Ilustrace: Nenad Vitas
PDA je, pokud to náhodou nevíte, zkratka pro „Personal Digital Assistent“. Kapesní počítač bez klávesnice, s dotykovou obrazovkou ovládaný perem (pro toto pero se používá latinský výraz „stylus“ znamenající překvapivě „pero“). Autorství názvu i zkratky bývá připisováno Ex-CEO společnosti Apple Johnu Sculleymu, který ho vymyslel pro produkt Apple Newton. Newton byl prvním PDA z dlouhé řady někdy více, jindy méně úspěšných produktů různých výrobců.
V jistých dobách, řekněme před deseti až pěti roky, byla PDA módním hitem a typem elektroniky, s nímž jste se mohli setkávat v každodenní praxi. O přízeň uživatelů bojovala zařízení s Palm OS, s Windows Mobile, se systémem Epoc (dnešní Symbian) i s linuxovými distribucemi. Každý typ měl své zastánce i odpůrce, své tvůrce aplikací, své dodavatele. Jedno však bylo společné. PDA fungovala vždy jako podřízená zařízení počítačů, s nimiž se synchronizovala. Nebyla míněna jako zcela samostatné přístroje, ale jako prodloužení dat a funkcionality mateřských PC. Jejich konektivitu s okolím zajišťovaly bezdrátové systémy (WiFi pro sítě a Bluetooth pro příslušenství), sama však neobsahovala GSM moduly.
Éra PDA postupně upadala, až skončila. Začalo to nenápadně tím, že se v těchto přístrojích objevovaly stále častěji GPRS/GSM moduly. K nim se přidalo GPS. Na první pohled to byl pozitivní vývoj, protože přístroje, které předtím dovedly jen zpracovávat data, najednou získaly možnost propojit je s polohou a synchronizovat pomocí standardní mobilní sítě. PDA se stala použitelnými jako mobilní telefony, byť rané verze softwaru pro tuto práci nebyly prosty chyb. Zvětšování a zdokonalování displejů umožnilo integrovat do systému ovládání prsty místo stylusu, jejž musel uživatel pracně vytahovat z šachty v přístroji a mohl jej ztratit. Uživatelské rozhraní operačních systémů bylo přizpůsobováno laickému majiteli buďto pomocí doplňků (Windows Mobile), nebo nativně (OS X). Operační systém, který PDA prosadil mezi lidi (Palm OS), umřel na úbytě kvůli špatným rozhodnutím výrobce. Završením změn bylo, že se přístroje postupně osamostatnily. Ztratily část své závislosti na hostitelských PC ve prospěch použitelnosti pro „normálního člověka“. Staly se chytrými mobilními telefony a tak je dnes bereme.
Myslím si, a nejsem v tom sám, že opuštění klasických PDA naprostou většinou výrobců mobilních zařízení byla do jisté míry chyba. Kalendář v iPhone mi nevyhovuje nejen funkčně, ale prostě tím, že je integrován do mobilního telefonu. iPad rozhodně neplánuji, před ovládání přístroje prsty jsem vždy dával přednost přesnějšímu stylusu, a před jednotlivými PIM aplikacemi komplexnějším balíčkům ve stylu Iambic Agendus. Minulý týden mne postihla malá havárie. Po mnoha letech společné existence si silikonový smrťák přišel pro můj Tungsten T3. Přiznám se, že mne tím dostal do neřešitelné situace. Kupovat znovu podobné zařízení nechci, neboť by se jednalo o krok zpět, navíc na mrtvé platformě.
Investovat do moderního smartphone typu HTC HD2 a pak jej nepoužívat k telefonování by byla rozežranost nehledě na to, že je optimalizován k řízení prsty. Kvalitní konvenční PDA z konce jejich éry je podle mého názoru předražené, respektive dražší, než jsem vzhledem k cenám smartphonů schopen akceptovat. A tak jsem přes technický pokrok a veškerou evoluci učinil krok do krajin, z nichž jsem kdysi k PDA přístrojům přišel – své poznámky, úkoly a schůzky si pěkně píši na papír. A je mi líto, že PDA zmizela.
ČLÁNKY DO MAILU