout mladým divákům, aby zůstala relevantní veřejnou službou a měli chuť a ochotu ji platit a podporovat?
Doba, kdy mladší generace vyhledávala obsah v klasickém lineárním televizním vysílání, je pryč. Návyky už se nezmění. Musíme se na ni zaměřit právě skrz mobilní platformy, internetové prostředí. Televize už v tom nějaké kroky podnikla. Výhradně webové projekty, které dala na iVysílání, vedou zajímavým směrem. Dramaturgie by měla dát větší důraz na náměty, kterými mladá generace žije. Musíme mluvit jejich jazykem a přinášet dramatiku, ale i publicistiku, která pracuje s tématy zajímavými pro tuto cílovou skupinu. Třeba seriál Pět let je krásný příklad, kdy se dramaturgie neliší jenom námětem, ale taky třeba stopáží a způsobem zpracování. A je to podle mě projekt, který by se mohl záhy objevit i v klasickém vysílání, protože jeho téma podle mě zasahuje mnohem širší skupinu než jenom lidi, kteří právě vstoupili do dospělého života.
ČLÁNKY DO MAILU